Vítkovy noviny srpen 2014

	Přeji ti hezké září!
31. Studená fronta nad penzionem Na stavidle. V předvečer mé pracovní návštěvy v blízké letecké továrně se nad Uherským Hradištěm přehnala hrozivě vyhlížející oblaka. Vzápětí začlo silně lít. Víc fotek.
	31. U Ladi, Zdenky, Kajky a Koubíčka. Ve Veselí jsme navštívili rodinu mého dlouhodobého spolupracovníka a radovali jsme se s nimi z jejich dětí, plných elánu a skotačení. Děkujeme za pohoštění a podělení se o radost vás obklopující.
31. Zatímco si Em vyšla na dvouhodinouvou procházku lesy v okolí Soběšic, já jsem se kochal architektonickým skvostem z třicátých let minulého století, vilou Tugendhat v Brně. K tomu mě nainspirovalo přečtení knihy Skleněný pokoj. Dozvěděl jsem se nyní i další zajímavost, totiž že v roce 1992 si právě tam mezi sebou dohodli rozdělení Československa dva mocipánové, Klaus a Mečiar. Víc fotek z mé návštěvy.
	30. U Zdenka Po delší době se nám poštěstilo setkat se, zazpívat si s kytarou, hodovat Zdenkovu specialitu kuře grilované na ohni, projít se a popovídat si. Nejvíc jsem byl potěšen vidět Zdenka šťastného.
29. Sraz spolužáků v Rakovníku. Sešlo se nás patnáct, ostatní v duchu či po telefonu. Pěkně jsme si popovídali. Příští rok bude kulaté výročí; sraz je plánovaný na druhou půli dubna 2015.	Ukazujeme si, kudy vede stezka z Nezabudic do skal naproti Bránovu.
	29. Srnka na zahradě. Milana chodí pravidelně navštěvovat srnky, které se prodrou škvírou v plotě zadní zahrady a volně se na ní popásají. Tahle srnka na obrázku dokonce zavítala až k přednímu plotu u ulice, kde si pochutnávala na opadaných jablkách.
	26. Vyspravování schodů. Milan mě požádal o pomoc s vyspravováním schodů vedoucích k domu. Při návštěvách jinde jsme viděli možná řešení oprav schodů, jako například celoplošným zakrytím, přesypáním oblázky, nalepením pryskyřicí (nevěděl jsem, že se dnes i takový druh malty dá koupit). Na druhé straně náš dům má své kouzlo právě ve starobylém rázu a viditelné, na hranu postavené cihly, ze kterých je schodiště vytvořeno, k přitažlivosti přispívá. Kdybychom ty cihly překryli, tak by byla ochuzená. Tak jsme se rozhodli pro kompromis, který bude sloužit na nějakou dobu obojímu, jak kráse, tak užitku.
	26. Milan má zas obědy i večeře. Amalínská školka zas začla vyvařovat což znamenalo, že Milan (jakož i jiní důchodci využívající služeb její kuchyně) si mohli po prázdninové pauze zas začít docházet pro obědy.
25. Setkání s fandy VN. Pod Vyšehradem jsme se setkali za nádherného počasí s fandy mých novin - Jardou, Pavlem a Zdenou. Sledovali jsme veslaře a jiná plavidla a užívali jsme si sluníčka, dobrého pití a jídla. Povídali jsme skoro až do západu slunce. Bylo to příjemné setkání s lidmi s plno inspirujícími nápady.
	25. Vyšehrad. Vyrazili jsme do Prahy na nákupy. Po nich jsme se s Emilí krátce podívali na Vyšehrad. 24. Časový rozdíl na nás dopadl a vyhlásili jsme odpočinkový den, ale moc toho odpočinku nebylo. Po nutném služebním zařizování jsem se pustil do opravy onemocnělých akumulačních kamen, aby měl Milan přes zimu teplo. Povedlo se mi najít závadu, zkrat a přepálení v jednom ze tří ohřívacích obvodů. Závadu jsem opravil z místních zdrojů. Pak jsem ještě Milanovi uschopnil stolní lampu. Mezitím si Milan s Emilí vyšlápli do lesního vzdělávacího parku podívat se na výstavu kamenů. Odměnit jsme se šli do Rest. Nad Hradem.
23. V Kácově. Odpoledne a navečer jsme strávili u příbuzných v Kácově, u Jirky a Věrky. I tam nás hojně pohostili tentokrát českými pochoutkami a tekutinami. Spolu jsme pak vyrazili do městysu podívat se na místní pamětihodnosti. U jezu řeky Sázavy se shlukovali vodáci. Poblíž plavaly nutrie. Místní obyvatelé je vykrmovali knedlíky. Věrka nám povídala zajímavé historky o místním zámku. Žízeň jsme hasili hned vedle, v pivnici pivovaru. Popřáli jsme Jirkovi a Věrce hodně štěstí. Domů jsme se vrátili pozdě večer.
	23. Rodina Kumagai v Praze. Podnájemnice naší kamarádky Mardi, Kaho, nás pozvala na návštěvu její rodiny. Bydlí poblíž Jindřišské věže přímo ve středu města. Otec rodiny, Naoki, vede pražskou pobočku velké japonské obchodní firmy Mitsui. Jeho žena Rika připravila s pomocí své maminky a Kaho skvělé a vzhledné pohoštění. Nechápu, kde v Praze sehnali typické japonské surové ryby a zeleniny. Bratr Kaho, Šintaro, povídal o svém studiu v Praze, již třetí rok na střední škole. Po bytě se proháněly dvě kočky. Kaho a její otec vyjádřili svůj zájem o návštěvu Křivoklátu.
22. Amerika a sv. Jan. Cestou zpět jsme se nakoukli do lomu Amerika, poblíž Mokřinky a prošli si krásný Svatý Jan pod Skalou. V katakombách u jezírka si chudák Milan narazil hlavu o nízký strop. Léčil se pak pivy v restaruraci hotelu Obecná škola. Pomáhal jsem mu. Domů ze Sv. Jana jsme se vrátili přes Stochov.
	22. Se sestřenicemi na Karlštějně. S Milanem jsme vyrazili na setkání s příbuznými. I když vzdušnou čarou blízko, klikatými silničkami mezi Křivoklátem a Karlštejnem nám přiblížení trvalo dobře přes hodinu. To ale nevadilo, výhledy byly nádherné. Setkali jsme se se sestřenicemi, Blankou a Bohuš. Syn Blanky Martin žije v Karlštejně a se svou partnerkou Monikou. Mají plné ruce práce s jejich třemi dětmi - Markétou, Maxmiliánem a Magdalenou. Vítají, když Blanka a Tonda občas přijedou děti zabavit. Martin pak dohání práci přes internet pro své klienty po Evropě. Bydlí přímo pod hradem Karlštejnem, naproti škole a restauraci s papouškem, šikovně si našli. Strávili jsme příjemný den.
21. Křivoklát - Klíčava - Zbečno. Kupodivu jsme nevyspávali kvůli časovému rozdílu celý den a hned dopoledne jsme vyrazili po červené značce na krásnou vycházku přes Klíčavu do Zbečna. Cestou se nám poštěstilo - za denní doby - uvidět stádečko divokých prasat, bachyni a asi tři její selátka. Ve Zbečně jsme poobědvali v Hostinci u Šebků, hned vedle Berounky. Pak jsme si na Správě chráněné oblasti prohlédli výstavu pěkných fotek Křivoklátska z ptačí perspektivy, které vyfotil Petr Dvořák z motorového padáku. Já si ještě prohlédl Hamousův statek a expozici o místních muzikantech. Vlakem jsme se pak vrátili na Křivoklát a nechali se vyvézt nahoru na Amalín malým autobusem firmy Kohout z Karlovy Vsi. Večer jsme strávili v útulné zahrádce Rest. Nad Hradem. Byli jsme vděční, že Milan má tak skvělou restauraci poblíž svého bydliště.
	20. Calgary, Frankfurt, Praha. Po zpožděném odletu kličkovalo naše letadlo silnými bouřkami. Na jídlo jsme museli dlouho čekat a za pivo se muselo platit. Zájezdová společnost Condor, se kterou jsme letěli, nás zrovna neohromila. No ale do Frankfurtu jsme dorazili. Já věnoval co nejvíce času na palubě spánku. Přestup na spoj ve Frankfurtu byl také zajímavý - zavezli nás autobusem pomalu napůl cesty do Prahy, než nás až úplně někde na konci letiště za nákladními letadly nechali po venkovních schodech nastoupit do letadla Lufthansy. Další pokračování bylo už skvělé, uviděli jsme Prahu a její krásy. Shledali jsme se na letišti i s našimi kufry a pokračovali pak autobusem a metrem na Hlavní nádraží. Tam jsme měli zamluvené auto a v něm pak před devátou večer dorazili na Křivoklát. Ještě jsme zastihli mého bratra Milana v Rest. Nad Hradem. Na přivítání jsme si připili výborným českým pivem, krušovickým.
19. Cestování ze Seattlu do Calgary. Budík v půl šesté. Mardi nás zavezla na letiště. Podání zavazadel, bezpečnostní kontrola, vše z kapes! I papíry! Šacování. Uvolnění s latté kávou. V devět nástup. Vyhnali nás z letadla. Něco se porouchalo. Nástup do náhradního. Hodinu zpoždění. Zato nádherný výhled na Seattle a okolí. Dělal jsem plno fotek a později k nim popisky - letiště Seattlu, okolí, kde jsou různé továrny firmy Boeing, střed města, kde bydlí Mardi, ap. Podívej se do "Více fotek". V Calgary pak trčení na letišti dalších šest hodin. Více fotek.
18. Cestování. Vyrazili jsme s Emily na cestu do Evropy. První zastávka byla u kamarádky Mardi v Bellevue poblíž Seattlu, kde jsme přenocovali. S Mardi na obrázku je jedna z jejích podnájemnic, Yukako, studentka z Japonska.
	17. Veslování. Díky nízké vodě se zas ukázal obrácený jehlan a jiné zajímavosti. Vyvesloval jsem k peřejím a haldě. Pak jsem se krásně vykoupal. (3 fotky).
16. Plachtařský výcvik a vyhlídkové lety. Přispíval jsem svým umem a kvalifikací našemu aeroklubu k růstu členstva a fondů. Na závěr dne jsem rozebral svůj kluzák, aby nezabíral místo v hangáru. Byl nádherný den. (4 fotky)
	15. Veslování. Rozhodl jsem se vyveslovat proti peřejím. Povedlo se podél pravého břehu. Nad nimi, na soušce ponderose mě čekalo velké překvapení. Něco, co jsem doposud zde ve Wenatchee neviděl. Na stromě sedělo sedm velikých černých ptáků, velikosti orlů. Po chvíli zkoumání jsem je rozpoznal – byli to SUPI! Strávil jsem pod stromem drahnou chvíli. Sledoval jsem, jak se budou chovat. Jen tak posedávali, jako na obrazu z nějakého westernu a vyhlíželi, kdy se objeví pod nimi nějaká mrtvola, do které by se mohli pustit. Po břehu přeběhl buď jezevec nebo tchoř, a rychle zmizel v křoví. Povedlo se mi ho vyfotit jen zezadu. Supům se moc do létání nechtělo, tak jsem vesloval dál proti proudu, a bez odpočinkové přestávky se mi povedlo dostat se až k peřejím čtvrtým. Cestou jsem volal na orlovce, ti seděli na vysokém hnízdě na vrcholu stožáru a pípali. Něco krmili. Cestou zpět okolo supů jich na stromě bylo už jen tři, ostatní se vznášeli v ladných obloucích nad údolím, svahovali podél domů na vrcholu strže podél levého břehu. Byli výborní plachtaři, mají ještě lepší manévrovací schopnosti, než jiní dravci. Bylo lahodné se na ně dlouho dívat. Pak jsem pozdravil ještě úplně vynořenou nymfu a zamířil zpět k loďárně, kde jsem se u doku zas krásně vyšplouchal. Fotky a videjko (výběr) (všechny) A tady je plno lepších fotek supů.
Viditelnost stále ještě nebyla moc dobrá...	13. Plachtařský výcvik. Nácvik udržet se za vlečnou. Žák RR měl stále problémy. Po vypnutí jsme trénovali vybočení s max. výchylkou směrovky a ustálení do směru, bez překmitnutí. Při přistání jsem musel požádat přistávající dopravní letadlo s cestujími (linku Horizon), aby udělalo nový okruh. Pilot přistával z opačného konce dráhy, co my. Porozuměl, co jsem mu přes ruční rádio řekl, a přistání přerušil. Vznesl se zas a byl nad námi asi 100 m, když jsme pod ním do protisměru přistávali. Při druhém letu měl RR velký problém při rozjezdu, spadlo mu křídlo, kluzák vybočil a směřoval mimo rozjezdovou dráhu (nemá otočné ostruhové kolečko). Musel jsem na chvíli převzít řízení a vrátit kluzák za vlečnou. Od 3 m nad zemí jsem zas vrátil řízení žákovi a zbytek letu včetně přistání byl dobrý. RR se od prvního letu dosti zlepšil. Tak ještě ten vzlet a bude pomalu připraven zas létat solo. (3 fotky)
13. Džemy. Emily ukončuje svůj letní projekt - stovku sklenic různých džemů, které zavařila, ozdobených látkou a návrhem, který vytvořila Karla. Budou to dárky pro hosty na svatbě Laurel a Evana.
Samička mýval	13. Veslování. Byla extrémně nízká voda, asi 1 metr pod normálem. Odrazil jsem od doku a vzápětí střetl na břehu ne jednoho, ale tři (!) mývaly.. rodinku. Dělal jsem fotky, když jsem si pojednou všiml, že o kousek dál jsou další mývalové. Obě skupiny se promíchaly a pozalízaly do nor ve břehu. Vyčkal jsem až vylezli a sledoval, jak se mývalové krmili tím, co našli pod balvany, které s neuvěřitelnou sílou dokázali převracet na břehu a zvláště ve vodě, kde jim je voda nadlehčovala. V norách došlo k nějakému střetu a mývalové vydávali příšerné skřeky, jako kdyby někdo někoho vraždil. Bohužel se mi ten zvuk nepodařilo zachytit na videu, ale na jednom střihu se mi to povedlo a tak diváka mohu „obšťastnit“. Je to jen zaprsknutí, ale při tom jiném střetu ty skřeky trvaly skoro půl minuty. Tolik pro miloučké tvory. Po těch zvucích jsem si uvědomil, jak divoká příroda vlastně stále ještě je. Po dvaceti minutách focení jsem vyrazil dále proti proudu, vysoko nad vodou zachytil motiv „Zářící koupel“ a spěšil jsem k „nymfě“, která podle stavu vodu by měla být úplně vynořená. A byla! Pět fotek a dvě videa (výběr) (všechny)
	12. Práce. Byl jsem zalezlý v kanceláři a pracoval.
11. Vzduch se pomalu nedá dýchat! Podívej se na zajímavou prezentaci o tom, jak se tu kvalitu vzduchu změnila za posledních několik dní, díky lesním požárům. Smajlíky jsem přidal já, grafy odbor ekologie státu Washington. Klikni sem na: (Jak se mi dýchá)
	11. Veslování. Za silného kouřma jsem doprovázel pádlaře, stojícího na prkně. Docela rychle se pohyboval proti proudu. V deltě jsem při nízké vodě zas uviděl jiný kmenový útvar. A v hnízdě orlovců tentokrát byli čtyři! Zbytek dne jsem se skrýval před dýmem, jen jednou vyrazil doručit zásilku pošty. Zas nebylo vidět ani přes řeku. Vzduch měl 39°C a načervenalou barvu. (3 fotky) (9 fotek a 1 videjko)
10. Úplněk. Z ulice před domem jsem zachytil jeho záři. Náhodně okolo projíždějící motorka zanechala barevné šmouhy.
Genko Kathy Beckmann	10. Unitáři. Naše běžná duchovní byla na dovolené. Hostující pastorkyně ze Seattlu vedla mši na téma "Soucítění". Zde jsou některé z hlavních bodů: Jak reagujeme na situace strádání někoho – buď soucítěním, nebo ne. Musíme si dát pozor, abychom to se soucitem nepřehnali. Tím bychom nepomohli – kdy hlava začne pracovat před srdcem, kdy se hned snažíme spravit toho člověka doporučeními, či dokonce přímo mu říkat, co konkrétně má dělat, aby se dostal z bryndy. Takový přístup není ten nejlepší. Jiný druh soucítění, také ne moc dobrý, je přezírání .. kdy postihnutý pak ještě více zoufá, tím, že jeho strádání není viděné, není porozuměné. Skutečně prospěšné soucítění je to srdcem, kdy teprve až později dojde na rozumové odpovídání. Učit se soucítění je možné. Vnímat události bez barvení jich na „špatné, či správné“, ale přijímat je coby jako „Stalo se". Nesnažit se manipulovat. Být přítomen bez říkání něčeho. Duchovní uváděla, jak to hodně pomáhá vězňům, když je jen tak s nimi, už jen její přítomnost jim napomáhá. A říká jim svým postojem, „co jsi udělal, ublížilo, ale já to s sebou dál neponesu.“ Soucítění znamená otevřít se i našemu vlastnímu strádání, přijmout ho, porozumět. Teprve když jsme otevření k sobě, rozumíme si, můžeme pomoci jinému. Tři formy strádání Katastrofické, zjevné .. zemětřesení, požár, násilí, válka apod. Strádání, které si sami na sebe přivoláme svým životním stylem, přeháněnou horlivostí pracovní i jinou.. Strádání nezjevné, bez našeho přičinění.. jako třeba stárnutí. Soucit, účast .. soucítění .. dává formu prázdnotě. Je to chvění srdce v odezvě na strádání někoho jiného. (tři fotky).
	9. Večeře se šlapači. Uprostřed léta, kdy je moc teplo a tudíž dočasně nikam nechodíme společně šlapat, jsme si udělali setkání na terase u Monteho a Judy, s Lynnem a Judy. Drew a Cathy lezli v Kalifornii po horách. (3 fotky)
9. Veslování. Byla nízká voda a nad peřeje se nedalo dostat. Navštívil jsem nymfu, kde mě zastihl kamarád Joe M. Spolu jsme pak vyveslovali nad horní most, kde jsem mu ukázal hnízdo orlovců. Dnes jsme uzřeli jen jedno z tří tam vyrůstajících mláďat. Zbytek dne bylo příjemné teplo, s vysokou průsvitnou oblohou. (8 fotek a 2 videjka z veslování)
8. Obyčejný den. Můj dnešní den byl velmi prozaický, vyplněný běžnou prací v kanceláři. Malinko jsem si přivydělal, jinak to bylo samé neplacené pomáhání zákazníkům s titěrnými problémky. Pak jsem se pustil do poslední bitvy se sekačkou. Vyhrála. Naskočila na pár vteřin a pak vypustila konečný dech. Tak jí příští týden vezmu do opravny, kde jsem jí před lety koupil použitou a vyměním za snad novější. Nejplodnější a nejúspěšnější část dne (když už se stmívalo a venku bylo zas přijatelně) byl souboj mezi plevelem na jahodovém záhonu a námi. Plevel neobstál. Tedy aspoň než se zas za nějakou dobu vzpamatuje.	7. Karlin dům na kolečkách jde do zotavovny. Podívají se mu na rozvod elektřiny, vody a snad uschopní nejen to, ale i porouchanou ledničku. Karla akci koordinuje na dálku z ledovce. My jsme domeček jen převezli z úkrytu na letišti do opravny ve Wenatchee, kterou si vybrala. Potěšilo mě, že motor i přes dvouměsíční nečinnost a horka bez problému naskočil.
7. Veslování. Dnešek byl ve znamení mločka, či leguánka. Nad třetími peřeji jsem vytahoval svůj skif na písečnou mělčinu, když něco začlo šimrat mé chodidlo. Překvapením jsem odskočil a začal zkoumat. Podívej se na (výběr) či (všechny). 6. Práce. Strávil jsem celý den pomáháním zákazníkům. Na závěr mého pracovního dne jsem zas opravoval regulaci zavlažování, úspěsně, po něm sekačku na trávu, ta se však i přes mé opravářské domlouvání rozhodla stávkovat.
	5. Veslování. Osma i čtyřka končily. Vzal jsem to tentokrát po proudu Kolumbie až pod spodní silniční most. Při návratu podél východního břehu jsem si všímal bezdomovoců a zajímavých tvarů a živočichů. Sluníčko zářilo. Od soutoku s Wenatchee jsem zvolil dolní deltu, po proudu. Pozdravil jsem srnu. Bylo krásně a dalo se dobře dýchat. (výběr) (všechny)
4. Portland. Vystoupali jsme s Em na vrchol vyhaslé sopky Tábor, odkud je hezký výhled na střed Portlandu, než jsme se vrátili zpět do výhně ve Wenatchee.
	3. Večeře u Lois a Roba. Sešli jsme se u nich i s Sheilou a Nancy, mátí a sestrou Emily, respektive, které přijely také na oslavu Laurel. (4 fotky)
3. Cyklistický závod. Evan se v největším horku dne (33°C) honil s čtyřiceti nejlepšími cyklisty ze severozápadu USA ve vyčerpávajícím 75-ti minutovém závodě. Držel se skvěle, ke konci ho opouštěly síly. (12 fotek, 1 video)
	3. Setkání s Laurel a jejími příbuznými. V tento den uspořádaly ženy oslavu nadcházející nevěsty Laurel a obdarovaly jí vhodnými dary. Předtím jsme se sešli na oběd s rodiči Laurel, Dennisem a Jean, a Evanem a Laurel. Během oslavy žen se muži šli podívat na Evanův závod. Navečer jsme se pak všichni sešli v domě Ericka a Agi, kde se oslava konala. (17 fotek)
	2. Cyklistický závod. Evan zápolil v 60 minut trvajícím závodu okolo pekáren firmy Franz v Portlandu. Vedlo se mu celkem dobře. Přijeli jsme se s Em na něj podívat. Do Portlandu jsme vyrazili z Wenatchee v půl jedenácté dopoledne a dorazili v pět odpoledne. Ubytovali nás naši přátelé Rob a Lois, se kterými jsme se navečeřeli u pojízdných kuchyněk na ulici Bellmont a pak od sedmi večer sledovali Evana. (28 fotek, 1 video)
	2. Veslování. S kamarádem Joe M. jsme vyveslovali ke druhým peřejím. (11 fotek, 1 video)
1. Plachtění. Při třetím letu se studentem nám po přílišném vybočení prasklo v sedmdesáti metrech vlečné lano. Podívej se na fotky a video z letu.	Fotky a video poskytl Mark Adams