Vítkovy noviny rijen 2013

	Co přinesl říjen tobě?
31. čtvrtek. Pro večer jsme nachystali u dveří kopu čokoládiček na vykoupení se od strašících děcek. Dnes se slavil svátek Halloween. Značně se odlišuje od našich Dušiček. Vlastně, nejsou to stejné svátky. Podle některých začalo strašení už někdy za doby Keltů před dvěma tisíci roky při svátku zvaným Samhain. Pak se prý příležitosti chopila římská církev, kdy v osmém století vyhlásil papež Jiří III 1. listopad za den, kdy se měla vzdávat pocta svatým a mučedníkům. Den Svatých přejal některé tradice Samhainu. Den předtím přišel do paměti coby večer všech duší, v angličtině Halloween (hallow=duše, evening=večer). Zde se v moderní době svátek vyvinul v nenáboženskou tradici, kdy děcka obcházejí domy sousedů a v žertu "straší" a na vykoupení od postrašení, že hrozbu uskuteční, dostanou pamlsek. Mám dojem, že většina z dnešních děcek nemá tušení, jaká ta hrozba vlastně měla být. A co znamenají "Dušičky" pro tebe?
	31. čtvrtek. Dorazil jsem k peřejím akorát, když se sluníčko vyhouplo nad východním obzorem. U horního mostu si mě prohlížela volavka, pak se skřípotavým krákáním vzlétla. Po návratu k doku jsem se naposledy v říjnu vykoupal v Kolumbii. Nádherné! Víc fotek. Dělal jsem pochůzky po bankách a na poště; zřízenci byli v převlecích za maškary či strašidla. I v radiu hráli strašidelnou hudbu u příležitosti svátku Halloween.
30. středa. V práci jsem rozběhl kampaň nabízet kluzáky z Polska zákazníkům, kteří prahnou po dvoumístném kluzáku. Narazil jsem na odpor stávajícího kanadského distributora. Podle polských výrobců nemá ten distributor výhradní práva. Chci však mít dobré vztahy. Uvidím, jak se to dále vyvine. Možná v Kunovicích začnou znovu vyrábět Blaníky dříve, než nedávno opatrně oznámili, zda si je vyberou. (Kdo? Rusové - kteří nedávno odkoupili od kunovických práva na výrobu Blaníků.) Přesměroval jsem svůj úřad na mobil a připojil se k naší skupině šlapačů. Vyrazili jsme na okruh okolo bývalého dolu na zlato a přes Kohoutí hřebínek. Víc fotek ze šlapání je tady. Obdivoval jsem Jirku, jak podniká svou desátou cestu světem na kole. Mezitím dcera Karla dorazila do Los Angeles při své sebeobjevné cestě.
	29. úterý. Po čase jsem se zas na vodě "udělal". No, ne úplně, ale vyčmáněl se přece. Po technické přestávce u břehu na odskočení si a při zachycování vesla zpět nohou jsem se překotil do vody. Kdyby nebylo dno blízko, byl bych do vody spadl celý. Takhle jsem si zmáčel jen levou nohu po stehno a celý zadek, vnitřek skifu se celý zaplnil vodou. Naštěstí kamera i mobil zůstaly v pořádku uvázané a zazipované. Po veslování jsem se pak chtěně vrhl do vody, sice bylo jen 5°C, ale sluníčko svítilo nádherně. V práci jsem odbavoval zakázky a poptávky od zákazníků až do čtyř odpoledne. Večer jsme vydlabali z dýní příšery pro nadcházející svátek Halloween, který přijde ve čtvrtek. Víc fotek.
28. pondělí. Potěšili mě dva Pavlové; jeden zajímavým rozepsáním se o víře a pochybnostech, druhý zasláním plna fotek z Vltavy a komentováním na mé noviny. Strávil jsem den v kanceláři prací.
Rybář ukazuje lososa steelhead (druh duhového pstruha)	27. neděle. Jak předpovězeno, zvrat počasí přišel. Tmavé mraky, déšť. To však mě a plno rybářů neodradilo jít na řeku. Po veslování jsem se zas v ní vykoupal. Víc fotek z veslování. V kostele Unitářů byl dnes zajímavý program na téma: Víra, Bůh. 1. kde jsem se poprvé setkal-a s „Bohem", 2. kdy jsem a za jakých okolností jsem později uviděl-a „Boha“ jinak, 3. pro mě je „Bůh“_____ . Kdokoli chtěl, mohl přijít dopředu a říci do mikrofonu svůj osobní prožitek, pocit a názor, nejprve na bod 1., pak po vyslovení otázky 2. zas třeba jiní se přišli podělit, až nakonec se vyslovili k bodu 3. Nejvíc jsem se ztotožňoval s pocity jedné ženy (která byla mimochodem původně Jehovovým svědkem, ale to s tímto nemá nic společného). Když byla ještě Svědkem, měla životní krizi, kdy udělala nějaké osobní rozhodnutí, pro které jí svědci vyvrhli. Měla pak jeden, dva roky truchlivé, až přišla ke zdejším unitářům a tam nalezla tolerantní podmínky, kdy viděla, jak členové pospolitosti nechají jeden druhého mít své osobité názory a nevnucují jim svá přesvědčení. Ta žena se pak podělila s ostatními, že pro ní je Bůh „příroda, jsme to my, vše, co nás obklopuje.“
26. sobota. Byl další nádherný den, bezmračný. Ale asi už poslední letošního babího léta. Od zítřa se má začít rapidně ochlazovat. Dělal jsem běžné domácí práce, vyluxoval jsem v celém domě a omyl a vyčistil auto, s kterým jezdí Emily.	Odpoledne jsem vyrazil na letiště. Pak jsem četl kompletní Kytici od Erbena. Jak odlišný prožitek jsem nyní měl, v porovnáním s uvedením k tomuto dílu na základní škole!
25. pátek. Po výšlapu jsem opravoval defektní sporák v nájemním domě a udělal tam zevrubnou inventuru. Po osvěživé spršce jsem pak vyrazil s Em na recepci a následný konert klasického kytaristy Jacka Sanderse. Toho uvedl Wilfred Woods, devadesátičtyřletý čipera, z rodu vydavatelů místních novin Wenatchee World. Zde je ukázka hry Sanderse. Podívali jsme se také na litografie umělkyně Rae Dean. Dvě mě zaujaly. Podívej se na víc fotek.
	25. pátek. Stačil jsem po veslování udělat pár nutných prací v kanceláři a hned následně jsem se připojil k Emily a partě šlapačů. Tentokrát Emily slavila tímto výšlapem svůj jubilejní šedesátý druhý. Dovršila jím svůj cíl našlapat letos tolik výšlapů, kolik jí je let. (Každé šlapání muselo trvat nejméně dvě hodiny, být mimo město a ne po asfaltce.) Vyšlápla si ve třech státech USA (WA, OR a MT) a ve čtyřech zemích (USA, Švédsku, ČR a Polsku). Prošoupala jeden pár turistických bot, utrpěla dvě lehká zranění, prochodila čtyřicet tři různých tras s více než čtyřiceti lidmi. Svá šlapání začla 17. března a skončila 25. října, jen něco málo o sedm měsíců později. Nejvíce květin při jedné túře uviděla 47 druhů. (Toto jsou její statistiky.) Víc fotek ze šlapání.
25. pátek. Strávil jsem na vodě veslováním skoro tři hodiny. Podél břehu mě zaujaly zajímavé scenérie. Na závěr jsem si osvěživě zaplaval v Kolumbii. Víc fotek.
	24. čtvrtek. Babí léto pokračovalo. Sluníčko a bezvětří mě po práci vytáhlo na Syslový hřeben. Autem z domu je to jen deset minut. Tam jsem se pak tři hodiny šplhal a vzýval slunce. Bylo nádherně. Podívej se na víc fotek a jedno panoramatické videjko.
	23. středa. Na veslování byl naprostý klid a pohoda. Fotil jsem mě neznámé druhy ptactva. Kdo pozná? Víc fotek.
22. úterý. Potěšil mě hovor s Milanem, a že je v pořádku. Zdálo se, že si užívá pěkného babího léta. Strávil jsem den v kanceláři, rozčleněný dvěma vycházkami; první s Emilí podél zavlažovacího kanálu, a druhý na úřad, kde vydávají řidičské průkazy. O tom druhém pro zajímavost trochu více: Na úřadě se vůbec nepodivovali, jak to, že můj řidičák byl už tři týdny propadlý. (Úplně mi to vypadlo z paměti a jezdil jsem nezákonně. Měl jsem štěstí. Kdyby mě bývali chytli, pokuta by byla pěkně mastná.)	Úřednice chtěla jen, abych řekl zpaměti své číslo sociálního pojištění, potrvdil, kde bydlím a zda tam vybírám poštu. Pak jsem se musel podívat do kukátka.. číst malá písmenka, musel jsem říci, zda vidím červenou tečku uvnitř či vně obdélníčku, a zda vidím blikat světýlka jen na jedné straně či na obou (asi pro periferní vidění). Pak po mě chtěli 45 dolarů, a abych se podepsal na vzorek. Vyfotili mě, vystříhli díru ve starém řidičáku a hned mi vydali nový, provizorní, s tím, že stálý doručí poštou. Nový řidičák je platný na pět let. V úřadě čekalo náhodou málo lidí a tak jsem byl hotov za deset minut.
Tajuplný javor, kterému říkám, " Pirátská loď " se zrcadlí v nehybné Kolumbii.	21. pondělí. Ještě za tmy jsem vyrazil veslovat. Byl nádherný klid, Měsíc zářil, posléze vyšlo i slunce. Na závěr jsem se zas vyšplouchal v řece. Víc fotek z veslování. Pak jsem pracoval v kanceláři, rozesílal náhradní díly a připravoval clení a doručení kluzáku z Litvy.
20. neděle. Po ranní procházce mlhou jsme nechtěně museli začít balit, společný pobyt, který se velmi vydařil, končil. O jedenácté jsme museli dům v Salemu vyprázdnit, přiměřeně uklizený. Rozjeli jsme se do tří stran, Nancy s rodiči na západ k oceánu, Larry s Antonym na jih domů do Roseburgu, a já s Em jsme vzali Evana a Erika na sever do Portlandu, nacpaní v autě jak sardinky včetně Evanova kola. V Hilsboro našel Evan velmi dobrou čínskou šečvanskou restauraci. Znak, že byla dobrá, byl už v tom, že jsme v ní byli skoro jediní běloši. Po rozloučení jsme pokračovali s Em do Wenatchee, kam jsme v pořádku večer před devátou dorazili, pěkně utrmácení.	V šečvanské restauraci v Hilsboro
Ed (92 let) vykosťuje krocana	19. sobota. Strávili jsme celý den uvnitř a v okolí pronajatého domu, 3323 Belvedere, Salem, při přípravě krůtích hodů, procházkami, Evan projížďce na kole, já vycházkou do lesa, a navečer u pingpongu, kdy přijela i Evanova přítelkyně Laurel. Po večerním hodování, kdy přišlo vhod i z Kroměříže dovezené Rulandské šedé, dárek Edovi k narozeninám, vyrazila menší parta z iniciativy Evana na předpůlnoční prolézání strašidelným bludištěm postaveným z velkých bloků slámy někde uprostřed louky asi 20 km od Salemu, kde se za strašidla převlečení pomocníci snažili, abychom se strachy počůrali. Spát jsme šli velmi pozdě, bez úhony. Více fotek z tohoto dne.
18. pátek. Vyrazili jsme k přírodní atrakci poblíž Salemu, Stříbrným vodopádům. S Emilí a Nancy jsme jich obešli sedm, podél asi osmikilometrové trasy, zatímco Evan se vrátil na kole zpět do šedesát kilometrů vzdáleného domu, pro něj krátká vzdálenost. Byl úchvatně krásný den, kdy chmurky zrána se záhy rozplynuly. Podívej se na plno zajímavých fotek.
	17. čtvrtek. Po veslování jsme vyrazili na rodinný sraz v pronajatém, kdysi v šedesátých letech minulého století luxusním domě, v pahorkatině asi deset kilometrů na západ od hlavního města Oregonu, Salemu. Podívej se na interiér.
17. čtvrtek. Ráno jsem si zas hezky zavesloval a pak hupsnul do vln Kolumbie.
	16. středa. Šlapali jsme k zlatavým modřínům, rozzařující boky hřebenu hor nad městem. Radoval jsem se z tohoto nádherného dne. Pokochej se více fotkami.
15. úterý. Za nádherného počasí jsem si zas zavesloval i zaplaval v Kolumbii. Pak jsem zbytek dne pracoval v kanceláři.
	14. pondělí. Přenocovali jsme u jiné sestřenice Emily, Barbary, na ostrově Whitbey, v městečku Langley. Po procházce po vsi jsme zajeli doprostřed ostrova poblíž Dubového přístavu, na oběd a procházku s otcem Barbary, Bobem, kterému je 94 let. Na doku v Coupeville jsme pak honili piráty. Víc fotek.
13. neděle. Zúčastnili jsme se svatební recepce v Edmonds, u zálivu moře poblíž Seattlu. Dcera vzdálenější sestřenice Emily se vdala. Podívej se na víc fotek, jak to na té recepci vypadalo.
	13. neděle. Cestou do Seattlu spolu s Mardi, Yumi a Em jsme se v Cashmere byli podívat na strašidla a u Leavenworthu na lososy třoucí se v kaňonu řeky Wenatchee. Víc fotek odtamtud.
12. sobota. Vyrazil jsem dost před východem slunce na veslování, a pak ještě jednou na vodu, když se dostavily holky, tentokrát na kanoi. Víc fotek. Večer jsme šli na symfonii.
	11. pátek. Dopoledne jsem pracoval na přípravě doručení kluzáku a odpoledne vyrazil s přáteli šlapači na kopec plný velkolistých javorů, právě zlatavě rozzářených, nahoru nad Leavenworthem, městečkem v bavorském stylu asi třicet km západně od Wenatchee. Víc fotek ze šlapání. Večer dorazila přítelkyně Emily Mardi a její podnájemnice Yumi, na návštěvu tady tento víkend.
10. čtvrtek. Byl zas nádherný den pro veslování, i vykoupání se po něm. Zbytek dne jsem strávil v práci zodpovídáním dotazů a rozesíláním zásilek náhradních dílů pro kluzáky. Večer jsem dál doplňoval rozdělanou webovou stránku o září.
	9. středa. Pracoval jsem v kanceláři a pak šlapal s Emilí a známou Chris v kopcích západně od města. Potom jsem se se svolením Emily pustil do tvorby webové stránky, Cesta po Evropě, perem a očima Emily. Je to souhrn jejích zpráv a fotek z uplynulého září, které posílala z cesty rodině a přátelům. Ještě na tom pracuji. Dává mi to zabrat, překládat z angličtiny do češtiny. Ale i tak cítím, že takto utiším snad aspoň částečně hlad čtenáře po tom, co jsme vlastně celé září podnikali. Bylo toho tolik! Tak snad takto dám vědět rychleji, než vytvořím své vlastní povídání a prezentace. Večer jsme si promítli norský film Kon Tiki o dobrodružném plavení šesti mužů přes Tichý oceán.
8. úterý. Ráno jsem vesloval, bylo skvěle, nakonec jsem zas po čase hupsnul do Kolumbie a zaplaval si. Pak jsem celý den pracoval.
7. pondělí. Celý den jsem pracoval.
	6. neděle. Vodácký klub pořádal Regatu okolo skal Guano, asi devítikilometrový závod. Zúčastnil jsem se na skifu a i v průběhu utkání dělal fotky. Podívej se na víc.
5. sobota. S Robem a Lois jsme vyrazili na východ do Efraty a k Suchým vodopádům. Fotky z výpravy.
	4. pátek. Odpoledne jsme vyrazili s přáteli šlapači ke hřbitovu starousedlíků. Potom jsme se u nás veselili a oslavovali. Navečer k nám přijeli na víkend i přátelé Rob a Lois z Portlandu; tak nás bylo deset. Emily ukazovala fotky ze září a připravila ořechový dort, na kterém si všichni pochutnali. Víc fotek.
4. pátek. Začal jsem veslovat, jak právě začlo slunce rozzařovat první mráčky. Trochu to foukalo, zábly mi ruce. Vzal jsem to deltou. U soutoku řeky Wenatchee s Kolumbií jsem udělal fotku hus na písku. První paprsky slunce dopadaly na Horu Burch. Víc fotek z veslování.
	3. čtvrtek. Strávil jsem svůj narozeninový den prozaicky v práci, k večeru pracemi na zahradě. Potěšily mě zdravice od rodiny, příbuzných a přátel, za které děkuji.
2. středa. Veslování. Byl nádherný východ slunce. Hned u doku mě přivítal bobr, pokojně si plul okolo, ani se nenamáhal se potopit. A u laguny další, až jeden rybář se podivoval a sděloval mi svůj zážitek. Vydral jsem se až do poloviny peřejí a po deseti minutách úsilí vzdal vysílením; a proud mě snesl. Měsíční pauza od veslování se projevila. Dnes jsem viděl plno ptactva, i orla.
	1. úterý. Ráno byla zima a nevlídno. Většinu dne jsem strávil opravou porouchaného vytápění domu. Musel jsem vymontovat a vyměnit motor na rozhánění teplého vzduchu. Zatímco ho opravna renovovala, vyšlápl jsem si do pískovcových kopců, kde jsem předtím ještě nebyl. Podívej se na úchvatné útvary.
Dcera Karla pokračuje v její tříměsíční dobrodružné sebeobjevné solo cestě křížem krážem západními Spojenými Státy. Vpravo je zamýšlená trasa její cesty. Podívej se do jejího fotkami a líčeními nabitého Deníku kam už dorazila, a co zažila.