Vítkovy noviny říjen 2018

	Jaký byl říjen tvůj?
31. středa Letošní Halloween ve Wenatchee Tento nepsaný svátek (mimochodem veliký byznys, kdy se v obchodech již s předstihem jednoho měsíce prodává spousta dle mě naprosto nepotřebných věcí - ale co já mám co posuzovat? pro koho jsou třeba kluzáky potřebné??) , tak, tento nepsaný svátek jsem začal prožívat už odpoledne při nákupu potravin pro přípravu naší večeře (viz níže). Doma jsem stačil vydlabat velkou dýni, vybavit jí úsměvným výrazem a pustil jsem se do přípravy jídla. Z ní i z následného požívání s Em jsem začal být rušen nájezdy hord děcek v kostýmech, doprovázených jejich rodiči. Rozdával jsem příchozím po "zastrašení" pamlsky, které Em ještě před operací nakoupila ve zvýšeném počtu. Povedlo se mi udělat pár fotek, až jedna matka na mě poslala manžela s hrůzně vypadající dogou, co že si dovoluji. Dal jsem dotyčnému majiteli psa také pamlsek a ujistil ho, že rozhodně žádný pedofil nejsem a že se jedná o výměnnou záležitost. Oni dostanou pamlsek, já si je vyfotím. Celkem se u našich dveří objevilo letos přes šedesát děcek ve věku od asi čtyř do šestnácti let, odhaduji. Můj dojem byl, že souboj lidové tvořivosti s velkým byznysem (doma vytvořené kostýmy vůči nakoupeným) hravě vyhrály obchody. Ale co se dá očekávat v této konzumní společnosti, že? Děcka však měly radost stejně, snad i ze mě. Jak probíhal Halloween u tebe?
	31. středa Pečené kuře na javorové hořčici, s muškátovou tykví, fazolemi a cibulí CathyG přinesla před třemi dny tykev z její zahrady. Co s ní? Emily mě vybavila receptem a já sebe odhodláním. Koukni se do albumu.
30. úterý Zářivé veslování Přicházela fronta. Očekával jsem, že se čím dál tím více začne zamračovat. Minimálně jsem pomohl Em k její první sprše od operace (navlékla si na nohu od doktora opatřený speciální plastový pytel až po stehno). Když byla v pohodě a v souhlasu, okolo jedenácté dopoledne jsem vyrazil na vodu. Hned první snímek (vpravo) ukázal harmonii přírody. (Předtím jsem doma na animaci z družice viděl, jak se ten pruh mraků zvolna sunul na východ - a nejen tu - od severního okraje ostrova Vancouver až po Oregon. Hrana mezi jasnem a mraky, velmi jemná a přímá, byla dlouhá přes 750 km). Přicházela změna počasí. Na ostrohu byl obrovský počet racků, víc jak sto. Vyšší voda umožnila kouknout se do dolní delty, na kmeny u vstupu do ní. Cestou jsem potkal více vodáků. Úterky jsou populární. Vodáků bylo asi tucet. V horní deltě byl důkaz, že vrány jsou vodní ptáci. Husy si protahovaly křídla. U roury přeletěla volavka, zahalekala. Pak se rozfoukal vítr. Na doku byl zas ten samý mladý muž, kterého jsem viděl předevčírem. Poděkoval mi, že jsem se k němu připojil (zas hupsnul do Kolumbie, říkal, že s tím začal před týdnem, každý den). Já si dopřál 110 temp - bylo fantasticky. Na poslední fotce je ten mladý muž ve vodě. Měla něco pod 15°C. Fotky jsem musel po stáhnutí na můj PC napřímit, aby byly vodorovné. Hledáček vzadu mé kamery podává nyní jen asi pětinu informací, co předtím. Tak mi zmizely dvě ze dvou slastí - jednak při braní fotek a pak jich vychutnávání hned po vyfocení. Dříve jsem si je hned mohl jemně komponovat a zabírat v záběru jen to, co tam chci. A druhá slast - po vyfocení hned vyhodnocovat co se vyfotilo a buď si užívat, jak se fotka povedla, či zdali bych jí mohl hned vylepšit jinou, či jí rovnou vyhodit. Teď jakobych se navrátil do období focení fotek na negativy a teprve pak v temné komoře mnohem později doma fotky dovytvářet.
	29. pondělí Noha se zas ohýbá Po čtyřech dnech od operace si Emily trochu vydechla. Zdravotní sestra Elvia udělala rentgenové fotky a odstřihla "sádrovou" botu. Dr. Schroeder pak oddělal ostatní obvazy a náplasti. Koukl se poprvé, jak se rána, kterou způsobil, hojila. Usmál se. Vyčistil část asi osmicentimetrového řezu, přelepil tenkými páskami, zalil řez jódem a zas vše pečlivě zabalil. Strávil s Em asi čtvrt hodiny, vysvětloval co a jak, Em se ptala a odpovědi si zapisovala. Celá prohlídka zabrala asi půl hodiny. Díky vozíčku se Em přemístila k autu, které jsem přistavil a "nalodila se". Doma jí se zájmem přivítala Mňoukí. Em si navlékla sandál od dr. Sch. a s úsměvem se přesunula zas do své domény v ložnici. Mezitím .. Práce Po zchroumání mé kamery jsem doufal, že dnešní den snad nebude všeobecně ve znamení nepřízně. Odpoledne jsem doručoval zpožděný kluzák. Konečně před pátou odpoledne jsem mluvil s novým majitelem kluzáku, který byl celý úsměvů. "Všechno proběhlo bez problémů! Kluzák i vlečný vůz jsou nádherné. Celou akci sledovalo přes dvacet lidí překladiště. Takovou podívanou ještě nezažili."
29. pondělí Závada není na vašem příjmači ... Moje nová kamera se roznemohla! Zatímco ještě dělá krásné fotky, hledáček na zadní straně kamery vypadá teď takto >>> Udělal jsem pár kontrolních fotek, ty vychází ještě pěkně. Ale jak dlouho budu moci vidět, co fotím ??
	28. neděle Veslování Na doku byl nějaký mladík. Hupsnul do Kolumbie. Když se ostatní podivovali, řekl, čéče, tohle je pro tebe zdravý! Kvitoval jsem mu. V horní deltě jsem při nízké vodě fotil, jak vypadá Lochneska i pod hladinou. Výše na řece jsem si u Skály Kormoránů promluvil s mladou rodinkou. Holčička před měsícem oslavila své čtvrté narozeniny. U doku jsem se pozdravil s Wernerem a jeho ženou. Pak přišli další lidi. Z mého plánu se po veslování vykoupat v Kolumbii sešlo. Spěšil jsem nakoupit pro večeři. Doma jsem udělal fotku stromů u sousedů na jihovýchod, než zašlo slunce.
28. neděle O sesterské pospolitosti unitářů v Rumunsku Program mše se točil okolo historie unitářství a o výměnných setkáních. V programu dětí ony předvedly co se asi udávalo před čtyřista lety, kdy král Jan Sigismund požádal představitele různých církví o doporučení, kterou si vybrat. Při části mše, podělení se o radosti a starosti, jsem zapálil svíčku pro Em, rodinu a přátele. Pak se členové výměnných výprav jak z Wena, tak z Blaine dělili o své osobní zážitky při návštěvách v Rumunsku.
	27. sobota Večeře Po setkání s Em a DG jsem se pustil do přípravy večeře. Tentokrát jsme si dali divokého lososa.
27. sobota Odpolední návštěvy Dnes měla CathyG narozeniny. Přišla se na Em podívat, ta pro ní měla dárek. Později přišla navštívit Em DianeG (na obr. vpravo).
	27. sobota Odpolední procházka Ráno jsme si pochutnali (i Mňoukí) na jogurtu. K obědu pak na skvělé brokolicové polévce, kterou Rana přinesla. Odpoledne Em očekávala návštěvu dvou dalších kamarádek. Po dohodě s ní jsem vyrazil sám na procházku, pěšky hned od domu. Původně jsem zamýšlel jít podél zavlažovacího kanálu. Ale u ulice Grover jsem zabočil na sever, přes čtvrť Bryerwood na horní pláni nad ní. Původně slunce krásně svítilo a díky jemu jsem mohl udělat zářivou první fotku, viz vlevo. Slunce se ale v době vycházky schovalo a nastalo šedo. Fotil jsem tak, aby snímky mluvily za sebe. Při návratu jsem to vzal přes soukromý sad, abych byl doma a ku pomoci Em dříve. Při přelézání plotu mě viděli naši nájemníci. I si všimli, jak jsem vyfotil dům, kde bydlí. Oklikou přes Emily se smskou dotazovali, zda nezamýšlíme je vyzvat, aby se vystěhovali (jsou pozadu s placením za vodu). Ujistili jsme je, že jsou v pohodě.
26. pátek Promítli jsme si film Maudie (o životě Maud Lewis v Kanadě). Uronil jsem slzičku dvě.
	26. pátek Nymfa za jiného osvětlení
26. pátek Veslování Kdo by to řekl, že koncem října bude tak krásně ...
	Em byla druhý den po operaci v pohodě...
26. pátek Co jíst ? Emily vařila naposledy ve středu. Tehdy připravila chutné smažené kuře s cibulkou, mrkví a experimentálně i smaženou brokolicí. Od tohoto čtvrtka je naše výživa na mě. Včera jsem připravil čočku na cibulce, stoncích celeru a mrkví. Na dnes ráno jsem Em usmažil cukety s vejci a sýrem čedar; sobě ohřál z nadávkované zásoby smažené zeleniny s vejcem. Zapomněl jsem, že při přípravě jsem onehdy přidal i plno čerstvého zázvoru a práškové kurkumy. Ostré! Práce - frustrace ze stále zablokované zásilky. Každým dnem narůstají vícenáklady kvůli prostojnému. Stále se čeká na schválení formuláře ISF. Noha - Emily byla prozatím v dobré náladě. Místní umrtvení ještě od operace působilo. Pomocí vozíčku, na kterém klečí pravým kolenem se přesunuvala po celém podlaží bytu. Nohu jsem jí obkládal ledem.
	25. čtvrtek Ranní procházka podél kanálu ve Wena Zatímco Em byla na operaci a její chirurg měl číslo mého mobilu, vyrazil jsem od nemocnice na desetikilometrovou sem a tam procházku podél zavlažovacího kanálu. Byl jsem předtím ujištěn, že procedura bude trvat dvě a půl až tři hodiny. U ulice Springwater jsem otočil a po celou cestu nazpět jsem za chůze četl knihu o Isakovi. Do kanálu jsem nespadl i když mě Isákovo líčení pohlcovalo. Po návratu do nemocnice jsem sledoval monitor o stavu Emily a přitom pracoval na uvolnění zaseklého námořního kontejneru s kluzákem. Celní správa v Seattlu údajně nařídila intenzívní fyzickou inspekci. Kontejner byl doručen na lodi provozované Středozemskou námořní společností a v Seattlu byl vyložen už před týdnem! Nenormální.
25. čtvrtek Operace Emily Vstali jsme oba v pět ráno, abychom byli v nemocnici před šestou. Postupně se o Emily mimo mě staralo dalších osm či víc lidí. O půl jedenácté byla Em hotova. Dr. Schroeder byl se svou prací spokojen. Snad bude i Em. Zatím je. Cestou domů jsme se stavěli koupit pytlovité kalhoty, kam by se vešla i pravá noha nabobtnalá o obvazy a obklady. Doma se Em s pomocí vozíčku a pak po schodech pozpátku jako krab přemístila do prostoru, kde v příštích týdnech stráví hodně času. Kočka Mňoukí jí radostně přivítala.
	24. středa Vozíček Začínám být zdravotním bratrem. Dnes jsem pomáhal Em při výběru vozíčku pro pohybování se po bytu. Od zítřka ho bude potřebovat pro příštích asi šest i možná více týdnů.
24. středa Veslování Nízká voda, jak zrcadlo. Nádherný východ slunce. Ptáci: Kachny, racci, husy, holubi, ledňáček, volavka, bělohlavý orel. Mosty. Vlak. Lochneska. Halda oblázků. Zpěv a počítání. 100 temp podél doku. Cítil jsem se báječně.
	23. úterý Šesté kolo u vozu - výšlap k jezeru Marion Díky celníkům, kteří stále drželi své drápy okolo kluzáku, který se snažím doručovat, jsem se mohl připojit odpoledne ke skupině pěti žen na výšlap k jezerům poblíž Misie. Zlatavé jehličky modřínů vypolštářovaly stezku. Ženy si povídaly. Jezera obklopovaly kousky ledu, z nichž některé tvořily kouzelné tvary. Snažili jsme se zahlédnout zvířata zvaná Pika, které si tvoří kupky trávy nad svými hnízdy, aby přežily zimu. Horní jezero bylo ještě dostatečně hluboké pro asi poslední vykoupání se v horách, než zima převezme žezlo. Voda měla mnohem nižší teplotu, než ta v Kolumbii. Napočítal jsem do čtyřiceti, než jsem z ní vylezl. Kéž by mi společnost, která nyní vlastní výrobny Tatranek platila za reklamu. Níže pod jezerem Marion jsme prošli podél potoka, který je asi sto metrů dlouhý. Vytéká z pramene, a posléze zase v zemi mizí (viz video). Celá oblast je pokrytá balvany ze sopečných erupcí. K večeři jsem připravil experimentálně obdobu jídla, které jsem požil v Kalifornii - grilované tofu. Po Úplňku posílám ahojky. Dnešní den byl nádherný.
22. pondělí Práce Archivoval jsem před odesláním náhradní díly pro kluzáky. Zde jsou životně důležité můstky řízení.
	22. pondělí Veslování Byla vyšší voda, což umožnilo se po čase zase podívat deltou. Výše na Wena bylo mělko. V rouře se tvořila botanická zahrada. Podél doku jsem si zas hezky zaplaval, 90 temp. Voda měla stále 15°C, vzduch 5.
21. neděle Procházka s Em nad Odab mostem Krátce před západem slunce jsme si vyšlápli podél východního břehu Kolumbie. Zlatavé listy zářily krmené slunečními paprsky. Došli jsme až ke kukani lovců.
	21. neděle Raněný ranhojič - unitáři Navštěvující duchovní se rozhovořil na téma Raněný ranhojič: Všichni nosíme rány z naší minulosti a ty rány ovlivňují naše chování, návyky a naše vztahy s každou další osobou. Sdílením našich zranění můžeme jak upravit naše zvyky tak, aby byly více milující, tak i vytvářet smysluplné vztahy s jinými. Zapálil jsem svíčku - pro Joopa, rodinu, přátele. Podělil jsem se hlasitě s přítomnými. Jak duchovní dále mluvil, znovuprožíval jsem své prožitky z uplynulého týdne - z odchodu Joopa a ze čtení Isaka. Zapsal jsem si během mše, co mě napadalo. Zde se o to s tebou dělím: Po mnoho let snad úmyslně znecitlivňuji intenzitu svého vnímání vnějších vlivů, abych si zajistil a ochránil vnitřní klid a harmonii. Překvapilo mě zjištění, že při prožívání odchodu svého přítele Joopa do věčných lovišť, kdy jsem s ním byl až do jeho posledního dechu, mého zatlačení jeho očí, a i dále se členy jeho rodiny; a také při pročítání osobního příběhu Isaka, otvírání se hrůze - jsem zjišťoval, že můj vnitřní klid se posiloval, místo toho aby se začínal viklat. Znovu si mi potvrzovalo, že vystavením se bolestem (ze ztráty Joopa, hrůz Isaka, mého odloučení od svých blízkých) posiluji své nitro natolik, že mohu uvolnit své úmyslné znecitlivění vůči vnějším vlivům a nacházím takové chování, kterým ty bolesti dokáži vnímat a přijímat bez paralyzování svého nitra, jsem schopen láskyplně vyjadřovat svůj soucit s osudem jiných; a že místo toho, aby mé nitro bylo ohrožené, se naopak posiluje.
20. sobota Veslování Po devítidenním odloučení se mi zas poštěstilo jít veslovat. Byl absolutně nádherný den. Klid, při východu slunce 3°C, úchvatné barvy, tvary, deset druhů vodních ptáků. Mimo mě se radovali i čtyři veslaři a jeden kanoista, Isak. Toho nyní vnímám s mnohem větším respektem a úctou k jeho překonávání hrůz v devadesátých letech v rozpadající se Jugoslavii. Vydal o tom knihu, kterou mám rozečtěnou. Víc o ní je zde. I přes chladný vzduch jsem si po veslování báječně zaplaval, osmdesát temp. Podle správy přehrad měla voda v Kolumbii teplotu 15°C.
	19. pátek Monteho narozeniny Dorazili jsme právě v okamžiku, kdy Monte sfoukával své svíčky (viz video v albumu). Jako obvykle, Monte dostal plno jemně urážlivých blahopřání. Moc jsme se zasmáli vyprávěním o různých humorných příhodách. Ocenil jsem účastné vyjádření přátel ke ztrátě Joopa.
19. pátek Let ze do Seattlu do Wenatchee Zbývalo poslední místo v letadle a na poslední chvíli mi ho přidělili. Mezitím jednu ze tří startovních dráh v Seattlu dlouhodobě opravovali, a nastala zpoždění. Toho jsem využil pro zveřejnění letu ze sv. Barbary do Seattlu. Slunce již zapadalo, když nás vpustili na novou rampu z odbavovací budovy, kde se konečně místo vláčení kufrů příkrými schody může v pohodě sejít po pozvolné rampě a kufry za sebou bez zvedání táhnout. Po pojíždění v dlouhé frontě letadel jsme se konečně vznesli. To už slunce dávno zapadlo. Ještě byly vidět světla Seattlu. Pokračoval jsem ve čtení knížky od Isaka, "Očitý svědek" o genocidě v Jugoslavii. S Isakem se často vidím na vodě na Kolumbii. Let od startu v Seattlu do přistání trval nekonečných 26 minut. V terminálu mě očekávala Emily. Bez otálení jsme vyrazili do domu Monteho na slavení jeho narozenin.
	19. pátek Let ze sv. Barbary do Seattlu - podél moře sopek Poštěstilo se mi sedět na správné straně letadla pro ohromující vyhllídkový let. Posuď!
19. pátek S Wimem a Etiennem coby turisti ve sv. Barbaře Ráno jsem pracoval. Etienne se hodinu a půl prošel po sv.B. Po snídani jsem se rozloučil s Nan. Pak Wim vzal Etienna a mě na návštěvu u máti Nan, do středu města s poutači na Wimovu společnost, do přístavu a pak do oblasti devastované letos v zimě bahno-balvanovou povodní z hřebenů nad sv. B. Na letišti ve sv. B. jsem se pak se svými přáteli rozloučil. Kdy se zas potkáme? Jsme nyní jen tři, Joop je však s námi nadále v mysli i duši.
	18. čtvrtek Setkání s třemi bratry Joopa a s přáteli Wima a Nan Přes den jsem pracoval na detajlech doručování nejnovější zásilky kluzáku miniLAKfes v Seattlu. Také jsem se snažil zajistit si cestování nazpět do WA. Odpoledne jsme s W+N+E přejeli ze sv. Barbary zas do Ventury. Tam v půli odpoledne dorazili z Holandska i bratrové Joopa; Bart, Jan Erik a Mathijs. Krátce se ještě uviděli se svým bratrem, než toho diskrétně odvezla pohřební služba do márnice a následnou kremaci. Vzpomínkový obřad se bude konat později. Pro rodinu v Holandsku asi až na jaře 2019. S bratry jsme déle povídali. S W+N+E jsme se k večeru navrátili do sv. Barbary na večeři s přáteli Wima a Nan, Kentem a Donnou v příjemné restauračce Petrini´s. Povídali jsme o rodinách a cestování, a vzpomínali na Joopa.
18. čtvrtek Úmrtí Joopa Přes noc na osmnáctého jsme si zase s Etiennem a Gerardem po dvou hodinách předávali stráže, aby někdo stále s Joopem mohl být. Joopovi se po půlnoci značně přitížilo. Přivolaný zdravotní bratr mu pomohl uvolnit se a nám pečujícím dal pokyny a morální podporu. Pokračovali jsme ve strážích a pečování. Když přišla řada na mě, spolu s nejlepším kamarádem Joopa z dětství Gerardem, Joop pokojně z tohoto světa odešel. Přivolal jsem Jeannie, Ashley, Etienna a vzájemně jsme se utěšovali. Zdravotní bratr se vrátil a ověřil úmrtí, pomohl s převlečením. Postupně jsme nacházeli usmíření a vyrovnání se s osudem. Bylo však moc smutné, že tři bratři Joopa bohužel přiletí příliš pozdě. Odletěli dnes z Amsterdamu, to ještě Joop žil. Tři hodiny po jejich odletu však už ne. Do Los Angeles mají přiletět tento čtvrtek odpoledne. Východ slunce nad Venturou >>
	17. středa Péče o Joopa, Ventura a Sv. Barbara, Tichý Oceán Přes noc na sedmnáctého jsme si s Etiennem a Gerardem po dvou hodinách předávali stráže, aby Jeannie a Ashley mohly dohonit svůj spánkový deficit, a někdo stále s Joopem mohl být. Dopoledne jsme s Etiennem šli dolů do Ventury nakoupit. Odpoledne jsme se poblíž domu Wima a Nan prošli po pláži a já se vykoupal ve vodách Tichého oceánu. Po západu slunce jsme se na pobřeží také navečeřeli. Dal jsem si grliované tofu. Poté jsme zas odjeli do Ventury, pečovat přes noc o Joopa a vystřídat jeho bližní.
16. úterý - 17. středa Péče o Joopa Procházka s Etiennem, oběd u W+N, setkání s Markem, Sally a Jasonem Johanem; Gerardem a Ashley, bufet večeře s E, N, W, G. Opatrování Joopa. Pozn. V respektu k Joopovi a členům jeho rodiny jsem u nich nedělal žádné fotky.
	15. pondělí S Wimem na setkání s Joopem. Večeře s Nan, Wimem a Etiennem. Wim, další spolužák z Holandska a nejbližší přítel Joopa, mě vyzvedl na letišti ve Svaté Barboře a zavezl do města Ventura. Tam se čtveřice spolužáků zas po třech letech setkala - Joop, Etienne, Wim a já. Joop mě rozeznal a usmál se. Pak jsme se střídali při péči o Joopa, společně s členy jeho rodiny. Cestou nazpět k Wimovi jsme sledovali hezký západ slunce. Nan s mou pomocí ugrilovala večeři. Etienne, jako obvykle, se nerad nechal fotografovat. Wim nás u sebe ubytoval.
15. pondělí Let z Portlandu do Svaté Barbory v Kalifornii S Em jsme se v Roseburgu rozloučili s členy její rodiny a odjeli na sever. V Portlandu se mi podařilo dostat se do letadla na jih, Em pokračovala sama dále na severovýchod autem do Wenatchee. Důvod mé cesty byla uspíšená návštěva mého spolužáka a spolubydlícího z dob studií v Holandsku, blízkého přítele Joopa, kterému se zdravotně přitížilo.
	14. neděle Uspíšené Díkůvzdání Již od včera byl tradiční krocan připravovaný ke svátečnímu hodování. Nejprve rozmražením celé odpoledne v dřezu ve vodě. Pak přes noc v ledničce. A pak od dopoledne ho hlídala Karla na grilu, spolu s Edem a Sheilou, zatímco ostatní byli v kostele. Tři hodiny odpoledne byly věnovány přípravě sladkých brambor, pastináků, nádivky s celerem, omáčky, oliv, brusinek, okurek, atd. - a v neposlední řadě, vlastní krůty. Tradičně, Edovi bylo svěřeno nakrájení plátků masa. Hostina byla skvělá. Habánské Zweigeltrebe chutnalo znamenitě. Jídla zbylo plno. Po hostině jsme ho nasáčkovali a každá zúčastněná domácnost si na něm může pochutnat ještě několikrát. Rozloučili jsme se v devět večer. Ed+S odjeli do svého motelu. Po jejich odjezdu jsme s L+N povídali, jak dlouho ještě budou Ed+S schopni - či jim společnost povolí - se ještě sami sebe přepravovat autem po veřejných silnicích. Zmínil jsem se, jak v ČR jsou pro starší řidiče neporovnatelně přísnější předpisy a nařízení, než tu.
14. neděle Mše v kostele L+N Vyslechli jsme řadu inspiračních náboženských písní, zazpívaných v moderním provedení. Pak duchovní přednesl mši. Mluvil o tom, jaká rizika stojí za to vzít: - žít, přijmout Krista. Po mši nám Nancy ukázala místnost, kde se věnuje dobrovolné činnosti shromažďovat krabice s povzbuzujícím obsahem. Krabice jsou v době potřeby předávané přes státní sociální správu dětem, které byly legálně odebrány nezodpovědným rodičům, než jsou ty děti předány pěstounům. Obsah krabic je (nenáboženské) ručně psané povzbuzení, sešit, do kterého by se dalo psát, psací potřeby, kartáček na zuby, pasta, lampička s bateriemi, a pro věkovou skupinu a zda pro děvče či kluka vhodné mazlicí hračky, textilová zvířátka, atd., až je krabice (veliká jako na boty) úplně plná. Nancy řekla, že takových krabic je měsíčně předáno v jejím okresu na pětadvacet. Bez nich se prý často stává, že odebrané děti přichází k pěstounům úplně bez ničeho a v naprostém traumatu.
	13. sobota Divocí krocani, Betty, Ed+S, Abacela, Tolly´s, kočka Vedle domu Nancy a Larryho se krmila na trávě skupina divokých krocanů, pak přešli přes ulici (viz video v albumu). Pomáhali jsme s Em Karle s organizací jejího bydlení. Ed a Sheila (97 a 92 let) přijeli svým autem z dvě hodiny vzáleného Ashlandu a s nimi jsme vyrazili na koštování vín v Abacela. Karla tam dojela na svém kole. Bylo krásně teplo a jasno. Večer jsme přejeli do městečka Oakland do starobylé, znovu otevřené útulné restaurace Tolly´s na oslavu narozenin; zpětně pro Eda a mě, a dopředu pro Nancy. Zpět u L+N se E+S mazlili s kočkou. Doma již kočku nemají. Měli jsme hezké zážitky.
13. sobota Na trhu v Roseburgu S předstihem na (očekávané) davy jsme zavítali na místní trh, nakoupit zeleniny pro zítřejší velké kuchtění. Pěkně jsem si promluvil s trhovci a snad i zachytil trochu z jejich atmosféry. Když mluvím o vzduchu: bylo ještě chladno, jen 9°C, zatímco na odpoledne ohlašovali 26°C. Vlhké mraky od 80 km vzdušnou čarou vzdáleného Tichého Oceánu působily coby přírodní klimatizace. Až se rozpustí (jestli), začne se rychle ohřívat.
	12. pátek Večeře a stolní hra u L+N Společnými silami jsme si připravili večeři, grilované losos, krevety, a zeleniny. Večer jsme pak hráli stolní slovní hru. Přiznám se, že jsem při ní usínal.
12. pátek Exkurze do minipivovaru Backside (=zadek, či i jinak) Dlouhou dobu byli L+N abstinenty, snad kvůli jejich církvi; až Larrymu jeho lékař doporučil občasné pití pro usměrňování vývojů v jeho životosprávě. Tak snad od letoška zavítáváme společně tam, kde jsme se spolu předtím víc jak pětadvacet let nevyskytovali. Zavedli nás do místního minipivovaru. Objednal jsem minivýběr. Venku měli dvě skvělé v betonu provedená sportovní zařízení: Na házení pytlíků s rýží, a pingpongový stůl. V nádherném počasí jsme si užili.
	12. pátek Procházka podél řeky Umpqua Tentokrát jsme to vzali nejprve po proudu, od místa, kde jsme šli minule. Procházka panenskou přírodou byl balzám. Zprvu bylo velmi chladno, šli jsme ve stínu, pak se začlo oteplovat. Zakončili jsme obědem v romantickém hostinci Steamboat.
11. čtvrtek Cesta do Oregonu Vyrazili jsme 770 km na jih do státu Oregonu. Důvod návštěvy je uspíšené slavení svátku Díkůvzdání, který je jen měsíc před Vánoci. Takto máme důvod se uvidět s rodinou dříve. Za nádherného počasí, prodloužení babího léta jsme putovali do čím dál tím teplejšího prostředí. Nejprve postupně okolo plno sopek, pak přes zalidněný Portland a dál na jih, přes Eugene, kde jsme spolu s Em chodili na vysokou školu, až do Roseburgu, do domu Larryho a Nancy. Ta připravila polívku boršč a Larry ugriloval kuře. Připojil se i jejich syn Erik. Večer Larry šel na zkoušku sboru z jejich církve, Em a Nancy si dlouho povídaly, já psal sem a doháněl v práci. Dnešní den byl skvělý.
	11. čtvrtek Veslování za tmy a pak i sluníčka Dnes jsem se vypravil nezvykle brzy na Kolumbii (dvě hodiny před východem slunce) abych se stihl dostavit domů včas před plánovaným odjezdem na vícedenní cestu. Vzal jsem to radši prostředkem řeky, abych náhodou nevrazil do překážek. Docela to foukalo. Bylo 6°C. Přesto to byl báječný zážitek.
10. středa Historie a přítomnost potopeného Skalnatého Ostrova Místní historik BillL ve spolupráci s dvěma rodilými Indiány se podělili o výsledky výzkumu. V roce 1931 zaplavila přehrada na Kolumbii dvacet km po proudu od Wenatchee významné loviště ryb. Tamní Indiáni přišli o obživu. Přednáška byla bohatá na citové prožitky. Shromáždil se nezvykle velký počet poslouchajících.
	10. středa Tunel z Wenatchee přímo do Prahy zkrz Zemi Již delší dobu jsem pociťoval výzvu vypočítat, jak je to vlastně daleko odtud do Prahy přímou čarou. S pomocí map Google jsem se dozvěděl, že je to 8347 km. Ale ouha! To měření bylo po povrchu. Země je však zaoblená. Bylo nutno se vypravit pod povrch a vyvrtat tunel. Jak ten je dlouhý se nakonec podařilo vypočítat fandům VN. Děkuji za kolektivní úsilí! Naše mozky dostaly rozcvičku. A zde je pro ty zvědavé mezi námi použitá logika: Zeměkoule má zhruba 40000 km kolem dokola. Oblouk 8347 km tvoří fous přes 75° výseč mezi čárami vedenými ze středu Země k povrchu. Jedna čára do Wena, druhá do Prahy. Nyní jak vypočítat třetí stranu trojúhelníku, když jsou známy dvě strany a úhel, který svírají? Rychle, oprášit mozkové závity!! Formule je c2=a2+b2-2abcosC, kde c je hledaná strana, a b jsou známé strany trojúhelníku, a C je úhel. Výpočty: 8347 děleno 40000 krát 360° = 75,123° cos 75,123 = 0,258819 c2=a2+b2-2abcosC c2=63786378 + 63786378 - 263786378*0,258819 c2=60300832 .. a odmocnina z toho se rovná c = 7.765,36 km
10. středa Východ slunce, od domu Dnes byl v 07:13 hod.
	9. úterý - 10. středa Skif u zubaře Už včera odpoledne jsem začal na opravě skifu. Někdo ho v poslední době zas poněkud zchroumal tak, že se v úseku asi půl metru rozklížil podélný spoj mezi horní a dolní částí skifu. Toto není poprvé. I mě se dříve takové poškození již povedlo. Stačí při ukládání na podpěry hrubě stranou člunu svisle zachytit o podpěru a šev se rozpáčí. Kontrolní zbytek pryskyřice byl večer krásně zatvrdlý, tak doufám, že dnes pouze již svěrky odmontuji, pilníkem spoj zahladím a skif uvolním do provozu.
9. úterý Větrné veslování Ráno při rozloučení se s Karlou ještě vydatně pršelo. Vrátil jsem se do kanceláře a hodinu pracoval. To už se počasí umoudřilo. Bylo pošmourno, foukalo to a v horní části Kolumbie byly docela velké vlny. Na předposledním snímku v albumu jsem zachytil pohled směrem k Česku. Na posledním snímku odtamtud přiletěla letka divokých hus.
	8. pondělí Schyluje se k zákroku Už pět let sleduje ortopéd dr. Schroeder stav kostiček v pravé noze Em. Nyní nastal čas je napřímit, kousky z nich uříznout, umožnit kloubům, aby se ohýbaly zas v pohodě. Za míň než dva týdny se Em podrobí významné operaci. Zotavování z ní jí důkladně uzemní, na šest týdnů minimum. Na mě připadne starost o ní, chod domácnosti, nákupy, vaření, stravování, praní, úklid, přeprava (Em nebude smět šest týdnů řídit auto), atd. Vyslechli jsme hodinu a půl dlouhou zevrubnou přednášku od dr. Sch., co kdy vše jak dělat, aby byl zákrok úspěšný. V době večeře zavolali přes videotelefon Evan a Laurel. Autumn byla nezvykle zticha, pustil se do ní nějaký bacil. Večer jsem pomáhal Karle s balením a nakládáním jejích věcí do Havrana. Pěkně jsme si přitom povídali. Em odjela do svého knižního klubu.
8. pondělí Mokrý den Celý den visely mraky až k zemi a jemně mžilo. Z létání s Karlou sešlo. Jak ona, tak i já jsme celý den pracovali. Povedlo se mi dohonit všechny telefonáty a korespondenci ze září. Odpoledne jsem začal s čistým listem. Byl to dobrý pocit.
	7. neděle O bílé hučce Domnívám se, že je načase, abych napsal něco o mém častém látkovém souputovníku. Je pravda, že na mé kráse rozhodně nic nepřidává, ale o to nejde. Zde jsou některé z nesčetných výhod tohoto módního doplňku: ochraňuje mou hlavu proti ultrafialovému záření zakrývá mi oči, když se koukám do sluníčka a dá se naklonit na všechny strany zahřívá mi hlavu, když je chladněji zamezuje škrápancům a odřeninám, při přepravě skifu na hlavě či nárazech do větví, atd. dá se snadno nacpat do kapsy kalhot či boční kapsy ruksaku a tak je stále při ruce při turistice v horku se dá snadno celá namočit a pak hlavu příjemně chladí pomáhá zamezovat kolizím s motorovými čluny, které si mě díky hučce všimnou atd. atd.
	7. neděle O přírodě V novinách psali, jak se federální správa lesů USA chystá ve východní Kalifornii pochytat tisíc (1000) divokých koňů a poslat je na jatka do Kanady. Em štvalo, jak kategoricky jsem protestoval proti té likvidaci. Nelíbilo se jí, jak jsem se podle ní představoval coby znalejší, než odborníci z té správy. Odvětil jsem, člověk je největší dravec a ostatní zvířata na to doplácejí, hájím je.
7. neděle Veslování Pozdravil jsem se s mým známým, bezdomovcem, když jsem začínal při 9°C v osm ráno. Voda byla nízká a zas jak zrcadlo. Okolo přeletěl egret, bílá volavka (proti slunci se zdá tmavá). Zastavil jsem u Zářivé koupele pro nové záběry. Byla docela zima, tentokrát jsem poprvé navlékl dlouhé kalhoty, tričko i ponožky. Vyvesloval jsem pak až kam se dalo po Wenatchee, a vrátil se na Kolumbii, pro sérii fotek Nymfy. Nad údolím zářil sníh na Missii. Podél břehů ještě kvetly krásné žluté Helianthus tuberosus. Klokotání vodopádku pojednou přehlušilo vrčení vodního letadla, které později na Kolumbii i přistálo a zas odstartovalo. Na závěr jsem se vykoupal podél doku a pozdravil s kolegou vodákem DavemH.
	6. sobota Losos po indiánsku a koncert symfonie Emily se v poslední dva dny starala o to, aby členové symfonie neumřeli hlady. Pak se spolu se mnou zúčastnila pohoštění na dvoře muzea, poskytnutého jeho členům. O pár bloků dále, dirigent Orchestru údolí Wenatchee, Coaile, pestře vyložil obsah nadcházejího koncertu. Nadaná 15ti letá houslistka Keeley Brooks (vlevo) podala romantický koncert Mendelsohna (op. 64 v E molu), následovala Mozartova symfonie č. 35 v D duru, Haffner. Potom Verdi, La forza del destino mi připomněl krásný zážitek na Aidě. Na závěr virtuózní R. Strauss. Cítil jsem se báječně, být zas na živém koncertu.

	6. sobota Pomáhání přírodě Spolu s dalšími jedenácti dobrovolníky z pospolitosti unitářů jsem odklízel odpadky podél "našeho" tříkilometrového úseku státní silnice. Toto děláme dvakrát do roka. Tentokrát se zúčastnilo více lidí, než obvykle. Po dvouapůlhodinové procházce spojené se sběrem jsme se společně najedli v restauračce BJ´s, kde jsem si vyhrával s jídlem a si na něm pochutnal. Po skončení jsem zajel na letiště, podívat se, zda někdo z aeroklubu využil pěkných podmínek. Nebyl tam nikdo, až náhodně na TimaM, který vedle zaučoval studentku v letu motorovým letadlem. Pěkně jsme si krátce popovídali. Tim by se zas připojil do našeho plachtařského aeroklubu, kdybychom se složili a uschopnili Blaníka.
5. pátek Do galerií Po dni stráveném v kanceláři jsme se šli podívat na výtvory umělců, na indiánské motivy. O tomhle vpravo poznamenala Em - to jsi ty, na skifu s vánočním stromečkem. Pěkně jsme si popovídali s přítomnými tvůrci a známými. Poprvé vydatněji pršelo.
	4. čtvrtek Má první lekce hry na piano od učitelky Karly Nedávno jsme si s Karlou dohodli výměnný handl: Já jí budu učit létat a ona mě hrát na klavír.
4. čtvrtek Popolední veslování Sice jsem vstal již v pět ráno, leč na vodu jsem se vypravil až po poledni. Dobře jsem udělal. Z ranní teploty pár stupňů nad nulou vylezla rtuť v poledne na 14°C. Když jsem začal, byl povrch vody v Kolumbii jak zrcadlo. U laguny mě docela zvědavě prohlížela potápka, které tu říkají Grebe. Po zahnutí na řeku Wenatchee mě už začlo být horko tak, že jsem se vysvlékl do půl těla. Dál než k peřejím už se dostat nedalo. Po návštěvě roury a haldy jsem za zpěvu zabočil k mejdanové pláži. To už se vzduch ohřál a měl už stejně jako voda, 17°C. Ani se mi z vody nechtělo, tak v ní bylo báječně.
	3. středa Žádný dort (Vítkovy narozeniny) Dort nebyl, zato jsem však byl obdarován dvěmi pochoutkami: K obědu mi Emily a Karla připravily pečenou papriku plněnou jehněčím s celerem, cibulkou a česnekem, překrytou bílým sýrem čedar; a při oslavě s přáteli ze šlapání v restauraci McGlinn´s dekadentní čokoládový zmrzlinový pohár, obojí opatřené jednou svíčičkou. Děkuji za milé přání!
2. úterý Veslování V báječném klidu a slunci jsem obvesloval svůj oblíbený okruh a pozdravil se s přírodou. Pak jsem i do ní hupsnul. Vzduch měl zprvu 12°C. Voda byla teplejší, ještě 17°C. Když jsem po veslování přišel k svému autu, zdálo se mi, že v něm něco vrčelo. Po bližší inspekci jsem objevil, že před třemi hodinami jsem opomenul vypnout motor. Zbytek dne jsem strávil v kanceláři zodpovídáním dotazů od zákazníků.
	1. pondělí Let z Prahy do Seattlu Turbovrtulový ATR mě z Prahy unesl do Frankfurtu. V první fázi letu jsme přeletěli přes Jeneč, řídící středisko letadel, směrem k Berounu, pak pilot zabočil přímo na západ. Dole byly Bratronice, Běleč. Pak bohužel letadlo vstoupilo do vrstevnatých mraků. Ještě jsem v nich tušil Zbečno. U Frankfurtu si elektrárna dělala svůj oblak. Po pětihodinovém přestupu nás autobus zavezl k letadlu B767 společnosti Condor. Tam jsem seděl uprostřed trupu a nic neviděl. Stejně bych neviděl. Skoro celou cestu byly mraky. Jen uprostřed letu se ukázaly hory na východním pobřeží Grónska. V Seattlu jsme jak dobytek byli hnáni pasovou a celní kontrolou, která trvala hodinu a půl. Po dalším dvouhodinovém čekání jsem se svezl v autobusíku do Wenatchee. Tam mě na zastávce vyzvedli Em s Karlou. Povídali jsme pak až do půlnoci.

VN říjen 2018