Vítkovy noviny srpen 2017

a	Hezký den !
3!. čtvrtek Oprava skifu část 3 Dokumenty pro mého zákazníka s rakovinou nepřišly, tak jsem se věnoval opravě špičky skifu. Včera mi Larry dal prototyp dřevěné vložky, z cedrového dřeva. Ten jsem upravil a doplnil dalším. Slepil jsem je dohromady. Chystal se vyplnit spáry, to už jsem vzdal. Bylo zas 34°C. Po příštích osm dní má být každý den okolo 37°C, jasno, jen v úterý nějaké mraky. Tak léto tu bude zřejmě pokračovat i do září. Vidím, že v ČR se má výrazně ochladit. Posílám ti přehršle tepla !!!
	30. středa Narozeniny Larryho na jezeře Chelan Larry a Penny pozvali Emily a mě na projížďku po a vykoupání se v jezeru Chelan. Toto jezero je jednou z největších atrakcí okolí. Je osmdesát kilometrů dlouhé. Na jeho východním konci je zalidněné, většinou víkendovými domy movitějších lidí ze Seattlu. Projeli jsme se, poobědvali v restauračce Na Severním Břehu v městečku Manson a na více místech jsme se vykoupali. Voda byla u povrchu vlažná, níže občerstvující. Vzduch se dal dýchat. Larrymu jsme dali přáníčko a sfoukl svíčičky. Dnes mu bylo sedmdesátjedna let. Bylo příjemně.
30. středa Veslování Před východem slunce bylo už 23°C. Vzduch byl hustý od požárů, ale nesmrděl. Měl téměř obdobnou vůni, jakoby se sedělo u táboráku. Vzal jsem to deltou, k peřejím a rouře. Zahalekal jsem a nad haldou jsem se zas báječně vykoupal. Doprovázely mě kachny, rackové, husy a pípající orlovci.
	29. úterý Ohně ve Washingtonu Už delší dobu je tu zakouřený vzduch. Vlevo je vysvětlení. Tady jsou spojky na víc informací: - Přehled lesních požárů ve Washingtonu. - Obrázky těch požárů z družice.

28. pondělí Veslování Byla trochu vyšší voda a kouřmo, 18°C. Východ slunce vypadal jak požár. V deltě mě ze stezky upozornil chodec na srnu. Na Wena mě doháněli tři kajakáři. Ujel jsem jim k peřejím. Na Kolumbii nad haldou jsem se báječně vykoupal. Za zpěvu, počítání a halekání po dvou a půl hodinách jsem zas zakotvil u doku. Doma po nakrmení Mňoukí a sebe jogurtem jsem posnídal s Em společně. Ta nezvykle brzy na ní si vyrazila na výšlap ke hřbitovu starousedlíků, před svou snídaní. Zbytek dne jsem sloužil zákazníkům.
	27. neděle Na trhu a ostrově Rob nás vzal na svůj oblíbený trh, kde nakupuje jehněčí maso (viz ceník v prezentaci, ceny za libru), poslechli jsme si tam tříčlennou kapelu a prohlídli snad sto stánků se vším možným od květin přes zeleniny, ořechy, ovoce, nábytek, šperky a hotová jídla. Pak jsme o kus dále přešli na ostrov v řece Willamette, přístupný bez brodění, tak nízká byla voda. Jmenuje se Jelení skála. Je devět km jižně od středu města Portlandu. Na ostrově rostly i tyto květiny, druh orchidejí (později jsem určil, že se jmenují latinsky impatiens capensis). Odpoledne jsme se vrátili do Wenatchee, kam jsme po šesti hodinách jízdy dorazili před desátou večer.
26. sobota S příbuznými a přáteli v sobotu Následovala další setkání s rodinami Laurel a Lois.	Bianca
	25. pátek S příbuznými a přáteli v pátek Po úspěšném doručení kluzáku v jižní Karolině jsem spolu s Em vyrazil do Takomy na setkání s Karlou a do Portlandu sejít se s Robem a Lois, a u nich s Evanem a Laurel.
24. čtvrtek Hovor s konzultantem letiště Po létech snah se našemu aeroklubu zdařilo navázat konstruktivní kontakt se správou letiště a přišel za námi konzultant. Toho najmulo letiště, aby jim pomohl vypracovat výhledový plán na dalších 10 - 20 let. Bohužel jak před asi deseti lety jednou správa letiště uzavřela vzletovou dráhu hned vedle našeho plachtařského hangáru (aby ušetřili náklady a zbylo jim na platy pro úředníky letiště), jak se zdá, pro ještě větší náklady na její znovuotevření již znovu původní dráha otevřena nebude. Výhledově však pro správu letectví USA označí trávu podél bývalé dráhy jako nezpevněnou vzletovou plochu (na obrázku vpravo vpopředí), zatím jen pro přistání. Ale uvidí se, možná z ní časem budeme smět i startovat. Náš plachtařský hangár je v pozadí za skupinou plachtařů, kteří hovoří s konzultantem. Byl to na letišti vůbec první hangár, před všemi ostatními, a před tím, než se do správy letiště dostali úřední šimlové.
	24. čtvrtek O zdraví Zářijové číslo Národního zeměpisného magazínu NGM je zaměřeno na zdraví. Je v něm mj. také zmínka, proč záleží na citech. Překládám zde pro tebe tu část, která mě zvláště zaujala: "Jsem hluboce znepokojen úrovní stresu, kterou naše země zažívá. Myslím, že nám brání v tom, abychom dosáhli plného potenciálu. Dlouho jsem věřil, že v podstatě existují dvě síly nebo city, které řídí naše rozhodnutí - láska a strach. Láska má mnoho projevů: soucit, vděčnost, laskavost a radost. Strach se často projevuje v cynizmu, hněvu, žárlivosti a úzkosti. Obávám se, že mnozí v našich společenstvích jsou řízeni strachem. Je to částečně kvůli věcem, o kterých jsme četli ve zprávách, které nám dávají znepokojení o stavu světa. A je to také proto, že jsme si opravdu neupřednostnili pěstování kladných citů, které vycházejí z lásky." Zde je celý text interview s Vivekem Murthy (vlevo na obr., z NGM), generálního chirurga USA od 2014 do jara 2017.
24. čtvrtek Veslování Za východu slunce pokrývaly oblohu ciry. Bylo 19°C a větrno. Jen kousek nad dokem jsem si všiml pohybu na břehu. Ano! A jaké překvapení: Na velké rybě si s gustem pochutnával mýval. Promiň rozmazané fotky, stále fotím jen na mobilu. Objel jsem svůj obvyklý okruh. Obdivoval jsem vrány, které přistávaly na někým nově vybudované skulptuře z klacků. V horní deltě jsem vystoupil a udělal pár zas trochu jiných záběrů. Odvlekl jsem také na břeh jednu velkou větev z nejsevernější části, poblíž "Lochnesky", která byla přímo v cestě skifu. Slunce již začlo krásně zářit. Vesloval jsem tedy pak dále, jak jsem přišel na svět. Nad haldou byla tentokrát zas krásně čistá voda. Odplaval jsem asi 250 temp. Za zpěvu jsem pak splul zpět k doku, kde začínaly dvě kajakářky. To už jsem zas měl něco na sobě. Mezitím Em šla s M+J a Cathy na výšlap k jezeru Clare. V práci bylo poklidně. 23. středa Dnes jsem spal rekordně dlouho, do 08:20 (spát jsem šel v 1 ráno, tak proto). Dlouho jsem pracoval. K snídani jsme měli vajíčka. Pak jsem opravil jeden ulomený stříkač zavlažování a vůbec ne jako ranní ptáče jsem se v půl desáté odebral do kanceláře. Věnoval jsem se papírování pro doručení kluzáku zákazníkovi s rakovinou. Nakoupil jsem také novou zásobu zrníček a ty pak dal smíchané do mrazáku. Odpoledne bylo 35°C.
	22. úterý Veslování Před východem slunce byl naprostý klid. I na Wena se voda nehla. Až u peřejí bublala. Protáhl jsem se okolo příšery horní deltou. Nad haldou jsem odmítl vlézt do vody. Po řece plulo plno splašků. Až na druhé, východní straně, u mládeží oblíbené pláže, v této době liduprázdné, jsem si hezky zaplaval, dobře přes dvěstě temp. Když jsem se přibližoval zpět k doku, vyráželo odtamtud devět žen na kajacích. Domů jsem hned nejel. Zajel jsem do obchodu s průmyslovými potřebami. Vybaven epoxidem jsem se vrátil zpět ke skifu, a zalepil rozklíženou levou vzpěru vesla. Cestou domů jsem se postaral o zalití zahrady známých, vyzvednutí jejich pošty, nakrmení kočky Ray (které říkám mořský ježek, jak je nafouklá) a pak doma obšťastnil naší kočku Mňoukí jogurtem. Em mezitím vyrazila se dvěma ženami na výšlap ve velehorách poblíž Leavenworthu. Po svém sníbědě jsem se věnoval dalším přípravám na doručení kluzáku a jiným pracovním záležitostem. Teplota v poledne měla už 31°C a nadále stoupala, vlhkost jen 24% a klesala, bylo jasno a čistý vzduch. Uvědomoval jsem si a byl jsem vděčný, že v tak ideálním prostředí mohu žít. Jak jen je možné se s tebou dělím aspoň o představu.
	21. pondělí Zatmění slunce ve Wenatchee Náležitě vybavení speciálními a schválenými brýlemi jsme zírali na Slunce. Skutečně z něho vykusovalo něco čím dál tím větší úsek. Na počítači jsme mohli jednodušeji a v přímém přenosu sledovat, jak Měsíc putuje před Slunce, jak je Slunce vysoko nad obzorem ve stupních a kolik stupňů na obloze je vzdálené od severu. Údaje se měnily každou vteřinu. Listy stromů vrhaly postupně zaoblenější stíny a projekce smrskávajícího se Slunce. Šroubovákem jsem udělal několik děr do staré krabice od poštovní zásilky. Ty díry pak sloužily jako čočky dírkové kamery. Na schody před naší garáží jsem tak promítal bez potřeby chránit si oči, jak se tvar slunce měnil. Kočka Mňoukí pobíhala sem a tam, zatímco světla ubývalo. Začlo se znatelně ochlazovat. V největším zatmění tu svítilo slunce už jen 7%. Teplota za tu dobu opadla o 3,3°C. Neskutečné však, že tak málo světla krajinu ještě krásně viditelně ozařovalo. Projekce listů na dlažbu a palubovky terasy vrhaly krásné srpečky. Skrz ochranné brýle se mi povedlo na kameru mobilu zachytit, co jsme viděli. Postupně se začalo rozzařovat. Ukouslé slunce jsme mohli sledovat po dobu dvou hodin a třiceti dvou minut. Jedinečný zážitek.
Dnes jsou dvě události. U tebe a u mě ve vzpomínce výročí od okupace a zde úplné zatmění Slunce. Má trvat dvě a půl hodiny, s maximem v tvých 19:23 hod. Zde má být na 93%, dále na jih 100%. Podívej se na “živý přenos” z Wenatchee zde. Je tam plno zajímavostí.
	20. neděle Oprava skifu - část 2 V pospolitosti unitářů jsme se s Larrym dohodli, že odpoledne budeme spolu pracovat na skifu v loďárně. Dobře jsme si při práci popovídali.
Veslování Bylo šedo a 17°C. Voda na Kolumbii byla mimořádně nízko. Zamířil jsem k Nymfě. Vystoupil jsem ze skifu. Na Wena se vytvořil velký ostrov, hřbitov kýlu. Zas jsem ho pěšky prohledal. Zpozadí přihlížela volavka. Překvapilo mě, jaký tam byl nános nového bahna. Pod železničním mostem se dalo vydrat jedině nejsilnějším proudem, povedlo se. Dával jsem velký pozor na skryté pasti. Po otočce u běžných peřejí jsem pak vyvesloval nad horní most. Cestou jsem zahalekal do roury. Nad haldou jsem se teprve vysvlékl, bylo citelně chladno. Voda v Kolumbii byla znatelně teplejší, než vzduch. Měla 19,2°C. A tak jsem si v pohodě zaplaval. Unitáři měli program o demokracii a volbách. V současné politické situaci to bylo docela aktuální.
19. sobota Ozdravovna Nic netrvá navždy. Ale to, co stojí za to, se dá prodloužit.
	18. pátek Hudba Zabruslil jsem na webové stránky skupiny Brutus a tam jsem si povšiml, že člen kapely Vláďa Hasal byl před pár dny i dnes v pořadu Uši, českého rozhlasu radiobeat. To mě vedlo k několika objevům, z nichž se zde dělím o tyto: Michael McDonald, někdejší předák mých velmi oblíbených skupin Steely Dan a Dobbie Brothers vydá svou novou deskou. Má název “Wide Open” a oficiálně vyjde 15. září. Z toho alba mě zaujala, z řady rozličných důvodů, již dostupná skladba "Half Truth" (Když se poloviční pravda stane úplnou lží). Jednak mě oslovil zvuk i text, barva, atmosféra, a také city vyvolávající video doprovázející nahrávku, jak bylo vytvořeno, s fascinujícími scenériemi, ve kterých jsem letos osobně prožil povícero dní. Také pro studenty angličtiny se mi líbilo, že do videa jsou vmontovány i pěkně graficky provedené titulky. Posuď pro sebe. A když máš zájem, tady si poslechni výběr z nejlepších skladeb od Steely Dan a Doobie Brothers.
Veslování Na vodě bylo nádherně, přes velký vítr a vlny na Kolumbii. Na Wenatchee bylo klidněji. Mou pozornost odvedl pípající orlovec. Pojednou jsem byl pod vodou. Vypadl jsem ze skifu. Ten se skoro překotil. Vrazil jsem totiž do pahýlu zbylého od pilíře ze starého mostu. Mobil se mi naštěstí nezaplavil. Zůstal v sundané botě nacpané pod stupačkou a nevypadl. Zbytek trasy jsem dokončil bez promočeného oblečení, prostředkem řeky. Vlny byly už pěkně hrozivé. I tento den se začal nějak tak dále vyvíjet. Jaké budou další?
	17. čtvrtek Zrána jsem měl hrůzný sen, že jsem ztratil svůj batoh někde v nějakém velkoměstě v autobusu, se všemi svými doklady a penězmi. Co by tomu řekl psycholog? Zahloubal jsem se do práce. Plno zákazníků se zajímalo o své objednávky i možné nové. V poledne jsem zavezl Emily na autobus, odjela na dva dny ke kamarádce do čtyři hodiny odtud vzdáleného Bellinghamu. Na mě pak mimo práce v kanceláři vybylo starání se o zahradu, květinky, kočku a zajíce sousedů a o jinou kočku zas jiných lidí. Společnost mi dělala na chvíli i místní veverka.
16. středa Plošticová epidemie Už snad měsíc se tu příšerně rozmohly ploštice. Ohromilo mě, že jsem si na to české jméno vzpomněl. Latinsky se jmenují Pyrrhocoris apterus a když klikneš na podtrhnuté, dozvíš se o těchto náruživých smilnících mnohem více. Jsou všude, i do mé kanceláře pronikly a já jsem jich vyhodil dveřmi ven již snad šest set. Jinak jsou úplně neškodní, nekoušou a nechápu, čím se živí. Hm, v kanceláři mám jeden filodendron a druhý nějaký gumovník. Ty však vesele nadále rostou přes mou nevšímavost je zalít. Někdy přežijí i měsíc bez vody! A to v podmínkách, kdy je vlhkost vzduchu uvnitř pod třicet procent!
	Lidský obsah mého zaměstnání Zákazník, kterému budu příští týden doručovat jeho již v březnu roku 2016 objedaný kluzák, se mi svěřil s velmi smutnou skutečností. Už přes rok nemůže létat, dostal rakovinu, nyní se léčí chemoterapií a cítí se nahoru a dolů. Mám s ním dlouhodobý vztah. Již v roce 1994 si od mé firmy koupil a já jsem mu doručil nový český kluzák, L33 Solo, tehdy ještě z Kunovic. Nyní si koupil nový z Litvy. Organizuji doručení tak, aby mu byli jiní lidé nápomocní s vykládkou. Dnes jsem byl potěšen, když majitel plachtařského letiště, kde můj zákazník svůj nový kluzák chce umístit, mi vrátil telefonát a nabídl pomoc. Je to ožehavá lidská věc. Mám plno nadržených jiných zákazníků, kteří by rádi přišli zevlovat, jak ten nový kluzák vypadá, ale asi jejich nával pozdržím, z respektu. Tolik trochu o mé práci.
Veslování Bylo nádherně. Červánky, vánek, blankytně modrá obloha. Začal jsem před východem slunce, projel okolo obludy u laguny, výše pak okolo Zářící koupele, k peřejím. Pak u soutoku Wenatchee s Kolumbií jsem se prošel po pískovém ostrovu, kde nějací tvůrci postavili kostru teepee. Nad haldou na Kolumbii jsem si zas báječně zaplaval. Dle hlášení z obou přehrad se teplota vody v řece již přibližuje 20°C. Sledoval jsem také, jak se osvícená část Měsíce viditelná odtud na obloze čím dál tím více scvrkává a přibližuje se ke Slunci. Měsíc má zde příští pondělí světlo od Slunce na víc jak 90% zablokovat, a dále na jih, v Oregonu, úplně. Už nyní se tam přesouvají davy diváků, včetně našich sousedů, shlédnout Zatmění Století.
	15. úterý Ponoření se do švédské kultury Už nějakou dobu čtu (či se nutím do čtení) knížky Muž jménem Ove, přeložené ze švédštiny do angličtiny, od autora Fredrika Backmana. Přiznám se, že čtení ode mě vyžaduje dobrou dávku trpělivosti. A večer jsme si v našem domácím kině pustili film Tak jako v nebi od švédského režiséra Kay Pollaka, s výlučně švédskými herci a prostředím, švédsky mluvený, s anglickými titulky. I zde byla vyžadovaná od diváka značná přizpůsobivost a pochopení zřejmě zakořeněných švédských zvyků a očekávání.
14. pondělí Veslování Bylo průzračné ráno, patnáct stupňů a chladný větřík. U doku zas plaval asi norek. O kus dál proti proudu na mě mrkala rodinka čtyř mývalů. U mostu pro pěší šla po břehu srna a pak za ní hopkal zatoulaný koloušek. U peřejí jsem otočil a od soutoku pokračoval dál proti proudu Kolumbie. Nad haldou mě čekala báječná lázeň. Voda byla teplejší, než vzduch! Měla 19°C.
	13. neděle Večírek šlapačů Tento den nás po čtrnácti dnech hnědého kouřma obšťastnil blankytně modrou průzračnou oblohou. Bylo nádherné zas ostře vidět okolní krajinu a dýchat osvěživý čistý vzduch. O to se postarala studená fronta, která přešla v noci, s deštěm. Zas po čase jsme se sešli v plném počtu osmi lidí šlapačů na večírek u nás, s popíjením piv, hrou házení pytlíků a večeří. Dokonce jsme zazpívali (tedy - Monte a já) jednu americkou písničku, o Kolumbii.
Pohřbené trubky zavlažování
	12. sobota Kruhová večeře u Chris R. Unitáři se sešli na společenský večírek. Popíjely se vína, posedělo se uvnitř i venku a pak stylem každý přinese nějaký příspěvek jsme se nasytili chutných jídel. Někteří, kteří vydrželi až do západu slunce, si pak zazpívali. Hrál jsem na výbornou akustickou kytaru Chris a i zazpíval jednu písničku v češtině.
Exkurze u helikopterové letky Využil jsem náhodného pozvání a přivedl s sebou tři členy našeho aeroklubu. Na konci uzavřené vzletové dráhy u našeho plachtařského hangáru se utábořila letka s jednou helikoptérou Sikorski S-61. Jsou tu na smlouvu na hašení lesních požárů. Normálně těží dřevo. Jejich ústředí je ve White City poblíž Medfordu v jižním Oregonu. Dozvěděli jsme se plno zajímavostí o jejich provozu. Ve firmě mají třicet pilotů. Z toho čtyři jsou ženy. Jedna z nich byla druhým pilotem v letce na našem letišti. První pilot byl Gary, létá už padesát let. Je mu sedmdesát. Na obrázku je to ten sedící. Uprostřed na obrázku je Dave, jejich mechanik. A vlevo je pilotka Susan. Té jsem se otázal, kolik jí je let. Prý třicet šest. Létat se začla učit před pěti roky. Od té doby získala oprávnění obchodního pilota, instruktorské a nalétala 1500 hodin. Z toho v typu na obrázcích padesát. Na obrázku nejsou dva zbylí členové letky, řidiči cisterny s palivem a náklaďáku. Helikoptéra je schopná unést náklad dvě a půl tuny, nebo třicet lidí. Sdílní členové letky pracují 12 dní v kuse a pak mají 12 dní volno. Akorát přiletěli od hranic s Kanadou, kde pomáhali hasit lesní požár u Diamantového potoka.
	Plachtění Šel jsem na schůzi klubu a následně pak pomáhat na letiště. Na schůzi jsem pověděl o Blanících a jejich oživení. Potěšilo mě, že přišel HankT, kterému bude v únoru 88 let. Je konstruktérem oblíbeného jednosedadlového kluzáku Duster. Zas jsme si po létech padli do noty. Na letišti naše parta umožnila dvoum zájemcům vyhlídkové lety. Já jsem svezl nějakého DeanaK, dříve letce. I po dvacetileté odmlce mu to celkem šlo.
Veslování Počasí vypadalo jak uprostřed zimy, s tím rozdílem, že při východu slunce bylo už 24°C. Potkal jsem se s roztomilými mývaly. Nacpal jsem se posledními morušemi tohoto roku a dorazil ostružinami. Při nízké vodě jsem našel nymfu. Vykoupal jsem se nahoře pod mostem. U doku začínaly ženy kajakářky.
	11. pátek Pokračování zavlažovací ságy Dopoledne jsem dělal vypodložení trubek a ventilů, před očekávanou konečnou provozní zkouškou a pak doufám následného zas pohřbení. V práci dělám přípravy na doručení zásilky kluzáku kamionem. Zákazník si objednal doručení na letiště uprostřed řídce obydlené oblasti ve vnitrozemí na východním pobřeží Ameriky. Poslední dny jsem trávil jak nějaký Marťan vyhledáváním místa přistání na Zemi … vykládací rampu. Konečně pomocí družicového náhledu jsem našel bývalou továrnu, která vyhořela a zůstaly z ní jen základy, včetně dvou ramp, zřejmě volně přístupných. Nyní ještě aby tam nic nebylo už znovu postavené. Budu doručovat na dálku. Pošlu tam svého kupce, aby to prozkoumal předem. Mám pro něj nafoceno, ještě jsem neodeslal. Doručení bude probíhat v třetím týdnu v srpnu. Spolu s tím vykládáním také zajišťuji předeclení a námořní pojištění. Zákazníkovi jsem již dal pokyny, co má dělat, aby si svůj kluzák zaregistroval a sehnal někoho od leteckého úřadu k povolení začít s ním létat. Mezitím se handrkuji s přepravním makléřem ohledně vícenákladů, které si chtějí připočítat za úkony, které vůbec neudělali. No, zkrátka, na nudu si rozhodně stěžovat nemohu!!
10. čtvrtek Výměna opotřebovaných řídících ventilů zavlažování Odpoledne za dvě hodiny zamontoval technik Kyle se svou pomocnicí novou sestavu ventilů. Večer přišla faktura, která nám vyrazila dech. Stálo na ní, že je splatná hned. A to se ještě musí počkat 24 hodin na vytvrzení spojů, než se do trubek může zas vpustit voda a systém přezkoušet! Snad bude pracovat tak spolehlivě, jako vyúčtování !!!!
	Veslování Na doku seděla kachnička s matkou .. neobvyklé, pro tuto část roku. A ani se neměly k útěku. Cestou k peřejím jsem se setkal s kamarádem LT, byl také na skifu. LT je nyní předsedou našeho vodáckého klubu. Domluvili jsme se na opravě skifu, který byl odstaven. U koupaliště parku plavala hrozivě vyhlížející obluda - stroj na odstraňování vodních řas. (Později jsem četl v novinách, že dva pracovníci s tím strojem odstraní za den k 25 metrickým tunám řas.) Poblíž roury byla volavka a nad haldou zas báječné koupání. A vzduch se začal postupně vyčišťovat, i když k obvyklé čistotě má ještě hodně daleko. Velká vedra pokračují, už snad třetí týden jsou teploty nad 35°C a měsíc a půl ani kapka deště.
9. středa Kopání hrobu Rozhodl jsem se nechat vyměnit přes třicet let staré ventily dálkového ovládání zavlažování zahrady. To po shlédnutí několika instruktážních videí, jak to udělat sám. Usoudil jsem, že nejvíc práce je s lopatou, do toho jsem se pustil a tu specializovanou část jsem přenechal specialistům.
	8. úterý Návštěva členů cestovního klubu Z včerejška na dnes jsme u nás ubytovali Dorotu a Steva B., z Floridy. Zajímaví lidé. Ona byla učitelka na škole pro zvláštní děti, on makléř s pojištěním a nemovitostmi. Jemu je 75 let. Právě mu umřel bratr, který žil zde poblíž. (Byli na dovolené ve východní Kanadě, když se dozvěděli o úmrtí. Proto přijeli sem. Autem z místa, kde na Floridě bydlí, je sem do Wenatchee 4.800 km. My jsme se nedávno stali členy cestovního klubu, přes který si D+S s námi narychlo dohodli ubytování.)
Veslování a norek Rychle jsem obvesloval svůj obvyklý okruh. Pod horním mostem jsem se vykoupal. U doku mě čekalo překvapení - už podruhé letos. Tentokrát jsem byl schopen norka zachytit na fotkách (promiň, jsou všechny nízké kvality, ale přece jen). Byli tam nejméně dva norci, tak asi rodinka.
	7. pondělí Muzeum Maryhill Na vysokém ostrohu nad řekou Kolumbií na straně Washingtonu je zámek Maryhill. Ten si nechal začátkem 20. století postavit jeden železniční baron, Sam Hill. Poopravil jsem si své poznatky. Původně jsem vyrozumněl, že zámek postavil pro svou ženu, a té se do pustiny nechtělo a zámek byl opuštěn. Blíže skutečnosti je, že Hill postavil předtím jiný výstavný dům, v Seattlu, ale ani do něho se ženě Mary nechtělo. Sam asi byl přílišně náročný. Jeho ctižádost neznala meze. Proslavil se mj. tím, že dávno před příchodem silnic nechal postavit pětikilometrovou skvělou asfaltku k zámku, jako příklad, jak by se pustina dala zpřístupnit. V době první světové války přesvědčil Sam stát Oregon investovat do výstavby silnice napříč Kaskád podél Kolumbie. Utkvělo mi v paměti jeho argumentování: "Máme tu nádhernou přírodu, kterou, když jí citlivě zpřístupníme, budeme moci opakovaně prodávat, bez toho, abychom jí vyplýtvali." Silnice byla postavena, s velkým úspěchem. Sam Hill pro své projekty jezdil po světě přesvědčovat aristokratické nadšence - a povedlo se mu nalákat královny - rumunskou, belgickou, také japonské šlechtice, atd. a ti pak významně přispěli dary obrovských hodnot pro vzniklé muzeum, které pro veřejnost bylo otevřeno až po Hillově smrti, od roku 1940. Nyní je muzeum ohromujícím způsobem vybaveno a zadá si s těmi ve světových metropolích. Největší šok zažívá návštěvník, že něco takového existuje ve vyprahlé pustině.
Procházka ve Wasco Posnídani jsme v domě Lisy a ta nám pak ukázala pamětihodnosti ve Wascu. Na chvíli jsem se odpojil a šel jsem si prohlédnout tamní letiště. Byly tam dvě práškovací letadla a jedno do buše. Ve Wasku žije asi 400 lidí. Z počátků obydlení tam zůstalo několik výstavných domů ve viktoriánském stylu. Ty jsou postupně skupované lidmi z Portlandu a přeměňované na penziony, jako ten, kde jsme bydleli. Ve Wasku je jedna restaurace, obchod s potravinami, dva kostely, pošta. Bývala tam základní škola, ale i ti mrňousi jsou nyní převážení do 16 km vzdáleného Mora. Náhodou jsme se setkali se starostkyní, také transplantované z oblasti Portlandu, když se na vejminek do Wasca s manželem přestěhovali. Chce prý Wasco znovu oživit. Držím jí palce.
	6. neděle Do Oregonu na setkání s Lois a Robem Vzduch ve Wenatchee se dal krájet. I ten samý o 300 km dále na jih. Ale - jak jsme přejeli poslední hřeben a sjeli k řece Kolumbii, která v tom místě tvoří předěl mezi státy Washingtonem a Oregonem, vzduch zředl a dalo se dýchat. Setkali jsme se s přáteli Lois a Robem z Portandu ve vinohradech Maryhill. Koštovali jsme tamní výborná vína. Využili jsme jejich sportovního hřiště a zahráli jsme si hru bacci. Přemístili jsme se pak asi patnáct kilometrů dál na západ do dalších vinohradů zvaných "Na útesech Kaskád" a po návštěvě tam jsme přejeli do blízkého města The Dalles na večeři v pivnici Freebridge. O osmé večer, za záře měsíce v úplňku, jsme se ubytovali v soukromém domě v městečku Wasco v Oregonu, asi padesát km jihovýchodně od The Dalles. Jeho spolumajitelka Lisa s námi strávila hodinu a půl povídáním o tom, co obnáší podnikání v provozování penzionu, a posloucháním o našich zážitcích. Lisa má běžné zaměstnání coby rentgenová technička a její manžel David je specialista na práva. Na vejminek si koupili historický dům uprostřed velmi málo zalidněného východního Oregonu. Zatímco oba ještě pracují v Portlandu, dvě a půl hodiny vzdáleného autem od penzionu, střídají se v jeho provozování, už osm let.
5. sobota Shledání s Ritou a Garym Po pěti letech přijeli do Wenatchee bývalí činní členové místní pospolitosti unitářů. Pronajali si na pár dní prázdninový dům a sezvali kohokoli, kdo by chtěl přijít na koktejlový večírek. Srovnával jsem tuto událost s českými třídními srazy, kde si málokdo popovídá každý s každým. Objevil jsem důvod, proč si nepopovídá. Na českých srazích se lidi při příchodu pozdraví a hned si sednou. Po zbytek večera jsou pak víceméně odříznutí od možnosti popovídat si s jinými, mimo s bezprostředními sousedy u stolu, vlevo, vpravo, a naproti. Rita a Gary to navrhli jiným způsobem a provedli skvěle: Tím, že navrhli koktejlový večírek, byli příchozí přinuceni stát, a tudíž se mohli pohybovat k jiným, když rozmluva dozněla. Oba R a G byli značně činnými a oblíbenými členy místních unitářů, než se Gary, do té doby zdejší zubař, rozhodl přemístit do jižní Kalifornie, vyučovat tam stomatologii na jedné tamní univerzitě. Rita se přispůsobila. Garyho následovala a je tam činná ve dvou pospolitostích unitářů. Osobně, Gary byl můj zubař, který mi velmi úspěšně zamontoval zubní implantát (viz zde), vyhledej si od 16. 12. 2008. Pochválil jsem ho dnes, že zub stále výborně slouží. Rád to slyšel. Nabídl návštěvu u nich v Kalifornii. Na setkání se sešlo asi třicet pět lidí. Koukni se na prezentaci, jak se do takového zdánlivě malého domku všichni vměstnali.
	Veslování za kouřma Za hustého vzduchu jsem vesloval okolo mladého rybáře pod mosty k moruším, zas jsem se jimi nacpal; dále k peřejím a u soutoku jsem hledal nové nymfy, našel jsem "Hastrmana". Nad haldou byli dva orlovci, tam jsem si zas krásně zaplaval. Kouřmem navozený, den byl čarovný až strašidelný.
4. pátek Večer galerií Zaujaly nás divoké textilie ... v kavárně Mella. Zašli jsme i ke Dvoum řekám, do Radaru, a Muzea.
	Altima v karosárně .. hotová
Instruktáž - plachtění Pokračoval jsem ve výuce, naposledy v neděli 30. 7. Můj žák byl WilmerP, doktor, původem z Venezuely. Dnes mi řekl, že na podzim se chystá na návštěvu do Prahy! (Na nějaký lékařský kongres tam pořádaný. W je specialistou na spánek. Tak pokud máš se spánkem trable, zde je příležitost se jich zbavit !!!) Doufám, že Wilmer má na spánek vnímavější buňky, než na kočírování plachťáku. Ale to se snad časem podá. Dnes jsme měli hnusnou viditelnost, obzor nikde, orientace jen pohledem dolů. To vše díky velkým lesním požárům v Kanadě, které tam mají nadále vesele hořet a zde být husto kouřem ještě nejméně týden.
	3. čtvrtek Veslování Slunce se vyhouplo nad východní hřeben jak krvavé oko. Jeho odraz v Kolumbii byl jak slopec oranžové červeně. Zavítal jsem na návštěvu u Zářivé Koupele. Po vítané pauze u moruší jsem vesloval k peřejím a deltou bez ustání až nad haldu, kde jsem si zas báječně zaplaval v nyní již 18°C teplé Kolumbii. Slunečním paprskům se zrovna moc nedařilo proniknout hustým kouřmem.

	2. středa Šlapeme k jezeru Valhalla
1. úterý Altima v karosárně Cestou z veslování jsem se šel podívat, zda či jak pokročili s opravou. Docela dost! Už jen prý menší úpravy, nastříkání a konečná montáž. Auto má možná být hotové k vyzvednutí ve čtvrtek.
	Veslování Na rozdíl od naprosto modré oblohy po celý červenec mě přivítalo první srpnové ráno hnědavým zákalem na obloze, snad ne zas z nějakého velkého požáru. (Odpoledne nebylo vidět ani přes údolí !) Využil jsem extrémně nízké vody k fotkám ponořených kmenů, brouzdání na místě, kde jsem v červenci urazil kýl a stejně ho nenašel. Nymfa byla téměř vynořená z vody, vystoupil jsem na focení. Akorát včas. Horní přehrada zas začla do Kolumbie vpouštět více vody a nymfa se zas ponořila. Díky kouřmu teplota moc nenarůstala. Vykoupal jsem se u skal na východní straně Kolumbie. Báječné!