Vítkovy noviny říjen 2020

	Hezký den! Zítra v neděli budu dohlížet na poletování v aeroklubu. Co ty? Jaký byl říjen tvůj ?
sobota 31. října Maximální potěšení v mini Nadcházející nový člen našeho aeroklubu a i možný nový přírůstek do rodiny majitelů LAKů, Cliff, zavítal na naše letiště. Pomohl se všemi fázemi sestavení mého kluzáku miniLAKu, odstrkání na start a shlédnutí jeho letu ze vzduchu, z jiného kluzáku. Dokonce i udělal video; to snad přidám. Za mého letu jsem děkoval jestřábům za vyhledání stoupavých proudů. Jestlipak je v albumu najdeš? (Rozřešení: fotky 7524 a 7525.) Za chabých možností udržení se ve vzduchu jsem bez motoru uletěl 40 minut; celý let trval hodinu a deset minut. Jak báječné je moci vznášet se ve výšinách! Užíval jsem za všechny, které to přitahuje.
	sobota 31. října Tohle je Karla, dcera Vítka? Nevycházím z udivení z tohoto stvoření.
sobota 31. října Husy a vodáci Husy trénovaly na nadcházející tah na jih. Stromy zářily zlatavými odstíny. Na řece bylo plno vodáků na rozdíl od všedních dnů: veslaři, prknaři a olympijský kanoista Isak.
	pátek 30. října Přechází studená fronta a jsem zalezlý v kanceláři. Dobrá příležitost si mezi dalším sáčkováním nýtků promítnout další video z MISSIE ! - Episoda 8 Práce << Nýtkové orgie (viz obr.) probíhaly od rána až do odpoledne. Doporučuji pro roztěkané lidi, aby se nějak zklidnili. Prožitky v ČR Přidal jsem sem další textové a obrazové líčení mých prožitků z návštěvy v ČR. Vyhledej si tu část ve VN, zde níže v pasáži pro 18. října.
čtvrtek 29. října Slunné veslování a koupání Zvolil jsem tentokrát odpoledne pro své veslování. Udělal jsem dobře. Ráno jsem se pustil do piplavého sáčkování nýtů, s radostnými přestávkami. O půl jedné jsem to však u nýtků nevydržel a vyrazil jsem na rozzářenou vodu. Slunce svítilo z jiného úhlu, než obvykle. Kmeny Zářivé Koupele byly jinak vymodelované. U soutoku Kolumbie s Wenatchee se objevily dvě kajakářky. Ptaly se mě, zda jsem viděl Matyldu (losici). Já smutně odvětil, že naposledy v červenci. Po otočce v peřejích jsem na Matyldu volal v horní deltě. Žádná odezva. Halekal jsem i do Roury, zdali mě uslyší. U Haldy jsem otočil a zamířil k Mejdanové Pláži. S tisíci hvězdičkami jsem zakotvil a báječně se vykoupal. Jak vzduch, tak voda měly 13°C. Dělím se o radost z vody. Přidal jsem sem další textové a obrazové líčení mých prožitků z návštěvy v ČR. Vyhledej si tu část ve VN, zde níže v pasáži pro 17. října.
středa 28. října Přidal jsem sem další textové a obrazové líčení mých prožitků z návštěvy v ČR. Vyhledej si tu část ve VN, zde níže v pasáži pro 16. října. Další úchvatná světelná hra oblohy - východ slunce Byl jsem zabraný do práce v kanceláři se zataženou roletou, když mi zazvonil v 07:27 ráno mobil. Byla to Emily. Upozorňovala mě kouknout se na oblohu. Vyběhl jsem s foťákem na ulici před naším domem. Koukni se do fotoalbumu na tu hru světel, dělím se o posvátný prožitek.
	úterý 27. října Přidal jsem sem další textové a obrazové líčení mých prožitků z návštěvy v ČR. Vyhledej si tu část ve VN, zde níže v pasáži pro 15. října. Pozoruhodné fáze dnešního západu slunce, z balkonu domu Byla na mě řada připravit dnešní večeři (čerstvý losos s brokolicí, quinoa a citron). Od vaření mě odváděl neobvyklý západ slunce. Odbíhal jsem a dělal serii osmi fotek. Stačil jsem i nakrmit Mňoukí. Pak jsem ale výrazně prohrál v boggle. No, člověk nemůže mít všechno. Večeře avšak chutnala výborně. Dělím se, aspoň o ty západy.
úterý 27. října Co kdybych se náhodou nudil V průběhu natírání vnějšku domu nechala Emily strhnout strop nad balkonem, kterým při deštích někdy kapalo na venkovní stůl. Čas od času se mě pak ptala, co mě vede k tomu, že věnuji více času opravám vodních plavidel, než jiným projektům, jako třeba ... výměně stropu nad balkonem. Začal jsem analýzou, proč se vlastně ten strop musel strhnout. Ukázalo se, že při přístavbě balkonu a překrytu nad ním původními majiteli domu provedli střechaři chybně přechod mezi hlavní střechou a tou přidanou. Usmyslil jsem si tu chybu opravit vložením dodatečných asfaltových lemů (které zapomněli .. viz foto 5154 a 5156) a pak namísto původních překližkových desek stropu namontovat na spodní plochu krovních trámů dlouhé nedělené kovové desky svažující se od domu až k okraji střechy nad zahradou, které případnou vodu (doufám, že) odvedou bez prokapávání. Kovové desky jsem koupil a s pomocí natěrače Darrella je přemístil z velkoobchodu na naší zahradu. Do projektu se mi nechce pro jeho komplikaci. Střecha se musí nadzvednout, aby se ty desky daly vložit NAD podpůrný kozlík.	To bude znamenat pilou na kov uříznout tlusté hřeby, kterými jsou podélné trámy pod úhlem 45° odshora přitlučené k podpěrnému příčnému trámu. Teprve pak se bude moci střecha nadzvednout, snad postupně, aby se kovové desky mohly od zahrady nad příčný trám nasoukat. Ještě nemám vymyšlen systém heverů, lešení a jak vše provést. Potřeboval bych pomocníka koumala, jako je třeba Zdenál.
	úterý 27. října Exkurze do větší loďárny Šel jsem se kouknout, jak se vedlo mnou v září a říjnu opravovaném skifu C20. Zjistil jsem, že chci opravit ještě tyto praskliny (viz obr.): na vrchní straně člunu, za zády veslaře. Mezitím jsem uviděl, jak klub přemístil z dolní loďárny jiný skif, C9, kterému se někomu povedlo do jeho dna udělat sečnou díru, kterou dovnitř silně tekla voda. Tak zas další projekt. Když jsem byl už v této větší loďárně, udělal jsem menší fotoreportáž. V závěru jsem se soustředil na kladkostroj, kterým si jeden soukromý majitel zvedá ke stroupu pro skladování a na používání spouští svůj skif (kdyby mě náhodou také tento systém začal vážněji zajímat).
úterý 27. října Veslování ve vařící se řece Zatímco vzduch měl -3°C, voda ještě měla vlažných +13°C. Proto ta stoupající pára. U doku jsem sledoval, jak se jakýsi přízrak z jehož zad rostl strom, chystal na volavku. Výše na řece v deltě jsem se kochal podzimními barvami. Ledňáček, velmi zde plachý pták, přihlížel. U soutoku postranní řeky Wenatchee s Kolumbií bylo zřetelně vidět, která z řek měla teplejší vodu. Uhodneš která? Cestou k peřejím jsem zachycoval hru slunečních paprsků na vodě a vyleštěném skifu.
	pondělí 26. října Výšlap za zlatavými modříny Doprovázel jsem Emily na její oblíbené trase. Bylo tam dost sněhu. Práce a legrace Vyřizoval jsem objednávky. Potěšili mě napsáním PetrP o švestkách a MilošK o matematice, a jiní. Odepisoval jsem. Počasí bylo pošmourné, velmi vhodné k tomu zavřít se v kanceláři. Snad brzy zas něco nového zpětně přidám do VN, líčení dojmů z návštěvy v ČR. Nyní je doplněno od 12. do 14. 10. včetně. Ode dneška je časový rozdíl mezi tu a ČR osm hodin, do příští neděle.
neděle 25. října Plachtění - začíná se na obnově CD, klubové létání S Alexem a Markem jsme pátrali po úniku vzduchu v měřicím systému rychloměru v kluzáku CD. Byl v odbočce do prehistorického letového počítače Zander. Pak jsme zkoumali příčinu zchroumání rádia. Snad to bude jen pojistka, než ho pošleme nazpět výrobci. Mezitím se shromáždilo na náš klub nezvykle velký počet aeroklubáků: DESET ! V našem rumunském celokovovém IS28B2 jsme uskutečnili řadu letů. Pak jsme si ještě pěkně popovídali v naší klubovně. Bylo prima být mezi spřízněnými dušemi.
	neděle 25. října Do přírody Cestou do kanceláře mě přivítala do mé neděle ještě hluboká noc hvězdami po obloze, prokukujícími mezi ojedinělými kupovitými mraky. Nad západními štíty zářil Mars. Bylo pár stupňů pod nulou a od severu foukal svižný vítr. S kávou jsem četl poštu a přidal jsem sem delší textové líčení mých prožitků 14. října. Vyhledej si tu část ve VN, zde níže. Mrazivé veslování Byl zas úchvatný východ slunce. Racek přihlížel z vysokého stanoviště. Vegetace podél Kolumbie se zabalila do zářivých podzimních odstínů. Letka hus prolétla okolo zasněžených okolních kopců. Ha! Šálení optiky, husy byly od sněhu deset kilometrů! Zazpíval jsem si a počítal. Bylo několik stupňů pod bodem mrazu, ale měl jsem nutkání vykoupat se. Voda v Kolumbii měla stále vlažných +13°C. Na vodě mi bylo báječně. Betty zas na cestách Dopoledne Jordán odjel v domě na kolečkách, Betty, na západ. Postupně se v Betty bude přesunovat na jih, možná až do jižní Kalifornie. Bude v ní žít půl roku. Tak je zas před naším domem volno a Emily si může oddechnout od vyčerpávajího projektu šití záclon pro Betty na zakázku Karly. Aukce Emily se spolu s ostatními organizátorkami raduje z výsledku výdělečné akce pro místní pospolitost unitářů.
sobota 24. října Dohánění Strávil jsem celý den doma uklízením v domě a doháněním v práci. Venku bylo skoro na nule a okolní kopce pokrýval čerstvý sníh. Emily dokončila čtvrtou záclonu pro nového použivatele Betty Jordana, a já připravil textovou a obrazovou reportáž VN o čtvrtku 14. říjnu. Vyhledej si tu část ve VN, zde níže.
pátek 23. října Betty a Havran se loučí Karla pronajala Betty na půl roku Jordánovi a přesunula se asi 170 km na sever od Wenatchee.
	pátek 23. října Po jedenácti dnech půstu zase na vodě Byly žhavé červánky, jako moje touha. Deltou k peřejím. Formacemi hus. Okolo výtvoru divokého pobřeží řeky za statisíce dolarů. A k rouře, kde kvítky jemných špenátků vítaly k podzimní kráse. Byl jsem do focení a filmování tak zabraný, že jsem nezachytil největší atrakci dnešního dne na vodě: Z nory vystřelil norek či vydra a několika skoky přede mnou dohopkal-a k vodě a mohutným skokem se do ní vrhl-a. Snažil jsem se vhlédnout co nejhlouběji do nory, zaslechl jsem šelest jako unhošť. Pár větviček špenátku s květinami jsem přemístil do skifu. Při návratu jsem uprostřed Kolumbie natrefil na veslařku LizD. Má zajímavou práci, pro Amazon. Slíbené fotky Tyto jsou z cesty do Evropy 12. a 13. října. (Pro opravdové fandy VN a badatele - 96 fotek).
čtvrtek 22. října Cesta za Velkou Louži Přes Amsterdam do Seattlu.
	středa 21. října Setkání s fandou VN Pavlem Pěkně jsme si popovídali a prošli se k letohrádku Hvězda.
úterý 20. října Rozjímali jsme s příbuznými Na Křivoklátském hřbitovu.
	pondělí 19. října "Koncert" s Vendulkou Pozdravili jsme se s příbuznými.
pondělí 19. října Výlet s Milanem ______________ 19. 10. pondělí _____________ Vstal jsem před šestou a psal jsem podrobné líčení mé cesty do pomocného souboru, pro pozdější publikaci ve VN. Dostal jsem se až do večera 13.10. Když Milan vstal, posnídal jsem s ním. Já jogurt atd. Po deváté ráno jsme s Milanem odjeli na putování po předcích: Tentokrát do Říčan, kde před půl stoletím bydleli naše teta Míla se strýcem Vláďou. Míla byla sestra naší máti. Měli jsme je rádi. Do Říčan jsme dorazili po desáté. Zprvu jsme projížděli městem křížem krážem. Náměstí jsme našli hned. Milan avšak chtěl najít svůj oblíbený rybník, kam chodíval při návštěvách: Marvánek. Nepovedlo se. Pro příjezd autem byl zablokovaný. Pak jsme hledali na předměstí Říčan dům, kam tehdejší režim přemístil z jejich krásného bytu na náměstí strýčka a tetu potom, co se jim strýc stal zřejmě nepohodlným a nepotřebným. Hledali jsme směrem k Radošovicům a Pacovu. Dům, ze kterého jsme s Milanem a mátí pomáhali v průběhu osmdesátých let minulého století nakládat do stěhováku nábytek, potom, co strýc zemřel a teta se zas přesunula na rodný Křivoklát. Ani ten dům se nám s určitostí nepovedlo najít. Zaparkovali jsme proto vedle náměstí; naproti domu, který jsme oba měli s jasnou určitostí vrytý do paměti: Tříposchoďové budovy na rohu Masarykového náměstí a Olivovy ulice. V době, kdy tam strýc s tetou bydleli ve třetím patře, vcházeli do domu z Olivovy, s adresou 1800/2. Jejich okna byla na jedné straně bytu do Olivovy, na druhé do dvora. Tam byl i balkon. Z toho balkonu jsem často v úžasu přihlížel coby malý kluk na vyšetřování provázená s mučením, která probíhala přes dvůr. Na straně budovy do náměstí bylo totiž říčanské ústředí StB (sboru tajné bezpečnosti). Na fotkách v albumu je ta budova na snímcích 4878, 4879 a 4880. Zvolna jsme s Milanem začli obcházet náměstí. Naproti domu tety a strýce jsem si všiml rohové budovy městského úřadu, s průčelím silně připomínajícím náš dům na Křivoklátě. Dále na té straně náměstí byla budova policie, ironicky vedle tříposchoďové Základní umělecké školy. Snad aby v zárodku krotila odbojové mysle a srdce? Uprostřed náměstí byly další budovy; Památník padlým, popraveným a umučeným (zas ironicky, přímo naproti tehdejšímu ústředí StB). Prošli jsme okolo římskokatolického kostela sv. Petra a Pavla (byl zamčený) a došli jsme až k troskám říčanského hradu, z 13. století. Jeho obyvateli byli nyní jen početní holubi. Jako mnohé jiné se i tento hrad stal obětí plundrování husitů, právě před 600 lety - v roce 1420. Pak už dál jen chátral. Zajímavý zážitek bylo setkání s jedinou fungující školou (ostatní byly zavřené kvůli epidemii covidu). Na vycházce na hrad byly dvě učitelky a tři děti. Ty s hrdostí prohlásily, že jsou ze zvláštní školy. Na parapetech oken v uličce zpět k náměstí jsem si všiml zajímavé umělecké keramiky. Začal jsem mít hlad a zastavil jsem na náměstí u bistra Kebab Istanbul. Dal jsem si tureckou kapsu v chlebu nán s kousky masa a krájenou zeleninou politou různými omáčkami. Jedli jsme tu kapsu spolu s Milanem.	Turci provozující bistro se nechali mnou vyfotit. Byli zřejmě spokojení. Z náměstí k nim přicházelo hodně zákazníků. Ptali se mě, odkud jsem. Když jsem řekl, že z Křivoklátu, nechápavě kroutili hlavou. Přes ulici byl malý ovocný trh. Zaujmul mě česnekový cop. O kus dál Milan studoval menu další stravovny, Dhaba*beas. Až později jsem se dozvěděl, že je to síť vegetariánských a veganských samo-obslužných restaurací vycházející hlavně z tradiční indické, thajské, vietnamské a české kuchyně. Po návštěvě Říčan jsme pokračovali do Kolína, kde Milan nebyl tuším od své vojny či když zajížděl na kontroly středočeských pekáren a chtěl si obhlédnout tamní zajímavosti: Na náměstí jsou barokní domy, novorenesanční radnice, morový sloup a kašna. Poblíž chrám sv. Bartoloměje, židovské ghetto aj. Ze své dřívější návštěvy si pamatoval na Věž Práchovnu, přes řeku Labe. Okolo ní jsme nakonec projeli Zálabím, podél rybníků, směrem na dálnici ku Praze. Měl jsem ještě pracovní záležitosti v jejím středu. Zaparkoval jsem na Senovážném náměstí. Milan byl svolný zůstat u auta zatímco jsem měl pochůzky v ulici Na Příkopech. Povedlo se nám pak na poslední chvíli domluvit si setkání s naší sestřenicí Enkou, u ní na zahradě na Hanspaulce v Dejvicích. Další oživení našich prožitků z dětství. Ence pomáhala s úklidem vnučka Vendulka, za přihlížení tří z snad půl tuctu jejich koček. Enka v naší tradici z dětství, být okolo koček, dokonale pokračuje. Vendulka přinesla svou ukulele a já vytáhl z auta kytaru. Vendulka rozjařeně poskakovala. Krásně jsme si venku udělali svůj soukromý koncert. Vítanou náhražku za zrušený veřejný, který měl být pár dní předtím v Rakovníku. Vydařená návštěva. Cestou domů jsme s Milanem ještě zastavili v Tesku Stochov nakoupit piva a mléka. O sedmé se pak Milan podělil se mnou o svůj oběd – špageti s hnědou omáčkou a kousky snad kuřete. Přidal jsem čerstvý krájený kopr. Už dlouho jsem ho neměl. Hráli jsme ještě s Milanem slovní hru boggle, povídali. Milan byl spokojený.
neděle 18. října Opravoval jsem dveře na balkon Hlavní část projektu bylo nainstalovat nové horní okno. ___________________18. 10. ___________________ Stále mě zábly nohy okolo kotníků. Přišly esemesky od IvanB a ZdenkaT. Hmm.. zesmutněl jsem. Tak z mé plánované cesty na Moravu sešlo. A to nemluvě o cestě na Slovensko, kam jsem také hodlal zajet; mechanicky by to bývalo šlo. Obavy, zda by mě vpustili z SK zpět do ČR převážily. Milan pracoval na zahradě. Prostřihával forsytie. Udělal jsem oběd – smaž cib mrkv porek kadeř česn vejce a 8 malých párků, k tomu mléko. Milan jedl svou polívku, brambory a půlku řízku. Nabídli jsme si vzorky jídla. Pak jsme s Milanem hráli slovní hru Boggle. Po obědě si Milan šel schrupnout a já jsem se pustil do přípravy dveří na balkon pro nainstalování v pátek zakoupeného nového skla. Ukázalo se, že rám dveří byl zkroucený a ohnutý. Také panty dveří. Řezal jsem rám pilníkem a pak i pilkou na železo, aby sklo pasovalo. Když Milan vstal, ukázal jsem mu, že budu bušit kladivem do pantu dveří. Milan se obával o spodní sklo. Já také. Zkusil jsem třikrát. Rám se neohýbal, jak bylo potřeba. Dveře nepřečnívaly rám jak by měly, nezapadaly. Průvan bude nadále a asi bude i zatíkat .. ach jo. Do toho všeho nás obveselovalo vrčení letadel nad našimi hlavami: Už odmlada to byla pro nás kluky velká atrakce: Vyhlídkové lety nad hradem Křivoklátem. V 15:30 okolo přelétl snad Tomáš ve svém Trenéru Z126 OK-IVA (PetřeP, potvrď!). Udělal jsem dvě fotky. V pět odpoledne - už se pomalu začalo stmívat - jsem dospěl do fáze, kdy nově zakoupené sklo po mém usilovném pilování a řezání začlo pasovat. Abych to hned nezkazil, začal jsem se učit kytovat. Nevím, zdali jsem kytování předtím v životě dělal. Pan Vodrážka, sklenář z Rakovníka, nám na mé požádání přidal ke sklu i bochník kytu (účtoval za něj extra, půl navíc k tomu, co stálo sklo). Měl jsem tudíž spoustu kytu na mrhání a dělání chyb. Tak jsem se nejprve zacvičoval na dolním skle dveří, které také vyžadovalo nový kyt. Mezitím Milan dostal nápad upéci lazaňa. Koupil ten pokrm v COOPu někdy začátkem léta. Už dříve si chtěl tu lazaňu připravit, ale musela se dle návodu na obalu upéci. Tak přípravu odkládal pro nedostatek praxe v používání Enkou vyhozené trouby.	Lazaňa mělo prošlou lhůtu (12.8.) - tedy před víc jak dvěma měsíci. Milana jsem povzbudil, "tak to zkus!" a soustředil jsem se na spěšnou instalaci skla, než nastala tma. Od mého soustředění mě odvedl příšerný smrad, který nastal a zaplnil celý dům. Lazaňa přece jenom byla zkažená. A chudák Milan se při vyhazování prošlé potravy spálil o troubu. Asi to máme v rodině. Na zajisťovací instalaci nového skla jsem si musel svítit mobilem, byla už skoro tma. Nevypadlo. V sedm večer jsem podával polévku s pastinákem, kořenem celeru, mrkví cibulí, květákem petrželkou a dvěma vejci. Otevřel jsem ze v sklípku skladovanou lahev vína Frankovky z roku 2008. Poukázal jsem Milanovi na to, že byla sváteční. Výborně jsme spolu povečeřeli. Až na to, že Milanovi byla polívka moc tvrdá. Uvařil si vše déle. Pak jsme zas hráli slovní hru, kterou Milan hraje pravidelně, bez časového omezení. Na příští den měl Milan v plánu vyrazit do Říčan, kde dříve bydleli naši oblíbení příbuzní, strýc Vláďa s tetou Mílou, sestrou naší máti.
	sobota 17. října Setkání s kamarády v Pavlíkově Večer pak jsem vyrazil na setkání s přáteli v Pavlíkově; Zuzanou, Otou a Zuzankou. Dostal jsem pohoštění domácími švestkovými knedlíky s tvarohem, smetanou a nealko Bakalářem. Hezky jsme si dlouho popovídali. Předal jsem dárky, pro tvořivost i na sladký zub. Pro Otu semínka. Děkuji za moc hezký čas a i kvalitní roušku!
sobota 17. října Na brigádě s ochranáři přírody Postavili jsme novou opěrnou zeď z kamenů na Zbeckých vrších u Glorietu pod Eustachem. Za mrholení se v devět dopoledne navrchu ulice Na Ohrádce sešli ochranáři Jitka, Hanka, Zdeněk, Milan a IvanK. Ten poslední je předseda místní organizace. Připravil předtím ve stráni silné dlouhé klacky, které jsme od Panenky Marie odnosili ke Glorietu, na odbočku pěšiny k Eustachu. Její opěrná zeď se v průběhu let sesula a vyžadovala na úseku asi třiceti metrů renovaci. Tu se nám povedlo udělat v tuto sobotu asi ze dvou třetin, za použití těch klacků, balvanů ze stráně a odjinud, motorové pily, dvou koleček a hodně napínání svalů. Po ukončení brigády si ještě někteří vyšli na vyhlídku U dvou židliček, odkud je pěkné panoráma Roztok a řeky Berounky.
pátek 16. října Život bez elektřiny a beze skla Sklenář pan Vodrážka v Rakovníku - viz více v 16. října Při blikavé svíčičce (proud nešel, tudíž ani internet) jsem se pokoušel připravit nějaký text, abych mohl kde by se dalo připojit na internet, dát světu o sobě vědět. Po řadě dnů bez spoje si možná o mě snad někdo už začínal dělat starosti. Když se rozednilo, okolo 07:45, jsme s Milanem posnídali. Dal si velkou tlačenku s octem a dva chleby s pálivou pomazánkou a pomerančovou šťávu. Já svůj obvyklý jogurt se zrníčky, granolou, banánem, kadeřávkem a malinami. A k tomu studenou instantní kávu. Nebylo čím jí ohřát. Venku byly tři stupně Celsia a uvnitř průměrně dvanáct. Při úklidu jídla do ledničky jsme udělali objev. Rozsvítila se v ní v domě jediná žárovka! Jak to ?? - Asi byla lednička na nějakém okruhu nepostiženém zkratem a spálenou pojistkou. Přes prodlužovací šňůru jsem k ní připojil napájení krabiček na podlaze v obývačce a zkusil internet. Šel !!! Rychle jsem odeslal připravený text. Milan pak s mou pomocí (lupa, baterka) vyhledal mezi snad padesát let starými keramickými válcovými pojistkami (no, přeháním, možná třicet let starými) snad tu správnou novou, 10A/500V. V půli dopoledne jí Milan zastrčil do prostřední horní krabice venku u verandy: Hurá!! Proud zase šel. Dlouho jsem vytíral pekáč, ve kterém jsem včera udělal musaku a dal ho pak nazpět do tentokrát vypnuté trouby. Dobíjel jsem svá spojovadla - počítač a dva mobily. Milanovi se nevedlo připojit se. Domlouvali jsme krabičkám na zemi. Vypínali jsme je, počítali do třiceti, zas je zapíchávali do zdířek. Milan nakonec měl úspěch. Šla mu televize na jeho PC: Sledovanitv.cz/home#ct1 . Vyzkoušel jsem připojení na svém počítači. Hmmm .. člověk musí mít účet. (Milanovi pomohli z Křivonetu.)	Milan se koukal chvíli na TV a na KolemKolem. Pak si pročítal klasické na papíru vytisklé noviny: PRÁVO. Zapl svá elektrická akumulační kamna pod oknem spinačem u dveří, a ty šly. Postupně teplota v obývačce narůstala a my jsme si mohli upravovat svá oblečení z toho na výšlap po ledovci (no, zas přeháním) na domácí. Pokusil jsem se naládovat své fotky do internetového skladiště, které používám při tvorbě VN novin. Fotek se mi nakupilo mezitím na kameře už přes stopadesát. Jaké zklamání: Během asi deseti minut snah se mi povedlo naládovat na internet pouze jen jedinou. Vzdal jsem ládování ostatních. Povzdychl jsem a přiznal: Čtenáři VN si budou muset bohužel na obrazová líčení počkat. Napsal jsem však textovou část, která se láduje rychleji než fotky. Tu se mi povedlo přidat do VN. Uvedl jsem své nové telefonní číslo v ČR, v naději, že kdo má zájem a někdy VN čte, všimne si toho čísla a zavolá mi. V poledne mi Milan ukázal, jak se sešoupla jedna střešní taška téměř z vrcholu krovu, od hromosvodu. Zela tam díra do půdy, kterou do ní pršelo. Jak se tam dostat? Zatímco si Milan ohříval polívku se šťouchanými bramborami a nějakým masem jsem se odhodlal po čtyřech vylézt na krov po žebříku volajícím urgentně po jeho výměně. Uvolněnou tašku se mi povedlo navrátit na původní místo. Připojil jsem se k Milanovi na oběd; připravil jsem si svou obvyklou kupu zelenin, kousky kuřecího, sýr cottage a instantní kávu. Z domu na krásný balkon se vystupuje po čtyřech schodech šachtou překrytou těžkým příklopem, původně bez oken. Asi před padesáti či kolika lety byly do příklopu vloženy dvě skla, umožňující prosvětlení chodby. Byly původně z mlhavého skla, takže když se někdo opaloval na balkoně v rouše Adamově, nikomu uvnitř to nevadilo. Balkon samotný má vysoké stěny a odnikud zvenku tam vidět není. Byl a je to můj velmi oblíbený kout světa. Před nějakou dobou však Milanovi příklop poryv větru shodil na hlavu a horní okno se přitom roztříštilo. Naštěstí Milanova hlava tak snad moc ne. Milan přelepil zbývající střepy skla a na schody mu až tak moc při dešti neteklo. Po jeho odpolední siestě jsme nezávisle na sobě provedli měření rozbitého skla dveří. Zavolali sklenářstvím v Rakovníku. Sklenář Vodrážka v Alešova 1406 byl velmi vstřícný. Sklo jsme si u něj mohli vyzvednout za hodinu. Dokonce i svolil, že jsem ho při řezání skla směl vyfotografovat. Do Rakovníka jsme projeli lesní katedrálou na Špičák, zastavili jsme před židovským hřbitovem a vbrzku našli blízkou budovu sklenářství. Po vyzvednutí skla jsme zamířili na nákupy potřebných věcí: Milan pro svůj holicí strojek potřeboval mřížku a pro pití pivo, já koření a sedm tatranek. Ze zajímavostí a novot Rakovníka jsme obhlédli Kaufland na kopci vedle Teska a pak projeli přes Rakovník na druhý kopec, s letištěm. Večer jsem uvařil květákovou polívku a jako hlavní jídlo jsem podal pečený květák a mrkve s kurkumou a kousky grilovaného kuřecího. Vše chutnalo dobře, i krušovická 12° ka ležák. Spalo se mi moc dobře.
pátek 16. října Buková katedrála u Špičáku	AHOOOOOJ !!! Z Česka !! Jsem v pořádku. Jak ty? Promiň prosím odmlku ve VN. Neměl jsem příjem internetu. Snad se mi podaří přidat další vydání VN. Až do odvolání tentokrát nebudou žádné fotky i když jich je už přes stopadesát. Těš se však na příští čísla VN, kdy bude možné se o ně podělit. Kdo první přijde první mele. Zvolil jsem demokratickou metodu. Máš-li zájem se se mnou uvidět během mé velmi krátké návštěvy, dej vědět. Třeba ty zůstaneš v okně a já budu stát na chodníku. Nezaručuji, že budu moci hned zavolat či napsat. Nejlepší je když pošleš smsku na mé přechodné telefonní číslo v ČR: 605 781 591. V sobotu 17. 10. chci být na brigádě s ochranáři přírody.
čtvrtek 15. října S Milanem a nikým jiným, bez elektřiny Pršelo. Internet nešel. Milanovi přivezli ze školy oběd: Polévkový vývar a šťouchané brambory s do jakéhosi uzeného salámu zapečeným špenátem.
	čtvrtek 15. října Po odpoledním odpočinku šel Milan sekat na zahradě přebujelou trávu a prostřihávat křoviny. Připojil jsem se k němu. Prima jsme si povídali, užívali jsme čas spolu.
čtvrtek 15. října K večeři jsem nakrájel lilek, cibuli a česnek. Na pekáč jsem vrstvil místo mletého jehněčího kousky grilovaného kuřete a pak rajčata. Přísady, které jsem nakoupil ve zličínském Tesku. Zapomněl jsem na strouhanku, tak navrch všeho jsem nasypal svou granolou. Strčil jsem pekáč do trouby (díky, Enko!), dal teplotu na 250°C a nastavil na mobilu stopky na 30 minut. Za dvacet minut nastala v domě TMA. POJISTKY .. ASI BOUCHLY. Nepovedlo se nám je vyměnit, zjistit při tmě které. Jedli jsme musaku při svíčkách. Milanovi chutnala. I mě. Strávili jsme spolu krásný den.
středa 14. října Služební návštěva s vedením továrny na Blaníky Ve fotoalbumu jsou i fotky z provozu, pak fotky sestřenicí a nutrie v řece Berounce. Přes noc a celý den hustě pršelo a bylo nejvíc 7°C. Nabídl jsem Milanovi jet se mnou na možné pracovní pojížďky po Praze. Byl první den zas víc zpřísněných opatření proti šíření koronaviru. Milan poukázal na skutečnost, že by si nikam nemohl jít sednout. Jen trčet v autě se mu nechtělo, tak nic. Hlavní můj program bylo služební setkání s vedením továrny Blaníků v Letňanech. Kdyby se další setkání povedly, byl by to bonus. Po telefonním hovoru v devět ráno mi bylo z Letňan sděleno, že jsem vítán po 12 hodině. Na vozovkách, po kterých jsem jel do Prahy, to nebezpečně klouzalo. V Letňanech jsem se nad mé očekávání setkal s hlavními činiteli továrny, co se mého kontaktu s nimi týkalo: S ředitelem Vaškem a obchodní referentkou Soňou.	Probrali jsme rozpracované obchodní případy a vyhlídky do dalšího období. Po rozloučení s Vaškem mě Soňa provedla halami, ukázala většinou skvěle dokončené Blaníky, ale také v jak hrozném stavu poslal jeden zákazník z USA tři Blaníky L-13 na obnovu; se spoustou rzí. Na vyhození. A kdy se navíc jeden trup poškodil při námořní přepravě do ČR. Po procházce halami jsem se také setkal a poděkoval účetní Nadě. Další služební návštěvy se mi nepodařilo uskutečnit. Zato mě potěšilo, že mí nepočetní příbuzní v Praze měli pro mě čas a odvahu se se mnou setkat. Bloudil jsem, jak se k nim dostat. Bylo mnoho oklik. Konečně jsem k nim dorazil. Stál jsem pod stromem, pršelo. Blanka stála o pět metrů vzdálená ode mě venku u dveří, Tonda ještě dál, v otevřeném okně. Jaký rozdíl od běžných zvyklostí při návštěvách !! Probrali jsme vše možné; neviděli jsme se osobně přes dva roky. Bylo prima být spolu; i za ztížených podmínek. Při rozloučení mi B a T vytiskli trasu, jak se dostat k druhé mé sestřenici, Bohuš. Bez výtisku bych jí nenašel. Po zas bloudění z Třebešína do Hostivaře a několikerém telefonování jsme se shledali v dešti venku před obchodem Normou. Potěšilo mě, jak Bohuš měla zájem o mého bratra Milana. Litoval jsem nápory vyžadující její vyrovnávání se s výzvami, které na ní kladly okolnosti v její rodině. Pěkně jsme si popovídali. Cestou nazpět k Milanovi jsem pro něj koupil jeho oblíbenou hořčici a pro mě kávu. V Berouně jsem rozjímal přes řeku o veslování; udělal jsem fotky člunů u loďárny a nakonec jsem se zaradoval z poblíž plovoucí nutrie. Na Křivoklátě mi Milan ohlásil, že nejde internet. Tak jsem se nehnal do zodpovídání doposud nakupených příchozích pracovních žádostí: Internet skutečně nešel. Milan si ohřál pro svou večeři oběd ze školy a já uvařil tofu se špenátem, houbami a burskou omáčkou. Naproti hrozivým zprávám v médiích točících se okolo toho, kolik zas více lidí bylo nakaženo koronavirem v České republice, jsme s Milanem spolu strávili příjemný zbytek dne.
úterý 13. října Shledání s Milanem Po dlouhém cestování jsme se zas po roce setkali. Budu přidávat k jednotlivým dnům delší textové pasáže, jak se k tomu dostanu. Zpráva z cesty do Evropy 12. a 13. října ______________ 12. 10. pondělí _____________ V pondělí jsem si nebyl jistý, zda se dostanu na palubu. Doufal jsem, že příští den, v úterý, snad dorazím do Evropy. První úspěch byl, že mi samoobslužný stojan vydal palubní letenku. Nepodával jsem žádná zavazadla. Druhý úspěch bylo prodrání se bezpečnostní kontrolou a byl jsem v nástupním prostoru. Našel jsem nástupní dveře a po chvíli jsem uslyšel výzvu cestujícím, aby odevzdali zdravotní dotazník. Dostanou pak na pas nálepku. Bez ní cestující nepustí do letadla. Tak třetí překážka. Šel jsem k pultu a ukázalo se, že dotazník byl pro první místo přistání, v mém případě Amsterdam. Američany nic nezajímalo. Dotazník byl holandský; v angličtině na jedné straně papíru, v holandštině na druhé. Byl vydaný ministerstvem zdravotnictví Holandska. Když cestující na jednu ze sedmi otázek odpoví ANO, v Americe ho nepustí do letadla. A také chtěli vědět o cestujícím, jakou linkou poletí, číslo sedadla, datum letu, příjmení, datum narození a že pravdivě údaje vyplnil toho a toho dne, v tolik hodin a potvrzuje vlastnoručním podpisem. Detajly viz fotka 4674 v albumu (až ho vytvořím a zveřejním ve VN). Nálepku na pas jsem dostal a mohl jsem se uvolnit. Nastal však další zádrhel. Bylo zpoždění s letadlem. Chytlo nějaký virus. Nejprve hlásili, že přistaví náhradní, ale půl hodiny po plánovaném odletu sdělili, že závadu odstranili a éro je letuschopné. Nastupoval jsem jako jeden z posledních. Na konci nástupního tunelu jsem si všiml další zábrany. Bylo tam asi pět policistů obklopujících dva cestující. I mě se zeptali pár otázek; týkajích se vývozu peněz. Zda jich vezu víc jak deset tisíc. Zdvořile jsem se zasmál. Policista navrhl, tak peníze nemáte žádné? To už mu škubaly koutky úst a já odvětil s úsměvem, ha ha, no nějaké mám. On na to, tak vstupte do letadla. Zdržení však nadále pokračovalo: kapitán hlásil, že se čeká na dva cestující. Po další půl hodině dveře letadla zavřeli a nebylo zřejmé (neviděl jsem tam dobře), zda ti dva vkročili dovnitř letadla či si je policie ponechala. Letadlo se vzneslo s hodinu a čtvrt dlouhým zpožděním. Na další přestup (v Amsterdamu) mi zbyla jen velmi krátká rezerva. No nic, bavil jsem se focením ze vzletu z letiště SEATAC a okolí (12 fotek, ty budou v albumu VN, až se dostanu konečně někam, kde bude internet fungovat tak, aby se mi fotky povedlo naládovat). Bylo nádherné počasí a viditelnost. Následovaly další fotky - nad Kaskádami, Kolumbie nad Wenatchee, Waterville, Moses Coulee, Coulee City, a pak Davenport. Obloha se pak zatáhla, to bylo vhodné protože obsluha cestujících podávala oběd: kuřecí s rýží, mrkví omáčkou, salátem a dvě v plechovce zmrzlá piva. V 1600 hodin západoamerického času jsem ulehl na 4 sedadla, pokryl se třemi dekami, flanelovou košilí .. a spal SEDM HODIN !!!	______________ 13. 10. úterý _____________ VŠECHNY ČASY JSOU STŘEDOEVROPSKÝ ČAS 0820 svítání křídlo 0835 přelet holandské pobřeží, 11 fotek přiblížení na přistání v 0842 0900 vystoupení z letadla na terminálu E; a utíkání stihnout letadlo do Prahy. To mělo odlétnout za 25 minut z nástupiště B na opačném konci terminálu. Nejprve jsem musel projít poblíž terminálu D přes pasovou kontrolu být vpuštěný do Evropské Unie. Asi pomáhalo, že jsem měl český pas. Překvapilo mě, že nechtěli ten zdravotní dotazník. S pasovákem jsem mluvil v jeho řeči. Ten se ptal, kde jsem se naučil holandsky. Odvětil jsem, že pár let jsem v Nizozemí bydlel. Snad mu to bylo sympatické. Do EU mě vpustil bez potíže. Dobře, že jsem hned mohl dál. Spěšil jsem. Letadlo přiletělo s víc jak hodinovým zpožděním. Do letadla do Prahy jsem nastoupil jako poslední cestující těsně předtím, než zavřeli dveře. Letadlo do Prahy byl v Brazílii vyrobený Embraer E190 v použití holandských aerolinií KLM. Když pojíždělo, vyfotil jsem z něj ještě letadlo aerolinií Delta, A330-900, kterým jsem přiletěl ze Seattlu. Z letu jsem udělal pětadvacet fotek. Ty budou v albumu, až ho budu moci naládovat. Po přistání v Praze a očistě na WC ještě u brány letadla jsem jako poslední cestující šel do prostoru vydávání zavazadel. Tam vše bylo zahraženo. Jen u jediného pasováka se dalo projít. Ten, když uviděl můj český pas, se do něj ani nekoukl a pustil mě dál. Ani se mě nezeptal, jak se jmenuji. Takže nikdo oficiálně nevěděl, že jsem vstoupil do České Republiky. V příletové hale T2 jsem se pokoušel napojit na wifi pražského letiště. Nešlo to, ani po mnoha pokusech. U přepážky Budget Rent A Car v budově Europortu v přízemí mi bez potíží vydali auto. To jsem vyzvedl na 13. poschodí té budovy, ofotil oděrky a vyrazil jsem na Zličín nakoupit zásoby potravin a spojit se s bratrem potom, co jsem si musel koupit nové číslo pro svůj mobil. Byl krásný západ slunce, když jsem dorazil na Křivoklát. Po shledání s bratrem jsme se zvěčnili samospouští a společně povečeřeli. Bylo asi devět večer, když jsem ulehl v chladivé dolní ložnici na mou první noc zas v Evropě. S teplým kulichem přes hlavu.
	pondělí 12. října Cestou do Evropy - pohled na Waterville Letadlo letělo prakticky nad naším domem.
pondělí 12. října Cestování Ještě si nejsem jistý, zda se dostanu na palubu.
pondělí 12. října Veslování Stačil jsem ještě pozdravit vodní bohy.
	neděle 11. října První sníh na Missii Letos přišel sníh až nyní. Někdy tam napadne už před měsícem. Jeden z důkazů, jak teplé léto a podzim tento rok byly. Na obrázku je staveniště nového výtahu s uzavřenými kabinami z půli svahu na vrchol Missie. Výstavba je výrazně pozadu a začíná to vypadat na to, že lyžaři si na něj budou muset počkat až do příštího roku. Mezitím, podívej se na velmi zajímavé video z výstavby.
sobota 10. října V houfu na řekách Meteorologové předpověděli déšť a nekápla ani kapka. Na doku jsem byl až v devět dopoledne. To je když vyráží houf vodáků. Tak jsem dělal plno fotek lidí místo kmenů. Kus nad mostem jsem zažil vzrůšo. Kdybych byl rybářem, řekl bych, extázi. Ale i tak jsem byl ohromený: Hned vedle mého vesla se začla nad mělkým dnem prohánět skupina lososů. Čtyř, velkých. Každý měl skoro metr. Snažil jsem se je vyfotit. Nešlo to. Kdybych tak měl u sebe GoPro kameru ve vodotěsném obalu, a strčil jí pod vodu, snad bych je zachytil. Toto je poprvé za celou dobu veslování co jsem ty ryby viděl z takové blízkosti ze skifu. Proháněli se okolo mě asi dvě minuty. Pak jsem o svém prožitku řekl houfu vodáků; ti se lososy snažili najít, bezvýsledně. Ale řekli mi, že asi před měsícem uviděli Matyldu losici. To mě potěšilo. A v severní deltě jsme uviděli srnku, jak brodila na jih. Kajakáři měli snažší průjezd mělčinou, já musel vylézt ze skifu a brodit kvůli kormidlu. Voda byla ještě na koupání, měla 17°C dle měření správy přehrad. Ale pak začlo pořádně foukat.
pátek 9. října Složení kluzáku do vlečného vozu Po pracovním dni vyplněném službou zákazníkům a údržbou podél balkonu zavěšeného okrasného záhonu jsem se pustil do další práce; úklidu kluzáku. S křídly mi pomohl TylerB, než se šel prolétnout v klubové vlečné. Kluzák jsem rozložil nejspíš na zimu. Už aby začlo sněžit. Těším se na lyžování. Ale tomu bude předcházet ještě řada vývojů. Neznámých, nepředvídaných. Jako, jak dopadnu za pár dní s cestováním, když jak psali dnes v New York Times, v ČR bylo vyhlášeno stanné právo.
foto kredit Emily	pátek 9. října Po úpravách Emily je právem hrdá na změny na domu a v předzahrádce - jak údržbové, tak estetické. Všechny jsou z jejího popudu a tvořivé inspirace. Dům natřel Darrell. Použil hektolitr barev. Na zahradě se podíleli Emily, Eric, David a jiní. Odvedli dobrou práci.
čtvrtek 8. října Asi poslední plachtění sezony Byl svižný vítr, ale skoro žádné stoupáky. Jak se dostat od letiště k hřebenu, kde by se snad dalo svahovat? Vyšlo to na 25 minut trpělivého poletování, než jsem si dovolil vypnout motor. Áááááh! Jaká úleva - božské ticho, klid, jen jemné proudění vzduchu okolo. Pak jsem si dopřával nadšení z toho, že i přes zdánlivě nemožné udržení se ve vzduchu to bylo možné. Vznášeli jsme se ve výšinách!
	čtvrtek 8. října Další báječný den na vodě, s koupáním Byly úchvatné červánky. Vesloval jsem tentokrát s jinými vesly. Na doku jsem srovnával velikost šlápot volavky s mými chodidly. Na kmenu seděl ledňáček. U peřejí se zabarvovaly stromy. Potápky grebe se řadily. Na vyhlídce na Kolumbii umísťovali budovatelé kmeny stromů, aby to tam vypadalo jako divoce. Špenátek dále povyrostl. Na Mejdanové pláži se zajímal pes Husky o nová vesla. Diskrétně o kus dál jsem se i já báječně vykoupal, a pak shromažďoval všude vitamin Dé až k doku. Kdo by řekl, že toto bude možné ještě osmého října !! Nad kopci se tvořily čočkovité mraky a orografické kumuly. Vodačky Susan a Kathleen vyrazily tentokrát na katamaranu.
	středa 7. října Dobrodružství Mňoukí a Luny Obě zvířata měla radost ze vzájemné přítomnosti. Luna honila veverky a běhala za klacky, Mňoukí zkoumala losí laloky.
středa 7. října Večeře s Karlou U příležitosti období mých narozenin přijela Karla a strávili jsme spolu velmi příjemné odpoledne a večer. Děkuji ti a Ericovi za piva! Ne jen tak obyčejnská: "Plzeň" z pivovaru Georgetown v Seattlu, a "Losí lalok" z Missouly v Montáně. Emily připravila skvělé jídlo; grilované krevety a cukety, s quinoa s hrozny vína a jinými přísadami. Seděli jsme pod javorem jak v nějakém krásném venkovním parku až zapadlo slunce, až začla hustá tma. S Karlou se asi neuvidíme po delší dobu - bude se stěhovat.
	středa 7. října Dům má nový kabát S Darrellem jsme vyndali dveře a on je nastříkal barvou. Pak dokončoval lemovky. Večer byl s domem hotov a dostal šek. Tato zkušenost s ním nebyla zdaleka jen užitná; zas jsme se dozvěděli více o vzájemných rodinách a společných známých; dokonce jsem mu s kytarou zazpíval písničku.
středa 7. října Darrell natírá dům V pondělí dokončil stranu na jih, v úterý se pustil do západní a přední, včetně hlavních dveří domu a vrat garáže a nastříkání komína.	foto kredit Emily
	úterý 6. října Nová technologie správky skifů Obrousil jsem laminované místo, smetl všechen prach a smyl vše alkoholem. Připravil jsem plnicí pastu. Na první pokus jsem do ní dal moc tužidla. Pasta ztuhla během vteřin. Vzal jsem na ní speciální rašpli a nerovnosti odhobloval. Druhou várku jsem ztužil méně, atd. Všechno vyrovnávání v třech vrstvách jsem dělal tentokrát jen tou rašplí. Trik byl v tom, vystihnout stádium tvrzení pasty, když ještě nebyla tekutá a když už nezatvrdla moc. Následovat budou vrstvy bílého gelu, pokaždé broušení, a pak konečné vyhlazování. Skvělá pracovní náplň pro někoho, kdo miluje piplavé činnosti.
úterý 6. října Polední veslování a plavání V Kolumbii bylo Éčko. Peřeje šuměly. Nymfa se opalovala. Budovatelé budovali. Asi to bude místo, odkud zírat na Kolumbii. Vodní tráva se zelenila. Kameny u Roury tři metry pod hladinou také. Špenátek bujel. Pod Rourou jsem zakotvil a nádherně jsem se tam vykoupal. Musel jsem kličkovat mezi šlahouny vodní trávy, aby si mě nesnědly k obědu. Pak jsem se znovu vykoupal, půl kilometru po proudu, u Mejdanové pláže, kterou kupodivu zájemci uvolnili a měl jsem jí v půl druhé odpoledne jen sám pro sebe a i pro všechny labužníky venkovního koupání. Tento den, šestého října, byl asi vyvrcholením zdejšího letošního léta - teplota vzduchu byla 27°C a vody jen o deset stupňů méně.
	pondělí 5. října Sopky se vynořují Cestou z Madrasu do Wenatchee jsem udělal pouze jedinou fotku. Emily ale jich udělala více; koukni se do albumu, zachytila, jak kočka Mňoukí vnímala jízdu. Fotka sopky je výhled na severozápad na Adams a větrné mlýny - od poblíž Wasco (najdi si na mapě v albumu kde to je). Domů jsme dorazili v pro nás nezvykle brzkou dobu; o půl druhé odpoledne. Na domě pilně pracoval Darrell; dnes dokončil nátěr jižní strany. Mňoukí byla šťastná, že se shledala s jí důvěrně známým prostředím. Po úklidu a šlofíku jsem pracoval na skifu a koupil střešní materiál. Emily upekla klobásky se zeleninami. Zatímco jsem doháněl v práci a obnovil VN, Emily jela v době vhodnou pro seniory - po osmé večer - nakoupit potraviny.
neděle 4. října Mňoukí přihlíží Mňoukí na noční jízdě. Přihlížela nám do talíře při večeři v restauraci Vine-N-Tap v Redmondu. Po ní viděla úchvatný západ slunce za oregonskými sopkami Sestry a štítem Jefferson. V pohodě jsme dorazili do Madrasu, kde ubytování bylo technicky vyhovující.
	neděle 4. října Předal jsem pozdravy rodičům Emily. Koukali jsme se na fotky a Sheila předčítala z jejího diáře o své a Edové návštěvě v Praze v roce 2009. Odpoledne jsme se rozloučili a v trojici - Emily, Mňoukí a já - jsme přejeli autem asi 370 km na sever do města Madras. Cestou jsme si vyšlápli poblíž našeho oblíbeného střediska Sunriver k vodopádům Benham. Tam nám Veverka Čiperka pověděla o svém dobrodružství. O ně se podělíme, až bude rychlejší internet, tak vyčkej. Už to jde, tady je: Dobrodružství veverky Čiperky Veverka Čiperka si vesele pochutnávala na semínkách v koruně vysoké borovice, když pojednou PRÁSK sviš BUCH CÁK... kmen borovice s Čiperkou se zřítil do řeky. Po chvíli se Čiperka z pádu vzpamatovala a nadále si pochutnávala na semínkách z šišek. Kmen s Čiperkou plul poklidně malebnou krajinou. Čiperka usnula. Okolo se objevovala lávová pole a řeka začala sestupovat kaskádami do hlubokého úzkého kaňonu. To se už Čiperka probudila a držela se kmenu všemi drápky, které měla. Kmen se šmikal klikatými peřejemi a vodopády sem a tam, až se zas hladina zklidnila. Pak pokojně zakotvil a Čiperka vyskočila na břeh. Ten příběh mi pověděla, zatímco se držela kůry na jiné borovici, tentokrát dostatečně vzdálené od řeky, kterou přistěhovalci pojmenovali Deschutes, Vodopádová.
sobota 3. října Oslavy narozenin V s Edem, Sheilou, Emily, Nancy, Larrym a Erikem na břehu divoké řeky Rogue, v Grants Pass v restauraci River´s Edge
	sobota 3. října Ed na procházce k a od poštovní schránky, s Beth Když jsem se vracel od jezera, zahlédl jsem chodce.
sobota 3. října Narozeninové ráno na jezeře Emigrant Nečekal jsem, že se poštěstí. Měl být trénink a lodě byly zadané. Zprvu u jezera nebyl nikdo, jen rybáři. Pak se objevili vodáci. Asistentka Toni mě odkázala na hlavního vedoucího Jonathana. Po výměně majlů a telefonátů, zodpovězení dotazníků zda umím plavat, dostat se nazpět na převrácený skif a vypořádat se s koronavirem se nic nedělo, až nakonec zapůsobila zmínka, že náhodou dnes mám své narozeniny. Jeden ze skifů jsem směl použít. Podívej se na fotky z toho zážitku.
	sobota 3. října Poděkování Děkuji ti za popřání k mým dnešním narozeninám. pátek 2. října Uvařil jsem nezvyklou večeři Vepřová kotleta na kapustě s červenou řepou a quinoa s jablečným protlakem
ZAJÍMAVOSTI Vyhlídkový let nad Křivoklátem na prvního října Děkuji, Pedro a Tomáši!
	pátek 2. října Procházky s Sheilou, Carol a Emily; a s Edem a Beth Po jezeře jsem se připojil v městském parku Lithia na procházku s Sheilou (94) a Carol (86) a Emily; později s Edem (99 let) a pečovatelkou Beth podlíž domu E+S.
pátek 2. října Jezero Emigrantů už málem vyschlo, veslování v Ashlandu Bylo chladné ráno, Měsíc ještě téměř v úplňku. U jezera mě čekalo překvapení: KDE BYLO TO JEZERO ??? Až úplně za rohem, kilometr od loďárny, byl ho malý zbytek. Přesto místní vodáci se tam asi před měsícem přestěhovali a v polních podmínkách veslují. Na mě se dnes nedostalo; byl trénink. Aspoň jsem prožil tamní atmosféru a promluvil si s Toni a Diane (ta začínala na uhlíkovém Hudsonu). Koukl jsem se jak zdejší veslaři upoutali skify na zátěže z betonových bloků, aby jim je vítr neodfoukl. A také, jak provedli některé opravy na stejných člunech, jaké opravuji v poslední době já.
	čtvrtek 1. října Mňoukí jela na zájezd na Kráterové jezero a ubytování u E+S (Píše kočka Mňoukí): Po pohodovém přenocování v Yakimě jsme zrána pokračovali na jih. Načepovali jsme benzín v Toppenish za indiánskou cenu a pokračovali jsme padesátikilometrovým kaňonem. Tam jsme počítali výskyt divokých koňů. Dnes jsme jich zahlédli v různých skupinách celkem třicetdva. O třista kilometrů jižněji se Vítkovi povedlo přesvědčit Emily, že stojí za zajížďku zase shlédnout kobaltovou modř úchvatného Kráterového jezera. Posléze pak i umluvil hlídače u vjezdu, že V+E měli permanentku (kterou zapomněli doma - Vítek nelhal !). -Vyjeli jsme do nadmořské výšky skoro dvou kilometrů. Tam mě drželi ve vzduchu u cedule a pak na okraji kráteru. Do Ashlandu jsme dojeli v pohodě před pátou hodinou odpoledne, akorát na začátek "Šťastné hodinky" .. při shledání Emily a Vítka s Edem a Sheilou za příjemného rozpoložení s lahví bílého vína a dobrého povídání. Hodinka uběhla jako voda a pak mě konečně v šest hodin večer nakrmili. Po vyvenčení jsem v pohodě zalezla do své přepravní klícky a v pohodě usnula.

VN říjen 2020