Vítkovy noviny prosinec 2019

Přeji ti do 2020 dobré zdraví, štěstí a lásku	Hezký den! Zítra ve středu bude Novoroční regata vodáků. Snad se jí zúčastním. Co ty?
	úterý 31. prosince Chlebíčky a vítání příchodu 2020 Pojedli jsme s Emilí doma čočkovou polívku a koukali jsme se na druhý díl filmu o F. L. Wrightovi. Občas mi vyhrkly slzičky. Pak jsme jeli vyzbrojeni přísadami na výrobu chlebíčků do domu přátelů, Douga a Pat. Mimo ně tam byli i „Mo“ statný muž, bývalý voják a policista, který nyní vede CAP ve Wena. Zaměstnal jsem Douga, aby natíral majonézou chlebíčky, které jsem řezal z veky. Ženy seděly společně, hrály slovní hru UpWords, povídaly. Po výrobě jsem vybízel ostatní ke konzumaci chlebíčků. Chutnaly jim. Před půlnocí nastal přesun do obývačky, koukání se na hru světel na Vesmírné Jehle v Seattlu, odpočítávání hodin do konce roku 2019 a začátku 2020. Připili jsme si brutem šampaňským a i tady jsme vpluli do 2020. JAKÉ BYLY PROSINEC A VÍTÁNÍ NOVÉHO ROKU U TEBE ?
úterý 31. prosince Silvestrovské veslování Ráno jsem dokončil balení zásilek, jednu z nich jsem odeslal do výrobny Blaníků, tlumič podvozku pro repasi. Snad dorazí v pohodě. Pak jsem se rozhodl jít zas na vodu; na Missii byly mraky. Objevil jsem nové záběry. Také jsem vystoupil ze skifu a obešel oblast, kde se dříve vyskytovala losice Matylda. Neukázala se. Pak začlo pršet a pěkně jsem promokl. Mezitím ve světě podle časových pásem probíhalo vítání Nového Roku. Po vyluhování se ve vaně s Mňoukí jsem přidal sem tyto fotky a pustil se do přípravy obložených chlebíčků. Děkuji za všechny novoroční pozdravy! Opětuji.
	pondělí 30. prosince Služba Celý den jsem strávil odbavováním zásilek a odpovídáním na dotazy zákazníků, účetnictvím a administrativou. Večer jsem uvařil chutnou musaku. Pak jsme si pustili film o životním příběhu jednoho z nejslavnějších amerických architektů, Frank Lloyd Wrighta. Před mou půlnocí se povedlo telefonické spojení s Milanem. U něj už byl Silvestr. Na čtyři pokusy jsme si hezky popovídali a popřáli si vše nejlepší do nového roku.
	neděle 29. prosince Larry mě zas torpédoval Byl jsem na vážkách jaké činnosti se dnes věnovat: Unitáři pálili papírky kam si kdo chtěl soukromě napsat co by chtěl, aby se mu příští rok nevyskytovalo či neopakovalo; na Missii zas možná každou chvíli mělo vysvitnout sluníčko na lyžování; či navštívit vodu (po devítidenní pauze (!). Zvolil jsem to poslední. Nejprve jsem hodinu mluvil přes FaceTime s PavlemB. Probrali jsme všechno od lyžování po povinné technické prohlídky vozidel. Bylo prima si zas popovídat a vidět se. Pak mi zdechla baterie na mobilu. Na řece Kolumbii byl krásný klid a hodně nízká voda. U soutoku jsem dělal jsem nové záběry kmenů á la Nymfa. Sledoval jsem pak, jak Orel zaučoval mládě a pak letecky dopravoval nové klacky pro hnízdo. V peřejích jsem měl zaplavenou kajutu. Halekal jsem do roury a pod mostem. Cestou k doku jsem dohonil dva kajakáře. Byli to LarryS a GlennF. Říkali mi, že minulou sobotu zas viděli losa, u jižní delty. A je to prý samice, tak jí pojmenovali Matylda. To mě potěšilo. Tak se jmenovala moje babička z máminé strany.
sobota 28. prosince Běžkaření v oblasti Meissner Ve výšce okolo 1.400 metrů na dohled sopky Samotáře je dobrovolnickou službou upravované středisko pojmenované po jedné paní. Dlouho nesněžilo a sníh byl ztvrdlý, až na upravenou trasu. Slunce se ukázalo a s ním i hordy lyžováníchtivých lyžařů z Bendu. To už jsme dokončili naše lyžování a po výjezdu z parkoviště spojenou s horkou výměnou názorů na bezpečnost toho vyjetí jsme vyrazili na sever, s úmyslem dojet do Wenatchee dříve, než vyhladovělá Mňoukí sežere nás. Severně od Shaniko se svým typicky americkým červenomodrobílým obchůdkem nás opustilo sluníčko a vjeli jsme do mraků a šedě. To pokračovalo až do Wenatchee, kam jsme v pořádku dorazili v době večeře akorát včas nakrmit Mňoukí a následně sebe.
	sobota. prosince Východ slunce nad Motelem West O půl osmé jsem zachytil tuto hru světel. I na západě slunce růžově rozzářilo vrcholy sopek Samotáře a Tří Sester. Chystali jsme se na běžky.
pátek 27. prosince Thajsko, Indie a Mexiko v Bendu Stojí za to podělit se o kulinářský, kulturní a národnostní zážitek. Po příjezdu do Bendu jsme se ubytovali s Emilí v motelu s jedinečným jménem Motel West. Vlastní ho a provozuje jedna rodina z Pundžábu z Indie. Pomáhala jim jedna paní z Mexika. Byli velmi nápomocní, když jsme něco potřebovali. Na večeři jsme se rozhodli dát si thajské jídlo a zajeli jsme do blízké restaurace Chuť Thajska, kterou jsme přes internet vyhledali. Zprvu jsme jí nemohli najít. Teprve po zapnutí navigace jsme se dovtípili: Restaurace byla maringotka přilepená k autodílně v průjezdu ze dvora. Paní majitelka nás vyzvala popojet v autě k okénku ze strany své maringotky. Nabídla nám v kelímcích čtyři vzorky hotových jídel a i dva banány, než jsme vůbec něco objednali. (Vzorky i banány by nám na večer stačily coby lehké jídlo. Být otrlí nezpůsobní Češi, mohli jsme jednoduše odjet bez zaplacení.) Za několik minut nám podala okénkem těžký pytel dvou jídel, a svůj mobil po zastrčení do něj naší úvěrové karty k autorizaci a zvolení uvedení zpropitného. Usmála se a popřála nám dobrou chuť. Zeptal jsem se jí, odkud pocházela; z Bangkoku. A na druhou otázku, kdy budou slavit Nový Rok, sdělila, že 25. ledna. Její jídla prodávala za jednotnou cenu, devět dolarů za večeři. Mezitím již další auto přijíždělo k jejímu okénku. Odjeli jsme po poděkování a zamávání do našeho motelu, kde jsme jídla pojedli. Byla chutná.
	pátek 27. prosince Jízda z Ashlandu do Bendu Jeli jsme přes severní cíp Jezera Klamath a podél sopek pohoří Kaskády. Sopka Samotář je ta vlevo. V pozadí jsou sopky Tři Sestry.
pátek 27. prosince Šestý díl Historie poutě Vítka na Západ 72. kapitola. Setkání po šesti letech Než jsme se rozjeli na sever, udělali jsme rodinnou fotku v Ashlandu (chybí Karly+Luna, byli ve Vashonu).
	čtvrtek 26. prosince S Podzimkou na sníh Vyrazil jsem spolu s jejími rodiči nad přízemní vrstvu mraků, kde byl třpytivý sníh a sluníčko. Záběry střediska z webkamery. středa 25. prosince Pátý díl Historie poutě Vítka na Západ 71. kapitola. Práce na tři směny
středa 25. prosince Procházka u domu Eda a Sheily Doprovázeli jsme Eda a Sheilu na procházce k poštovní schránce a nazpět. Emily, Laura a Autumn pokračovali dále. Uviděly šest srn.
Foro krediit Nancy	středa 25. prosince Americký Ježíšek Podzimka pomáhala míchat těsto na vánočku. Dnes na první den vánoční se dle místního zvyku nadělovalo. Nejprve překvapení od Ježíška z punčoch, pak dárky z pod vánočního stromku. Zpívali jsme vánoční písně, pojídali chutnou vánočku, užívali jsme pohody. Volali jsme si s blízkými. Karla a Luna pak v Havranu vyrazila na sever. Larry a Nancy odjeli na otočku do Roseburgu. Ostatní se šli projít okolo domu Eda a Sheily.
úterý 24. prosince Štědrý večer v Ashlandu Po účasti na vánoční mši v kostele Eda a Sheily, kde děti předvedly vánoční hru o narození Ježíše jsme dokončili přípravu Štědrovečerní večeře - grilovaného divokého lososa z Aljašky s českým bramborovým salátem, ústřicovou polévku a jiné přílohy. Po večeři jsme se shromáždili okolo vánočního stromku a otvírali jsme dárky dle českého zvyku - od Milana hezké kalendáře a noviny, od Emily plzeňské a poutavou knihu s rozličnými mapami světa se zobrazením dle rozličných náhledů na země podle výskytu či zvyku toho či onoho. Na delší dobu jsme nad ní ztratili Karlu a Evana, kteří se do ní pohroužili a následně na dlouhu dobu i Ed. Štědrý večer byl pohodový, poklidný a byli jsme za něj vděční.
úterý 24. prosince Nahoru a Dolů (sjezdování na hoře Ashland) Coby dárek k vánocům jsem nabídl rodině Evana den na sněhu. Nakonec jsme jeli na Štědrý den jen Evan a já spolu. Bylo mínus 6 pod nulou, bezvětří a žádné fronty na vlek. Bez zastávky jsme jezdili nahoru a dolů až do odpoledne.
úterý 24. prosince Ubytování v Ahlandu Larry, Nancy, Emily a já jsme si pronajali byt asi sto metrů od domu Eda a Sheily. Je v činžáku, jehož majitel polepil mozaikamy všechny volné venkovní stěny. Když klikneš na záhlaví, uvidíš víc ukázek. Tyhle vedle mě připomínaly létající kytary.
Zde jsou zajímavé odkazy: Webové stránky obchodu Brew Shop O bohyni piva Ninkasi .. a zde více v češtině O historii piva	pondělí 23 prosince Kostel Piva Konečně jeden kostel dostal prospěšný účel (ha ha). (Věřícím bez smyslu pro humor se předem omlouvám, věz, že tvou víru respektuji.) Jak k tomu došlo: Náš běžný obchod s potravinami, který dlouhá léta měl na prodej i plzeňské, ho neměl. Emily mi chtěla koupit plzeňské coby vánoční dárek. Vyhledala během jízdy přes internet zadání "piva z dovozu" a vyplivlo jí to adresu v městě Bend a adresu 1203 NE Third Street, Bend, Oregon 97701. Za pomoci navigace jsme tu lokalitu vbrzku našli, ale obchod nenacházeli. Třikrát jsme objeli celou čtvrť a vždy nás to dovedlo k nějakému kostelu. Až když jsme vystoupili z auta a kostel obešli, došlo nám to. Ten obchod byl v tom kostele. Emily mi tam zakoupila plzeňské a vánoční dárek předala. Já jí poděkoval a požádal jsem vedoucího, zda z toho mohu udělat fotoreportáž. Souhlasil, a vylíčil historii jak on jí znal toho kostela: Do roku 1971 tam měla svůj domov nějaká křesťanská církev. Té na začátku 70tých let minulého století došly peníze a v 1971 kostel prodala. Ujal se ho nějaký podnikatel, který v něm pak provozoval restauraci. Té se po třiceti letech také přestalo vést a kostel v roce 2001 opustil. Hrozilo, že se z kostela stane ruina. Až když po deseti letech pustnutí, v roce 2011 ho koupil současný vlastník. Ten zprvu v suterénu zřídil pivnici a následně v hlavním chrámu obchod s exotickými pivy a nástroji pro výrobu piv. Zatím se jim vede "celkem dobře" (v Bendu je plno konkurence od jiných obchodů, které také mají bohatý výběr piv z dovozu). V prostoru oltáře je obraz bohyně piva Ninkasi (tak se po ní jmenuje ve městě Eugene pivovar).
pondělí 23 prosince Děláme pětistovku (z Wasco do Ashlandu) Po příjemném přenocování a popovídání s provozovateli penzionu, Davem a Lisou, a jejich dalším hostem Leem, jsme vyrazili přes náhorní plošinu okolo majestátních sopek do Ashlandu.
	neděle 22. prosince Procházka s fenkou Sadie, pak do Wasco Bramborového salátu jsem připravil horu. Jen krájení cibule na mikroskopické kousky mi trvalo přes hodinu. Se salátem jsem si vyhrával přes tři hodiny (!!!) (a to jsem zatím připravil jen základní přísady, brambory, mrkve, cibuli a hrášek. Jo, a sůl a ocet.) Další bude následovat až dorazíme úplně na jih. Mezitím jsem šel dát fence Sadie tzv., "kvalitní čas", kdy se mohla proběhnout volně bez vodítka a zastavit se u každého keříku, na kopci nad naším domem. Pak jsem sbalil pár svých věcí a připojil je k hoře Emilí již předtím připravených, naložili jsme auto a o půl čtvrté odpoledne vyrazili napůl cesty do Ashlandu. V městečku velikosti Křivoklátu jsme přenocovali u Davida a Lisy, provozovatelů penzionu. Poblíž jsme vyfotili jediný výstavný dům vesničky, ohromně vysvícený vánočními světýlky.
neděle 22. prosince Začátek výroby bramborových salátů Tentokrát jsem rozdělal dvě várky, z červených brambor, a ze Zlata z Yukonu. Jaký děláš ty?
sobota 21. prosince Jak dlouho jsou noci dlouhé Zaujalo mě zamyslet se, jak vlastně jsou noci dlouho dlouhé v období slunovratu. Ukázalo se, po studování statistik, že po znatelném období na podzim, kdy se dny rychle krátily a noci prodlužovaly, nastala doba, kdy noci byly dlouho skoro stejně dlouhé a jejich trvání se jeden od druhého lišilo jen o pár minut a nakonec jen vteřin. Není tedy divu, že mnozí lidé prožívají dobu okolo zimního slunovratu coby deprimující období, kdy lamentují, že se sluníčko už nenavrátí. Podívej se a zamysli se nad údaji v této tabulce, která ukazuje délky dnů zde ve Wenatchee. První sloupec jsou datumy v prosinci. Druhý sloupec je čas východu slunce s šipkou ukazující směr na obzoru, kde se slunce vyhoupne nad obzor. Třetí sloupec platí pro západ slunce a kde za obzor zmizí. Čtvrtý sloupec uvádí, jak dlouhý je den (slunce nad obzorem), hodin:minut:vteřin. A pátý sloupec je pro mě ten nejzajímavější .. o jak dlouho se ty dny od sebe odlišují trváním, ve vteřinách. Dnes, v sobotu 21. 12. má být den o čtyři vteřiny kratší, než v pátek, v neděli však již delší, o jednu vteřinu, v pondělí o šest vteřin a na Štědrý den o jedenáct vteřin. Pokud nemáš stopky a tuto vědomost, stejně se ti dny týden před, během i týden po slunovratu budou prakticky zdát stejně dlouhé, a tudíž i noci. Přidal jsem další graf více toto objasňující (uvidíš ho, když klikneš sem). A pro zvídavé čtenáře VN v Česku, zde je tabulka pro Prahu a pro Křivoklát. Anebo si ji nařiď pro místo svého bydliště, v obdélníčku pod mapou, kde je napsáno "Place or country...". Odpovídající tabulku (jako je zde vyobrazená) najdeš pak níže, točením kolečka na tvé myši či posouváním šoupátka napravo. Objevil jsem také ohromně šikovný graf. Když v tabulce klikneš na červené véčko vedle dne datumu, otevře se ti graf pro ten den. Když ukážeš svou myší na symbol sluníčka, můžeš šoupáním myše (bez klikání) zjistit po celých 24 hodin toho dne, kde je v kterou denní dobu, jakým směrem, jak vysoko nad obzorem, atd., bez nutnosti něco počítat. Měsíce i roky si můžeš měnit v záhlaví tabulky a pak kliknutím na Go. Anebo jednoduše bez klikání šoupat myší přes Sun Graph a měsíce se ti mění samočinně. Máš také na výběr z možností časů východu a západu slunce [Rise/Set Times] a také délky dne a noci [Day/Night Length]. Pozor! Tabulka je jak jsem sám na sobě zjistil ohromně návyková! Ať Slunovrat nezmeškáš!!!
	pátek 20. - sobota 21. prosince Veslování v nejdelší noc Dnešní noc byla snad nejhezčím vzorem pro svátek pokoje a míru. Bylo na nule a naprostý, s prstem přes rty klid. Přesto si se mnou povídali obyvatelé řeky - hned na doku a pod ním jemným chrochtáním buď bobři či vydry.
pátek 20. prosince Pátý díl Historie poutě Vítka na Západ 70. kapitola. Zatoulaná kytara čtvrtek 19. prosince Chumelenice Chumelenice byla tak hustá, že pomalu nebyly vidět domy přes ulici. Využil jsem pauzy k vyvenčení fenky Sadie, kterou nyní pár dní u nás opatrujeme, zatímco její majitelé Pat a Doug jsou na cestách.
	čtvrtek 19. prosince Emily poprvé letos na sjezdovkách Sešli jsme se na Missii s kamarádkou KathyJ a docela pěkně jsme si zajezdili. Odpoledne přišla hustá chumelenice.
středa 18. prosince Veslování s kvakošem Na vodě byl klid a zima. Zase mi zamrzl mobil. Navíc správa přehrad snížila vodu natolik, že se vytvořily rozsáhlé mělčiny. To mi umožnilo dělat fotky zase z jiné perspektívy. Nejzajímavější bylo setkání s nočním kvakošem (ne, tak dobrý žák v biologii jsem nebyl, abych to pojmenování věděl, Nycticorax nycticorax). Je to středně veliká volavka. Tato měla celé tělo i spodky křídel žluté. Práce Odpoledne jsem balil zásilku lan nožního řízení a po doručení na poštu jsem jel nakoupit přísady pro tvorbu vánočního bramborového salátu.
	úterý 17. prosince Červánky Po mnoha dnech se přízemní mraky pootevřely a sluníčko je než vyšlo polehtalo odspodu. Díky Emily za upozornění. Strávil jsem celý den rocháním se ve finanční administratívě. Nakonec jsem převedl dost významný příspěvek na možnou renovaci svatostánku místních unitářů. Snad to tam v budoucnu bude vypadat lépe, ne tak užitně, jako nyní. Toto je projekt na příštích tři pět let.
pondělí 16. prosince Vánoční večírek knižního klubu Na závěr sezony byli přizváni i nečlenové klubu. Setkali jsme se v domě Jessi a Kena. Přítomní navrhovali knihy, které by se mohly číst příští rok. Klub se soustředí na čtení skutečných příběhů. Zmínil jsem se, že by si mohli přečíst Poutě. Nato se mě zájemci zeptali, kdy bude ta kniha přeložená do angličtiny.
	pondělí 16. prosince Veslování Byla obdobná zima jako včera na hřebenu. Přesměroval jsem pracovní telefony na mobil. Do uší jsem dal sluchátka. Jeden hovor jsem přijal, ale v jeho závěr mi mobil umřel, zimou. Restartoval se nenechal až doma při jogurtových orgiích s kočkou Mňoukí. Nicméně, obvesloval jsem celou svou obvyklou trasu a pozdravil jsem Nymfu 1. Leze na ní staroba, leč obrysy se stále dají vyhledat. Byl krásný den.
neděle 15. prosince Šálivé sluníčko Byla taková zima, že jsem si oblékl nahoře osm a dole šest vrstev oblečení, dvojí čepici, dvoje rukavice a přesto jsem udělal pouze čtyři fotky, i když motivů k focení bylo přehršel. Lyžařské středisko využívalo lednicového vzduchu k výrobě více sněhu do zásoby na vánoční prázdniny. Sněžná děla chrlila nad sjezdovkami po celém kopci hlučné gejzíry z jejichž par se snášel nový sníh. Kopec vypadal tak dramaticky, jak v národním parku Yellowstone. Slunce odzadu prosvítalo čarodějnými oblaky. Promiň, rukavice jsem nestáhl a neudělal jsem ani jedno video na podělení se o to vzrušení. Tak se aspoň dělím slovně.
	neděle 15. prosince Ráno v osm Jít či nejít lyžovat, toť otázka. Zatím je tam pořádná kosa. Ale nádherně ...
sobota 14. prosince Krmení bezdomovců V episkopálním kostele svatého Lukáše se každou sobotu střídají dobročinné skupiny. Tentokrát byla řada na místních unitářích. Poskytli dnes zdarma oběd asi dvaceti bezdomovcům. Pomáhal jsem trochu s přípravou, podáváním jídel a hlavně úklidem. Zatímco jsme provedli dobrý skutek, hlavou mi procházely protichůdné myšlenky. Ano, pomáháme zamezovat momentálnímu hladovění. Avšak pomáháme skutečně lidem dostat se zpět na vlastní nohy? Hmm.. Někteří z těch lidí na nich asi ještě nikdy nebyli.
	sobota 14. prosince Víkendoví myslivci Šerem zezněla střelná rána. Pak druhá. A třetí! U soutoku řeky Wenatchee s Kolumbií jsem byl z poklidného veslování rozrušen pohledem na krví a masem obnaženou roztrhanou ještě na vodě plovoucí kanadskou husou. A pak zas rána. Všichni tři orlové v jednom okamžiku jak na povel opustili svá stanoviště vysoko nade mnou a poodlétli jinam. Až pak jsem uzřel jak ze severní delty vyplula zamaskovaná loď a dva lovci začli sbírat z vody jimi tam ukotvené atrapy hus. Udělal jsem okolo nich velký oblouk. Orlové se navrátili. V jednom okamžiku seděli ve stejném stromu čtyři - tři dospívající, ještě s tmavými pery, a pak jeden asi z rodičů, bělohlavý orel. U dolní delty jsem zachytil velmi plachého ledňáčka. Výše na Kolumbii, hned vedle Roury, jsem si povídal s volavkou, která pak předvedla ladný oblet Haldy oblázků.
pátek 13. prosince Předvánoční večírek klubu FART V plném počtu osmi členů jsme se sešli v domě Cathy a Drewa, veselili jsme se s sdělováním si podzimních zážitků, předáváním si vánočních dárků, s dobrým pitím i jídlem. Drew pak promítl úchvatné fotky z jejich měsíční výpravy tři tisíce kilometrů americkým jihozápadem. Domů jsme se dostali až k desáté večer.
	pátek 13. prosince Mrazivé sjezdování Na Missii mělo dle jejich web stránky být teplé sluníčko. Asi jsem tam dorazil až potom. V polovině lyžování mi zavolal opravář kluzáků z Koloráda, výřečný. Po čtvrt hodině mi ruka omrzala a mobil se rozhodl, že umře. Ponaučení: Tak příště, když chci současně lyžovat a pracovat, tak nesmím zapomenout si nacpat do uší sluchátka. Jinak lyžování bylo skvělé; sníh byl rychlý a lidí pořídku.
pátek 13. prosince Potyčka s vánočními světýlky Ráno moudřejší večera! Večer se mi nechtělo, dopoledne jsem za pomoci Emily vyměnil nefungující řetězce světýlek na domě. Adventní kalendář Trochu jiný, než ty tradiční, že? Tenhle sestavil jeden z unitářů, Ralph Yeager Roberts. Nejoblíbenější hudební styly 1910 až 2019 Zajímavé, co? Neobvyklé nedávné pohledy na Prahu Pohled z kupole Národního muzea. Velká velikost fotky.
	čtvrtek 12. prosince Veslování s kanadskými husami Než se zas mělo zatáhnout úplně, vyrazil jsem na vodu. Bylo jiskrné ráno a báječný radostný klid. Ten jsem husám občas narušil, když nebylo vyhnutí a já musel projet jejich zástupy.
čtvrtek 12. prosince Podzimka V půli listopadu byly Autumn dva roky. Bylo načase, abych obnovil její album ve VN pro čtenáře/ky, kteří na její fotky obzvlášť čekají. Při té příležitosti také vysvětlím, proč slovo "Podzimka". Přišel s ním můj bratr Milan, coby příhodné pojmenování pro česky mluvící. Autumn znamená Podzim, tak jí pojmenovali rodiče z řady důvodů - narodila se na podzim, jako její maminka a i v dobu, kdy odešla její babička. Když klikneš na jednotlivé měsíce jejího fotoalba, můžeš sledovat zrychleně její vývoj. Pro každý měsíc jsem vybral několik reprezentativních fotek. Samozřejmě, její rodiče už nafotili snad několik tisíc fotek a videí. středa 11. prosince Zapřáhnutý do práce Nedělal jsem nic jiného než pracoval a pak zajel s dodávkami na poštu a Fedex. Kamery jsem se nedotkl. V údolí bylo ohromně pošmourno. Přes noc pak nasněžilo i okolo domu.
úterý 10. prosince Veslování do tmy Byly dva stupně a naprostý klid. Na vodu jsem po práci vyrazil o půl třetí odpoledne. Na obloze mě zaujal čtvrtkruh. Na železničním mostu seděla volavka. Zaujalo mě, jaký může mít zajímavý úhel očí. Koukat se obouma až úplně dolů pod svůj zobák, stereoskopicky. V horní deltě jsem si povídal se dvěma srnami. Video. Začalo se stmívat u horního mostu za halekání do Roury. Zpíval jsem a počítal, u doku jsem pak přistál po páté odpoledne za naprosté tmy. Prožíval jsem kouzelný čas i za tebe.
	pondělí 9. prosince Pátý díl Historie poutě Vítka na Západ 69. kapitola. Proč další občanství ? Práce Strávil jsem celý den v kanceláři službou zákazníkům. Pak jsem potřeboval jít k doktorovi. Léčba vitamínem Dé Vzpomínka na námořníka Clementse
	neděle 8. prosince Dopolední sjezdování na Missii Zatímco údolí bylo ponořené do šera, na hřebenu zářilo sluníčko. Sníh byl rychlý. Náhodně jsem se setkal s novým členem našeho aeroklubu Lukasem a jeho dětmi. Bylo báječně. Kruhová večeře u Toevs poblíž Quincy Na sadařské farmě se sešlo přes čtyřicet unitářů. Vánoční koncert Luteránů Vystoupili i naši přátelé Judy a Monte.
sobota 7. prosince Výprava za naším letošním vánočním stromečkem Domluvili jsme se s Karlou, že se sejdeme v horách asi čtyřicet kilometrů vzdušnou čarou na severozápad od našeho domu. Poštěstilo se, že přes oteplení přece jen zrána napadlo asi tři centimetry sněhu. Akorát se dalo běžkařit či v pohodě jít pěšky. Stromek jsme vybrali oproti našim zvykům poněkud miniaturní. O to snadněji se pak přepravoval k autu. Dovnitř se pohodlně vešel. Podle letokruhů byl přesto už přes dvacet let starý. Psice Luna se krásně vyběhala po lese. Dokonce i sprintem ubíhala asi kilometr před jedoucím autem na lesní cestě k parkování i pak po expedici zase nazpět k hlavní cestě. Karla se pak s námi podělila o své vynikající kulinářské výtvory - v těstu zapečené krájené pomeranče a potom pečené dýně hokkaido máčené v omáčce aioli, kterou na místě připravila. Prožili jsme prima společný den. Bohémská rapsodie. Večer jsme si promítli s Emilí tento dvěapůlhodinový film o historii slavné anglické rokové skupiny Queen.
	pátek 6. prosince Festival (vánočních) stromků U příležitosti prvního pátku v měsíci jsme zavítali do několika galerií, tentokrát i s CathyG. Tentokrát jsme jich oběhli šest. Tématicky nejzajímavější byla prodejní výstava vyzdobených vánočních stromků. Každý byl na jiné téma. Pro příznivce to byla pastva pro oči.
pátek 6. prosince Orel doufal, že se otrávím Už vícekrát jsem mluvil o "špenátku" v rouře. Bylo načase ho skutečně okoštovat. Orel nad rourou byl připravený na to, že si na MĚ pochutná, až se otrávím z požití neznámé vegetace napájené z neznámých zdrojů, také možná jedovatých. Co se mě týče, orel zůstal hladový. Špenátek chutnal jako míchaný šťovík s trávou. Dalo by se z něho v případě nouze přežít. Coby gurmánskou přílohu ho do svých pokrmů zatím nezavedu. Při odpoledním veslování byl nádherný klid.
	pátek 6. prosince Mikuláš Kolik máš v ponožce za oknem brambor, uhlí či kamení? Všechno nejlepší !!!
čtvrtek 5. prosince Ohmatávání miniLAKu Pro technicky založené čtenáře, hlavně tedy asi nejvíc pro zvědavého Ivana.
	čtvrtek 5. prosince Vyzvednutí éra z terénu Z postele jsem vyskočil před pátou a když se rozednívalo, byl jsem již na západní straně Kaskád. Okolo deváté jsem nalezl v Seattlu kluzák, zapřáhl ho a putoval s ním na východ zas přes Kaskády do Wenatchee. Po obědě s Emily jsem kluzák ohledal důkladněji a pak ho převezl do doupěte na přezimování - hangáru našeho aeroklubu.
středa 4. prosince Veslování k Nymfě tři Pokračoval jsem od rána v práci jako včera. Ve dvě odpoledne jsem vyrazil na naprosto klidnou vodu. Byly dva stupně, zprvu prosvítalo sluníčko, když se setmělo, prosvítal Déčko Měsíc. V horní deltě jsem si vyhrával se zachycením tvarů Nymfy tři. Bylo mi báječně. úterý 3. prosince Práce Strávil jsem prakticky celý den v kanceláři. Vyžíval jsem se opravováním porouchaného počítačového souboru, který denně používám pro řízení a evidenci objednávek. Po mnoha hodinách se podařilo ! Dále jsem pracoval na vyzvednutí kluzáku. Vypadá to na to, že mi v přístavu nemohou zaručit vykládku zítra, tak asi do Seattlu pojedu až ve čtvrtek. Nabídky zákazníkům, korespondence, účetnictví, řešení reklamací a příprava na další zásilky vyplnily zbytek času.
	pondělí, 2. prosince Pstruh na máslové dýni Emily doháněla čtení knihy pro knižní klub, zatímco já jsem experimentoval s večeří z dýně a ryby. Po oloupání jsem na tenké plátky nakrájel máslovou dýni. Přidal jsem i mrkve a plátky cibule. Do olivovým olejem vymazaných pekáčů jsem je umístil a pekl 30 min na 350°F (180°C). Pak jsem v drobnovlně ještě v obalu z obchodu ohřál půl kila filé z pstruha. Podával jsem s nadrobno nařezaným kadeřávkem. Emily nakrájela citron. Já jí u toho huboval, co že se míchá do vaření, když dle českého zvyku má sedět u stolu s rukama v klíně a čekat, až bude obsloužená. To jí namíchlo, ale ovládla se, řekla, tak mi podej máslo. Jedli jsme a jídlo chutnalo výtečně.
pondělí, 2. prosince Veslování Bylo na nule, když jsem se zas dostal na vodu. Vzal jsem to dolní deltou, vyfotil jsem tam nymfu dvě. U soutoku jsem se koukal na orla, přelétl do svého hnízda vysoko v topolech. Dále jsem viděl kachny, merganzer, dva ledňáčky v letovém tanci, volavky. Kde byly husy? A los?? Otočka u peřejí, nymfa jedna. U horního koupaliště jsem laškoval s bójí. A v jazyku Roury přes předešlé tuhé mrazy stále radostně rostlo plno "špenátku". Na závěr z nedostatku jiných motivů jsem vyfotil vrata loďárny se zámkem, od kterého, když mám zdejší delší pauzu, zapomínám kombinaci. Jako po návštěvě v ČR. Kultura Listoval jsem knihou Zeď od Petra Síse a nacházel v ní paralely s mou Poutí. Práce Přivstal jsem si a začal o šesté ráno. Okolo deváté jsem věděl, že kontejner s kluzákem, který hodlám vyzvednout v Seattlu nevydolují z přístavního terminálu ani dnes, ani zítra, nejdříve ve středu.
neděle, 1. prosince 2019 Snídaně u MaryLou, netopýr a cesta do Wenatchee Ráno bylo na rozdíl od předešlého dne pošmourné a jak den postupoval, počasí se zhoršovalo. Při snídani v domě MaryLou jsme si všimli na stropním okně něčeho zavěšeného. Byl to malý netopýrek! Před polednem jsme se rozloučili s Laurou a Darlene a jejich rodinami. V jednom autě odjeli na jih do Oregonu Nancy, Larry, Ed a Sheila. Já jsem v druhém zamířil na východ, do Wenatchee. Nechtělo se mi vyčkávat na nejistý termín převzetí zásilky v přístavu Seattlu. Udělám to později tento týden, až budu mít vše přesně zajištěné a počasí bude lépe spolupracovat. Chumelenicemi jsem pak v neděli před západem slunce dorazil v pořádku do Wenatchee. Shledal jsem se s Emilí, která podávala zprávu, jak dobře se jim aukce vydařila.

VN prosinec 2019

Přeji ti do 2020

dobré zdraví, štěstí a lásku