Vítkovy noviny prosinec 2018

úterý 1, ledna 2019 Ráno jsem si přispal - vstal jsem až po osmé. Dopoledne jsem byl s ostatními vodáky z klubu na řece. Na závěr (schválně jsem se s návratem zpozdil, aby vodáci už odešli), jsem si udělal náhradu za polární plavání, které se dříve tradičně konalo v jezeře Wenatchee. Celé úterní odpoledne i večer jsem upravoval fotky a videa. Přetahl jsem úpravy VN až dlouho po půlnoci na 2. 1., dělal jsem chyby, omyly. Pak jsem své odhodlání ještě před 2. lednem vytvořit nové VN pro leden vzdal. Tak aspoň jsem vytvořil dvě videa: Klikni na dopolední novoroční regata dopolední novoroční plavání Hezké pokoukání a poslechnutí si!	Hezký den! Zítra ve středu 2. 1. budu asi celý den v kanceláři. A co ty?
pondělí, 31, prosince Silvestrovské oslavy a vítání příchodu 2019 Po tříleté odmlce uspořádali Chandra a Brian ve svém domě silvestrovskou zábavu. Zúčastnili jsme se. Dělali jsme chlebíčky. Podívej se SEM na video. Pusť si zvuk. I tobě jsem připil na dobré zdraví v 2019 !
	pondělí, 31, prosince Silvestrovské veslování za sluníčka i za tmy Naposledy jsem byl na vodě den před Štědrým dnem. To bylo před osmi dny. Nyní jsem byl zvědavý, nakolik se od té doby ochladila voda. To jsem si na závěr vyzkoušel šedesáti tempy. Kolumbie měla 6°C. Skif byl pokrytý ledem. A co ten pes, který pod mosty na řece Wenatchee sem a tam plaval! Viz video na konci albumu, s rozřešením, proč tam tak dlouho plaval.
pondělí, 31, prosince Silvestrovské ráno s rodinou Nastal čas loučení s našimi hosty. Stačili jsme ještě všechny shromáždit pro skupinovou fotku. V poledne pojednou v domě nastalo ticho. Během dalších dvou a půl hodin jsme odstranili všechny barikády, prali, sušili, rovnali. Pak jsem šel veslovat.
	neděle, 30. prosince Běžkaření v Plain Za krásného sluníčka, ale na zmrzlém sněhu jsme si s rozličným úspěchem zaběžkařili poblíž jezera Wenatchee. Pak jsme v blízké kavárně poobědvali. Přišly zpožděné zprávy jak kdo hodlá slavit příchod nového roku.
sobota, 29. prosince Sáňkování Sáňkování na loučce v parku Squilchuck, za duhy. A zde je bonus: Dvojitý výkrut. Pro výcvik letecké akrobacie z osobní zkušenosti doporučuji procvičit si na zemi tento manévr; pomáhá to v prostorové orientaci. Počasí Při východu slunce byl vidět Měsíc... Bylo velmi větrno, na hřebenech až 110 km/hod. a odpoledne pršelo.
	pátek, 28. prosince S rodinou výrobce zámků Večer k nám přijela z Portlandu rodina sestry Laurel: Melissa, Mark, Jake, Wil a Annie. S Em jsem připravil italské těstoviny. Pak jsme všichni tleskali k všeobecné veselosti.
pátek, 28. prosince Sjezdování s Evanem na Missii Evan se vyřádil. Vůbec jsem nechápal, jak po devítiměsíční pauze ihned svižně sjezdoval, jakoby nic. Krásně jsme si spolu zajezdili. Sníh byl kyprý a rychlý, žádné fronty na vleky, času plno, sjezdovky byly řídce zaplněné lyžaři i když parkoviště byly obě plné. Jen sluníčko nesvítilo. Vzpomínka Pomyslel jsem na svou máti (dnes by jí bylo 107 let) a na mé blízké.
čtvrtek, 27. prosince Přenocování ve stromě, rozloučení se všemi a cesta zpět do Wena. Příjezd Ev+L+A do Wena a společná večeře. Když už se naskytla možnost přenocovat ve stromě, chopil jsem se jí. Spalo se mi báječně. Jen Karlu v domečku budil bezohledný domácí ve dvě ráno s dvěma kumpány, kteří se rozhodli jít se vyluhovat v sauně, která byla hned vedle. Po společné snídani a posbírání všech svých movitostí jsme se všichni rozloučili a rozjeli se do svých domovů. Byl na cestování hezký den.
	středa, 26. prosince 2018. Washougal, Washington, Amerika Rodinná fotka odleva Úplně vepředu: Luna a Autumn Přední řada: Karly, Laurel Střední řada: Nancy, Ed, Evan, Sheila Zadní řada: Erik, Larry, Emily, Vítek
26. středa Autumn, Laurel a Evan ve Washougal; procházka Před polednem se z deště vynořila veselá parta. Nastalo radostné předávání dárků, pozpěvování, tancování (Autumn) a všeobecné rozjaření. Po obědě jsme si ve třech vyšli na krátkou procházku. Z ní jsou poslední tři fotky albumu.
	25. úterý Večeře na Boží Hod Byla řada na Nancy a Larrym připravit pro všechny večeři. Podali pečené yamy s jablky v jedné míse, v druhé pečené bramborové plátky se sýrem a cibulí, v třetí míse pečené růžičkové kapusty a ve čtvrté horu pečené šunky.
25. úterý Procházka podél Kolumbie ve Washougal Bylo mrazivo, ale to Luně vůbec nevadilo. Jak měla první možnost, ponořila se do Kolumbie. Bylo legrační sledovat, jak chňapala tlamou vlny. Exotika pro ní. Kolumbie je zde už pěkně široká, jak nějaké jezero. Prošli jsme se několik kilometrů a i se náhodně setkali s druhou naší partou. Mezitím Em v ortopedické botě obešla okolí domu.
	25. úterý Ráno a dopoledne na Boží Den ve Washougal Zatímco ostatní procitali, Em nachystala svou vánočku. Před snídaní jsem vylezl ze zvědavosti do domu ve stromě na zahradě. Očekával jsem uvnitř prostou boudu s plno škvírami, pavouky a nepohodou. Jaký omyl! Nahoře uvntř bylo útulně teplo, čisto, vyzdobeno, dvě postele nad sebou, záclony, rozhled po kraji. Prostor mě lákal k tomu, přespat tam. Dole pod stromním domem byl tzv. maličký dům. Tam spaly Karla a Luna. Po obloze za velkého štěbetání táhly letky kanadských hus. Larry se vrátil z nákupu s novinami od čtyř deníků, jeho zvyk při rodinných srazech. Při požívání vánočky jsme začli vybalovat obsah ponožek a nadělovaly se dárky. Luna dostala látkového ježka, se kterým se ohromně mazlila, až se ježek scvrkl na malou hromádku. Em mi nadělila vítané noty pro jednoduchou hru na piáno a věnovala uznání za dva měsíce, po které jsem jí byl nápomocný během jejího zotavování se z operace. Poobědvali jsme a povídali jsme o vánočních zvyklostech zde a v Česku.
24. pondělí Štědrý večer ve Washougal Slunce zapadalo když jsme se ubytovali a začli připravovat štědrovečerní hostinu. Tu pro všechny připravila Em a já - grilovaného divokého lososa sockey a dva druhy salátů, tradiční český bramborový a pro obměnu i salátový s granátovými jadérky. L+N sháněli na prodejních místech ve W vánoční stromek. Všechny byly vyprodané. Nakonec zvolili řešení - v zahradnictví koupili pět sazenic smrků i s květináči. Ty pak naaranžovali tak, aby po ozdobení světýlky a ornamenty celek vypadal jak malý stromeček. Vtipné ! Výtvor jsme umístili před věšák se zrcadlem, a na háky pověsili lyžařksou hůlku, na které jsme navěsili vánoční punčochy. Během toho jsem zpíval s kytarou starší písničky, pak Larry hrál na elektrické piano, které přivezl a krásně při tom zpíval, koledy. I ostatní se připojili. Pohoda byla trochu narušovaná počáteční hádkou mezi psy Bearem a Lunou. Jejich pečovatelé se shodli na tom, že psi se nesnesou, a dohodli se na střídání se psy na zahradě a v domě tak, aby se psi neporafali. Pochutnali jsme si na hlavním jídle, pak cukroví, pití. Na kutě se většina odebrala okolo jedenácté večer. Já pak ještě psal sem. Snad i tvůj Štědrý večer byl pokojný a pohodový!
	24. pondělí Ubytování ve Washougal Shledali jsme se s Karlou a Lunou, a s Edem, Sheilou, Nancy, Larrym, Erikem, Bear a Pugh. Přivítal nás mladý majitel domu, Kenny (se ženou Jennifer a dcerkou Sárou). Ti vytvořili z jejich domu penzion s neobvyklými možnostmi ubytování, jako na zahradě v malinkém domě (tam se ubytovala K a L), a v domě ve stromě (tam původně chtěl spát Erik, možná ještě bude).
24. pondělí Cesta do Washougalu na Štědrý den Projížděli jsme krajinou, která pod visícími Hitchkockovými mraky vypadala strašidelně, jak hraniční přechody za Železné opony. Tuto spojitost mi vybavovalo během jízdy čtení knížky Pražské jaro.
	24. pondělí Štědrý den Jsem trochu v předstihu, když zveřejejňuji záběr sice vyfocený v neděli 23. 12., ale tak to bude nejspíš vypadat zde i 24. 12 . ráno, když procitneme. I když - to světlo asi vidět nebude, protože včera jsme se přemístili na opačnou stranu domu. To světlo rozsvítí Evan a Laurel, až se dostaví ve čtvrtek. Krásného Ježíška přeji ..... !!! :)
23. neděle Odpolední veslování Po výrobě vánočního bramborového salátu, praní a sušení prádla, úklidu v domě a jiných radovánek jsem vyrazil na lyže. Pohled na webkameru mě ujistil o tom, že jít veslovat je ta správná volba. Byla. Zatímco na Missii bylo mléko, nad Kolumbií zářilo sluníčko. Využíval jsem pro změnu jiného směru osvětlení pro pár snad trochu jiných záběrů. Bylo nádherně. U doku mě sledovali dva mladí rybáři, jak jsem lovil ve vodě, zas sto temp. vz03/vo07/100t Mezitím Em připravila a upekla krásnou vánočku a dva brusinkové chleby a udělala spoustu domácích prací v přípravě na nadcházející vpád (radostnou návštěvu) příbuzných a přátel.
	22. sobota Revoluce! Stavíme barikády.. Očekáváme vpád za vedení Autumn (13 měsíců).
21, pátek Práce a zábava Celý den jsem strávil v kanceláři a v 14:22 odpoledne slavil zimní slunovrat. Nyní se dny zas budou prodlužovat. 20. čtvrtek Veslování podél východního břehu Pro obměnu jsem se pustil podél východního břehu až na konec horní laguny. Fotil jsem snad trochu jiné záběry, halekal, fotil páry v zajímavých tvarech, orel na mě přihlížel. Na vnější straně doku jsem se zas krásně vykoupal. vz04/vo08/100t Práce Prováděl jsem záruční práci, adaptaci vybíječe baterie z evropského na americký systém. Pak vybíječ ten samý den odeslal: provedení záruky během 24 hodin. Domácnost Emily si vybrala dárek k narozeninám: profesionální vyčištění kuchyně a jiných míst. Musel jsem pak po bytě chodit s brýlemi proti slunci. Večeře Pita chleby s jehněčím a tsatsliki omáčkou.
	19. středa Sjezdování na Missii Dopoledne jsem pracoval. Na Missii to pěkně foukalo a bylo zataženo. Po poledni se karty obrátily. Během půl hodiny jsem byl z kanceláře a na sněhu, jehož za posledních 48 hodin připadlo skoro půl metru. Prašanu. Byla pěkná zima. Jezdilo se mi báječně. Pak bzzzzzz - telefon! Nažhavený zákazník mi zvonil. Že se prý do týdne rozhodne zda koupí, či ne. Nevím, zdali ho odradilo, když jsem mu sdělil, že momentálně v kanceláři nejsem a že bude nějakou chvíli trvat, než mu kupní smlouvu budu moci odeslat. A při té příležitosti se dozvěděl, že jsem byl na sjezdovkách. Nedočkavě prohlásil: tak až budeš dole.. PUSŤ SI VIDEO
18. úterý Vánoční večírek klubu FART Strávili jsme spolu velmi příjemný večer s plno smíchem a povídáním. Udělal jsem řadu hezkých dvouportrétů, atd. Uvědomil jsem si, že jsem se vlastně už dlouho tak nezasmál. Byl jsem rád.
	18. úterý Práce Můj úmysl ponořit se dnes do močálu daní se nezdařil. Místo toho jsem byl od včera vzhůru až dnes do dvou rána. A pak zas od začátku mých oficiálních pracovních hodin. Řešil jsem poprodejní záruky, pracoval na zklidnění kupců a možných kupců a zajišťoval logistiku doručování dalšího miniLAKfesu, který nyní má dorazit na východní pobřeží USA v druhé půli ledna 2019. Oběd s Patrikem, Em, LT a Penny Na oběd k němu nás pozval Patrik, profesor na místní juniorské vysoké škole. Znali jsme se od dříve. Je sousedem přes ulici od LT a P.
17. pondělí Výroční večírek knižního klubu s pohoštěním Členové klubu i někteří tolerovaní nečlenové (jako třeba já) se sešli u CraigaGr a BarboryH na společenský večírek s pohoštěním systém potlach, popitím a pak navrhováním, jaké knihy by každý doporučoval skupině číst příští rok. Tento klub funguje tak, že najednou všichni čtou postupně jednu knížku (knihovna jich nakupuje velké sady), a po částech jí pak v průběhu měsíce v houfu prodiskutovávají. Pak čtou zas jinou knížku další měsíc, atd. Knihy které čtou, nejsou novely, fikce, ale skutečné příběhy či spíše diskuzní temata od vědeckých náhledů přes politiku, náboženství, ap.
	17. pondělí Veslování, modré mraky Před východem slunce jsem se rozloučil s Karlou, ta za pár hodin odjela i s Lunou do Seattlu. Od doku jsem sledoval, jak zde slunce přišlo k životu, prodírajíc se závoji přízemní oblačnosti. Stovky hus cvičily snad v přípravě k odletu na jih. Šipka u sila obilí ukazovala směr. Při svém obvyklém okruhu jsem navštívil oblíbené kmeny i některé nové. V rouře přes mráz rostl "špenát". Asi je tam tepleji. Od skály kormoránů dva odstartovali. Sledoval jsem zajímavý atmosférický úkaz, jak se postupně dušičkově šedé mraky zabarvily do blankytně modré a jimi i hladina Kolumbie. V ní jsem se zas u doku osvěživě vyšplouchal, stále vydržel sto temp. Voda měla už jen 8°C. Po jogurtových orgiích s Mňoukí jsem řešil pár pracovních výzev, zpráv, radoval se z jejich průběhu. Také dnes asi z posledního zacelení spáleniny z konce listopadu.
16. neděle S Karlou a Lunou pro vánoční stromek Zatímco Em s kolegyněmi šli do finiše na vánoční aukci v kostele unitářů, Karla, její pes Luna a já jsme jeli do hor. Cestou jsme pomohli motoristce s nahozením řetězů. Jak jsme sobě připnuli běžky, u posledního zákrutu silnice k Missii, Karla dala Luně volnost. Jaká radost a nadšení! Luna pobíhala sem a tam, válela se ve sněhu, vrtala nosem tunely. I se přátelsky pozdravila s několika jinými psy na stezce. Po asi kilometru jsme se shodli na pěkně vypadající horské jedli. Společnými silami a za pomoci plachty a provazů jsme stromek dopravili k autu. Během odpoledne a večer jsme ho umístili s úpravami do obývačky. K večeři Karla připravila polévku z bizona. 15. sobota Pečená kuřecí stehýnka s dýní a růžičkovou kapustou Emily upekla chutnou večeři za přihlížení Karly, Luny, Mňoukí a mne. Pak, až na zvířata, jsme si na večeři pochutnali. Pak jsme si promítli dokumentární film Mé italské tajemství: Zapomenutí hrdinové.
	15. sobota Veslování a noční koupel Přes den bylo krásné sluníčko. Zval jsem Karlu jet dnes pro stromeček, že zítra bude pršet. Ta se věnovala Havranovi a jeho obsahu. Zabralo jí to až do pozdního odpoledne. Zbylo mi ještě trochu denního světla. Ve tři odpoledne jsem vyrazil na vodu. Náhodou jsem se setkal s kamarádem vodákem Wolfem. U soutoku jsem sledoval bělohlavého orla, jak si vyhledával místo na přenocování v koruně stromu. Začlo se stmívat. Vyvesloval jsem ještě k hornímu mostu. Snažil jsem se zachytit odrazy světel v hladině. (Ještě se učím ovládat kameru.) Když jsem se báječně vykoupal, byla již tma. A to bylo teprve pět odpoledne. vzd5/vo08/100t.
14. pátek Vánoční koncert Columbia Chorale S Pat a Dougem jsme se usadili až na nejvyšší řadě balkonu, vysoko nad jevištěm koncertní síně. Ve sboru bylo plno našich známých. Tentokrát přednesli vánoční písně z rozličných zemí světa - Ukrajiny, Španělska, Yoruby, Vatikánu, Norska, Francie, Německa i Ameriky. Klikni sem pro zvukový záznam.
	14. pátek Večeře - Gurm 29 Pat & Doug T k nám přišli na večeři. Připravil jsem polévku s krevetami v burské omáčce a špenátem. Zde je recept v češtině (najdi si číslo receptu 29).
14. pátek Vážili jsme zvířata a sebe Karla byla vděčná Luně, že ta se poprvé takto nechala vyzvednout. Dedukcí jsme spočítali, že pes váží 24 kg. A když už jsme byli u toho, vyzvednul jsem i kočku Mňoukí. Ta vážila přesně šestinu toho, co pes.
	13. čtvrtek Luna dokončila to, co bobrové nestihli Přinesl jsem domů klacek, který bobři okousali a nedokončili. Přišel vhod. Po třetí hodině odpoledne dorazila do Wena Karla se svým prvním vlastním psem, fenou Lunou. Byl jsem zvědavý, jak se oba vyrovnají ze šoku z přemístění se z 2760 km vzdáleného Yukonu. A také, jak se obě zvířata - kočka Mňoukí a pes Luna - k sobě přizpůsobí. Nad očekávání výborně! (Asi pomohlo, že Mňoukí ve svém ranném životě žila v domácnosti spolu se psem. Možná si myslela, že přišel zpět.. )
13. čtvrtek Veslování za měnícího se počasí Při východu slunce ho nikde nebylo vidět. Oblohu skrývaly husté vrstvy mraků. Bylo na nule, naprostý klid, voda jak zrcadlo. Mýval poblíž doku si nacházel snídani (viz album pro videa). Nízká voda odhalila mé oblíbené skulptury. Na řece Wenatchee i jinde bylo plno od bobrů ohlodaných větví. Zajímavé, že ty, jak jsou bez kůry, se nasáknou vodou a potopí se. Na obloze se začly tvořit svádivé čočkovité mraky. Rostlinky se zelenaly. Na horní Kolumbii se to pěkně rozfoukalo, ale jak jsem pak sjížděl zpět k doku, zklidňovalo se a u doku byl zas naprostý klid. Navíc i krásně peklo slunčíko. Využil jsem toho k opalování se po sto báječných tempech okolo doku. vz05/vo9/100t.
	12. středa Jídla a pozornosti chudým dětem Pomáhal jsem doručovat jídlo chudým dětem, dobročinná akce unitářů. Doma jsem vyměnil krápníková světla podél střechy domu a garáže, kde nesvítila, novými šňůrami. Pak jsem jel nechat si čistit zuby. Dobrá zpráva: žádné kazy.
12. středa No a co když stárneme Asi dvacet šest lidí v pospolitosti unitářů si povídalo o tom, jaké je to stárnout. Toto je nový program každou druhou středu v měsíci. Některé ze zajímavých postřehů: zůstávat zapojený do činností jednat s humorem být tvořivý
	11. úterý Večeře Připravili jsme si grilované jehněčí se sladkou bramborou yam a salát.
11. úterý Veslování za sněžení Loďárna byla obklopena novým popraškem sněhu. Voda na Kolumbii se nehýbala, jen tiše tekla. V dolní deltě se na sněhu slunila polonymfa. Na Wena začalo hustěji sněžit. Zvuky zdáli mě upozornily na šestičlennou partu opravářů železničního mostu. Otočil jsem u peřejí a za zpěvu jsem po Kolumbii zamířil na sever. Halekal jsem do roury zatímco vločky sněhu mě šimraly. Báječně jsem se zas vykoupal. vzd0/vo09/100t. Doma po jogurtových orgiích s Mňoukí jsem udělal další kontrolní fotku hojení mé popálené ruky. Pak jsem se věnoval zákazníkům. Přišly vítané zprávy.
	10. pondělí Emily cvičí ve stavu beztíže Dr. Schroeder, chirurg, který před sedmi týdny napřímil Emily palec nohy, zařídil, aby Em chodila u terapeuta ve speciálním přípravku jako pro kosmonauty. Účelem bylo, aby posilovala své pravé chodidlo a kotník. Přípravek byl naplněný vzduchem pod předtlakem, který Em vyzdvihoval, zatímco byla upnutá v postroji nad stále běžícím chodníkem. Přetlak se dal nastavit tak, aby ji vyzdvihoval přesně na tolik, kolik lékař nařídil, aby se její váha odlehčila. Dnes Em odlehčili na 40% její váhy. Tak chodila deset minut po chodníku, který jel rychlostí 2,5 km/hod.
7. pátek Tatranky pronikly i na Yukon
	10. pondělí Sněžná nadílka, zrníčka ptáčkům Už od včera během Mesiáše sněžilo. Po příjezdu jsem měl první příležitost sezony odhrabovat sníh z příjezdu do domu. Ráno nás přivítaly bílé krajky na stromech a keřích. Nasypal jsem ptáčkům a po drobných domácích pracech jsem se šel věnovat zákazníkům s kluzáky.
9. neděle Oratorium Mesiáš vytvořené ve spolupráci Profesionální hudebníci, vedoucí programů v různých kostelech a školách, vynikající zpěváci a zpěvačky se spojili se snad pěti sty přítomnými diváky, a společně zahráli a zazpívali vybrané části z Händelova oratoria. Zde je nahrávka, jak jsme zněli. Jestlipak také Mesiáše někdy zpíváte, třeba Hanka ? Při čtení poutavé historie vzniku a uvedení nyní slavného oratoria jsem se zasmál: Premiéry 13. dubna 1742 se zúčastnilo sedm set lidí. Aby se koncertu mohl zúčastnit co největší počet diváků, byli pánové požádáni, aby si odložili své meče, a dámy byly požádány, aby ve svých šatech neměly obruče. Tady si také můžeš přečíst.
	9. neděle Přespolední veslování Zatímco Em se zúčastnila mše unitářů vzýval jsem bohy přírody. U soutoku jsem se setkal s kamarády vodáky - GlenemF, TomemF, GeorgemG a LarrymS. (Ten poslední je v červené bundě). vzd1/vo9/100t Téměř 1 ze 3 doktorů v Americe se narodili v cizině Nedělní místní noviny obsahovaly mj. i článek o tom, kolik v době, kdy imigrace je ožehavý bod, je americká lékařská péče vysoce závislá na profesionálech narozených v jiných zemích. Na toto poukázala studie na Harvardu a výsledek analýzy federálních statistik. Přečti si více kliknutím na záhlaví či sem. Večer jsem se chystal uvařit pro Em a sebe tofu v burské omáčce a pak jít v baptistickém kostele vyslechnout oratorium Mesiáš. Karla cestuje s Lunou z Yukonu na jih.
8. sobota Kruhová předvánoční večeře unitářů u rodiny Toevs Uprostřed jablečných sadů 32 km na jihovýchod od Wena bydlí rodina Toevs. Jack je sadař, Pam dlouhodobá sběratelka uměleckých děl a bývalá provozovatelka galerie. Sešlo se přes třicet unitářů, mezi nimi i malířka MarthaF s jejím manželem Rodneym. S tím jsem si déle popovídal (viz album pro jejich společný portrét). Po večeři stylu potlach jsme si zazpívali koledy a jiné písně. Jim přinesl dvanáctistrunnou kytaru, na kterou se krásně hrálo. Večer byl příjemný.
	8. sobota Páté sjezdování sezony, na Missii Vyčkal jsem až do jedenácti, byv změkčilý. To se už na Missii oteplilo a bylo mínus sedm stupňů celsia. I mraky se trochu rozpustily. Na vrcholu bylo chvíli sluníčko. Převážně jsem sjezdoval v mléčné zmrzlině. Udělal jsem video a doma ho ozvučil dvěma písničkami od CCR. Klikni vlevo a sjeď si se mnou!
Už v Žilině jsme se Siriusem hráli jednu jejich písničku, Proud Mary, od Creedence Clearwater Revival. Byli a stále jsou má oblíbená kapela. Vytvářeli skvělý od řvaní oproštěný jasný zvuk a rytmus, povzbuzující k životu. Až někdy budeš skomírat, pusť si je (klikni sem). A na vysvětlenou, kdo jsou, přečti si: zde je o nich v češtině. Na dodatek, odkud pochází jejich jméno. Ani já jsem až do dnes tohle vysvětlení nevěděl: Kvartet se v prosinci 1967 stal profesionálním a změnil svůj název na Creedence Clearwater Revival. Tom Fogerty měl v práci přítele, který měl přítelkyni, jejíž jméno bylo Creedence Nuballová. John Fogerty vzal část "Clearwater" z reklamy na pivo. "Revival" se vztahovalo na znovuzrození nebo oživení kapely.
	7. pátek Procházka galeriemi v první pátek V galerii Dvě řeky nebylo pro mě nic ohromujícího, až na malbu skump na základě fotky. Zato jsem se tam náhodně setkal s řadou svých známých. Přejeli jsme pak s Em (ta s berlemi) do galerie fakulty umění WVC, kde byla výstava děl jejich profesorů. Mluvil jsem déle s vedoucím katedry, ScottB. Vyměnili jsme si vizitky. Jeho díla byla série akrylických maleb připomínajících lesní požáry.

	7. pátek S Larrym ke čtvrtým peřejím Práce. Na vodu jsem se dostal až v deset ráno. Od probuzení tentokrát v sedm jsem řešil naléhavý pracovní případ; dokonce jsem i trochu "ohnul" Emiliny uši svým stěžováním si na byznys etiketu mezi výrobcem a jejich zástupcem (případ: Litevci a já), promiň. Veslování. U doku to foukalo, moc se mi nechtělo. Bylo -3°C. Ale pojednou - kdo to nevynáší skif z loďárny? Můj kamarád Larry!! Sešli jsme se před prvními peřejemi. Byla vyšší voda, tak jsem se do nich pustil. Larry mě následoval. A pak do druhých, a i třetích .. vzájemně jsme se vyhecovali, že jsme docílili dostat se až do čtvrtých. Na vodě bylo báječně, přes dušičkové počasí v údolí (na Missii zářilo sluníčko, ale bylo tam -12°C a také foukalo.) S Larrym poblíž jsem měl vynikající popředí pro focení a tvorbu videí. (Bohužel, to nejlepší se nezaznamenalo.) Tak příště. U doku jsme se rozloučili. LT jel s autem do servisu, já jsem své tělo i duši svěřil Kolumbii, zas na sto temp. I přes výrazný mráz mě bylo báječně a nerozklepal jsem se. Koukni se na video.
6. čtvrtek Můj pracovní stůl Vyzvedl jsem dvě knihy pro Em v místní knihovně. Při té příležitosti jsem se zeptal, zda náhodou nemají Prague Spring od Simon Mawera, jeho nejnovější dílo z 2018, popisující události v Praze v 1968. Paní se koukla do počítače a říkala, hmmm.. možná jiné knihovny ho mají.. počkejte, pošlu zprávu.. zajistím.. .. HA.. to je legrace!! Jedna z těch dvou knih, které jste vyzvedl, je ona!!!
Emily odděluje vrstvy SCOBY z její kombuči. Více o kombuči je zde.	6. čtvrtek Operace mozku Dnes Emily slavila velký den. Nechám jí se s tebou podělit svými slovy: Dnes je šest týdnů od mé operace palce pravé nohy. Včera mi chirurg palec prohlédl, prohlásil ho za zahojený a dal mi svolení k samostatnému řízení automobilu. Můžu znovu dát plnou váhu na pravou nohu, za předpokladu, že mám na sobě mou podpůrnou "botu". Už jsem byla již třikrát na fyzické terapii a dnes mám další. Terapeut mi dal několik dobrých cvičení, abych navrátila sílu a pružnost v pravé noze, kotníku a chodidle. Myslí, že snad někdy v lednu mohu zas lyžovat. Bylo to dlouhé zotavení, ale díky mému vynikajícímu opatrovateli (Vítkovi) a spoustě pěkných návštěv od přátel a vyjížděk na různá místa jsem toto období přežila bez toho, abych se příliš nezbláznila. Přečetla jsem pět skvělých knih (jedna měla přes tisíc stran!), pořádala jsem naši každoroční církevní tichou aukci z mého lůžka (!), sledovala jsem listy na javoru, který se nachází vně okna naší ložnice, žluté, jemně se snášet na zem a pomalu odhalovat stále více oblohy mezi větvemi. (Vitek byl zaneprázdněn hrabáním!) Takže bych měla být na Vánoce v pořádku, schopná pomáhat s řízením, vylézt po schodech do domu, kde se sejdeme a plně se účastnit, s výjimkou případných dlouhých procházek. Budu ta, která bude chodit na kratší procházky s prarodiči! No, toto je moje zpráva. Teď musím jít plnit do lahví další kombuču!
6. čtvrtek Další východ slunce Po krásných červáncích jsem se pustil zas do radostného kočkování se s mými dodavateli kluzáků, zástupci námořní dopravy a celními makléři. Tentokrát šlo o legrácky spojené s přehazováním číslic a písmen v šestnáctimístné totožnosti vlečného vozu pro kluzák, který bude snad za několik dní odeslaný z Litvy námořním kontejnerem do přístavu Baltimore, poblíž hlavního města USA.
	5. středa Veslování do půli třetích peřejí Slunce při východu se prodíralo mezerou v mracích a oranžově zalilo krajinu. Zachytil jsem ho jak se vyhouplo nad Kolumbií. Udělal jsem kontrolní fotku hojení popálení. Vše v okolí doku bylo oranžové, až na oblohu. Na Kolumbii to nepříjemně foukalo od severovýchodu a vlny se hnaly napříč mé trasy. Naštěstí na Wena to nefoukalo a tak jsem si dal záležet, abych se tam mohl déle zdržet. Povedlo se mi vydrat se nad první a pak i druhé peřeje. Nad řekou si udělali ptáci plno hnízd ve svislém útesu. V třetích peřejích jsem se vydral až na úroveň dvojčat borovic. Po deseti minutách silovky v nich jsem se nechal spláchnout po proudu. Nad Kolumbií u laguny vyhledával bělohlavý orel svou snídani. U doku jsem si tentokrát zaplaval na vnitřní straně doku, pro silný proud a vlny na straně vnější. Povedlo se mi však zas uplavat sto temp. Cítil jsem se báječně. vo10/vzd-1/100t.
4. úterý Pokračující sága hojení popálené ruky Koncem listopadu jsem se nešikovně spálil. Dotkl jsem se při vaření horního rantlu rozpálené trouby. Budu přidávat další fotky. Klikni na záhlaví, baví-li tě koukat se na zázraky přírody, jak ona ví jak na to. A jí snad ku pomoci, náhodně jsem uplatnil toto: Emily mě požádala, zda bych jí nezalil květináče. Mimo jiné má také dva s rostlinou aloe vera. Při zalívání a pak čištění v kuchyni jsem neopatrností ulomil několik stonků jedné z těch rostlin. Omlouval jsem s Em, řekl jí, že jsem ty ulomené kousky dal do ledničky. Ona se začla smát a povídala - a ty to asi začneš jíst syrové, co? Zasmál jsem se i já. Nato jsem se kouknul do googlu. Tam stálo, že aloe vera se může jíst i syrová. Ano. Někteří loupají slupku a jí jen ten lepkavý bezbarvý gel uvnitř, jiní vyhodí gel a jí jen slupku. A také, že ten lepkavý gel má mimo jiné i léčivý účinek na spáleniny, urychlením jejich hojení. Uřízl jsem malé kousky a gel vymačkal na spálené místo na své ruce. Z vlastního pozorování účinku namazaného lepkavého slizu na popálené místo jsem si po asi deseti minutách všiml na své ruce této změny: Ukazovalo se, že schnoucí sliz stahoval místo spálení, přitahoval napříč k sobě nepopálené okraje kůže přes tu popálenou. Tak ať už aloe vera léčí cokoli (no, to zatím nevím), ale mohu potvrdit, že prostě mechanicky již viditelně začla pomáhat. Koukni se pro ilustraci na serii fotek, které jsem udělal (jsou zde).
	4. úterý Slunný den s asi posledním hrabáním listí Bylo nádherně. Udělal jsem fotku z balkonu domu, směrem na západ. Je to kopec zvaný Dvojí štíty. Vrchol je tak vysoký, jako je v Čechách Klínovec .. pár metrů nad 1400 m.n.m. Od mého balkonu je 12 a čtvrt kilometrů vzdálený vzdušnou čarou. Odpoledne jsem shrabal sekačkou poslední vydatnou nadílku javorového listí, a použil coby mulčování tújí. Večeře - kuřecí na cibulce se zeleninou. Klikni v albumu na textovou část pro recept.
4. úterý Roker Mňoukí Nejen já mám radost z možnosti hrát pro někoho na kytaru a zpívat. Práce Zaradoval jsem se z dobrých příchozích zpráv.
	3. pondělí Veslování Slunce se nesměle prodíralo vrstevnatými mraky. Byl naprostý klid a na nule. Vyšší voda umožnila plutí novými trasami. Vše okolo bylo šedohnědé, až na rostlinky v rouře. Továrna na jablečnou šťávu TreeTop odpařovala oblaka vůní. Plavání bylo osvěživé. vo10/vzd1/80t Práce Zajišťoval jsem platbu a dodání dalšího samostartujícího kluzáku s elektropohonem. Péče Em odvezly přítelkyně Pat na masáž a Cathy na fyzickou terapii. Em již čile procvičuje nožku na berlích a těší se, že snad koncem týdne jí ortopéd povolí sama řídit auto. Přítelkyně mi ušetřily rozvoz Em. Místo toho jsem vyluxoval a vymopoval v domě, umyl nádobí, uklidil, zalil kytky a nakoupil do spíže. A pak jel vyzvednout Em od terapeuta. Dnes jsem nevařil. Ohřáli jsme od Rany věnované mexické jídlo zabalené do listů kukuřic.
2. neděle Adventní koncert v kostele Luteránů Naši přátelé ze šlapání a lyžování, Monte a Judy, vystupovali v jejich sboru. Spolu s ostatními z naší party jsme si je přišli vyslechnout a si s nimi zazpívat. Než jsme s Em jeli na koncert, pochutnali jsme si pro změnu na tomto jídle, květáková polívka a vepřové na jablkách a brokolici.
	2. neděle Lyžování letos poprvé z vrcholu Missie Nejprve jsem vyjel na okraj náhorní planiny Wenatchee Heights, odkud je pěkný přehled kotliny Squilchuck, nad kterou se tyčí hřeben Missie. Ten v tu dobu skrývaly nižší mraky. Do lyžařského střediska proudilo plno aut s nadrženými sjezdaři a bordaři. Přes noc totiž napadlo skoro třicet centimetrů čerstvého prašanu. Mrzlo sedm pod nulou. Stromy ve výšinách byly jak z cukru. Zpočátku se muselo jezdit trochu opatrně. I když nebyla mlha, díky plošnému osvětlení byla viditelnost povrchu sněhu minimální. Postupem času se však mraky začly trhat, slunce prosvítat a na sněhu se vytvořily stíny. To se pak dalo jezdit naplno. Díky různým školám jsem si vyzkoušel i nové cvičení pro udržování rovnováhy a dobrého držení těla: Na předpažených rukou si položit hůlky, napříč na směr jízdy, volně vodorovně a dbát o to, aby nespadly. Oslava prvního dne adventu tak proběhla skvěle.
1. sobota Věšení nabídek na aukci unitářů. Zrníčka. Spálení se. Emily již delší dobu shromažďovala nabídky na aukci unitářů, ty, zatímco se zotavovala v posteli přetvářela graficky na PC v oznámení a ty také v posteli vytiskla. Dnes odpoledne jsem jí pomohl s přenešením všeho, za deště, zabalené do plastů, aby se inkoust nerozmočil, do svatostánku unitářů. Em tam za pomoci asi tří žen oznámení na stěny rozvěsila. Večer se má konat mejdan pro účastníky s jídlem a pitím, a s možností před oficiálním začátkem aukce již podávat nabídky na dražení. Doma jsem mezitím zpracoval svou měsíční várku zrníček, míchal a připravoval k plnění do skladovacích nádob. Před pár dny jsem se nešikovně spálil. Dotkl jsem se při vaření horního rantlu rozpálené trouby.

VN prosinec 2018