Vítkovy noviny říjen 2015

	Hezký den!
3!. sobota Další den v Sunriver byl ve znamení pobytu v přírodě. Začal jsem na výšlap ráno sám ještě za tmy. Když jsem po hodině a půl dorazil zpět do domu, měl jsem akorát čas na šálek kávy a připojit se k ostatním na další procházku. Zrníčka, jogurt, hruška a káva pak po tříhodinovém šlapání chutnaly velice dobře. Četl jsem pak knihu o bratřích Dullesových, než jsem vyrazil znovu do přírody - tentokrát na kole. Jel jsem zprvu podél trati a pak objevil spojku k vodopádům. Navečer jsme hráli společenské hry a zamýšleli jít se podívat na slavení Halloween. Pak z toho sešlo. Jediné děcko, které nás přišlo zazvonit vystrašit, vzbudilo velikou radost přítomných. Všichni se seběhli, i s mísou kde bylo nachystaných snad sto čokoládek. Pak nastalo rožčarování. To děcko jsem byl já. Po večeři jsme slavili šedesátiny Nancy. Oslava se hezky vyvedla.
	30. pátek V Sunriver jsme trávili příjemný čas. Ráno někteří vyrazili na přespolní běh, později jiní na procházku, a ještě později na projížďku na kolech. Průběžně jsem pracoval na přesměrovaných projektech. Připravovali jsme krocana, tradiční jídlo na Díkůvzdání, které jsme slavili s předstihem. Krocan byl ze statku, kde Karla bydlí, a domácí ho věnovali. Po sladkostech jsme se ještě večer při vycházejícím Měsíci čmáněli ve vířivce.
	29. čtvrtek Do Sunriver na rodinné setkání Vyrazili jsme na devítidenní cestu do Oregonu a Kalifornie. Večer jsme se sešli v počtu osmi lidí a dvou psů v prostorném domě, který jsme si v Sunriver předem pronajali. Z Ashlandu přijeli Sheila a Ed, a Karla, která řídila celou cestu. Z Roseburgu Nancy, Larry a hluchá Lydia plus dva psi. A z Wena Em a já.
29. čtvrtek Veslování Začal jsem za tmy a skončil při východu slunce..
	28. středa Práce 27. úterý Veslování Začal jsem při svitu Měsíce v úplňku, a postupně se rozehříval, jak jsem obvesloval svůj obvyklý okruh. Slunce se vynořilo nad obzor až když jsem se přibližoval k hornímu mostu. U haldy jsem zachytil žluť listů topolů, a u skal bílého orla a spousty kanadských hus. Ty začínají trénovat na přesun na jih. Koupání na závěr bylo zas báječné. Pak jsem v práci připravoval další zásilky náhradních dílů zákazníkům. 26. podělí Pracoval jsem, rozesílal zásilky, dělal účetnictví.
25. neděle Veslování Tentokrát později jsem vyrazil na vodu, překvapený sluníčkem. Rosničkáři ho nepředpověděli. Obdivoval jsem hru světla a stínu a snažil se jí zachytit v různých motivech. Soustředil jsem se na rozšíření svého cyklu, "Zářivá koupel". Pak, na řece Wenatchee, jsem sledoval nedělní bohoslužbu trochu jiného druhu. Dva muži - snad děd, otec a dcerka - vyrazili na kanoi do přírody. Sám jsem svůj pobyt na vodě protáhl a mši unitářů vynechal. Bylo nádherně. Voda byla teplejší, než vzduch.
	24. sobota Výstup na Jezevčí hřeben Zatímco Emily se zúčastňovala celodenního semináře představenstva pospolitosti unitářů, já jsem měl před sebou volnou volbu co se svým časem. Po vykonání pár povinností jsem se rozhodl vystoupit na hřeben na východ od našeho domu. Počastí bylo zhola nefotogenické, tak jsem si říkal, zašlapu si jen tak pro zábavu, zas někam, kde už jsem dlouho nebyl. Nedalo mi a přece jen jsem ze šlapání udělal obrazovou reportáž.
23. pátek Veslování Přestože byla celá obloha zatažená, červánky se přece jen vytvořily, a jaké! Na další focení to pak už moc nebylo. Pro dokumentaci jsem udělal fotky nad železničním mostem, kde - jak jsem nedávno vyzvěděl od dvou zeměměřičů vtloukajících na břehu červené tyče - provrtají prý pod řekou Wenatchee tunel pro plynovod. Ten sice už přes řeku vede; je zavěšený na železničním mostu. Most je však na spadnutí, tak snad asi proto. U prvních peřejí jsem sledoval volavku, jak v nich stála brodící se až po břicho -- rybařila. Posléze jsem se i já do peřejí pustil a povedlo se mi prodrat se jimi nad ně, a i dále, až zas po čase k peřejím třetím. Tam jsem uviděl na břehu dvě koroptve a posléze i pestrobarevného bažanta. Na závěr jsem zahalekal do roury, kde se nadále utěšeně rozrůstá trs vodní trávy. Koupání bylo báječné. Voda 15°C.
	21. středa Veslování Půl hodiny před východem slunce byly krásné červánky. Přivítal jsem je na vodě. Vzal jsem to pak deltou k peřejím, a u horní delty, když se slunce vyhouplo nad obzor, fotil zářivé podzimní barvy. Na koupání byla voda stále ještě báječná. Měla jen něco málo pod 16°C. Četba .. Dokončil jsem knížku Nahý horolezec od jednoho známého o jeho horolezeckých příhodách po světě, a pustil jsem se do čtení o bratřích Dullesových (ano, těch, kteří za studené války svrhávali vlády Americe nepohodlných zemí). Nevím, zdali to dočtu. Knihu napsal novinář Stephen Kinzer.
20. úterý Monteho 76té narozeniny Na večeři v pivnici McGlinn jsme se sešli s přáteli oslavit Monteho narozeniny. Později jsme přešli do muzea, které je hned za rohem od McGlin, shlédnout dokumentární film o vývoji přístupu lidí k lesním požárům.
	20. úterý Do Yakimy a zpět Pozvání na obtisky prstů, podpis a vyfocení byly důvodem pro mou 360 km dlouhou cestu do Yakimy, nejbližší pobočky federálního ministerstva vnitra. V září jsem přišel o doklady, a toto byl další krok k jejich znovuzískání. Nadále jsem však bezprizorní. Nic mi na místě nevydali, prý, že za tři až devět měsíců. Samotný úkon v Yakimě si vyžádal pouhých 12 minut, ale zaplatil jsem 450 dolarů: 0855 prošel jsem bezpečnostní kontrolou jak na letišti. Dvoum policistům jsem musel ukázat jediný místní doklad totožnosti, který mě zbyl - řidičák, vyndat vše z kapes, vypnout mobil, vyplnit malý dotazník. Mladá úřednice, trochu při těle, hispánka, se musela zeptat starší kolegyně, indánky, na kód pro ČR .. CZ.. napsala ale EZ .. tak jsem zvědavý.. nicméně, byla přívětivá.. a skutečně jako na drátku dle předvolání si mě přesně v 09:00 povolala dovnitř do kanceláře, z čekárny prosklené a pro každého tam viditelné .. v čekárně sedělo asi deset většinou hispánců žadatelů o zlegalizování jejich pobytu. Úřednice oskenovala na vícero pokusů obtisky všech mých prstů, vyblejskla si mě, a já se na destičku podepsal. V 0907 mi řekla, tak, vše hotovo.. tady máte doklad, že jste tu byl na biometrický záznam. Já se zeptal, a kdy prosím mohu očekávat vydání dokladu? Ona.. no.. snad.. za tři.. či devět měsíců.. Hmm. Dva policisté u dveří byli běloch a asiat. Jednomu z nich jsem dal papírek s vyhodnocením úřadu, který mi paní dala. Zatrhl jsem vše „dobré“. Při odchodu ven jsem bezpečnostní kontrolou nemusel. Cestou zpět jsem se vyšplhal na stráň kaňonu řeky Yakimy. Byl jsem vděčný, že tam mě byrokracie nepronásledovala.
19. pondělí Veslování Půl hodiny před východem slunce byly vidět tři hvězdy. Po jeho východu trvalo ještě dalších pětadvacet minut, než se vyhouplo nad východní hranu kaňonu Kolumbie a rozzářilo její břehy a vodu. Věnoval jsem se zachycení barev, hrál si s motivem bysty a sledoval volavku. Bylo krásně. Po koupání u doku jsem si povídal s kamarádem vodákem, dr. DaveJ. Ten právě začínal. I včera za lijáku byl na vodě. Trenuje. Na konci měsíce odletí na kajakářskou pouť do Cabo San Lucas v Mexiku. Prý je to tam skvělé.
	18. neděle Celý den lilo - první větší déšť od 14. května (!). Během uplynulých pěti měsíců se měřitelný déšť vyskytl jen pětkrát - jinak bylo neustále sucho. V pospolitosti unitářů bylo téma o demokracii - jak jí dát šanci navrhováním našim zástupcům a podílením se, nevěnováním se jen konzumu a sobeckým zájmům. Později odpoledne se menší skupina unitářů setkala na piknik v parku, pod střechou. 17. sobota Odpolední procházka Vyšlápli jsme si s Em podél zavlažovacího kanálu. Obdivoval jsem podzimní barvy. Kruhová večeře unitářů u nás. V menším počtu se u nás sešlo mimo nás dvou dalších devět lidí. To bylo příhodné, protože tak jsme si mohli lép popovídat jak o vývoji ve světě, tak i blízko okolo nás.
17. sobota Veslování Než jsem odrazil od doku, udělal jsem fotku zkřížených vesel a čár od tryskáčů. U delty volavka odstartovala, když výhružně přes řeku zazněla kanonáda lovců, jak zběsilý útok. Měli poutač pro ptáky, cosi jako vodorovný větrník. Z dálky to vypadalo jako vzlétající křídla. Vzal jsem to k peřejím, horní deltou, k rouře a haldě. Zpět u doku jsem se stačil ještě vykoupat, než přišli jiní vodáci. 16. pátek Byl krásný den. Strávil jsem ho prací.
15. čtvrtek Veslování Poprvé v této sezoně jsem zase navlékl pogies, veslařské rukavice do zimy, a přes krk natáhl nákrčník. Přece jen zrána byla už docela kosa. Zamířil jsem deltou k peřejím. U horního koupaliště jsem si povídal s husami a volavkou, která se za chvíli zvedla a poodletěla. Na závěr jsem se přece jen zas vykoupal v Kolumbii. Bylo mi skvěle. Zbytek dne jsem pracoval v kanceláři.
	15. čtvrtek Veslování V deltě se milovaly kmeny. 14. středa Zas den v práci. Ale Em si znovu vyšlápla se ženami.
13. úterý Veslování Ze tmy se vyklubal zas nádherný podzimní den. Sledoval jsem proměnu z vody. Nejprve červánky, jak odhalovaly "Zářící koupel", nyní vyzdobenou závoji vodní trávy, pak kopce nad řekou a posléze i rouru, s pozdravy. Na pokraji potůčku, který neustále z roury vytéká, roste uvnitř nadále utěšeně rostlinka. Od doku odrazil rekordní počet žen, tentokrát jich bylo jedenáct. Když odpluly, svěřil jsem vlnám Kolumbie svou odhalenou tělesnou schránku. Bylo mi po vyčmámění báječně. Voda má stále vlažných 16°C. Po zbytek dne jsem se zas věnoval zákazníkům, zatímco Em lezla po kopcích s kamarádkou Chris. Byl to její letošní jubilejní výšlap, tolikáterý, kolik je jí let. Dává si podmínku - každý výšlap musí být nejméně dvě hodiny dlouhý, mimo město a po hliněných stezkách.
	12. pondělí Celý den jsem strávil službou zákazníkům. Na dálku jsme oslavili narozeniny Laurel. Provázel jsem Karlu zatímco ona projížděla severní Kalifornií. 11. neděle Výstup na Dvojí Štít, 1420 m. Téma mše unitářů bylo respektovat a přijímat druhé, tedy i černochy. Po mši při hovoru s ostatními jsem přeslechl, že se menší skupina chystala na výšlap na horu nad městem, Dvojí Štít. Em se už mezitím zavázala jít s kamarádkou jinam a tak jsem šel sám - s partou dalších šesti unitářů a s jedním psem (asi byl také unitář, nikoho nepokousal). Byly nádherné podmínky. Klid, sluníčko a svěže. Výhledy byly fantastické do všech stran. Vrátili jsme se domů akorát k večeři.
11. neděle Veslování Byl absolutní klid a nízká voda. Začal jsem prakticky za tmy a v průběhu dvou hodin příroda prošla nádhernými proměnami. Zas jsem vnímal nymfu v jiných podmínkách a díval se na kořene stromů, které se buď objevují či mizí, podle stavu vody v Kolumbii.
9. pátek až 11. neděle S přáteli Robem a Lois z Portlandu na návštěvě ve Wenatchee a okolí
	9. pátek Veslování s bílou volavkou Jeden známý veslař právě končil svůj okruh při překrásném východu slunce, když já jsem svůj započal. Vydry jsem již nenašel, zato však jsem uviděl na Kolumbii vzácnou volavku bílou. Nenechala mě se jí moc přiblížit a tak se omlouvám za chabou kvalitu fotky i videjka. Plavání bylo báječné.
8. čtvrtek Neobvyklé kino Celý den jsem pracoval, venku bylo dušičkové počasí. Zamýšlený výšlap se neuskutečnil. Navečer jsme s přáteli vyrazili na západ, do 50 km vzdáleného Leavenworthu. Po večeři a pivu U Gustava jsme se jeli podívat na horolezecký film do neobvyklého, nově vybudovaného kina, zasazeného uprostřed hor. Před ním nás uvítaly pasoucí se srny. Zvenku má to kino trochu vzhled jako stodola, ale uvnitř je nádherně vybavené a intimní. Zde je poutač toho kina s obrázky. Na programech jsou filmy, které běžná kina nepromítají. Kino bylo nabité hlavně mladými lidmi, které přitahují žulové skály v okolí Leavenworthu. Zde je ukázka z jednoho z krátkých filmů, které jsme tam shlédli.
	7. středa Veslování s vydrami Před východem slunce mě překvapily tři skákající .. jakoby ryby .. jeseteři? či delfíni?? Plavaly proti proudu Kolumbie tak rychle, jako jsem vesloval. Pak zabočily ke břehu, kde byl veliký vyvrácený javor a z jeho kořenů na mě zevlovaly a já na ně. To je poprvé, co jsem je v tak velkém množství a zblízka na Kolumbii viděl. O kus dál proti proudu na řece Wenatchee seděl na oblázcích bělohlavý orel. Zachytil jsem ho až v letu, jako surrealistickou šmouhu. Vůbec - dnes bylo venku živočišstva habaděj.. hned u loďárny se chystaly přes stezku dva vypasení mývalové; rackové ve velkých hejnech trénovali; volavka chytala rybičky; ledňáček švitořil, atd. A to jsem veslovat málem nešel, byl předpovězený déšť. Ten přišel, ale až po mém vykoupání se. Voda i vzduch měly stejnou teplotu .. 16°C.
6. úterý Sloužil jsem zákazníkům. 5. pondělí Veslování okolo nymfy Byl téměř naprostý klid a tak i daleko od břehu Kolumbie, kde se nachází ponořená nymfa, bylo minimum vln na hladině a daly se fotit záběry pod ní, jindy rozmazané a téměř neviditelné. Po veslování jsem se ponořil do práce a odpoledne i večer tvořil video ze sobotní regatty.
	4. neděle Šlapání za modříny Na mši unitářů jsme se dozvěděli více o náboženském humanismu (máš-li na to trpělivost a zvědavost, přečti si nezávisle toto.) Po mši jsme vyrazili podívat se, zda již po horách žloutnou modříny. Ano!
3. sobota Koncert symfonie Pod vedením energického dirigenta Nicolase Caoileho, profesora hudební kompozice na blízké vysoké škole, se místní symfonie vyšvihla za pět let jeho působení na docela vysokou úroveň. Tentokrát jsme vyslechli koncerto pro violončelo č. 1 v C duru od Haydna (mimochodem, po téměř dvou staletích náhodně objevené v Praze v České národní knihovně v roce 1961), pak variace na melodie Shakerů od skladatele Copelanda, a na závěr nervozní a skvělou pátou symfonii v d-molu, op. 47, od Šostachoviče, vytvořené během brutálního Stalinova režimu, se kterým se dostal tento citlivý a tvořivý umělec do konfliktu.
	3. sobota Vodácké závody - dvakrát okolo Želví skály Zúčastnil se nevídaný počet závodníků - čtyřicet tři. Tento rok byla naše regatta přidaná i do oficiálních oblastních přeborů a dávaly se ceny. Byla to trošku fraška. Čluny byly roztříděny do tolika různých kategorií, že skoro každý účastník měl svou kategorii pro sebe a tudíž v ní vyhrál. Skvělá metoda pro uspokojení ega, že? Jen v několika mála kategoriích bylo víc závodníků. A tam ten, který se umístil nejhůře, skončil na třetím místě. (Toto pro vysvětlení tabulky výsledků u konce prezentace.) Ve skutečném čase strávili závodníci na desetikilometrové trase mezi zhruba tři čtvrtě až hodinu a čtvrt. Mě se celkem vedlo dobře a skončil jsem časově v horní půli. Z regatty jsem natočil video. Samotný závod jsem smrskl a zrychlil z hodiny na jen pět minut, takže to asi bude vypadat docela legračně. Až budeš mít chvíli, koukni se a poslechni si. Video si spustíš kliknutím na obrázek vlevo. Pusť si se zvukem a na celou obrazovku!
2. pátek Oslava s přáteli v tržnici Pybus Večer před dnem mých narozenin jsme se sešli s přáteli Lynnem, Ranou, Cathy, Drew a Diane na slavení, večeři a koštování piv v nové pivnici, kde čepovali přes dvacet různých druhů piv. Na závěr hrála kapela, ve které byli i dva naši známí, Dave a Chris.
	2. pátek Veslování k třetím peřejím, dračí lodě Díky vyšší vodě na Kolumbii se mi podařilo vydrat se mělkými peřejemi výše proti proudu řeky Wenatchee. Tam to vypadalo úplně jinak, než za normálního toku - velké tišiny, v nich balvany, kdy jindy ty způsobují veliké vlny a víry. Později jsem pomáhal při umísťování piknikových stolů pro akci klubu, uvedení školáků do pádlování.