Vítkovy noviny prosinec 2017

	Vše nejlepší v novém roce 2018 !
31. neděle Vítání Nového Roku s přáteli šlapači V plném počtu osmi jsme strávili příjemný večer u nás, hráli společenské hry, připili si v pro důchodce přijatelných 22 hodin (dělali jsme, že jsme v Chicagu, kvůli časovému posunu) a pak v pohodě ulehli. Jaké bylo novoroční vítání tvoje?
	30. sobota Běžkaření u školy Přes noc napadlo akorát tak dost sněhu, abychom mohli běžkařit na hřištích u blízké školy. Zrušení koupele ledních mužů Dnešní tisk přinesl pro mě nevítanou novinu - Novoroční kolektivní polární koupel ledních mužů a žen u jezera Wenatchee byla zrušena. Důvod – organizátoři měli předložit doklad o pojištění a ten neměli. Takto pomalu mizí můj Americký sen země neomezených možností: .. Nejprve z obdobných důvodů umřela akce Ridge to River, mnoholeté putování běžkařů, sjezdařů, běžců, kolařů a vodáků (z Missie do Wenatchee, kterého se zúčastňovalo každoročně okolo pěti set lidí). Pak pár let na to byl zrušen Hog Loppet, a nyní Polar Plunge. Proč jsou všichni tak podělaní? Či je to tím, že pojišťovací průmysl vítězí nad běžnými smrtelníky? Kam to dál pospěje?
29. pátek Celý den jsem pracoval. 28. čtvrtek Veslování Bylo -6°C. Po minulé noci, kdy jsem ponocoval a pak vstal po dobrém spánku až v osm, jsem k doku dorazil až o půl desáté dopoledne. Byl klid a střední voda, sem tam po řece pluly kry. V pohodě se ještě dal obveslovat můj obvyklý okruh. Uviděl jsem osm druhů ptáků, mezi nimi tři bělohlavé orly. Jeden z nich pod úplně šedou oblohou dokonce chytil stoupák ! Obdivoval jsem ledové útvary. Pak jsem se s určitou dávkou sebepřesvědčování zas u doku vyšplouchal. Bylo mě pak báječně. -6/6/60
	27. středa Rozloučení v Ashlandu a cesta do Wenatchee Naposledy v tomto roce jsem pomohl Evanovi a Laurel, když mi Evan odložil Autumn, aby se mohli sbalit a připravit se k 650 km dlouhé cestě na jih z Ashlandu do jejich domova v Grass Valley v Kalifornii. Je to zhruba stejně daleko, jako opačným směrem na sever, do Olympie ve Washingtonu. My jsme měli před sebou o něco delší štreku, 830 km. Zprvu jsme jeli deštěm a mlhami, střídali jsme se při řízení dvou aut. Jak jsme překročili hory do východního Oregonu, krásně se vyčasilo. Po setmění a vjezdu do Washingtonu začal k silnici přimrzat déšť, auta padala do škarpy vlevo, vpravo; nicméně, prodrali jsme se bez úhony do suššího počasí, dali si chutnou večeři v thajské restauraci v Toppenish a domů dorazili před půlnocí. Příjemné bylo překvapení, když k jedné ráno zaklepal na dveře David, soused - jeho rodina se právě také vrátila, z jižní Dakoty. Viděl mě ještě vzhůru, přinesl poštu a podělil se o jejich dobrodružství. Je prima mít takové sousedy.
26. úterý Procházka Ashlandem Evan a Laurel načasovali krmení Autumn tak, abychom si mohli spolu vyjít do města. Laurel jí nesla v předním ruksáčku. Šli jsme okolo nové výstavby, přes koleje, na hlavní ulici ve středu Ashlandu. Z fontány pramene minerální vody Lithia jsem vypil několik doušků. Pak jsme se rozdělili, rodiče Autumn již zamířili do domu Eda a Sheily, zbytek party do obchodů. Já jsem je vynechal a prošel se místo toho parkem, okolo kluziště, Shakespearovských divadel a několika galerií. Poblíž nich dal někdo na chodník volně k dispozici fungující drobnovlnu. Vzpomněl jsem na Milana. Uviděl jsem i zdejší vzácnost - malý nákladní vlak. Poslední fotka ukazuje dům Eda a Sheily s hřebenem Grizzly, severně od domu. Po hře domino se začlo stmívat a tak se rodina Nancy rozloučila a odjela domů, do dvě hodiny na sever vzdáleného Roseburgu. Já jsem pak připravil pro zbytek lidí večeři - pečený květák na česneku, kadeřávkový salát a pečenou šunku a jehněčí. Měli jsme hezký den.
	25. pondělí Nadělování na Boží Hod vánoční Začali jsme časně zrána (po deváté hodině) vybalováním drobných dárků z ponožek, chechtáním se, jaké legrácky kdo dostal a požíváním kousků vánočky. Pak jsme se přemístili od krbu k vánočnímu stromku. Postupně jeden po druhém jsme vybalovali dárky, které vytahoval z pod a ze stromku Ježíšek (osoba, která si nanadala červenou čepici s bílým lemváním a bambulí). Touto zábavou jsme vykryli tolik času, že snídani jsme si dali k obědu. Po hromandé fotce se odpojil Antony, odjel za kamarády, aby si jich užil, než ho odvelí do Afghánistánu.
24. neděle Štědrý večer v plném počtu třinácti lidí Dokončil jsem úpravu bramborových salátů, Emily ugrilovala tři lososy a s rodinou Nancy, která se dostavila po osmnácté hodině, jsme usedli ke Štědrovečerní večeři. Žádné dárky se neotvíraly, jen k půlnoci se k ponožkám skrytě připlížili "ježíškové", aby je naplnily drobnými a legračními dárky. Mezitím došlo plno vánočních přání a zdravic, za které moc děkujeme. Snad i tvůj Štědrý večer byl hezký!
	24. neděle Narůstající příběh zrodu vánočky Tentokrát se těsto povedlo, vánočka pěkně vykynula a se upekla.
24. neděle Dopoledne na Štědrý den Karla uplatňovala své zručnosti z horské služby. Em, Sheila a já jsme šli do kostela na dopolední mši, zazpívali jsme si tam a popovídali se známými. Sheila dopletla vánoční ponožku pro Autumn a předala jí Laurel. Pak jí umístily mezi ostatní nad krb.
23. sobota Běžkaření na hoře Ashland, výhledy do kraje Sjezdařskou část otevřeli pouze hned vedle chaty, sněhu bylo jen asi deset centimetrů. Prošel jsem chatu, rozšířili jí od loňského roku. Přejel jsem napříč běžné sjezdařské sjezdovky, kterou otevřeli pro sáňkování. Pak jsem přejel na jižní stranu hory Ashland, a tam si zaběžkařil. Na běžné sjezdování nebylo dost sněhu, ale to nevadilo. Už jenom vyjet nahoru a vidět úžasnou krajinu stálo za to.
	23. sobota Lidi u vytržení z Autumn Jak jinak, když do rodiny přijde nový přírůstek? Po večeři připravovali s Em linecké koláčky a pak jsme se v houfu bavili dorozumívacím programem, který Karla naládovala na mobil každého z nás. Program rozpoznával mluvené slovo a na mobilu každého se zobrazoval text, co kdo do svého mobilu řekl. Text každého byl označen jménem, a odlišnou barvou. Tohle Karla udělala pro Eda, když ten se jí zmínil, že nepochytí většinu z konverzací sluchem. Měli jsme velkou zábavu. Pak se stala nehoda, naštěstí bez větších následků. Jak naše životy jsou prchlivé! Ed při odklízení nádobí uklouzkl na koberci, padl na záda a hlavou buchnul do zdi. Sedřel si kůži, asi 2cm čtverec. Tekla krev, nyní tam má náplast. Přesto se nadále podílel v povídání s ostatními.
22. pátek Setkání rodiny Širokých u Eda a Sheily Ze tří směrů jsme se dnes dojeli k E+S; od jihu z Kalifornie - Evan, Laurel a Autumn; od východu z Utahu a Nevady Karla, a od severu z Bendu Em a já. Bylo plno radosti, povídání, popíjení a dobré nálady. E+L+A dostali na nocování postele, Em zakoupila nafukovací matraci a Karla zvolila garáž E+S, kde spala v komfortu ve svém Havranovi.
	22. pátek Běžkaření u sopky Samotář Sníh byl kyprý, upravený, krásně mrzlo a i na chvíli vysvitlo sluníčko. Pěkně jsme si zajezdili. Pak jsme z Bendu vyrazili dále na jih na pětihodinovou jízdu zasněženou krajinou do Ashlandu. Jestli tě v prezentaci překvapí barva na vozovkách, tak je to struska ze sopek, kterou sníh posypávají.
22. pátek Návštěva u Carol P. v Bendu Carol se nedávno jako my stala členkou cestovatelského klubu. Když jsme plánovali v Bendu přenocovat, Emily se o ní dozvěděla a domluvila si návštěvu. Carol bude čtvrtého ledna 2018 sedmdesát pět let. Je povoláním zdravotní sestrou. Specializuje se na prevenci situací, kdy pacientům hrozí, že spáchají sebevraždu. Každé ráno o páté chodí plavat. O Česko se nesmírně zajímá a byla nadšená, že její hosté mají s tou zemí dost společného. Před třemi generacemi vyrostli její prarodiče ve vesničce Mutěnice u Hodonína na jižní Moravě v chalupě na obrázku.
	21. čtvrtek Cesta do Bendu Úchvatná obloha nás provázela cestou. U Shaniko byla velká bouračka. Navečeřeli jsme se v pivnici v Redmondu, a v Bendu se ubytovali v domě jedné paní s českými předky. Ta si na nás trénovala svou češtinu. Obnovil jsem rubriku Autumn.
20. středa Nová podlaha Dokončili jsme položení nové podlahy v kuchyni.
	19. úterý Vánoční večírek a výměna dárků šlapačů Jako každoročně jsme se v plném počtu osmi sešli v domě Rany a Lynna na popíjení, hodování a předávání si dárků. Pěkně jsme se pobavili. Na závěr jsme se snažili dohodnout se na společném pobytu a běžkaření v nastávající zimu v Kanadě. Dynamika skupiny však začíná být narušená zdravotním stavem jejích členů.
19. úterý Veslování Nezvykle pro mě, ve dvě odpoledne, jsem šel veslovat. Ještě pršelo a byly 2°C. Nebvyklý zážitek byl rozhovor s bezdomovcem. Ten v tom počasí seděl na doku, když jsem přinášel skif. Měl dlouhé stříbrné vlasy, bundu s kapucí, v jedné ruce kelímek snad s nějakou polívkou a v druhé asi třílitrový demižon s podle barvy tekutiny asi pivem. Pozdravil jsem ho, dobré odpoledne. Položil jsem skif na okraj doku a šel pro vesla. Cestou jsem si říkal: Skopne skif z doku do řeky a bude se těšit pohledem, jak ten vesele odplouvá, či ne? Když jsem se vrátil, skif i bezdomovec tam ještě byli. Déšť zesílil. Po připravení vesel a sebe jsem odrazil od doku, popřál muži Šťastné svátky (nevěděl jsem, jaké víry byl, tak proto ne Vánoce). Brzy mě i jeho zakryly chuchvalce šedých par a stěna deště. U Zářivé koupele jsem udělal panorama, jak ta je vlastně umístěná v Kolumbii. Objel jsem za zpívání a počítání zkrácenou trasu, pak se zas báječně vykoupal, a doma se za přihlížení Mňoukí vyluhoval. Ta chlemstala horkou vodu z vany, zatímco balancovala na jejím okraji. 2/7,5/90
	19. úterý Zase sníh ! Odložil jsem jít na vodu, venku byla sněhová plískanice. Snad později se vyčasí. Udělal jsem pár fotek z příchodu nového sněhu okolo domu. Na závěr panorama foto výhled ze dveří světového ústředí firmy Blaník America, Inc. (Ha ha.)
18. pondělí Začátek nového projektu Dál už to odkládat nešlo. Hlavní materiál jsem vyložil doma snad už před měsícem. Dnes jsme vyndali vše z ledničky, odlehčili jí a přemístili "za roh", mimo kuchyni. Tam jsme jí zas naplnili vším vyloženým. Pak jsem se vrhl na podlahu. Podél všech okrajů jsem "odpáral" rohové lišty, odřezal všechny vyčnívající části původní podlahy a pak s úlevou konstatoval, že je čas na "Happy Hour" (se vším skončit a dát si s Em sklenku vína).
	17. neděle Veslování Bylo na nule a naprostý klid. Na doku stál policista v černém oděvu, zprvu mě nezpozoroval, byl zakoukaný do dvou mobilů. Měl jsem dojem, že dělal fotky sám sebe. Když jsem přinesl na dok skif, vesele jsem ho pozdravil a upozornil, aby dal pozor na hlavu, jinak bych ho mohl praštit skifem. Zvědavě mě pak sledoval, jak jsem na doku skif připravoval k plavbě, naládoval své boty naplněné mým mobilem a brýlemi, namazal si ruce krémem. Když jsem seděl ve skifu na vodě, všiml jsem si, že mě policista začal na jeden ze svých mobilů filmovat. Popřál jsem mu veselé vánoce a odplul proti proudu. Natáčel mě delší dobu. Komu tu nahrávku asi ukáže? Výše na Kolumbii, na ostruhu jsem si zamával s chodcem a také jsme se pozdravili. Od té doby jsem měl celou Kolumbii i Wenatchee sám pro sebe. Báječně jsem si zacvičil i se vykoupal. Vzpomínal jsem na ty, kteří cestují. Bylo mi skvěle. Doma se Mňoukí těšila na jogurtové orgie. 0/8/90 Rubrika Autumn má nové příspěvky.
16. sobota Malá kruhová večeře u nás V průběhu let se z Kruhových večeří unitářů (které někdy mají i ke třiceti lidem) se odnožila další možnost setkávání se: vznikly Malé večeře, do osmi lidí. Tyto nám vyhovují více, protože se tak lépe povídá a není takový hluk, jako na těch velkých. Tentokrát jsme se dozvěděli, co jsme dříve o lidech, které pravidelně vídáváme, nevěděli - kolik toho zcestovali v cizině, a vyslechli jejich zajímavé postřehy. Po úklidu jsem doupravil Vánoční pozdrav od Emily a Vítka a odeslal ho.
	15. pátek Večeře u Douga a Pat, vánoční koncert Columbia Chorale ve Wenatchee Byli jsme pozvaní na večeři k jedněm unitářům, zajímavému staršímu páru, Dougovi a Pat. (Žili dlouho na Aljašce a také objeli na kolech postupně celou Ameriku.) Pak jsme je vzali na vánoční koncert Columbia Chorale ve Wenatchee. Ve foyeru byla bohatá výzdoba, dokonce i stromeček udělaný ze samých louskáčků. Z koncertu jsem udělal nahrávky, poslechni si první i druhou půli.
15. pátek Veslování Bylo -1°C, pošmourno, klid. Objel jsem alternatívní okruh deltami a do laguny, dělal trochu jiné záběry, než jindy. Pod můstkem na ostroh se skrýval nějaký drak. Panoráma ukazuje nově vytvořený oblázkový ostroh. Koupání bylo osvěživé. -1/8/90
	14. čtvrtek Ježíšek si popletl datum Pomýlil se, přinesl stromeček o deset dní dřív!
13. středa Západ slunce od domu Po dlouhém období pošmourného počasí dole v údolí jsme uvítali modrou oblohu, a následně večer úchvatný západ slunce.
	13. středa Veslování Bylo -3°C a i ptáci se schovávali. Napočítal jsem tentokrát jen pět druhů. Objel jsem svou obvyklou trasu, v pohodě. Tentokrát jsem nenechával svou pozornost těkat. Na koupání se vyjasnilo, skvělé! -2/8/90
12. úterý Pro vánoční stromeček Začli jsme od poslední serpentiny před lyžařským střediskem Missie, já s lyžemi, Em s návleky. Na zemi bylo asi 15 cm sněhu, tak akorát, abych při pozorném lyžování neškrabal skluznicemi o kameny. Tentokrát jsme se s Em rychle na výběru stromku shodli. Zabalili jsme ho do plachty a já ho odtáhl k autu. V pohodě se do něj vešel. Doma jsme ho prozatím dali na terasu do kýblíčku s vodou a já se šel věnovat zákazníkům po zbytek dne.
	11. pondělí Večírek knižního klubu Zúčastnil jsem se coby páté kolo u vozu předvánočního večírku pořádaného v domě Kena a Jess, vysoko nad údolím Wenatchee. Zprvu jsme si povídali s přítomnými, popíjeli a pojídali, co kdo přinesl (systém potlach). Pak jsme probírali možné volby knih pro čtení v klubu v příštím roce. Příjemně mě překvapilo, že jeden z přítomných nabídl ke čtení knížku, kterou napsal syn mého spolužáka z VŠD, Tomáš Sedláček. Seznámil jsem se s novým členem klubu, Tracy-m (na fotce úplně vlevo). Má hodně zálib podobných mým a tak jsme si padli dobře do noty. Hezky jsme si popovídali.
11. pondělí Veslování Trochu to foukalo, byla vyšší voda, -2°C. Udělal jsem fotku na doku, kmenu v dolní deltě jak pije (vrátil jsem se, přinutil se vyfotit), další fotku u peřejí. Vzal jsem to pak horní deltou a kolem koupaliště. Sledoval jsem orla a nedával jsem pozor. Buch! KOLIZE s tamním dokem. Málem jsem zas vypadl ze skifu. Naštěstí jsem se mohl zachytit o dok. Byl jsem trochu šokovaný. Uvědomil jsem si, že nesmím ztrácet soustředění. Mezitím se mě zmocnila múza a nechal jsem se inspirovat: Vymýšlel jsem název pro knížku či možná i písničku: "Nazpátek dopředu - zády kupředu - nebo POZADU DOPŘEDU" či takové obměny. Za zpívání jsem v pohodě dorazil k rouře, halekal, otočil u haldy a pak za bezvětří (foukalo od severu a byl silný proud) zastavil u velké pláže, tam poslední foto. Obával jsem se plavání. Rozhodl jsem se pro konec doku, v úplavu. Sice být tam více viditelný, ale zato v bezpečí. Tam nebyl žádný proud. Voda byla už pěkně studená (8,3 °C dle PUD v poledne). Při veslování jsem dnes viděl rekordní počet vodního ptactva - 9 druhů - kachny, volavky, kanadské husy, racky, tryskáče kachny zlatoočky, ledňáčka, vránu, orly, kormorány. -1/8/90
10. neděle Unitáři Dnešní téma mše bylo, "Zranitelnost". Duchovní vyzvala příchozí mše na několik tělesných i duševních cvičení. Při prvním rozdělila přítomné na skupinky po čtyřech lidech, k vyjádření tělesnými gesty něčeho kladného. (Postupně první třeba vzpažil/a a zatřepal/a rukama, druhý/á to opakoval/a a přidal/a další gesto, atd., jak dlouho se nám povedlo gesta přidávat bez povídání.)	Druhé a třetí cvičení byly ve skupinách po třech lidech. Nyní jeden mluvil/a, ale ostatní nemluvili, poslouchali. Postupně přišel každý na řadu a měl jednu minutu. Nejprve měl účastník/ce odpovědět na otázku: Kdy se cítíš, že tě někdo opravdu poslouchá? A jak to na tebe opravdu zapůsobilo? Další runda vyjadřování a poslouchání byla: Kdy se cítíš milován/a? A jak jsi to věděl/a? Závěr: Pocit, že někomu na tobě záleží, jsi milován/a, že máš okolo sebe lidi, kteří tě vyslechnou a ty je, tvořivost a radost ze života přichází když se dokážeš otevřít druhému, uvolnit, přijmout riziko zranitelnosti.
	10. neděle Odpočinkový den Odložil jsem své obvyklé veslování, přispal jsem si a tím se mohl zúčastnit druhu snídaně, který si Emily dává, když jdu veslovat (viz foto vlevo, a recept v rubrice Gurmánství v záhlaví této stránky). Dokončil jsem poslední světlo projektu v kuchyni, šel na mši unitářů (o tom výše), doma internet nešel, dal jsem si odpolední šlofík a pro večeři jsem upekl musaku (viz Gurmánství). Večer jsem pak v pohodě poslouchal písničky, které jsem déle neslyšel.
9. sobota Dokončení opravy myčky na nádobí Když konečně přišla mnou objednaná součástka, v naději, že ona je ta správná a problém myčky vyřeší, pustil jsem se do její instalace. Sice byla pro úplně jinou značku a druh myček, ale funkčně jsem se domníval, že účel splní. Měla však úplně jiný držák a tak jsem musel vyrobit adaptér. Povedlo se, a i po třech montování a demontování, kdy jsem musel docílit, aby jednak ze spojů neteklo, a za druhé aby elektrické spoje byly správně a plně zastrčené, se po několikahodinové bitvě myčka rozběhla a fungovala tak, jak má.. Celou dobu kočka Mňoukí pomáhala povzbuzováním, jakož i Emily.
	9. sobota Sjezdaření na Missii - panoramaty V údolí bylo temno a pošmourno. Webkamera na vrcholu Missie ukazovala na hřebenu sluníčko. Tak jsem přerušil své práce a vyrazil na lyže. Na parkovišti lyžařského střediska bylo stále temno a – 6°C. Ale na vrcholu Missie byly úplně jarní podmínky - slunce a vzduch měl skoro + 10°C, a klid. V atmosféře byla ohromná inverze. Nechtělo se mi moc lyžovat v zastíněné části. Po nafilmování videa jsem se rozhodl udělat přespolní túru, na sjezdových lyžích, v oblasti sluníčka. Vylezl jsem podél mikrovlnných vysílaček nad ně, kde je vyhlídka směrem k Ellensburgu. Bylo tam ohromné panoráma, nádhera. Přízemní mraky obklopovaly hřeben na všech stranách. Dostal jsem dojem, že jsem na ostrově, který pluje po moři všude okolo.
8. pátek Vánoční koncert univerzity PLU Jeli jsme autobusem spolu s asi 25 Luterány na vánoční koncert do čtyři a půl hodiny vzdálené Takomy. Mezi známými byli i naši přátelé Monte a Judy. Koncert stál za to. Osmdesát talentovaných pěvců, plný symfonický orchestr. I jsem uronil slzičky. Povedlo se mi udělat z koncertu nahrávky. Poslechni si, zde je první polovina a tady je druhá půlka koncertu. Domů jsme se vrátili ke druhé ráno. Cestou nazpět luteráni trojhlasně zpívali. Koncert i cesta byl příjemný zážitek.
	8. pátek Veslování Rád vyhledávám nekonformní možnosti zobrazit svět kolem sebe, jako třeba dnes jsem udělal panorama ne vodorovně, ale svisle. Na obrázku je výsledek. Na vodě bylo skvěle. Povedlo se mi zas po delší době vyveslovat až ke čtvrtým peřejím. Pak se zas všplouchal. Voda začíná být řádně osvěživá.
7. čtvrtek Nová světla pod skříňkami v kuchyni Vrhl do další fáze instalování nepřímého osvětlení pod skříňky v kuchyni. Dnes jsem skoro vše dokončil, podél severní a východní strany. Ještě zbývá malá skříňka na jižní straně, vedle lednice. Instalace byla docela náročná, i na tělocvik, ohýbat se v záklonu, apod. Nové osvětlení vypadá nyní senzačně. Emily, když se večer vrátila z jejího setkání ve skupině Covenant a uviděla rozdíl, prohlásila: “Proč jsme toto neudělali před dvaadvaceti lety?”
	6. středa Veslování V dolní deltě se již tvořil tenký led, když jsem tamtudy vesloval. U peřejí jsem zachytil nízké mraky a rozzářené kopce. V horní deltě nějaký šprýmař zapíchl kládu násadou z kroketové pálky. Poblíž koupaliště jsem udělal panorama směrem na jih. Nízká oblačnost mi připomínala zážitky z Aljašky. -1/9/90
5. úterý Instalace prvního světla pod skříňky v kuchyni Pustil jsem se do instalace prototypu světla. Na obrázku je elektronický mozek, který světlo zapne, ztlumí i zesílí, stačí pod krabičkou mávat rukou.
	5. úterý Mikuláš Zde se tento svátek vůbec netraduje ). Abych tyto stránky zpestřil, dovolil jsem si půjčit fotku z oslav Mikuláše v Česku. ) Ne, Mikuláš, jako v ČR se zde neslaví. Ale abych netlachal, snažil jsem se vzdělat a přečetl na wiki, kde je o něm plno (dej si do překladače toto). Tam však nic není, že by se slavil v Americe tak jako v Evropě. Zde je zkrácená verze v češtině. Do Ameriky se jeho tradice dostala v 17tém století, když Holanďané založili kolonii Nový Amsterdam (z něhož se vyvinul New York). Podívej se také, jak se to dál vyvíjelo. No, v USA se z Mikuláše vyvinul tlustý bodrý člověk s dlouhým bílým vousem a červenou čepicí s bílým lemováním, obecně nazývaný Santaklaus, který dle místní tradice odpradávna lezl komínem do domů v noci z 24. na 25. 12., a vskrytu zanechal u krbu dárky, potom co nad domem ve vzduchu zaparkoval své saně tažené dvanácti sobi. Na saních měl naložené dárky pro všechny děti na celém světě, a přijel ze severního pólu, kde jinak během roku žije. (Takto znají svatého Mikuláše americké děti. Také, že někdy měl problém pro svou toušťku se komínem zpět na své saně dostat.) O té historii, že v třetím století skutečně v dnešním Turecku ten člověk žil a dál o jeho legendě tuším, že zde málokdo ví a zabývá se tím.) Jiných svátků zas takový habaděj Amerika nemá.Tady je zajímavý přehled, kde ve světě mají nejvíc státních svátků .. podívej se. Amerika není ani na 10. místě! ČR je na devátém. Zde je přehled svátků v USA (nikdy jsem takovou tabulku ještě neviděl). Ale pozor: Oficiálních úředních svátků, kdy mají všichni v celém USA volno, je pouze sedm (v tabulce označené bleděmodře). Překvapilo mě však, kolik různých jiných “svátků” po USA je, podle toho, ve kterém státu z USA kdo bydlí. Použil jsem tu stránku a zjistil, že se dá vyhledat tabulky svátků pro 136 různých zemí, i pro ČR, kliknutím na jejich vlajku. Podle té stránky má ČR dokonce 13 státních svátků v roce.
4. pondělí Veslování Byly -2°C, louže okolo loďárny zamrzlé, vyšší voda. Vzal jsem to dolní deltou k peřejím, pak horní deltou k rouře a haldě. Za počítání a zpěvu jsem se v pohodě navrátil k doku, kde jsem se báječně na sto temp vyšplouchal. Dle PUD měla voda 9°C.
	3. neděle Vánoční koncert luteránů Šli jsme do kostela, kde Judy hrála na varhany a Monte zpíval v jednom z pěti sborů. Setkali jsme se na recepci i s řadou známých. Poslechni si celý koncert zde.
3. neděle Sjezdaření na Missii Na Missii byl čerstvý sníh a pěkná kosa, modrá obloha. Mezi lyžaři byli i velmi mladí členové závodního týmu Missie. Jedna z nich byla i princeznou!
	2. sobota Veslování Po týdenní pauze jsem se zas dostal na vodu. Největší změna odminula byl obrovský kmen, který se zasekl o pilíř mostu pro pěší na řece Wenatchee. Obvesloval jsem svůj obvyklý okruh a zas se vykoupal, tentokrát na devadesát temp. Vzduch měl 2°C a teplota vody (podle správy přehrad) poklesla na 9°C. Bylo mi báječně. Změna v prezentacích Čtenáři VN mě upozornili, že se fotky přestaly promítat. Nepovedlo se mi zatím bohužel obnovit původní fungování. Tak jsem přeprogramoval tyto měsíční stránky, zatím pouze listopad a prosinec, aby fotky k vidění byly. Místo automatické projekce se objeví statické album. Jednotlivé fotky se dají manuálně promítnout jejich nakliknutím. Na stránkách albumů přesto můžeš spustit automatické promítání. Najdi v pravém horním rohu obrazovky obdélníček s trojúhelníčkem uvnitř, klikni na něj a promítání se spustí. Pro uživatele Windows doporučuji následně stisknout funkční tlačítko F11, kterým se promítání přepne na plnou obrazovku. Z plné obrazovky na původní se dostaneš kdykoli zas stisknutím F11. A vypnout promítání se dá stisknutím tlačítka Esc.
1, pátek Let z San Jose do Seattlu Pro letecké fandy, zde je serie fotek ze startu a přiblížení. Let byl klidný.
	1, prosince, pátek Na procházku s Evanem, Em a Autumn Povedlo se nám ještě si vyrazit na další příjemnou procházku, kdy sluníčko svítilo a bylo 20°C. Pak nastal čas na rozloučení se...
30. listopadu, čtvrtek Motýli Monarchové se shlukují u Tichého Oceánu (výběr) Asi půl kilometru od pláže přezimují v hájích eukalyptů stěhovaví motýli Monarchové. Navštívit je byl pěkný zážitek, pěkně jsme se přitom s Emilí prošli. Po shlédnutí motýlů jsme došli až k moři. Zde jsou všechny fotky.