Vítkovy noviny prosinec 2016

	Hezký den !
	31. sobota PF 2017 Přeji ti do nového roku hodně lásky, zdraví a štěstí!
Lyžování na MR
30. pátek Kolektivní lyžování na Mission Ridge V houfu jsme vyrazili na kopec ve velké zimě a uprostřed davů. Trvalo dlouho se na lyžování vůbec dostat. Našim přátelům prokluzovalo auto, museli nandat řetězy. Zmeškali začátek školy, a tak po čekání v dlouhé frontě na lyžařské vybavení se Evan ujmul role lyžařského instruktora. Mrzlo až praštilo, sice byla úplně modrá obloha, ale byli jsme ve stínu. Až nakonec jsme sluníčka trošku užili. Děcka prošly několikerými tragediemi, že jim to nešlo, že padaly, odvrhovaly rukavice i helmy, byla jim zima. Ale nakonec to vydržely až do konce, a měly pěkný celkový zážitek.
	29. čtvrtek Od obchodu k obchodu v Leavenworthu
Sáňkování ve Wenatchee
28. středa Prodloužené Vánoce s dětmi a přáteli ve Wenatchee
	Veslování Trvalo mi déle, než jsem odrazil – nezvyk – např., namontoval jsem vesla opačně, musel se vrátit, apod. U laguny bylo plno ker, tak jsem to vzal po řece k soutoku s Wena.. musel jsem dávat velký pozor, abych do ker nevrazil, byly z pěkně tvrdého ledu. Dalo se ale nakonec v pohodě vyveslovat až k peřejím. Objel jsem svou trasu k haldě. Vlny se zvedly až od soutoku k doku, šlo to. Pak jsem se zas hezky vyčmáněl na 70 temp. 1/6
27. úterý Rozloučení na Ranči u Černého Kopce, a návrat do Wenatchee
	26. pondělí Běžkaření v Hoodoo Dvacet kilometrů na západ od ranče u Černého kopce je na hřebenu Kaskád lyžařské středisko Hoodoo. Hlavně pro sjezdaře, ale měli tam i protažené běžkařské trati. Sníh byl skvělý, kyprý a lehký. Obdivovali jsme vyhlídky na okolní sopky.
	25. neděle Odpoledne a večer na první svátek Vánoční
	Dopoledne na první svátek Vánoční
24. sobota Cesta do Ranče u Černého Kopce, a Štědrý Večer Za mrazivého a slunečného počasí jsme se přesunuli sedm hodin na jih. Poblíž ranče jsme zakoupili vánoční stromek (v prodejně už dávno nikdo nebyl, jedině díky zodpovězenému telefonátu jsme zamezili tomu, že jsme ho neukradli). Na ranči bylo k půl metru zmrzlého sněhu, museli jsme u pronajatého domu vysekat schody, abychom umožnili Edovi (95) a Sheile (90) dostat se do něj bez úhony. Nancy lila na zamrzlé schody vařící vodu, s částečným úspěchem zbavit je ledu. Po tom, co se zdála věčnost od okamžiku příjezdu, jsme konečně vztyčili stromek, shromáždili se okolo krbu, připravili večeři (já k salátu přidal pro dekoraci místo zapomenuté petrželky kadeřávek a místo kečupu mexickou salsa), jsme zasedli ke Štědrovečerní večeři s bramborovým salátem a grilovaným lososem. Z dárků, které jsme nashromáždili pod vánočním stromkem, jsme otevřeli zatím jediný, balíček od Milana. Děkujeme! Jaký byl tvůj Štědrý večer?
	23. pátek Příprava vánočních pokrmů Letos jsme se rozhodli vyrobit dvě důležitá jídla vánoc o den dříve, než děláme obvykle.
Veslování Sedm druhů ptáků mě sledovalo: Nejvíc jich bylo kanadských hus, pak obyčejných kačen, a dále volavky, bělohlaví orli, potápky, husy grebe, a pak vzácné noční volavky. Báječně jsem se zas po veslování u doku vykoupal. Obyčejně se nerozepisuji, jak na mě ta koupel působí: Nejprve se jí bojím (přirozeně, jako každý normální člověk by se). Pomáhá, že procházím rutinou svlékání a naskládání oblečení na dok tak, abych se do něho pak co nejrychleji mohl vpravit. To odvádí pozornost od pocitu předešle zmíněného. Pak do řeky nahý hupsnu, potopím i hlavu, zalapám po dechu. Vynořím se a zjistím, že jsem ještě naživu. A začnu počítat tempa. Svižně je vykonávám, aby uplynuly co nejrychleji. Když je proud běžný, doplavu až k dolnímu konci doku (po proudu). Tam se dotknu (obyčejně počet temp je už dvacet). Otočím se a obdivuji scenérii, která se mi naskytne. Po levé straně je na dotek ruky dok, na něm skif, přede mnou ještě pěkně daleko horní konec doku, a na obzoru zasněžené kopce a druhá strana řeky. Dok je tak postavený, že je úhlopříčně na směr toku, tudíž jeho část, ve které plavu, je v úplavu a tam proud není tak silný. Až u horní části doku mám výzvu, zda se dostanu až ke konci. Tam je už počet k šedesáti temp. Znovu se dotknu a nechám se pohodlně spláchnout ke svým ručníkům a šatům. Jak vyskočím na dok, začne ta správná balada: Sedím si s nohami nad řekou, ručníkem se osušuji, podle počasí prodlužuji vystavení těla vzduchu a slunci (díky tomu, když se vyskytuje, vzdušnou lázeň prodlužuji, a paprsky vsákávám). Dnes nebyly, ale i tak jsem nespěchal s osušováním a oblékáním. Tato část koupele je ta nejbližší k prožívání euforie. Oblékání pak začínám s ponožkami. Zjistil jsem, že nejdřív je pro mě důležité dostat nohy do tepla. (Dnes 3 vrstvy ponožek.) Pak mohu zpomalit, navléknout najednou všechny vrstvy horního oblečení (dnes 3 vrstvy), pak slipy, a pak najednou všechny spodní (dnes 4). Dnes jsem se slyšel říkat - tohle osvěživé plavání a hlavně prožívání vzdušné lázně po něm značně násobí celý prožitek z veslování. -3/7
	22. čtvrtek Běžkaření u líhně lososů Setkali jsme se náhodně s Čechy, od Plzně.
21. středa
	Koledování nemohoucím Připojili jsme se k členům sboru unitářů a šli jsme zazpívat koledy starým do domu důchodců a do jednoho soukromého domu jedněch členů pospolitosti. Já jsem doprovázel na kytaru. Pak jsme v domě jednoho páru členů sboru pojedli dva druhy hustých polívek. Překvapil mě tam objev, jaké měli piano (prý jsou v tomto údolí dvě).
Škeblí bublanina Další pochoutka! A docela jednoduché jídlo. Možná jsou všechny přísady k dostání v obchodě: PŘÍSADY 12 kusů zdravotních slaných sucharů čtvrt litru mléka 50 gr ruzpuštěného másla 1 plechovka škeblí (ve vlastní šťávě, celkem 185 gr.) 2 dobře rozkvedlaná vajíčka sůl a pepř dle vlastní volby 3 cl najemno nakrájených zelených paprik 3 cl najemno nakrájených cibulí 2 stroužky protlačeného česneku (použij, když nemáš cibuli, anebo i s cibulí) POSTUP Rozlámej suchary na malé kousky, dej do mísy. Zalej je mlékem, nech stát 20 minut. Přimíchej máslo, škeble a šťávu, vejce a zeleniny, sůl a pepř. Vytři máslem skleněnou mísu a peč směs v troubě 30 až 40 minut na teplotě 165°C, až střed vypukne nahoru. SALÁT Kadeřávek kapusta, listy špenátu, rajčata, mrkve, olej .. co tě napadne. VÝROBA: Hotovo za hodinu. Recept je na čtyři porce, ale snědli jsme vše sami dva. Pozn.: Došla mi cibule tak jsem místo ní použil česnek. Jídlo chutnalo výborně.
	Na Zimní Slunovrat Ode dneška zas dny budou delší a noci se budou krátit. Jaro je za rohem!!! Vlastně.. dnes je první zimní den. Okolo doku pluly kry, ledovými krystaly obtížené větvičky se třpytily, husy tábořily na ledu. Po vetchém mostu přejel vlak, u peřejí se řeka ještě víc zúžila. Na oslavu zimního slunovratu jsem se zas u doku vyčmáněl. -2/7 Večer jsme obcházeli se skupinou unitářů domy lidí, kteří se nikam moc nedostanou a zpívali jsme jim koledy.
20. úterý Běžkaření u školy Zvratem se oteplilo a sníh začal kvapem tát. Krátce po poledni jsem vyrazil na hřiště dva bloky vzdálené od našeho domu. Očekával jsem, že se sníh bude hrozně lepit. Když jsem se pohyboval, tak ne. Objel jsem každé hřiště třikrát a areál celé školy jednou. Trasa se tak protáhla na skoro pět kilometrů. Práce Připravoval jsem zásilku větších náhradních dílů.
	19. pondělí Za vánočním stromečkem Vyčkali jsme až do odpoledne, kdy se mraky protrhaly a vysvitlo slunce, než jsme vyrazili do lesa pro stromek. Udělali jsme dobře. Prodírali jsme se divočinou asi kilometr od auta dobré dvě hodiny, než jsme se shodli na stromku, který jsme pak zabalili do plastové plachty, pro snažší vlečení a následné nacpání do nové Mazdy. Večer už jeho vůně provoňovala náš domov.
18. neděle Večeře Už čtvrtá várka ze stejného prvotního vaření vepřového v keramickém hrnci. Ke kusům masa Emily upekla sladké brambory a usmažila zelnou brukev. Naaranžoval jsem na talíři >> :
	Unitáři Dnešní program připravily ženy, které se starají v pospolitosti o děti. Předvedly vánoční program. Zazpívali jsme s nimi. Na závěr i zpívala velmi talentovaná Thea LeFleur. Po mši jsem pomáhal uklízet, luxoval jsem. Přitom jsem si všiml v místnosti pro výuku dětí plakátu se sedmi principy unitářů, zjednodušených pro mladé (viz foto vlevo, zde níže je překlad): Věříme v to, že - každý člověk je důležitý - se všemi lidmi by se mělo zacházet spravedlivě a laskavě - bychom měli přijímat jeden druhého a učit se společně - každý člověk musí mít možnost hledat to, co je pravdivé a správné v životě - bychom měli všichni mít právo hlasovat o věcech, které se nás týkají - bychom měli pracovat pro smířený, spravedlivý a svobodný svět - bychom měli pečovat o naši planetu Zemi, domov, který sdílíme se všemi živými bytostmi K tomu poslednímu: Jak by jsi se postavil/a k tomu, že díky teď tu panujícím sibiřským mrazivým teplotám, snad v poslední křeči k přežití, vylezla na metr šedesát vysokou plaňku držící krmítko se zrníčky pro ptáčky - krysa?
17. sobota Bylo mínus 16°C a postupně se vyjasňovalo. Měli jsme v plánu vyrazit do lesa pro vánoční stromek. Z nosu mi teklo. Lil jsem do sebe zelený čaj. Stromky v lese si (zatím) oddychly. K večeři jsem připravil lososa.
	16. pátek Koncert Columbia Chorale Zúčastnili jsme se Vánočního koncertu největšího místního pěveckého sboru. Pěvců bylo přes sedmdesát, a s doprovodným orchestrem bylo v jednu dobu na podiu ke stu lidí. Zpívali tradiční vánoční písně, ale i některé nově tvořivě zaranžované. Zde je zvukový záznam celého koncertu (jedna hodina). Běžkaření místo veslování Bylo -12°C a podle hlášení letiště bezvětří. Když jsem vynesl skif na dok, málem ho z něj odfoukl mrazivý vítr a spláchly hrozivé vlny, které na doku okamžitě zamrzaly. Zvolil jsem činnost, kterou jsem měl v mysli v záloze: Po zastávce na poště a malém nákupu vyrazit na pláně hned nad východním Wenatchee. Ukázalo se, že tamní pole neměly dostatečné množství sněhu a tak jsem pokračoval až na vrchol Syslího hřebenu, zaparkoval na pláních u křižovatky polních cest U a 9té JZ, a pustil se na běžkách po Účku na sever. Zprvu bylo sluníčko, ale brzy se vytvořily husté mraky, tak fotky nejsou tak zářivé, jako jsem doufal. Byla pořádná zima. Nakonec tento den byl nádherný.
	Už tu máme další prosinec. Těšíme se, až od tebe uslyšíme. Měli jsme skvělý rok 2016 a doufáme, že i ty! Po velmi teplém listopadu máme nyní okolo domu sníh a zdá se, že vydrží i na Vánoce. Ty však zde nezažijeme. Chystáme se do státu Oregonu, strávit je tam s rodinou Emily. Přivítání nového roku plánujeme s našimi dětmi zde ve Wenatchee. Náš rok obsahoval mnohé obdobné činnosti jako za posledních deset let: turistiku od jara do podzimu, lyžování v zimě, cestování do Oregonu a do České republiky, radování se s přáteli zde ve Wenatchee. Emily se nadále zapojuje coby dobrovolnice s místní Symfonií a pospolitostí unitářů. Také často vychází do přírody, čte, šije a zahradničí. Vítek říká, že napůl pracuje v kanceláři, ale nachází také plno času pro veslování, lyžování, výšlapy a plachtění, když ho zákazníci nepotřebují. Tento rok byl rok velkých narozenin - Emily slavila 65 let, a její rodiče 90 a 95! Oslavovali jsme tato výročí v červnu na ranči v Oregonu, kdy se připojila i celá rodina ženy našeho syna Evana. Z oslav jsme s Emily pokračovali přes zdánlivě liduprázdnou Nevadu do Utahu, navštívit Karlu a její domeček na kolečkách, Betty, v národním parku Bryce. Karla objela zas plno západních států a na podzim se rozhodla usídlit se (kdo ví, na jak dlouho?) v horském městě Flaggstaf v Arizoně. Aspoň na tuto zimu. Vede se jí dobře, pracuje odkudkoli se může připojit na internet, v její branži grafického návrhářství. Náš syn Evan a jeho žena Laurel milují místo, kde žijí poblíž Santa Cruz na pobřeží Tichého Oceánu v Kalifornii, mezi sekvojemi. Evan pracuje z domu na dálku pro dopravní poradenskou firmu Conveyal. Laurel je učitelka, která pomáhá žákům vzdělávaným doma a jejich rodinám. Ve svém volném čase rádi jezdí na kolech, chodí na túry a navštěvují přátele. V září Emily a Vítek cestovali do ČR, kde se setkali s dobrými přáteli Mikem a Debbie. Ti jeli na kolech z Vídně do Prahy. Část trasy jsme strávili s nimi. Než se Mike vrátil do práce, ukázali jsme jim poutavá místa na Křivoklátsku a v Praze. Debbie ještě zůstala déle, kdy jsme i s mým bratrem Milanem vyrazili na poloostrov Istrie v Chorvatsku. Líbila se nám kopcová města (jako v Itálii), nádherné pobřeží, koupali jsme se v moři. Dokonce jsme uviděli i šestý největší stále stojící římský amfiteátr ve městě Pula. Během velmi větrného víkendu v říjnu jsme oslavovali Edovy 95tiny na pobřeží Tichého oceánu v Neskowinu v Oregonu. Foukalo tolik, že vlny byly ohromné a padesát km dále na sever zařádilo tornádo. Později v říjnu Karla a Emily cestovaly napříč USA na jeho severovýchod, navštívit přátele a obdivovat podzimní barvy. Mezitím Vítek, aby neumřel hlady, objevil radost v přípravě jídel a nyní vaří několikrát týdně. Toto jsou v kostce naše zprávy. Přejeme ti veselé svátky a báječný nový rok 2017! Emily a Vítek
15. čtvrtek Běžkaření Vynechal jsem veslování. Místo toho jsem přizval Emily na běžkaření. Zvolili jsme travnaté louky okolo školy kousek od našeho domu. Před námi tam dorazily už stovky kanadských hus, které skrz sníh vyždibávaly z trávy nějakou obživu. Tak zas zdomácnělé nebyly. Naši přítomnost neuvítaly. Bylo zajímavé je vidět (pro mě v jiném prostředí - po snad stovkách shlédnutí jich na řece Kolumbii). Odtud k řece jsou to necelé 2 km. Běžkaření proběhlo bez nehody. Em tam nebyla od doby, kdy se tam pohmoždila. Tak snad se tam zas příště vypraví. Setkal jsem se náhodně s dvěma dalšími lyžaři - asi stejného věku, jako já. Mluvili jsme o možných tratích v okolí Wenatchee, neznají to tu. Přistěhovali se sem před měsícem z Idaha, z okolí Boise. Bydlí teď pár bloků od EHJS, u kostela. Jmenují se Cathy a Dave.
	14. středa Strávil jsem den prací v kanceláři. Navečer jsme šli na předvánoční mejdan u známých. Sešlo se tam asi třicet lidí. Odtamtud jsme s Em šli do festivalové haly na předvedení serie krátkých filmů o lyžování v divočině. Představení shlédlo přes stovku lidí. Setkali jsme se i tam s plno známými. Jako na dokreslení mezitím zde venku začalo také zas sněžit, tak jsem si zapracoval v příjezdu k domu. 13. úterý Oslava svátku sv. Lucie Penny má švédské předky a Monte norské. Tak se hodilo u příležitosti blízkého svátku slunovratu oslavit i Lucii. Sešli jsme se na oslavný oběd s několika chody v domě Penny a Larryho. Jak oni, tak Monte a Judy zpívají ve sboru Columbia Chorale, tak se znají. Vyslechli jsme vzpomínání na jejich předky.
Běžkaření místo veslování Když jsem zrána přišel k loďárně, ukázalo se, že nad řekou vanul silný mrazivý vítr, zdvihající bílé vlny. Bylo sedm pod nulou a mě se vůbec na vodu za těch podmínek nechtělo. Naštěstí jsem před odjezdem z domova vhodil do auta své běžky. Podél Kolumbie bylo tak akorát dost sněhu. Tráva sice prokukovala, ale protože byl takový mráz, nebyla mokrá a tak lyže nepřimrzávaly. Venku bylo jen málo chodců. Lyžoval jsem od loďárny na sever, podél řeky, kde obvykle vesluji. Byla to příjemná změna vidět známá místa z jiné perspektivy. Když jsem dorazil k hornímu mostu, udělal jsem významné rozhodnutí, překročit ho na druhou stranu Kolumbie, a pokračovat dál po druhém břehu na jih, nevracet se. To znamenalo, že jsem si návrat k autu významně prodloužil. Celkem jsem běžkařil pak asi tak daleko jako z Křivoklátu do Rakovníka (16 km). Trvalo mi tři a půl hodiny obkroužit řeku zpět k autu. Po návratu jsem byl příjemně unavený. Protože ale jsem se rychle musil dostavit na oslavy sv. Lucie u přátel, přeskočil jsem plavání.
	12. pondělí Mé pondělí bylo prozaické. Piplavé v práci. Obměnou byla návštěva v autoservisu, kde jsme pro Mazdu koupili zimní pneumatiky. Hned je namontovali. Večer jsme se zúčastnili předvánočního večírku Emilyného knižního klubu. Zavolal jsem Olafovi a popřál mu k sedmdesátinám. Byl překvapený. A i já, že jsem si přes zakrňující mozkové závity na něj vzpomněl právě ve správný den. Domluvili jsme si možné sjezdování na lyžích.
11. neděle Veslování Bylo -9°C a vlezlá mlha. Nemohl jsem se dostat do loďárny, zamrzl kombinační zámek.. Co teď? Vzdát to? Rozhodl jsem se podívat se o podlaží výše, zda tam jiný zámek otevřu a zda tam bude skif, který bych mohl použít. Byly tam dva. Po chvíli jsem si uvědomil, že ten, který bych vybral (snadno přístupný a stejný typ, jako obyčejně používám), je soukromý (Larryho T). Tak jsem s velkým úsilím až od stropu vysoukal prachem pokrytý skif, Aero 21 (o metr kratší). Trvalo mi hrozně dlouho, než jsem konečně měl vše nachystané, vpravit se do skifu. To už mě pořádně zábly ruce, přes to, že jsem si vzal tlusté prstové rukavice, jako používám na běžkaření. Než jsem se uvelebil v kajutě, proud řeky mě snesl o sto metrů pod dok. Tam jsem zjistil, že do skifu veselým proudem tekla voda, do prostoru mezi mými chodidly. A že když něco rychle neudělám, budu mít ponožky promočené, to v lepším případě. V horším..? Rychle jsem použil výklopné zařízení na odsávání (aby fungovalo, musí se při tom rychle jet, aby sálo). Bohužel nedrželo vyklopené, musel jsem mnohokrát holou rukou do odsávače šťouchat, aby vydržel vysunutý. Také madla měla rukojeti v jiné poloze, než jsem měl nacvičené, no, v krátkosti – při tomto veslování bylo víc napětí, než příjemného uvolnění. Nicméně... přizpůsobil jsem se. Po Kolumbii pluly škraloupy ledu, dělaly hrozný třeskot, když jsem je prořezával skifem. Radši jsem udělal veliký oblouk daleko od břehu. Na postranní řeku Wenatchee jsem se ani nevypravil. Dorazil jsem však až k haldě, rouře a zpět u doku se vykoupal. Ládování skifu zas ke stropu mě rozehřálo. -9/8,5
	10. sobota Vernisáž v galerii Roberta Gravese Zúčastnili jsme se oslavy člověka, který hodně přispěl jiným k umožnění vyjádřit graficky své city a vjemy. Robert Graves se stal učitelem na místní juniorské vysoké škole WVC v roce 1962 a vyučoval zde výtvarné umění 32 let. Po čtrnácti letech založil v roce 1976 Galerii ´76, nyní přejmenovanou na Galerii Roberta Gravese. Za posledních čtyřicet let v ní bylo představeno mnoho výtvorů jeho studentů i jiných tvůrců. O svém umění (ukázky jsou v prezentaci) řekl, "Je abstraktní, ale je založeno na něčem, co mohu rozpoznat, nebo co jsem viděl. Jedná se o metamorfickou přeměnou od narození k smrti, nebo od jara k podzimu, kdy listy opadávají. Jako umělec se dělím o poznání, že existuje cyklická proměna, která se stává každému živému tvoru. Na oslavu výročí byla vystavena mnohá Gravesova díla, která se snadno nevidí - plno jejich kupců propůjčila své obrazy pro vernisáž. Bylo zajímavé, že se vernisáže zúčastnilo i větší počet místních unitářů.
Běžkaření od domu Ráno bylo deset pod nulou. Na sjezdovkách to navíc foukalo a začly se tvořit mraky. Pak mě to trklo: Proč nevyrazit přímo od domu na hřiště za rohem a utvořit si tam vlastní stopu! Emily mě zachytila z okna domu, když jsem vyrazil a samospoušť na hřištích. Bylo nádherně, i když se mi lyže lepily kvůli vlhké trávě.
	9. pátek Veslování Bylo -7°C a z oblohy se snášel suchý sníh. To bylo dobře, protože když je sníh vlhký a je pod nulou, tak brzy přimrzne na kolejničky sedačky, ta se zasekne a je po veslování. Obvesloval jsem svůj obvyklý okruh, zazpíval si a v závěru jsem se zas velmi osvěživě vykoupal. -7/8,5
8. čtvrtek Vánoční výměna dárků šlapačů V plném počtu jsme se sešli v domě Drew a Cathy na povídání a pohoštění, následně na výměnu dárků. Drew uvařil pro Monteho speciální nealkoholické pivo, protože ten od doktora má nakázáno nepít žádný alkohol. Shlédli jsme film o prvním výstupu Američanů na Mt. Everest. Mezitím venku začlo silně sněžit. Bylo to prima se sejít.
	7. středa Řecké kuře s kozím sýrem a těstovinami Abych zas nekřivdil Emily, že jen já se pouštím do neobvyklých jídel. Toto ona připravila k večeři, z receptu z místních novin. PŘÍSADY 35 dkg těstovin (je na tobě, které máš, ona použila rotini) 3 cl olivového oleje 35 dkg prťavých rajčat, nařezaných napůl či načtvrť (byly ty poslední ze zahrady) 30 dkg usmažených nebo udušených kuřecích prsíček, malé kousky 6 čerstvých lístků bazalky, či sušené půl cl sušeného oregano 2 stroužky jemně nakrájeného či protlačeného česneku 5 cl černých kalamata oliv 12 dkg kozího či ovčího sýru 1,5 cl vymačkané čerstvé citronové šťávy půl cl soli, pepř hlávka brokolice POSTUP Předem připrav kuře (smažením na obou stranách, pak s přiklopenou puklicí dušením, když jsou kuřata s kostmi, tak asi 40 minut, ke konci přidej česnek). Nalej olej a 1 litr vody do velkého hrnce, přisypej těstoviny. Uveď do varu, sniž oheň a míchej, až jsou těstoviny skoro měkké. Voda by měla být ke konci úplně vyvařená, či jí odlej (asi 10 minut). Ke konci uduš v jiné pánvi oloupané brokolice. Odlej vodu a nech stranou. Do hrnce či pánve přidej rajčata, kuře, bazalku, oregano, olivy a sýr. Smíchej, pak přilej citronovou šťávu, sůl a pepř. VÝROBA: Hotovo za necelou hodinu. Recept je na šest porcí. Chutnalo výborně.
Veslování Na Kolumbii byl mrazivý vítr, tak jsem se schovával v závětří ve stokách v deltě. Úsek po postranní řece, Wenatchee, jsem si dal dvakrát, potom, co se mi nepovedlo vydrat se peřejemi. I tak jsem si namočil zadek i ponožky. Žblunknutí na stále osmdesát temp bylo vemi osvěživé. Až v deset ráno začlo očekávané, ale předtím nepřítomné slunce prokoukávat. -4/9 Zbytek dne jsem pracoval v kanceláři. Poskytoval jsem piplavé službičky zákazníkům, kteří dělali údržbu na svých kluzácích. 6. úterý Dělal jsem účetnictví, odeslílal zásilky. Odhraboval jsem první sníh.
	5. pondělí Polévka z burských oříšků Zásadní chyba. Ano, i zde je rčení známo, že “každý dobrý skutek musí být potrestán”. Emily, nyní co jsem se projevil coby přijatelný kuchař, mi podstrčila recept od kamarádky, nenuceně přitom poznamenávajíc: Co kdybychom si toto vyzkoušeli (míníc tím, "co když ty to uvaříš"?) PŘÍSADY 30 ml řepkového oleje 1 velká, na malé hranoly nakrájená cibule 8 stroužků česneku, jemně nakrájených či protlačených kleštěmi na ně 1,2 ml drcené červené papriky 30 ml čerstvého zázvoru, jemně nakrájeného či protlačeného kleštěmi 80 dkg rajčat, nakrájených 950 ml kuřecího vývaru 240 ml burákového másla půl litru špenátu nebo dřeňové kapusty, nakrájené na kousky půl kila garnátů 60 ml jemně nakrájeného čerstvého koriandru sůl a pepř na dochucení případně pro ozdobení: 60 ml drcených pražených buráků POSTUP Ohřej olej v litinovém hrnci nebo velké pánvi na středním ohni. Přidej cibuli, česnek, červenou papriku, zázvor a rychle osmaž až je cibule měkká (asi 4 minuty). Přidej kuřecí vývar a rajčata i se šťávou, sniž oheň na mírný, aby se to vařilo jen s malými bublinkami. Přimíchej burákové máslo až se rozpustí a vytvoří se polévka. Přidej zeleniny a ohřívej na mírém ohni až zplihnou (asi 3 minuty). Přidej garnáty a ohřívej až jsou měkké (asi 5 minut). Přidej čerstvý koriandr a dochuť solí a pepřem. Podávej v miskách a ozdob drcenými buráky (případně). VÝROBA: Hotovo za míň, než hodinu. Recept je na šest porcí. JAK CHUTNÁ: Báječně tě zasytí.
Veslování na Mikuláše Bylo čtyři pod nulou. Poblíž doku vlezl jeden mladý muž s kamerou na stativu do vody, bosý, kalhoty vyhrnuté nad kolena, fotil východ slunce. Než jsem ho stačil vyfotit, prchal už k autu. Vzal jsem to k peřejím a až úplně na konec horní laguny na Kolumbii nad horním mostem. Cestu jsem sledoval útok bělohlavého orla na rybu. Ztrácel výšku tím, že se naklonil svisle křídly a padal, srovnal, naklonil se opačně, až vrazil do hladiny. Ryba mu unikla. Dnešní koupel začla působit chladivěji, přesto jsem si dal 80 temp. Při otírání ručníkem jsem pociťoval báječné osvěžení. -4/10
	4. neděle Ukázka z koncertu Luteránů K nim patří i Judy, ta hraje na varhany a piano, a Monte, ten je ve sboru. I dnes přišel a zpíval.
Unitáři. Nedávno mě Pepa požádal, abych mu popsal, zda má unitářská mše nějaký ustálený rituál. Dělím se i s tebou o mou odpověď: Každá pospolitost unitářů má nějaký specificky svůj program. Dá se však říci, že jistý rituál se jak zde, tak i v jiných pospolitostech opakuje, kam jsem měl možnost zavítat. Tak chronologicky: - zapálení svíčky s přivítáním příchozích (opakující se text) - zazpívání písně (mění se) - promluvení k dětem (obvykle ty se shromáždí na zemi před oltářem). Povídání má něco společného k tématu kázání později, pro dospělé. - vyprovození dětí bránou, které vytvoří dospělí ze vzpažených rukou. K tomu krátký popěvek přející dětem dobrý čas na jejich následném programu, mimo hlavní síně. - oznámení nových vývojů v pospolitosti (pokud už to není vytištěné v programu). - během hudební vložky, vybírání peněžních příspěvků do putujících mís od přítomných - zapálení svíčky ve velké míse a vyzvání přítomných, aby když chtějí, přistoupili k mikrofonu, řekli své jméno a podělili se o svůj žal či radost s ostatními (ale nevyužívali té příležitosti k nějakým oznámením nebo politickým projevům). (V této části se posluchač dozví hodně nečekaných vývojů lidí, kteří se o ně dělí. Je to často velmi emocionální, jak pro ty, kteří předstoupí, tak i pro poslouchající dojímající a těm, co se dělí, nápomocné. Pomáhá jim to zvlášť v případě žalu ulehčit své břímě.)	- Během zpívání další písně všemi přítomnými následuje tiché dělení se o radosti a žaly. K míse jednotlivě přistupují ti, kteří hlasitě nic nechtějí sdělit, ale přesto se symbolicky zapálením svíčky podělit. - Vyzvání všech k tiché meditaci, nádech, výdech, vypustit starosti o zítřek a rmoucení ze včerejška, soustředit se na nyní. - Čtení vybraných pasáží z publikací, které mají něco společného z následného kázání. - To je pokaždé na jiné téma (zvolí si duchovní, podle voleb navrhnutých tzv. “programovým výborem” .. jak demokratické!). Tentokrát byla mše na téma, "čekání". (Dnes jsem se rozhodl nečekat, šel jsem vzývat boha lyžování.) - Pak obvykle zazpíváme společně ještě nějakou píseň. Někdy také zpívá sbor. - Závěrečný krátký proslov, kdy se všichni sborem hlasitě, ve stoje podílejí na jeho přednešení, zakončené sfouknutím hlavní svíčky. - Zde pak všichni přítomní uchopí ruce druhého a vytvoří jakéhosi hada po celé místnosti, či kruh, jak to vyjde, a zazpívají krátkou píseň, vždy se stejným textem, “Nesme plamen míru a lásky, až se znovu sejdeme.” Tolik k opakujícímu se rituálu. Musím však konstatovat, že se programy často obměňují a tak se nedá říci, že by setkání byla díky zaběhlému rituálu nudná. Po mši se ještě přítomní pouští do individuálních hovorů jeden s druhým či v malých skupinkách, pijí přitom připravenou kávu a pochutnávají si na zákuscích (zde mše probíhá od půl jedenácté do dvanácti a tak mnozí přítomní jsou již vyhladovělí). O půl jedné odpoledne se už místnost vyprázdní, pokud nemá nějaká zvláštní skupina svůj program, apod.
První sjezdování sezony Bylo slunečno a mrazivý vítr. Sjezdovku pokrývalo čerstvých deset centimetrů prašanu. Mé tělo si postupně vybavovalo, jak sebou má mrskat. Skvělý začátek sezony!
	3. sobota Kultura
Veslování v mlze Dalo se orientovat, pokud jsem se držel u břehu. Vyplašil jsem volavku. Ta se vznesla a zamířila do husté mlhy směrem od břehu. Jak ona ví, kde je nahoře a dole a ihned nezhavaruje ?? Postupně jsem plašil i další ptáky. Husy také dokázaly létat v mlze. Pak jsem uviděl kachny, merganzer, ledňáčka. Dělal jsem fotky s hororovým nádechem - v dolní deltě, pak podél levého břehu řeky Wenatchee od soutoku k peřejím. Jak jsem byl výše proti proudu Wenatchee, tak se mlha rozpustila. Voda byla na rozdíl od Kolumbie studenější a tak se mlha nad ní nevyvíjela. Pokračoval jsem k peřejím, horní deltou, k rouře a haldě. Od mostu po proudu jsem vesloval bez vidu, jen jsem se orientoval podle zvuku skladů a pak šedavých obrysů východního břehu. Tak jsem udržoval směr. Podle počítání a zpívání jsem odhadl, kdy bych už mohl být poblíž doku, který ovšem byl na opačném břehu. Ještě jsem potřeboval překročit mléčnou Kolumbii. Odhadl jsem to výborně. Žádné vertigo jsem nedostával. Měl jsem však pocit, jako bych se většinou vznášel – prostorem bez hladiny, obzoru a oblohy. Při koupání u doku se zdála voda být, jak jsem do ní vklouzl, teplejší. Vzduch měl stále asi -1°C a voda (dle PUD v 12 h: +10.2°C).
	2. pátek Večer galerií První pátek v měsíci je večer otevřených dveří galerií. Znamená to pro nás možnost uvidět nové výtvory místních umělců a seznámit se s nimi. Tentokrát jsme ve Wenatchee zajeli do Galerie u Dvou řek (první čtyři fotky z prezentace) a pak mě Emily převezla - coby překvapení - až do 35 km vzdáleného Leavenworthu. V galerii Gibbs vystavovalo dalších pět umělců svá díla. Projevilo se, jaký je rozdíl mezi věkem návštěvníků ve Wenatchee a v Leavenworthu. Ti v Lvnw neměli víc jak 40 let. Hezky jsme si s nimi popovídali. Emily hrála hru s kuličkami s dcerou jedněch z vystavujících. Chudačku její rodiče jí pojmenovali Phaedra. Zatím jí to jméno nevadilo. Bylo jí šest let. Podívej se na prezentaci.
Východ slunce Pohled z terasy směrem na západ... Práce Nevím, jak je to stále možné, že mi zákazníci tak důvěřují, že mi posílají stovky dolarů dopředu. Náhradní díly v Česku ještě nejsou vyrobené. Snad budou !!!
a	1. čtvrtek Veslování Byla trochu vyšší voda, červánky minimální, ale přece jen. Vzal jsem to deltou, počítal jsem druhy ptactva. Nejvíc jich bylo kanadských hus. Další v počtu byly běžné kachny, volavky, kachny merganser, zlatoočky. K peřejím jsem se dostal už před východem slunce, tak mi nesvítilo do očí. A jak jsem se otočil, začalo krásně hřát, tak, že jsem si i musel stáhnout bundu. U horního mostu se mi povedla další fotka do cyklu „volavky při vzletu“. Zpět u doku nebyl nikdo, tak jsem se v pohodě vykoupal a pak i hezky vyslunil. 3/10

VN