Vítkovy noviny říjen 2016

	Jaký byl říjen tvůj?
31. pondělí Halloween Vybaven přes den připravenými sáčky jsem očekával mírný příval děcek žadonících o dobroty, jinak že mě zastraší. Stačil jsem se akorát navečeřet, když přišly první. Zprvu doprovázené dospělými, pak i samostatně. Udělal jsem pro zajímavost statistiku. 17:45 západ slunce 18:00 18:15 první dvě děti 18:30 další dvě 18:45 jedno děcko 19:00 jedenáct 19:15 tři 19:30 tři 19:45 pět 20:00 tři .. Došly mi pak zásoby. (Některá děcka si vzala víc sáčků než jeden sáček na jedno.) Sfouknul jsem svíčky u dýní venku a vypnul světla v domě. Čtvrtí ještě projížděly invazní vlny rodičů přivážejících další děti. Tak se omlouvám, že konečný možný počet strašidýlek zůstane nezaznamenaný.
	Večeře Tentokrát jsem nakoupil přílohy v zajímavém obchodě, který se specializuje na skupování zboží s téměř prošlou skladovací lhůtou, a ty prodává s výraznou slevou. Obchodu říkáme v legraci, "Krám s použitým jídlem". Jak můžeš zjistit z odkazu, obchod není jen místní, začal v Kalifornii a má od roku 1946 již přes dvě stě poboček. (Ha ha.. zřejmě lidem nevadí jíst použité jídlo!) Má večeře začala na Aljašce (divoký losos sockey), v Itálii (gnocchi), v Kalifornii (brokolice a citrony) a v Oregonu (sýr čedar). Chutnalo to náramně, přes svůj původ a putování.
Halloween - příprava na invázi strašících děcek V očekávání tradičního útoku děcek, které chodí navečer zastrašit, jsem připravil zdravější (aspoň si tak myslím) vykoupení, než obyčejná cukrátka. Zakoupil jsem zapínací plastové sáčky s natisknutými figurkami z oblíbeného dětského filmu (tady je nejvíc známá písnička), vyplnil je papírovými pytlíky v barvách Halloween a nandal dovnitř vypražené nesolené burské oříšky, ještě ve slupce. Vešlo se to vše do dvou mís, tak jsem připravený. Sáčků mám ke čtyřiceti. Jsem zvědavý, jaká bude odezva.
	30. neděle Unitáři Dnes byla trošku odlišná mše. Na podělení se byly dnes místo svíček barevné kamínky. Pak se na třičtvrtě hodiny - během mše - všichni rozešli na různá místa v a okolo kostela na úklid. Já jsem si vzal na starost s Larrym vybrat napadané listí a odpadky z okapů střechy pospolitosti.
Veslování Záhy po zahájení začlo vydatně pršet. Rozhodl jsem se na vodě neotálet (jako obvykle), ale objet trasu od doku s otočkou okolo horního mostu silovkou. Povedlo se mi to za míň, než hodinu. I tak jsem dorazil k doku docela mokrý, tak má následující koupel byla přirozeným prodloužením pobytu na řece. Bylo mi báječně.
	29. sobota Banket ochranářů přírody Ve Festhalle v Leavenworthu se konal výroční banket oblastních ochranářů. Sešlo se jich na oslavy několik set. Jel jsem tam také, s Montem a Judy. Uviděl jsem se a popovídal si s plno známými. Trochu více s JohnemM o focení, a BobemP o létání (ten měl v září havárii u letiště na kopci u svého domu, vyvázl), a jinými. Nový předseda spolku se mi nezdál být moc inspirující, tak jsem byl rád, že jsme s Judy a Montem odjeli domů trochu dříve.
Uklízení kluzáků na zimu, demolice v loďárně Plachtařská sezona přišla ke konci. Nastal čas rozebrat kluzáky (ano, v lijáku) a uložit je v jejich vlečných vozech či na kozách do hangáru, jakožto i rozličné hračky členů aeroklubu (motorové čluny, ap.). Po obědě jsem se přesunul do loďárny vodáckého klubu, zapojit se do demolice za účelem moci parkovat uvnitř velké kanoe používané pro uvedení mládeže do vodáctví. Přitom jsem si vydatně zacvičil s dvouruční palicí.
	28. pátek Večeře Včera jsem koupil čerstvé kuřecí vykostěná stehýnka. Cena se mi na místní poměry zdála levná (130 Kč/kg). Koupil jsem půl kila. To jsem dopoledne zbavil přebytečného tuku a do asi patnácti zářezů nacpal na klínky nařezané česneky. Pak jsem vše zalil pro marinování do večera sojovou omáčkou. Po veslování jsem nahřál venkovní plynový gril a dal plamen na nejnižší, maso jsem griloval po deseti minutách každou stranu, tedy dvacet minut celkem. Mezitím jsem si připravil velkou mísu. Tu jsem naplnil těmito rozkrájenými čerstvými syrovými zeleninami - čtvrť hlávky zelí, dva stonky jarní cibule, velkou mrkev, osminku červené papriky, tři žampiony, velký stonek celeru, deset mini rajčátek a vše zalil olejem s octem a kořením. Pro jednu osobu se mi té zeleniny zdálo moc, ale jak se ukázalo, spořádal jsem nakonec všechnu. To asi proto, že jsem si neudělal žádnou jinou přílohu - nebyla potřeba. Cítil jsem se po večeři výborně zasycen. Tohle kulinární experimentování mě docela začínalo bavit. Půlka ugrilovaného masa mi zůstala napříště, další výhoda.
Veslování V očekávání, že příští den bude zas pršet, jsem se rozhodl jít veslovat po práci, v pozdní odpoledne. Počasí bylo však takové, že se nedalo říci, zda je ráno či odpoledne. Bylo zataženo, bezvětří, jen odpoledne bylo tepleji (11°C) než ráno (7°C). U doku jsem viděl skupinu ptáků z rodu Podicipediformes (to ti něco říká, co?). Jsou to ohromně plaší ptáci, kteří se ihned potopí a zůstanou dlouho pod vodou - živí se rybkami. Chtěl jsem ptáka kamerou přitáhnout a to jsem si uvědomil, že je s ní něco v nepořádku. Asi jsem kameru nechal upadnout víckrát, než je zdrávo. Nyní dělá sice ještě fotky, ale přiblížení nefunguje. Možná mi kamera dává najevo, že by moc ráda už šla do důchodu. Obvesloval jsem svůj obvyklý okruh. V horní deltě jsem uviděl zde nezvyklou bílou husu. Na závěr jsem si zaplaval 90 temp, voda se zdála být stále ještě příjemně vlažná (15, vzduch měl 11°C). Tady jsou fotky zblízka těch ptáků (půjčuji si od jiných).
27. čtvrtek Oslavy narozenin Cathy, jedné z naší party šlapačů Sešli jsme se v hlučném baru v tržnici Pybus ve Wenatchee - naše kompletní parta šlapačů, obyčejně osm lidí, dnes však jen sedm, protože Emily je ještě na východním pobřeží USA. V prezentaci jsou fotky a krátké videjko ode mě, a pár fotek od Rany. Předali jsme Cathy humorná přáníčka k narozeninám, koštovali jsme různá piva, navečeřeli se a sledovali, jak Cathy sfoukla svíčičku, zatímco jsme jí zazpívali přání k narozeninám.
	Čištění mých zubů. Linda, zubní hygienička, mi povídala, zatímco já jí občasně odpovídal, pokud jsem mohl: Lidem čistí zuby už 27 let, je jí 50, jejímu manželovi 57, mají dvě dcerky 14 a 19 let. Ta mladší se chce stát fyzioterapeutkou, ale asi se stane advokátkou. Ta starší už začla chodit na vysokou školu a zatím neví, v čem se bude specializovat. Mezitím se ta dcera vypořádává s následky vyplavení jejího bytu z nedávné podzimní vichřice, a současně s rozchodem s jejím přítelem, se kterým byla dva roky. Manžel Lindy si postupně koupil tři bagry, bez splátek, se kterými dělá na smlouvu pro různé stavební firmy. Spolu s Lindou provozují tři různé sklady v Cashmeru, Entiatu a vých. Wenatchee, kam si soukromníci ukládají své věci, které se jim nevejdou do jejch obydlí. Linda čistí zuby dva dny v týdnu (jeden den má směnu 11 a půl hodiny, druhý 10 a půl). Zbytek týdne vede ty sklady. Momentálně mají ve svých skladech padesát zákazníků a žádný volný prostor. Chystají se na jaře postavit pětadvacet dalších kamrlíků, aby uspokojili poptávku. Chtějí se podívat do světa, ale nemají na to čas. Na jaře pojedou na jediný týden dovolené na Havaj. Budou muset vzít mladší dceru na týden ze školy, protože se ten týden nekryje s jarními prázdninami starší dcery. Rádi by se podívali do Evropy, ale nemají na to čas (moje domněnka – nedovedou si ho na to vytvořit). Když mi dr. Jason prověřil zuby jak na základě studia čerstvých fotek rentgenem, tak i osobně, potěšil mě zprávou, že žádné kazy neshledal.
	Veslování. Byla ještě dost tma na focení. Na doku zas stála volavka, tentokrát na plováku můstku, odletěla. Vzal jsem to podél břehu, ne deltou, první fotky jsem udělal můstku pro pěší a cyklisty, přes řeku Wenatchee. Vzdutou řekou jsem se vydral po odpočinku pod můstkem k prvním peřejím. Neúspěšně jsem se jimi dral dále, pak jsem to vzal horní deltou k rouře a haldě, zpět k doku, kde jsem se zas báječně vykoupal, plaval stále osmdesát temp ve vodě 15°C. Viděl jsem dnes osm druhů ptáků; volavky, racky, ledňáčky, kachny, husy, potápky, holuby a bělohlavé orly. Kanadské husy již trénovaly ve velkých hejnech na přelet daleko na jih. Pro barvu jsem vyfotil ještě dvě fotky, už balkonu našeho domu, a pro představu Hitchcockovského počasí.
26. středa Mraky visely až do země a silně pršelo. Celý den jsem nevytáhl paty z domu. 25. úterý Gastronomie Emily mě požádala, abych jí ofotil a poslal emajlem recept, že chce připravit pro své hostitele v Maine zvláštní jídlo. Když jsem to udělal a blížil se můj večer, řekl jsem si - co když si to i já nevyzkouším? Tak jsem se do toho pustil. Tofu v omáčce z burských oříšků a zázvoru (přísady: voda, pasta z rozemletých přírodních burských oříšků, ocet, sojová omáčka, med, zázvor, česnek, tofu, olivový olej, špenát, houby, zelené cibule.) Chutnalo to výborně. (Tady je ten recept: Strana 1 \| Strana 2 \| ) Práce a vzdělávání V práci jsem zodpověděl pár piplavých dotazů. Večer jsem šel na přednášku o architektuře; poučit se o pozemkovém zónování a jiných předpisech; a jak vyhledávat na internetu veřejné údaje o jakékoli parcele.
	Veslování peřejemi na řece Wenatchee Den začal velmi neobvykle: Skif si osvojila volavka, sedla si naň! Pak se s typickým krákoráním svého pokladu omrzeně vzdala. Povedlo se mi posléze vydrat se čtyřmi až k pátým peřejím. Položil jsem kameru na úchyt vesel na skifu a filmoval, jak to vypadalo při sjíždění peřejí. Na závěr je ukázka podzimních barev. Den se krásně povedl. I koupání.
	24. pondělí Výživa Rozepíši se na úplně jiné téma, než obvykle. Jak jsem se v pátek zmínil, jsem od té doby sám a je jen na mě, jak se udržím při životě. Zatím se to daří docela úspěšně. Od té doby jsem si připravil tato hlavní jídla: V pátek kuře s pečenými jablky, s přílohou smažená cibule, mrkev, hlávkové zelí, česnek a koření. V sobotu pečeného lososa na citronu s dušenou brokolicí. V neděli pečené tofu na česneku s rajčaty a k tomu velký zeleninový salát. Podrobněji se zmíním o dnešním jídle: Začal jsem kuchtit .. zas bez receptu, jak jsem si představoval, že by to mohlo chutnat: Hodinu před vlastním kuchtěním jsem nařezal na trhu zakoupený čtvrtkilový kus vykostěné vepřové kotlety na tři plátky a v míse je ponořil do nálevu ze soji, pro marinování. Vlastní kuchtění následovalo po přečtení Havlových Dopisů Olze, č. 94 a 95 (tu knihu čtu pomalu, již od srpna, tentokrát jsem četl celou hodinu a neusínal). Na olivovém oleji jsem osmažil půlku na hranoly rozkrájené červené cibule, na mírném ohni, aby nezhnědla. Mezitím jsem nakrájel na hranolky půlku hlávky červeného zelí, vhodil je do pánve, přihodil tam hrst rozinek a posypal vše asi lžící zrníček kmínu a nastrouhal z mlýnku mořskou soli. Po asi osmi minutách jsem vše odsypal z pánve do mísy, pánev oškrábal, přidal zas trochu olivového oleje a vložil tři mezitím namarinované plátky vepřového. Zatímco se smažily, rozkrájel jsem celé jablko a vzniklé klínky přidal k masu. Obalil je zbylou omáčkou z marinování a mezitím přibylým tukem a přiklopil na pár minut puklicí. Pak jsem do pánve vyklopil z mísy předtím usmažené zelí, atd. Po dalších několika minutách byla večeře hotová. Se sklenicí vody a sklenkou merlotu chutnala jedinečně. I mi třetina zbyla na příště! (viz foto).
23. neděle Veslování Voda na Kolumbii byla hodně nízká, což znásobilo účinek vysokého toku na postranní řece, Wenatchee. Dostat se k železničnímu mostu trvalo tak dlouho, jako normálně až k peřejím. Nad ten most se mi vydrat nepovedlo. Počítal jsem cestou druhy uviděného vodního ptactva, napočítal jsem jich sedm. Neobvykle jsem uviděl zlatoočky kachny, potápky coote a kachny grebe. U nymfy byl k vidění zajímavý úkaz. Z pod ní unikaly na hladinu řetězce bublinek. Bylo to legrační, jako kdyby měla plyny. U horního mostu jsem se snažil zachytit podzimní záři barev a jejich odrazů v klidné hladině. Na závěr jsem se zas v Kolumbii báječně vyšplouchal. 8/15 Unitáři Téma mše byla láska a její léčivá moc. Nahrál jsem dvě písně, které zahráli dva muži a všichni přítomní s nimi zazpívali. Tady je jedna; Hlasitější než slova (Louder than Words); a tady druhá, Opři se o mě (Lean on Me).
22. sobota Asi poslední let sezóny Udělalo se hezky. Pár lidí požádalo náš aeroklub o vyhlídkové lety. Ostatní členové se o to postarali. Když jsem se uprostřed odpoledne dostavil, už se uklízelo. Nedalo mi to však, že když ještě byl k dispozici vlekař, nedopřát si asi hodinový poslední let sezóny - v naší aeroklubové jednosedadlovce L33 Solo (české výroby !). Brzy po mém přistání zapadlo slunce.
Úklid odpadků podél státovky Pospolitost unitářů si před lety vzala na starost, jako mnohé jiné skupiny, pořádek podél hlavních silnic. Už vícekrát jsem se zúčastnil. Tentokrát nás bylo jen šest - tři dvoučlenné týmy sběračů odpadků podél asi 3 km úseku. Každý tým měl 1 km tam, 1 km zpět. Sbíral jsem s Karen. Neskutečné, co jsme zas nasbírali do velkých bílých plastových pytlů, které jsme pak nechali přivázané u cesty pro pozdější odvoz: papíry, kartony, kelímky, obaly, plastové lahve, hliníkové plechovky, skleněné lahve - ale i kuriozity - golfové míčky, sandál, otvírací mobil, baterie, tričko, trenýrky a i dámské slipy. Všehochuť!
	21. pátek Koncert Nadace Piatigorského a manželé Woodsovi (vydavatelé oblastních novin) nám ubohým obyvatelům zapadlého Wenatchee umožnili shlédnout a vyslechnout vynikající mladé umělce, operní zpěvačku Kateřinu Calcamuggio Donner, a jí doprovázejícího pianistu Nicholase Shaneyfelta. Oba jsou již profesoři na univerzitách. Koncert byl na téma Láska. Udělal jsem nahrávky, poslechni si. Zde jsou dvě kratší ukázky, videa: ukázka 1 ukázka 2 a zde je celý program .
Veslování bylo zas neobvyklé. Celý den byl. Ráno jsme s Em vstali o páté. V šest jí jel autobusík na letiště do Seattlu, odkud dál putovala do Bostonu a posléze na setkání s dcerou Karlou ve státu Maine na severovýchodním pobřeží USA, čtyři tisíce km vzdušnou čarou a tři časová pásma odtud. Po doručení na nádraží a rozloučení jsem pokračoval do loďárny. Veslovat jsem začal za úplné tmy. Slunce vyšlo, když už jsem byl napůl svého okruhu, u peřejí na od dešťů vzduté Wenatchee. Má kamera zachytila docela jinou atmosféru okolo mě, než jindy.
	20. čtvrtek Monteho narozeniny Tentokrát v nemocnici. Sešel se náš kompletní klub šlapačů. Obvyklá urážlivá přáníčka vystřídaly ta s dodáváním naděje a co nejbrzčího vyléčení. Konverzace byla snad úmyslně udržována veselá, abychom jak Monteho, tak Judy povzbudili od pesimistické prognózy. Opravil jsem údaj zvčera - Monte oslavil dnes své sedmasedmdesáté narozeniny. Mate mě to s Judy, té za pětadvacet dní bude osmasedmdesát. Popřáli jsme Monemu, sfoukl svíčky na dortu - koláči, který Em upekla, a ten jsme mu pomohli sníst za mnohého povzbuzování. V pátek ho mají po šesti dnech zas propustit. Od omdlívání ho mají ochraňovat léky na zvýšení tlaku krve, a spát má s nohami níže. Držíme mu a Judy všichni palce.
19. středa Práce Až na snídani jsem strávil celý den v kanceláři, piplavými pracemi. Po zjištění, že příští den má silně pršet, jsem vpodvečer vyrazil na Veslování Téměř bez zastavení jsem obvesloval celý svůj obvyklý okruh. Zpět u doku jsem byl, když už pouliční světla svítila. Báječně jsem se u doku vykoupal, voda měla stále ještě patnáct a půl stupně. Přátelé Monte ze šlapačů je zase v nemocnici. Doktoři kroutí hlavami, nejsou schopni zjistit důvod, proč omdlívá. Zítra bude mít své 78mé narozeniny.
	18. úterý Veslování Zprvu mírně pršelo, ale od peřejí už ne. Uviděl jsem plno druhů vodních ptáků - volavky, kanadské husy, racky, ledňáčky, kachny, potápky, zlatoočky i bělohlavé orly. V deltě na mě zaútočila nějaké Lochneská příšera. U haldy jsem uviděl dva známé vodáky, Hugh s TJ. Na obloze se tvořily čočkovité mraky, vysoko tam pofukovalo. Voda v Kolumbii byla ještě prima na vykoupání se u doku, patnáct a půl stupně. Práce Zabalil jsem menší objednávku a odpovídal na dotazy zákazníků.
17. pondělí Snídaně u Roba a Lois, do obchodu Bob's Red Mill, putování do Wenatchee Každá zábava musí mít svůj konec, aby další někdy zas mohla začít. Ráno pro nás Rob připravil zdravé lívanečky z pohanky a plnozrnné pšenice, s osmaženými jablky na másle se skořicí - mňam! Pak jsme vyrazili do jiného místa, ve kterém má mlýn Bob's Red Mill obchod se svými výrobky pro zákazníky - se vším možným týkajícím se pečení, v replice jejich originálního mlýna, ale uzpůsobené na mimo obchod i na velikou restauraci ve třech podlažích. Tam jsem si všiml, že většina zákazníků byli důchodci. Možná proto, že již byl pracovní den. Rozloučili jsme se s Robem a Lois s díky za jejich pohostinnost, a průrvou v pohoří Kaskády zvanou Columbia Gorge jsme se prodrali nazpět do 500 km vzdáleného Wenatchee. Tam nás s velkou radostí přivítala kočka Mňoukí.
	16. neděle Neuskutečněný uragán - analýza
Neskowin, Tillamook, Portland V Neskowinu jsem se naposledy prošel po pláži, udělal skupinovou fotku a nacpal zavazadla pěti lidí do kufru našeho auta. Po rozloučení s Edem, Sheilou, Nancy, Larrym a Antonym a jejich dvěma psy, kteří jeli na jih, jsme vyrazili v pěti na sever na exkurzi do výrobny sýrů v Tillamooku. V Portlandu jsme na nádraží vysadili Karlu - ta započne další svou velkou etapu. Zatím jela na sever do Olympie. S Evanem a Laurel jsme pak navštívili rodinu jejího otce Dennise v Portlandu, kde se nás shromáždilo čtrnáct lidí a jeden pes. Pomohl jsem Dennisovi opravit samovolně se otvírající jeho domovní dveře. Po příjemném setkání jsme přejeli na večer a noc k přátelům Robovi a Lois, ještě v Portlandu. Evan a Laurel brzy ráno v pondělí hodlali odletět zpět do Kalifornie.
	15. sobota Říjnové Díkůvzdání a večer na pláži v Neskowinu Očekáváný hurikán se neuskutečnil, v pohodě jsme si připravili dobroty ke svátku Díkůvzdání (námi oslavovaného s předstihem pěti týdnů), zkonzumovali je, zazpívali jsme přání Edovi k jeho devadesátipátým narozeninám (které měl koncem září) a pak se šli kochat západem slunce za Pacifikem. Karla a já jsme si hezky do hloubky popovídali. Předtím ona zkomponovala panorama s Laurel, Evanem a mnou, podívej se na prezentaci.
Na pláži v Neskowinu S předstihem na předpovězený uragán jsem vyrazil ráno ještě na pláž. Za chvíli se objevili Evana a Laurel. Spolu jsme se prošli podél moře a obloukem zpět do chatky. Okolo desáté dorazili Larry a Antony z Roseburgu. Vítr se zatím ještě nezvedal. Společně jsme posnídali.
	14. pátek Rodinný sraz v Neskowinu, Den 2 Zrána mě budilo hromobití. Déšť však dopoledne ustal a my jsme se mohli za silného větru podívat zblízka na 8 + metrů vysoké vlny oceánu. Mezitím asi 80 km na sever od nás tropilo škody tornádo. Odpoledne jsme zajeli nakoupit místní speciality v městečku Lincoln City. Z prvních dojmů bouřího oceánu jsem udělal krátké videjko.
13. čtvrtek Na exkurzi do mlýna a pak k vůbec ne Tichému oceánu Než z Kalifornie přiletěli Laurel a Evan, a z Washingtonu přijela vlakem Karla, šli jsme s Robem a Lois na exkurzi do blízkého mlýna. Poučili jsme se, že i když někdo jde do důchodu, neznamená to konec jejich tvořivosti. V roce 1979 nějaký Robert Moore s jeho ženou Charlee začli s mletím zrní v malém podničku. Nyní v 2016 jejich koníček následuje přes 450 zaměstnanců - teď spolumajitelů velmi prosperujícího mlýna, který se zaměřuje na zdravou výživu. Po vyzvednutí Laurel, Evana a Karly jsme zašli na oběd ještě v Portlandu, nakoupili zásoby potravin a pití, a vyrazili do Neskowinu na pobřeží Tichého oceánu, kde začínal čtyřdenní rodinný sraz. Počasí jsme si nemohli vybrat horší - v jednom okamžiku jsme se s autem museli brodit půl metrem vody v jednom podjezdu, naštěstí jsme neuvázli. Při průtrži vod a poryvů větru jsme našli ubytování v jednom víkendovém rodinném domě, zapálili oheň v krbu, usušili se, uvařili večeři a oddychli si, při o den opožděných oslavách narozenin Laurel.
	12. středa Za Robem a Lois do Portlandu, večeře u nich Po mém veslování jsme s Em naložili auto a vyrazili do šest hodin vzdáleného Portlandu v Oregonu k přátelům. U Yakimy jsem náhodou rozeznal na dálnic známého z pospolitosti unitářů, Leroye. V kaňonu mezi Toppenish a Goldendale jsme napočítali přes třicet divokých koní. U the Dalles byl zakotvený kolesový parník - hotel. Obdivovali jsme úchvatnou přírodu v průrvě řeky Kolumbie pohořím Kaskády. U Roba a Lois jsme povídali o zahradničení, kulinářství a pak si pochutnali na výtvorech Roba.
Veslování Byl předpovězený poslední sluneční den, než měly přijít deštivé přívaly po zbytek týdne. Byl by hřích této příležitosti nevyužít. Půl hodiny před východem slunce jsem vyrazil. Byl nádherný den. Ráno sice jen 1°C, ale jak vyšlo sluníčko, to mě krásně ohřálo. Na závěr jsem si zas hezky zaplaval. Jaký velký rozdíl mezi vzduchem a vodou! Vzduch v době plavání +4°C, voda +16°C .. bylo to jak vlézt do horké vany!
11. úterý Veslování Začal jsem při východu slunce, byla pěkná kosa - jen pár stupňů nad nulou. Zato počáteční pokrývka mraků se brzy rozpustila a vůbec nefoukal vítr, byla nádherná pohoda. Vzal jsem to deltou k peřejím a nahoru k rouře. Ráno dok fotila nějaká zanícená fotografka, pak u roury jsem se setkal s houfem kajakářek. Ženy na vodě dnes převážily muže. Počtem. Než dorazily zpět, stačil jsem si zas u doku báječně zaplavat.
	10. pondělí Šlapání za modříny Ani nebyl čas rozloučit se s létem a už tu byl sníh! S přáteli Drewem a Cathy jsme vyrazili k jezerům Clare a Marion podívat se na zlatavé modříny. Na jejich úchvatné barvy je potřeba i modrá obloha pro kontrast. Ta se však nevyskytovala. Zato ale bylo v okolí plno čerstvého sněhu. Postrádali jsme našeho přítele Monteho. Tomu se nedávno zas přitížilo a musel do nemocnice, má závratě a omdlívá. Mysleli jsme na něj.
Práce Vyrovnával jsem se ze zklamání, kdy jsem asi moc počítal s prodejem třetího kluzáku. Hezké bylo, že mi kupec poslal podrobné odůvodnění. Otřásl jsem se a pokračoval v nabízení jiným zájemcům. 9. neděle Veslování Na vodu jsem vyrazil až potom, co jsme se rozloučili s návštěvou. Znamenalo to, že jsem odrazil až o půl jedenácté, kdy na vodě bylo více lidí, než obvykle. Nejprve jsem se pozdravil s jiným veslařem, WayneS. O chvíli později s dalšími mými známými, GlennemF na kajaku, a Georgem a TomemF na havajské kánoi. Jejich záliba je lovení golfových míčků, které hráčům uletí do řeky. Také jsem obdivoval křivky, které dokázala vytvořit obloha. Na závěr jsem se vykoupal u horní pláže, kde nebyla ani noha, přestože voda byla ještě vlažná (17°C).
	8. sobota - 9. neděle S Robem a Lois na trhu a v galeriích v Twispu a Winthropu V sobotu jsme vyrazili do dvě hodiny autem na sever vzdálených městeček Twisp a Winthrop.
7. pátek - 8. sobota - 9. neděle Návštěva Roba a Lois Přátelé z Portlandu nás přijeli navštívit na víkend.
	7. pátek Veslování Přes noc silně pršelo, ale ráno bylo vlažných 12°C. Dalo se jít na vodu. Potřeboval jsem rozhýbat ztuhlá záda, povedlo se. Bylo skvěle, i vykoupání se. Pak jsem pracoval na třetím prodeji kluzáku od návratu z ČR. 6. čtvrtek Práce Dělal jsem hlučné práce zatímco v domě nikdo nebyl - tedy až na kočku Mňoukí, která při luxování chudák zalezla až úplně dozadu v přízemí za ledničku. Mimo práce v kanceláři jsem také četl místní noviny, a dozvěděl jsem se, že panika s útoky šašků pronikla až sem, do této zapadlé části Ameriky. Školský odbor pro střední školu na západním břehu Wenatchee dokonce vyhlásil pátek coby volný den - žádné vyučování. (Více o tomto vývoji zde.) Neměl jsem tušení. Co tomu říkáš? Jak by se k tomu stavěli lidi v ČR?
5. středa Veslování Bylo polojasno a jen 7°C. Na vodě však bylo skvěle. Povzbudí mě to tam nejen tělesně, ale i duševně. Když vesluji, musím se soustředit, abych jinak do něčeho nevrazil. A to mě krásně uvolní, odpoutá od jiných myšlenek. Nevím co bych jinak, kdybych z nějakého důvodu už na vodu nemohl. Je to tak uzdravující. A co nechápu, v údolí, kde žije šedesát tisíc lidí, jsem byl na vodě téměř sám. Dnes tam byl jen jeden další vodák v dáli a tři lidi na jediném motorovém člunu. V porovnání třeba s Vltavou v Praze – jaký ohromný rozdíl. Tam se mi to zdálo být na řece tak husto jak na dálnici. Obvesloval jsem svůj obvyklý okruh a pak se zas u doku báječně vykoupal. Voda měla dle měření správy přehrad stále ještě 17°C. Koncert Náhodou jsem našel a vyslechl tento skvělý koncert z 1965 - tehdy bychom se umlátili, kdybychom ho mohli shlédnout. Klikni sem.
	4. úterý Práce Zatímco Em odjela do Seattlu na třídenní setkání s Karlou, já jsem se věnoval v práci již druhému prodeji kluzáku miniLAK od našeho návratu ze zámoří. 3. pondělí Narozeniny Děkuji každé duši, která si vzpomněla, za přání. Jsem vděčný rodičům, snad jejich představy a tužby nadále nesu a uskutečňuji.
Veslování Bylo jen 8°C a sluníčko ukryté. Při veslování zas na řekách Kolumbii a Wenatchee jsem pozdravil zvířata a ptáky a oni (aspoň doufám) i mne. Na závěr jsem se u horní písečné pláže krásně vykoupal, voda měla stále ještě 17°C.
2. neděle Nikam jsme nešli. Em se zotavovala z nachlazení. Já jsem pracoval v kanceláři.
1. sobota Symfonický koncert Zatímco já jsem vesloval, Emily s jinými dobrovolnicemi připravila pohoštění pro hudebníky po jejich dopolední zkoušce. Večer jsme pak vyslechli díla od Korngolda (téma a variace), Mendelssohna (pátá symf. v D duru), a po přestávce Dvořáka (koncert pro violončelo, op. 104 v B molu). Do přestávky jsme oba klímali. Ne, že by nebyl program poutavý, ale stále se vyrovnáváme s časovým posunem. Dvořák mě ale dokonale probudil, až mi běhala po zádech husí kůže. Co také bylo velmi poutavé, byla půlhodinová přednáška, kterou podali dirigent a sólista před koncertem.
	Vodácká regata okolo skály Guano Konal se snad už dvacátý ročník. Tentokrát byla většina účastníků odjinud, ze západní části státu. To se také projevilo na výsledcích. Neočekával jsem, že po lenošení v září docílím nějaké dobré umístění. Těšil jsem se na zaveslování si zas v jiném prostředí. Nicméně díky mnoha třídám, ve kterých se skorovalo, mi nakonec dali stuhu za druhé místo. Trasu jsem obvesloval za něco přes hodinu. Cítil jsem se skvěle. Po závodě byl piknik. Moc dobře mi pak chutnalo.