| 1. středa | Vstoupil jsem do října velmi brzy... ve tři ráno ve středu, už se mi dále nechtělo spát. Odešel jsem do práce, komunikoval, a plnil zakázky. O půl sedmé jsem vzbudil Emily, v její běžnou dobu na vstávání, a posnídali jsme spolu. Pak se rozešli do svých zaměstnání, Emily do kanceláře administrativy místních škol asi dva kilometry vzdálené. Byla ráda s konečným výsledkem, jak tiskárna otiskla konečnou verzi studentských novin. Na to obětovala oběd. V mé kanceláři mezitím Tami zapisovala dotazníky, zatímco její holčičky měly odpolední spánek. Povečeřeli jsme s Emilí na terase, možná poslední venkovní večeření, než začne být zima. | |
| 2. čtvtek | Ráno bylo nezvykle teplo na veslování, 16°C, přes noc se neochladilo. Viděl jsem se s Larrym, Loraine a Lacey. Na vodě bylo nádherně. Pak jsem dělal v úřadě, natíral nábytek, vyrobil bednu, šel na Fedex. Tami zapisovala dotazníky. Pracoval jsem dlouho, i večer, abych neměl práci nakupenou na nastávající víkend. |  |
| 3. pátek |  S přáteli na pláních nad hřbitovem starousedlíků |
Začal jsem zpracovávat dotazníky, volal a odolával vlivu pošmourného počasí, aby mě nedepkovalo. Zvlášť v tento den, kdy jsem se mým rodičům před jednašedesáti léty narodil. Naše šlapací skupina mě u té příležitosti nechala vybrat trasu pro odpoledne. Přes dva hřbitovy jsem vedl své přátele do vyschlých plání zdvihajících se k východu od našeho domu, udělali jsme okruh snad deset kilometrů, viděli čtyři srny a dorazili zpět za tmy, příjemně unavení, na smažení skopového na rožni a koštování mnoha druhů piv, dělení se o své zážitky ze vzájemných cest jejich promítání a povídáním. Na závěr mi přátelé věnovali dárky a přáníčka, Emily zapállila svíčky na oříškovém dortu, který den předtím upekla, a všichni mi zazpívali. Zavolali mi i mé děti a rodiče od Emily, a zdaleka také Milan a přátelé. Tolik přízně! Cítil jsem se dobře. |
| 4. sobota | Do
veslování jsem se tentokrát musel přinutit, byl
nevlídné počasí, a dost to foukalo, nezvykle, od
východu. Vzal jsem to podél východního břehu v
poměrném závětří. V jednom zákrutu jsem vrazil do
skalnatého útesu, který mi nepozorovaně skočil za
mými zády do mé trasy. Škoda na skifu naštěstí
byla minimální, ale o to více jsem zvýšil svou
pozornost. Po veslování jsem se veselil s dotazníky v úřadě, a po poledni sem dorazily z Tacomy naše děti Evan a Karla, přivezl je přítel Karly Kjel. Slavili jsme dodatečně mé narozeniny, Karla mi dala koláž fotografií a Evan letecký plotter z 1959, hezké pozornosti od nich. Největší dárek byl, že se na mě přijeli kouknout, a mohli jsme si hodně popovídat během několika procházek. Večer jsme jeli do letního kina, kde obklopeni milenci v jiných autech jsme sledovali v pětici film Batman 4. Zvuk filmu vycházel z našeho autorádia. |
 Na rozdováděné Kolumbii
|
| 5. neděle |  |
Vstal jsem brzy do krásného rána, sluníčko zářilo až do večera. Hodně jsem si povídal s našimi dětmi, poslouchal Karlu, jak cvičila nový moderní kus od Poulenca, prošli jsme se podél zavlažovacího kanálu a fotili se v japonské zahradě. V tom tematu jsme zůstali i na večeři, taky japonské, pak děti odjely do Tacomy. Později jsem se s Emilí díval na ohromně rozvláčný švédský film o dvou mužích, kteří se poznali během výzkumu pohybování se v kuchyních. |
| 6. pondělí | Na vodě
ráno mě předběhly tři ženy. Byli jsme docela velká
flotila - najednou čtyři skiffy. Jel jsem ale jinudy,
deltou, byla velká voda. Dalo se zas vyjet až k horním
peřejím. Celý den jsem strávil zpracováváním dotazníků, až do pozdních večerních hodin. Mezitím jsem odeslal několik zásilek náhradních dílů a komunikoval. Venku i uvnitř byl slunečný den. |
 Sharon, Grace a Tina (vpravo, je jí přes 70) vyrážejí na Kolumbii |
| 7. úterý | Byl slunečný, modrý den, s Měsícem na obloze již od čtyř odpoledne, který mě hladil, když jsem četl poštu. Pokračoval jsem se zpracováváním dotazníků, zas až do pozdního večera. Emily se během mé cesty do ČR rozhodla začít znovu hrát na piano. Nacvičuje nejčastěji zpívané písně v naší pospolitosti, aby mohla doprovázet. Potěšilo mě, že se do hraní pustila. | |
| 8. středa | Na vodě bylo zas úžasně. Jinovatka přihlásila ochlazení, z vody se kouřilo. Husám se nechtělo létat. Okolo plaval bobr. Na horách na obzoru zářil první sníh. Vyvesloval jsem celou svou obvyklou trasu, zpíval a počítal si. Udělal jsem z veslování i nahrávku. V práci jsem vyskladoval z dvou míst díly pro větší objednávku a připravoval dokumentaci. Po třech (!) letech jsem doručil zásilku ze Slovenska zákazníkovi z Kalifornie, výstroj vlečného vozu pro kluzák, byl jsem rád, že tato vlečná záležitost byla splněna. Posekal jsem trávu, po večeři s Emily jsme hráli Boggle v češtině, pak jsem dělal na dotaznících. |  |
| 9. čtvrtek | V práci jsem připravil velkou zásilku náhradních dílů pro akademii USAF. Během dne spadl internet. Trýznivě dlouhou dobu jsem strávil na drátě s technikem. Po večeři jsem sledoval s Emilí film o anglické autorce Jane Austen, a pak dělal na dotaznících. | |
| 10. pátek | Pěkně to
foukalo a byla zima, když jsem vyrazil na skifu.
Zajímavé, když se sluníčko vyhouplo nad horizont a
začalo vše zahřívat včetně mě, vlny se utišily a
veslování bylo nádherné. Po něm jsem měl akorát
čas na připravení další zásilky a dva hovory
ohledně prodeje L13AC. V poledne jsme se s Emily
připojili k našim přátelům z pátečního klubu na
výšlap na zalesněný hřeben asi patnáct kilometrů
na západ od Wenatchee. Zajímavé bylo, že mezi námi
byla i sedmiletá Carmen, vnučka Judy a Monteho, ta
šlapala bez reptání, a zažila s námi neočekávanou
příhodu: Okolo naší šlapací skupiny projeli tři
motocyklisti, v zajímavém pro mě odění. Udělal jsem
dvě fotky, s bleskem. Později se jeden motocyklista
vrátil, vyjel až z údolí zpět na kopec a vyžadoval,
aby fotky byly vymazané. V té době jsem byl ještě
trochu výše na kopci snad tři minuty dále od mé
skupiny, udělat poslední fotky z výšiny. Moje
skupina, kterou motocyklista minul první mu řekla na
jeho dotaz, že ten, kdo fotku udělal, je dále, a
ukázala mým směrem dále do lesa. Tak mě našel,
právě jsem chtěl udělat další jeho fotku, jak
pojede okolo, slyšel jsem ho přijíždět.
Motocyklista: "Já a mí kamarádi chceme, abys
fotku vymazal, aby se nedostala na žádné webové
stránky, zejména ne lesní služby a ochranářů
přírody. Jak se jmenuješ a kde bydlíš? Já jsem
Dennis Weaver a bydlím v Cashmere.: Já na to: "Já
jsem Vítek z vých. Wenatchee, fotku nezvěřejním, to
se nemusíte obávat, je pro mé soukromé prohlížení.
Toto je veřejná pěšina otevřená jak pro chodce, tak
pro motocyklisty, tak se nemáte čeho obávat. Můžete
si být jistý, že fotku nebudu publikovat na
webu." Motocyklista: "Jo, to není jisté, a
také ne, jak dlouho tu budeme moci nadále jezdit na
motorkách." Poté odjel. Jeli jsme do Leavenworthu, na večeři U Gustava, a pak na přednášku o návratu vlků do našeho státu. Mohli jsme si vzít do rukou kůži jednoho, a učit se výt jako oni. |
Sedmiletá Carmen s kůží z vlka |
| 11. sobota | Vstal
jsem brzy a probral si hlavou příhodu z předešlého
dne, zapsal si ji a stáhl fotky. Po snídani jsme s
Emilí šli na vzpomínkový obřad pro jednu členku
naší pospolitosti unitariánů, která zemřela na
konci září. Celá její rodina, příbuzní a
přátelé se sešli, snad přes sto lidí. Byl to
zážitek, který mě pohnul.
Hrálo trio dvou houslí a čelo, od Beatles "Let it Be", a jeden kus od Vivaldiho. Zpívali jsme. |
|
| 12. neděle | Na
veslování mě provázel nádherný východ slunce, bylo
bezvětří, voda jak zrcadlo. Jen při startu mi jeden
rybář svým člunem zaplavil skiff, když projel moc
rychle okolo, tak jsem vesloval ve vlhkém oděvu. I tak
bylo nádherně. Odpoledne jsme si s Emilí vyrazili do hor poblíž blízkého lyžařského střediska. Hladina jezera už byla místy zamrzlá. Modříny ještě nedosáhly vrcholu své podzimní zlatavé zářivosti. Emily poznamenala, "...jaké máme štěstí žít poblíž takové nádhery, jen půl hodinky od domova." Večer jsme vyslechli koncert místního symfonického orchestru. Novinkou bylo vystoupení postupně šesti mladých sólistů - talentů na housle, harfu i operních pěvců. V tomto údolí je hodně dobrých učitelů hudby. Na závěr jsme vyslechli symfonii č. 94 od Heydena, "Překvapení". |
|
| 13. pondělí | 
|
Pracoval
jsem v úřadě, tentokrát pouze zodpovídal dotazy.
Nikdo nechtěl žádné součástky a tak jsem pro firmu
tento den nic nevydělal. V pozdní odpoledne jsem si vzal kytaru a vyjel na vrchol hřebene na východ od města, tam si v přírodě hrál a zpíval. Pak jsem navlékl oděv a obutí na prodírání se křovinami a balvany polopouště .
Vyrazil jsem na několikakilometrovou túru podél a pod úrovní okraje hřebene, na straně do údolí, s úchvatnými pohledy a sluníčkem. Bylo tak teplo, že ještě bylo slyšet cvrčky. Sledoval jsem také dlouhou dobu skupinu srn a vzrostlých daňků s velkými parožími. |
| 14. úterý | Předpovězený vítr 5 m/s skutečně vál na Kolumbii, schoval jsem se se skiffem do delty a tam po jednom rameni se vysoukal proti proudu až do povodí řeky Wenatchee a nad třetí most. Slunce zářilo jak tečka nad měkkým i, kdy čárka se zrcadlila na řece jak bílý plamen, po kterém jsem se vznášel směrem dozadu. Při návratu od horního mostu na Kolumbii do mě plnou silou začly bít vzduté vlny, které začly mít bílé hřebeny, maximum pro praktické veslování. Skutečně netrvalo dlouho a začly mě zaplavovat uvnitř skiffu, přes nohy, ponožky, promáčely mi levý bok, přelily se přes mé boty i pouzdro obsahující mou kameru, připoutané ke skiffu. Vzal jsem to zpět podél východního břehu, jen pár metrů od něj, kdybych mě vlny překotily, bily do mě ze strany. Lehčí bylo později řeku překročit kolmo na ně, zpět bezpečně k doku. |  |
| 15. středa |  |
Strávil jsem skoro celý den komunikováním. Venku bylo zas nádherně, ráno jsem viděl Měsíc v úplňku zapadající nad hory na západ na obloze rozzářené nádhernými barevnými odstíny. Večer jsme zvažovali s Emilí, zda nevypomůžeme s ubytováním a stravováním jednomu studentovi, tím, že bychom ho ubytovali u nás. Uvědomil jsem si, nakolik jsem si zvykl na klid a soukromí; odložil jsem své rozhodnutí na ráno. |
| 16. čtvrtek | Koordinátorka
ze školy byla ráda, když se dozvěděla mé a Emilyné
rozhodnutí přijmout studenta. Na vodě bylo velmi klidně, na rozdíl od úterý. Obvesloval jsem celou obvyklou trasu. Na doku se sešel s Larrym a přijal šek od klubu, na koupi nových vesel nadcházející víkend v Tacomě. Vyráběl jsem bednu na odeslání větších dílů kluzáku zákazníkovi v Koloradu. |
|
| 17. pátek |  |
Odeslal jsem bednu z letiště, a balil další objednávky. Odpoledne jsem si vyšlápl s přáteli z našeho pátečního klubu na okruh okolo sedlové hory. Bylo neskutečně nádherné počasí a scenérie úchvatná. |
| 18. sobota | Vesloval
jsem v neskutečně vylidněné přírodě, v osm ráno
nebyl na Kolumbii jediný rybář či jiný vodák. Ani
po březích se prakticky nikdo nepohyboval. Nádherná
zas terapie. Okolo jedenácté jsme s Emilí vyrazili
přes Kaskády tři hodiny na západ, do Tacomy. Cestou
jsme obdivovali nádherné barvy javorů.
V Tacomě jsem vyzvedl nová vesla pro klub, a pak jsme strávili zbytek dne s našimi přáteli Philem a Yunou. Povečeřeli jsme v čínské restauraci a pak pokračovali v kulturní lince vyslechnout si číňanku paní Yeh, pianistku, hrála hudbu Berlioze se symf. orchestrem jižního Seattlu. Pak jsme uháněli stihnout koncert rokové kapely naší dcery Karly, nepovedlo se, dorazili jsme pozdě. Mrzelo mě to moc. No nic, stejně ocenila naší snahu, že jsme přijeli. Její kapelu jsme slyšeli již dříve hrát. Tentokrát to bylo však jejich první placené vystoupení mimo univerzity, pro velký ples jedné střední školy, v Purdy. |
 Přespali jsme u Phila a Yuny. Pronajímají jeden v řadě spojených domečků.
|
| 19. neděle |  s rodinou a příbuznými Kjela
Z Oregonu dorazili i rodiče Emily, Sheila a Ed
Karla s Kjelem (ten hraje ve stejném orchestru, na lesní roh) |
Phil a
Yuna nám ukázali plno obrázků ze své návštěvy v
Koreji, my pak naše z ČR. Bylo prima se takto zas více
sblížit a dozvědět se detajly o našich rodinách. Na oběd jsme se sešli s rodinou a příbuznými Kjela, byl nás houf snad patnáct lidí. Převlékli jsme se u Karly v jejím pro nás novém pokoji v její renovované budově koleje, viděli se krátce s její spolubydlící cyklistkou Amarou, a pak šli na hlavní událost naší návštěvy, koncert Karly a orchestru dechových nástrojů univerzity PLU. Tentokrát byly kusy ohromně moderní. Karla studovala šest týdnů jeden, v trvání dvaceti minut. Mezitím z Oregonu dorazili i rodiče Emily, Ed se Sheilou. Všichni jsme měli nádherný zážitek z hudby i prostředí. Navečeřeli jsme se v šesti v mexické restaurace poblíž univerzity, a plánovali co spolu podnikneme začátkem jara. Emily rodiče pak zůstali v Olympii u Edovy sestry, a já s Emilí přejeli Kaskády zpět do Wenatchee, po velmi nabitém víkendu plného setkání s mnoha milými lidmi.
Karla dostala od máti Kjela jako pozornost tento odznak. Je příznivkyně tohoto kandidáta. |
| 20. pondělí | Poprchávalo a málem jsem nešel veslovat, naštěstí jsem šel. Dokonce pak i na chvilku vyšlo sluníčko, i Měsíc. Předal jsem zakoupená vesla Larrymu. Prožitky na vodě i cvičení byly nádherné, cítil jsem se skvěle. Pak jsem byl v úřadě a dlouho ve spojení, navečer přivezla Miko našeho nového člena domácnosti, devatenáctiletého Jindru. Miko je koordinátorka pro zahraniční studenty na místní juniorské vysoké škole WVC, kterou Jindra navštěvuje. Seznámení s ním proběhlo příznivě a tak mám optimistické očekávání, že spolu budeme vycházet dobře. Rozhodli jsme se mluvit anglicky, aby se Jindra, původem od Brna, byl tomuto jazyku vystaven co nejintenzivněji, zatímco tu je. Umožnil jsem mu připojení na internet přes naší síť, čehož využil a ujistil emajlem své rodiče, zvlášť starostlivou mámu, že je s ním vše v pořádku. Předtím byl u jedné rodiny, která začla prochát manželským rozpadem, a která ho více méně opustila. Tak jsme se ho ujali my. Ubytovali jsme ho v bývalé ložnici Evana. |  |
| 21. úterý |  Na vrcholu Hradní skály, nad Wenatchee |
Vstali
jsme o půl sedmé, posnídali ve třech, Emily vyrazila
do práce a Jindra chytit autobus do WVC. Bere tam
matyku, angličtinu, historii umění a tělocvik pět
dní v týdnu, jen v pátek nemá tělocvik. Ukázalo se,
že je zanícený do lyžování na prkně. WVC
administrativa mu přislíbila před létem, že budou
mít pro něj možná zaměstnání, ale ty nemá, jsou
rezervovaná pro občany USA. Tak je dost rozmrzelý, že
má plno času ale nemá si kde vydělávat, na
permanentku a pořízení si auta, které je zde pro
mnoha zaměstnání nutné. Dělal jsem šest hodin, komunikoval, překládal a odpovídal. Venku bylo nádherné počasí. Ve tři jsem vyrazil odeslat díly z pošty; a pokračoval dál pod Hradní horu, na kterou jsem se rozhodl vylézt. Ještě jsem tam nebyl, tak to bylo zas něco nového. Honil jsem stín ze zapadajícího slunce. Po návratu domů jsem šel ještě na jednu procházku, tentokrát s Emily, asi kilometr nad náš dům a na hlavní hřbitov, podívat se na podzimní barvy. Cestou jsme sledovali, jak dva dívčí fotbalové týmy soupeřily. Cestou nahoru jsem si všiml zaparkovaného policisty, ještě tam byl při cestě dolů. Možná jedna z hráček byla jeho dcera. Jindra po škole vyrazil za přáteli, vrátil se akorát včas, že jsme zasedli ke společné večeri. Poprvé v životě jedl místo s vidličkou a nožem čínskými tyčinkami. Přijal to jako výzvu, a ptal se na spoustu věcí. Zdá se, že dychtí po vědomostech. Večer šla Emily do svého knižního klubu, Jindra studoval, já ťukal toto a Pumpkin si vyhrával na koberci. |
| 22. středa | Ráno
bylo absolutně fantastické počasí na veslování, asi
2°C, z vody klidné jak zrcadlo se kouřilo, a
pestrobarevné stromy se odrážely ve vodě jak v
nějakém filmu. V práci bylo poklidno a všechno jsem dohonil. Navečer jsem si s Jindrou vyšlápl ke hřbitovu starousedlíků. Cestou jsme povídali bez ustání. Bylo osvěžující být s někým, kdo měl plno zajímavých otázek a postřehů. I jemu se myslím procházka líbila. Náhodně jsme se seznámili po cestě s jednou učitelkou, jejíž manžel má stavební firmu; zmínil jsem se o touze Jindry někde si přivydělávat. Možná, že ze setkání pro něj vzejde něco prospěšného. |
Jindra |
| 23. čtvrtek |  |
V práci bylo zas poklidno, tak jsem se věnoval instalaci nového, většího promítacího plátna do našeho domácího kina. Odpoledne jsem si hezky pospal a pak šel dělat výzkum na náhorních planinách na východ od Wenatchee na možné nové yžařské běžkařské trasy. |
| 24. pátek | Veslování
bylo opět nádherné. Největší zážitek bylo vidět
snad třičtvrtě metrového červeného lososa, který
vyskočil celý z vody asi pět metrů ode mě. Zdálo se
mi, že se na vrcholu svého skoku zastavil, podíval na
mě, jak jsem na něj u vytržení zíral, a pak pokojně
vklouzl zpět do svého živlu, nejspíš na cestě ke
svému rodišti, utřít tam novou generaci... Bohužel
tento okamžik jsem nebyl schopný zachytit na kameru.
Místo toho ukazuji nová vesla, se kterými jsem poprvé
jel. Osvědčila se mi. Odpoledne jsem podruhé v tomto týdnu vylezl na Hradní skálu, tentokrát jen spolu s Cathy a Drew. Ostatní z našeho šlapacího pátečního klubu měli jiný program. Večer jsem se s Emilí zúčastnil výročního banketu místního svazu ochranářů přírody. Dostal jsem hezký dojem, kolik lidí mezi ochranáři byli na svůj věk stále mladiství jak na duchu, tak i na těle, v porovnání s běžným průměrem místního obyvatelstva. Sešlo se okolo 250 lidí z celkem 670 členů asociace, nejprve byla hodinu aukce olejomaleb s motivy z místní přírody, pak si lidi povídali další hodinu, pak hodinu byla večeře, a nakonec hodinový program s oceněním zásluh dobrovolníků a zpráva o příjmech asociace (několik milionů dolarů), a líčení o nákupech pozemků za účelem ponechat je v přírodním stavu, a tak je "vyfouknout" z drápů developerů, kteří by je jinak zurbanizovali. |
|
| 25. sobota | Karla
přijela do Wenatchee, vlakem v pátek večer, a tak jsme
si s ní užívali. V sobotu se při obědě seznámila s
Jindrou, pak upekla koláče z dýně a cvičila na piano
(vždy ji ohromně moc rád poslouchám). Spolu s Emilí
pak vyplňovaly své volební lístky, které se v tomto
státě zasílají poštou.
Večer jsme dlabali dýně, za pár dní bude svátek Halloween... |
Mimo
volení prezidenta USA bylo na lístku třicet jiných
volebních výběrů, od federálních přes státní po
místní úřady, a různých iniciativ na nové zákony.
|
| 26. neděle | Velmi brzy ráno,
tentokrát za úplné tmy, jsem šel veslovat, abych to
stačil zpátky před plánovaným odjezdem do Seattlu.
Na doku mě uvítal Měsíc, jen malinký jeho
krajíček. Jel jsem tentokrát proti proudu úplně
prostředkem Kolumbie, sice tam byl největší
protiproud, ale nejmenší pravděpodobnost překážek,
protože byla ještě hluboká tma, nad hlavou tisíce
hvězd. Největší zážitek byl, když se přes oblohu
rozzářila ohnivá čára, padající hvězda, snad
meteorit, nebo družice, hned jsem si popřál své
tajné přání..Pak jsme jeli ve třech, Emily, Karla a
já, přes zlatavě zabarvené, sluníčkem ozářené
a modrou oblohou pokryté Kaskády do Seattlu. Cestou
jsme se stavěli na břehu řeky Wenatchee, kde se
prodírá úzkým hlubokým kaňonem zvaným v té
části Tumwater, neboli Kutálející se vody, podle
velikých peřejí. Vyšli jsme si tam podívat se na
třecí se lososy, bohužel byli jsme zklamaní.
Žádné jsme neviděli. Do Seattlu jsme jeli na oslavu devadesátých narozenin příbuzného, Boba Longa. Oslava byla v restauraci na břehu jezera Union hned na sever od středu města Seattlu, obklopená luxusními jachtami. Bob ještě donedávna pracoval, jako námořní architekt, měl svou samostatnou malou firmu, a dost lodí se podle jeho návrhů postavilo. Na devadesát nevypadal, byl a stále ještě je svěží při mysli, i když už tak svěže se nepohyboval. Bylo prima, že jsem se zas setkal s mnoha lidmi, kteří byli u toho, jak jsem se v Americe zabydloval, a kteří mi také hodně pomohli s přizpůsobování se jiné kultuře, zvykům, atd. Jsem jim vděčný, a mohl jsem jim znovu během hovorů s nimi poděkovat. Viděli jsme se krátce také s Evanem, ten se připravoval na závod na kole ulicemi Seattlu. S Emilí jsme se pak ve dvou vrátili přes průsmyk Stevens a cestou obdivovali zabarvení hor při zapadajícím slunci. |
 Veslování za tmy na Kolumbii
Tumwater Canyon
Sestřenice a bratranci - zleva Mary Ruth, Ed, devadesátiletý Bob a Mary Jane |
| 27. pondělí |  Mé hlasivky
|
Odpoledne jsem
měl prohlídku svého krku, který mě mírně trápil
při zpívání, od doby nachlazení v červnu. Pan
doktor Patton mi levou nosní dírkou do krku prostrčil
kabílek s videokamerkou, a prohlédli jsme si spolu za
jeho komentáře na obrazovce to, co on předtím pomocí
zrcátek ověřoval... zjistil (co jsem v průběhu
předešlých měsíců také sám vyciťoval, když mi
brzy po zpívání začalo škrábat v hrdle), že se mi
vytvořil malý nárůstek nad levou stranou hlasivek.
Nakázal mi příští dva týdny nezpívat, nasadil
čistý penicilin čtyřikrát denně na jeden týden, a
na měsíc polykat pilulky pro odkyselení šťáv,
které způsobují pálení žáhy, zakázal na tu dobu
jíst kyselá a tučná jídla a nepít kávu,
pomerančovou šťávu, alkohol, plus plno jiných
dobrot. Ne že bych měl časté pálení žáhy,
nicméně, rozhodl jsem se jeho doporučení následovat.
Po prohlídce mého krku, jsem si dal na vybranou, buď hned za léky do lékárny (a pak by slunce mezitím zašlo), anebo naopak.
Tak jsem šel pro léky později, předtím na mě začla blahodárně působit příroda...vyšlápl jsem si na několikakilometrový okruh na hřeben okolo starého dolu na zlato. Stálo to za to. |
| Není u nás
vždy vše růžové, jako by se zdálo. Tento den se naše děti dozvěděly a my od nich nemilé zprávy. Nejprve Karle oznámili v jejím zaměstnání v grafickém oddělení u podniku hromadné dopravy cestujících okresu Pierce, že přestože přibývá lidí, kteří jezdí autobusy, nedostává se financí a budou muset omezit personál. Jedni z prvních, kteří budou propuštěni, jsou přechodně zaměstnaní a ti na praxi - Karla je jednou z nich. Dostala dva týdny výpověď; její kolega ani to ne a hned musel práci ukončit. |
Evan si našel
práci u pobočky německé firmy zaměřující se na
konzultaci podnikům hromadné přepravy cestujícím;
přesně v oboru, který ho velmi zajímá a na který se
zaměřil na univerzitě, kterou dokončil před
několika měsíci s titulem magistra. Firma mu dala
zkušební lhůtu tří měsíců, ta vyprchala v půli
října. Když se Evan šel informovat, zda tedy mu
změní pracovní status na stálé zaměstnání,
vedoucí mu řekl, že mu dávají ještě jeden měsíc,
ve kterém má prokázat svou zručnost v mezilidských
vztazích (tu Evan se stále snaží osvojit). Tak se může stát, že zničeho nic obě naše děti vbrzku přijdou o svá zaměstnání. |
|
| 28. úterý | Veslování. Nádherný východ slunce. Jel jsem deltou, pak až nad čtrvtý most. Všiml jsem si, že husy začaly trénovat skupinové lety. Cestou do práce jsem vyzvedl vítanou zásilku na poště a hned ji zpracoval. Navečer jsme šli pogratulovat známému sousedovi Lenovi k jeho padesátinám. Jindra si šel hrát s kamarády ze střední školy, bavili se až do půlnoci. |  |
| 29. středa | Strávil jsem den v kanceláři. Obloha se začala zatahovat vysokými mraky. S Emilí jsme navečer šli na procházku okolo juniorské střední školy, a obdivovali zabarvené listy na stromech okolo. Připravoval jsem své webové stránky k přesunu na jiný server, ten stávající u aol bude koncem měsíce uzavřen. | |
| 30. čtvrtek | Ráno bylo znovu
fantastické na veslování, byly 3°C, dorazil jsem až
nad všechny mosty po řece Wenatchee, viděl dvě
volavky, dva lososy skákat a jednoho bobra. V práci jsem připravoval zásilky pro zákazníky a komunikoval, pracoval jsem dlouho do večera, hlavně zodpovídáním dotazů a poptávek po letecké dokumentaci, administrativou, placením účtů. Karla přišla s tvořivým návrhem, jak nepřijít o zajímavou pro ní práci. U podniku se jí líbí tolik moc, rozhodla se jim navrhnout, že pro ně bude dále pracovat zdarma. Podporuji jí v tom, učí se tam plno novým zručnostem, v moderně vybavené pracovně a se spolupracovníky, se kterými dobře vychází. Držím jí palce. |
 |
| 31. pátek | Pracoval jsem do
tří odpoledne, a pak vyrazil s Emily na výšlap na
Kohoutí hřeben, kopec na jižní straně bývalého
dolu na zlato. Protože někteří z naší páteční
party šlapačů chtěli odejít dříve a tak jsme
neplánovali posezení po výšlapu, překvapil jsem
všechny, když jsem z batohu na vrcholu kopce vytáhl
pro každého pivo. Také jsem uspořádal zábavu tím,
že jsme házeli papírovou vlašťovku z nejvyššího
bodu.
Klikni sem pro VIDEO (papírová vlašťovka) Večer byl vlastní svátek strašidel, Halloween, kdy děcka chodily od domu k domu a švitořily, Dejte nebo vám zastraším, nacož dostaly do svých sáčků čokoládové a jiné pamlsky.
Letos dětí bylo zas znatelně míň, bývalo, že jich k nám přišlo ke stovce, tentokrát jich bylo sotva dvacet. Přikláním se názoru, že jejich rodiče vystrašili místní politici, kteří útoku na mrakodrapy v NY využili pro svůj prospěch. |
|
A zas uplynul další měsíc... |
Jaký byl tvůj říjen? |
