Vítkovy noviny srpen 2018

	Hezký den !
	Zítra se uvidí, budu-li ještě tu. A co ty chystáš na víkend? Jaký byl tvůj srpen?
	31. pátek Houbové hody či otrava ? Posekal jsem včera trávu na naší zahradě a málem s ní i všechny tyto houby. Rostly v jihozápadním cípu zahrady poblíž stříkače. Dal jsem je do ledničky. Dnes v poledne jsem je očistil a namarinoval v olivovém oleji, sojové omáčce a posolil himalajskou solí. Emily obcházela talíř velkým obloukem. Mám v plánu si je dnes k večeři osmažit s cibulkou, česnekem, bazalkou, tymijánem, čersvou petrželkou a vejci. Jestli ode mě v září i později neuslyšíš, tak to bude možná proto, že po požití jsem odešel do věčných lovišť. Je asi hodina po houbové večeři. Ještě jsem tu ...
31. pátek Poslední veslování v srpnu Vody ve Wenatchee teklo minimálně. Uviděl jsem 9 druhů ptáků. V hnízdě orlovců jsem sledoval dvě mláďata. Jestlipak se naučí létat, než nastane podzim a čas táhnout na jih? Na mejdanové pláži se prošla srna. Pláž jsme měli jen pro sebe. Koupání bylo báječné, ani se mi nechtělo ven. Voda se ohřála na 19°C.
	30. čtvrtek Letní divadlo S přáteli Dougem a Pat jsme jeli na večeři v Leavenworthu na tamním trhu a následně do divadla pod širým nebem, na muzikál Malé ženy.
29. středa Večeře Emily ugrilovala vepřové, jedli jsme venku s jejími celými lusky fazolí a šopským salátem. Chutnalo moc dobře.
	29. středa Veslování k třetím peřejím Vycházející slunce mě zachytilo, jak jsem vynášel vesla z loďárny. Popřál jsem dobré ráno bezdomovci. Na Kolumbii i na Wena byl božský klid. Hladina jak zrcadlo. Ne však v peřejích. Těmi se mi povedlo vydrat se až ke třetím. U nich jsem promluvil k sobě se přiklánějící dvojici borovic. Voda ve Wena byla průzračná. U mostů jsem se těšil z kvetoucí nádhery, Kyprejí vrbice, a jiných. V horní deltě jsem se snažil zachytit půvab zákrutů stok. U horního mostu jsem se učil používat souvislé snímkování. Volavka předvedla svůj vzlet. U mejdanové pláže jsem se možná naposledy v tento srpen vykoupal, musel jsem se dost nutit do vody, ale při a po plavání jsem nechápal, proč mě od něho odrazovala ta prvotní nechuť. Bylo mi báječně. Doma jsem promluvil s Em. Ta vyrážela s třemi kamarádkami na výšlap u lyžařského kopce v Leavenworthu. A Mňoukí se již třásla očekáváním. Vskutku, jogurtové orgie se konaly ve vaně. Cestou do práce jsem zaslechl ze smrku u kanceláře zvuky spřátelené veverky. Tak jsme si "popovídali". V práci bylo poklidno, i venku, pouhých 20°C.
28. úterý Kuchtění - tentokrát bylo na mě Kuře Cordon Bleu (Z receptu: "Snaž se najít ty největší kuřecí prsa, aby se ti je pak snadno rolovalo. Manžel to bude mít tak víc rád!") Zde je návod a úplný recept (viz Gurmánství č. 44, 28. 8. 2018). Jídlo chutnalo výborně, bylo ho tolik, že jsme oba ani nedojedli a zbylo i na příště. Pak jsme se vzdělávali, co vlastně znamená, Cordon Bleu. Více významů. První: Nejvyšší stupeň rytířství za vlády Bourbonů. Druhý: Kuchař nejvyšší kvality. Třetí: Nacpané šunkou a ementálem. Plachtění Nekonalo se. Bylo sice téměř bezmračno, ale nic, co by mě odpoutalo od práce pro mé zákazníky. Dostával jsem příznivé zprávy, byl jsem rád.
	27. pondělí Plachtění k Parníkové Skále a k lesním požárům V poledne jsem to v práci už nevydržel. Kumuly vyplnily okno kanceláře a byl konec. Naštěstí mě dále již nikdo ze zákazníků neuháněl, a ani když jsem přesměroval číslo kanceláře na svůj mobil. To už jsem oznámil Em, že jdu létat, dohodl se s DanemM, vlekařem, a o půl druhé odpoledne odstartoval. Zprvu jsem to přehnal s nízkým vypnutím a málem jsem zakufroval, ale nad letištěm jsem se uchytil a za nezvyklého proudění vzduchu (docela silný vítr od severovýchodu) vystoupal nad Missii. Pokračovat k sopce Rainieru jsem zavrhl a zvolil jsem nový cíl, opačným směrem. To již jsem se dostal k základnám mraků ve třech kilometrech a další poletování byla naprostá slast. Přidal jsem si ještě odbočku podívat se na zdroj kouře, který nás po poslední měsíc trápil - požár severozápadně od Wenatchee. Rozloha požáru se rozlezla mezitím na 166 čtver. km. To je plocha kruhu o průměru 15 km. Pro představu - vše mezi Křivoklátem a Rakovníkem (a i mezi Bránovem a Lány) by bylo spálené. Přistál jsem o půl sedmé a těšil se podělit se o dojmy. Koukni se na fotky.
27. pondělí Veslování v čirém vzduchu Měsíc právě zapadal za západní vršky, když jsem přejížděl Kolumbii. Trochu pofukovalo, vzduch měl teplotu 14°C. Pak se vyhouplo sluníčko a rozzářilo okolí. Peřejemi protékalo tak málo vody, že dostat se nad ně by bylo možné jen portážováním. Napočítal jsem devět druhů ptáků. Závodil jsem se dvěma morčáky. Byli dvakrát tak rychlejší svým capkáním noh i křídly vodou (nevznesli se), než já na skifu na maximálce. Až za rohem haldy jsem je dohonil a dal jim poklonu. Říkám jím také, "tryskáči". Za letu dosahují rychlosti přes 100 km/hod. U mejdanové pláže jsem se musil přinutit do vody, zaplavat si sto temp. Jak jsem v ní byl, bylo mi krásně. Voda v Kolumbii byla o 4 stupně teplejší, než vzduch (ale už její teplota začíná klesat; dnes měla jen něco přes 18°C). Cestou nazpět k doku jsem se krásně usušil, než zas navlékl oblečení. U doku jsem se pozdravil s ShaunemK, ničitelem skifů (už jsem po něm musel dvakrát opravovat). Ale povzbuzuji ho. Přes sešroubování svých končetin titanovými díly nadále sportuje. Jeho syn Torin Koos byl členem reprezentačního týmu USA na třech olympiádách v běžkaření na lyžích. Shaun byl dříve také na olympiádách, v biatlonu. A tento rok spolu s dalším olympijským sportovcem, Isakem Gašim z Bosny, vydali knihu. Isak byl členem olympijského týmu Jugoslavie, v pádlování na (velmi vratké) kanoi, kdy se klečí na jednom koleně. Isak nyní žije ve Wenatchee a skoro každý víkend ho vídávám na vodě; ještě pádluje. Genocida v Jugoslávii ho poznačila doživotně, svou hrůzností. Prohlédni si knihu a fotky od Isaka a Shauna, Očitý svědek: Má cesta do Hágu.
	26. neděle Unitáři Duchovní Laura se dělila o své prožitky z výpravy šedesáti dobrovolníků z rozličných organizací do Arizony. Chtěli vidět na vlastní oči působení stavěné zdi mezi Amerikou a Mexikem. Také umístit do vyprahlé krajiny nádržky s pitnou vodou coby humanitární pomoc lidem na posunu. Zapálil jsem svíčky. Uvažoval jsem, jak na rozdíl od lidí, kteří si stavějí mezi sebou bariery, jsou ptáci volní. Vzpomenul jsem si na písničku. Radoval jsem se, co přinesl dnešní den. Kultura - vzdělávání Promítli jsme si film Zakladatel , který na základě pravdivého příběhu líčí vznik a vývin sítě rychlých restaurací McDonald's.
	25. sobota Kruhová večeře u Mary a Christine - a u jejich šesti psů Foukalo a dokonce i zapršelo. Hostům se moc nechtělo ven. Když nejmladší účastnice s její mátí odešly, Mary a Christine vpustili dovnitř své psy. Ne jen tak nějaké - tři z nich plnokrevné - největší byl chrt, dále Husky a třetí ohař. Překvapilo mě, že jsem si se všemi těmi psy rozuměl, žádný mě nekousl, a že po chvíli vzrušení ztichli a byli velmi spořádaní. Sešlo se nás menší počet, snad jen dvanáct i s hostitelkami. Nabízeno bylo plavání v jejich bazénu, čehož jsem i s děcky využil. Pak jsem fotil západy slunce - byly úchvatné, nádherné. Moc mě těšilo vidět zas průzračný vzduch a oblohu, zářivé čisté paprsky. (Zítra má být ale zase kouř. Vydržíme!) Také mě potěšilo, že Mary mi nechala zahrát na její kytarou. Zpíval jsem své písničky, zatímco ostatní si povídali, nikoho jsem nerušil. Byli rádi za "hudbu v pozadí".
25. sobota Měsíc, Slunce a veslování Album začíná fotkou včerejšího západu slunce. Dnes ráno jsem se vzbudil před čtvrtou a všiml jsem si krvavého Měsíce, skoro v úplňku (ten zde má být 26. 8. v 04:56, u tebe v 13:56). Přispal jsem si pak a na dok se dostal, když už se Slunce vyhouplo přes východní hřeben. Východ u loďárny také sledoval bezdomovec. Ten se se mnou nadšeně dělil o zážitek, kdy skoro až k němu přicupkala po stezce rodinka mývalů. Ještě jsem ji také zastihl. Z doku jsem udělal krátké videjko, jak hledali mezi balvany něco k snídani. Bylo kouřmo, a docela i chlad. Navlékl jsem poprvé toto léto na sebe dvě trička. Tryskáč přeškrtl Slunce. Pozdravil jsem se s peřejemi. U pláže na Kolumbii jsem zkoumal půlkulaté keře. Ukázalo se, že to byly role ostnatného drátu. Před nimi někdy předtím cupkali mývalové, podle stop jejich pacek. Hnízdo orlovců začíná být přeplněné. Každým dnem nastanou zálety. U roury a haldy mladý pár se psem doufali, že chytnou nějakou rybu. Přes silniční most přejížděli cyklisti. Po plavání v Kolumbii jsem si dopřál doma vyčmánění v horoucí vodě. Mňoukí navyklou veselost velmi uvítala.
	24. pátek Odpolední znečištěný vzduch Strávil jsem celý den v kanceláři, se zavřenými průduchy. Začal jsem tentokrát poněkud brzy - ve dvě ráno, řešit nesrovnalosti s litevci, o deset hodin časově posunutými. Hlavní ujištění bylo, že kdepak, ne né, nebankrotují. Oddychl jsem si. Po dvou a půl hodinách jsem se zas vpravil do postele a kupodivu brzy zas usnul. Následoval běžný pracovní den. Odeslal jsem dvě zásilky, zas něco přivydělal a dohonil vše nashromážděné pracovní záležitosti z doby našich pojížděk minulý týden po Oregonu. Em mezitím byla na lékařské prohlídce a pak se dvěma kamarádkami na výšlapu na kopec nad městysem Cashmere.
	23. čtvrtek Večerní vyčištěný vzduch
23. čtvrtek Úroda z naší zahrady
	23. čtvrtek Veslování na Kolumbii Zapomněl jsem se napít a tak jsem zabočil do laguny, kde je v parku fotnánka na pití. Kouř byl cítit v krku i průduškách. Obvesloval jsem svou oblíbenou trasu. Okolo projel transkontinentální rychlík z Chicaga do Seattlu. Byl to jediný vlak pro cestující denně, který tudy projíždí, jedním směrem. Na Kolumbii jsem slyšel za sebou hlomození. V rohu oka jsem uviděl stojícího pádlaře. Povedlo se mi ho zachytit, když okolo proplouval, s oranžovým sluncem za ním. Pod severním mostem jsem nevědomky pomáhal se zabráněním nechtěného rozšíření květin zvaných po mém výzkumu nejspíš lythrum salicaria, Kyprej vrbice, útočné rostliny, která vytlačuje jiné. Natrhal jsem kytici pro domácí vázu. Nejsem si jistý, ale těmito rostlinami byl nejpravděpodobněji zarostlý močál, kterým jsme procházeli s Robem včera v Portlandu, viz foto z 22. 8. Dále proti proudu Kolumbie jsem sledoval orlovce, jak lovili svou snídani střemhlavými pády pod hladinu. A v rouře chytnul pavouk také právě svou oběť.
22. středa Návrat do Wenatchee Z Portlandu jsme do Wena nespěchali. V uplynulém týdnu se vzduch tam a v širokém okolí přeměnil vzhledem k intenzívním lesním požárům a vysokým teplotám v jedovatou plynovou komoru. Obyvatelstvo bylo vyzýváno zdržovat se uvnitř a nedělat žádná cvičení či práci vyžadující zvýšené dýchání. Udělali jsme si hezkou zajížďku od Kolumbie na sever kaňonem řeky Klikitat do města Zlaté údolí. Z něho pak do Toppenish. Cestou jsme napočítali jedenáct divokých koní. Pak začal vzduch houstnout. Navečeřeli jsme se v mexické restauraci v Quincy, padesát km od Wenatchee a pak při západu slunce jsme konečně k velké radosti kočky Mňoukí dorazili k ní. Ta pak dozírala z mého klína na tvoření těchto řádek a psaní.
	22. středa Vycházka s Robem a Em v Dubovém močále Rob nás vzal na dvouhodinovou vycházku v místě jen pár kilometrů na jih od středu Portlandu - do zelené vodní, květinové a lesní oázy. Práce. Řešil jsem reklamaci chybějící podpěry vlečného vozu v Houstonu. Potěšilo mě, jak pružně a okamžitě zareagoval výrobce z Německa. Bez vyptávání přislíbil okamžité odeslání náhradní podpěry. Přeposlal jsem korespondenci Litevcům, kteří liknavě reagovali na jinou reklamaci (neodeslanou trubici TE, bez které se nedá létat), jako příklad, jak jednat, aby získali věhlas a reputaci spolehlivého a ohleduplného výrobce.
V den výročí invaze vojsk armád "spřátelených" zemí do naší země jsem vzpomenul, co ten den před padesáti lety a období po něm znamenaly pro mě: Palčivý pocit znásilnění mého národa, mě osobně a ztráty naděje v možnost vládnout si sami, osvícenou formou "naší" verze komunismu: demokratické, inteligentní, civilizované, pokrokové, kultivované, nenásilnické. Ta naděje ve mě žila ještě skoro další dva roky po invázi, než mě opustila a já pak svou vlast. Čechem jsem však zůstal a stále jím jsem.	Zalíbilo se mi, jak slovenský prezident Kisko vyjádřil při svém projevu k výročí, co invaze znamenala: Zradu, zoufalství a ponížení. A vyzval starší i mladou generaci k odhodlání, Nikdy víc. Mrzelo mě, že stávající český prezident dle zpráv k výročí žádný vlastenecký projev nevyslovil a příležitost k osvětě hlavně mladých promeškal.
21. úterý Přesun na sever Rozloučili jsme se s Edem, Sheilou, Karlou a srnkami v Ashlandu a vyrazili na sever. U Roseburgu jsme se sešli s Nancy a Larrym na oběd v oblíbeném pekařství-kavárně v městečku Umpqua. Přejezd přes údolí řeky Willamette byl provázen prašnými bouřemi. Navečer jsme dorazili k přátelům v Portlandu, Lois a Robovi.
	Práce Řešil jsem reklamaci chybějící podpěry vlečného vozu v Houstonu.
21. úterý Veslování před východem slunce Vstal jsem v pět ráno a za tmy jel k jezeru. Měli se tam shromáždit veslaři na trénink. Čas věnovaný na čekání na ně jsem věnoval obcházení loďárny. Byla obložená 51 skify. O kus dál, napůl cesty k jezeru, jich bylo dalších asi 20. A to nepočítám ty uvnitř loďárny. Ale - kde jsou veslaři?? Neobjevili se. Jak slunce podle času vyšlo (neukázalo se), čekání jsem vzdal.
	20. pondělí Kuchtím tofu Připravoval jsem pro všechny tofu na špenátě v burské omáčce. I Ed snědl vše, to je co říci! Večer jsme sledovali zas krvavý západ slunce.
20. pondělí Kvalita vzduchu na americkém severozápadě Připravovali jsme na cestu nazpět, asi do Roseburgu a pak Portlandu. Anebo radši zůstaneme v Ashlandu? Podívej se na mapu, co nás čeká, když vyrazíme na sever. Tady je víc.
	20. pondělí Veslování v Ashlandu Poštěstilo se mi bez domluvy předem dohodnout se s trenérem telefonicky brzy ráno, že mi povolí použít jeden z klubových skifů. Připojil jsem se k Tatiáně a jejímu synovi, dvěma dalším ženám a vyrazili jsme na ohromně pokleslou hladinu jezera Emigrant. To jsme celé obveslovali. Bylo skvělé počasí. Po uklizení člunů jsem se dal do řeči s veslařkou Alysiou (poslední portret v albumu, se žlutou čepicí). Říkala, že se postupně vzdala - jak její soukmenovnice odpadávaly ze sportů kvůli pádům, ap. - nejprve sjezdování na lyžích, pak na běžkách, ježdění na kole a zvolila činnost nejbezpečnější - veslování, které stále provozuje. Zeptal jsem se jí, kolik jí je let. S úsměvem odvětila - devadesát jedna. Práce V Houstonu si vyzvedl zákazník svého miniLAKaFES. Jediný zádrhel byl, že mu během přepravy asi loďaři odmontovali z vlečného vozu zdvihací hever u předního háku. Tak hever budeme muset od námořní společnosti vymáhat. Jinak bylo prý vše v pořádku. Oddychl jsem si.
19. neděle Do vinných sklepů Belle Fiore (Krásná květina) v Ashlandu Kus za místním letištěm je jeden z několika honosných vinných sklepů. Koštovali jsme tam Viognier a Merlot. Na piano vyhrával DaveC. Nainspiroval mě. Karla a já jsme udělali dohodu, že ona mě bude učit hře na piano, a já jí létat. Večer se kouř shlukl a zbytek oblohy byla čistá modř. Po dlouhé době jsme mohli povečeřet venku na terase vzadu domu Eda a Sheily. Karla přehrávala nahrávky z WhatsApp. Ráno požádala každého nahrát malé zvukové pozdravy jejímu známému z Jižní Afriky, kterého potkala při přechodu přes Španělsko. Během dne on, TimC, každému humorně odpověděl. Je nyní v Guatemale, učit se španělsky. Poděkoval jsem mu v afrikánštině.
	19. neděle Na mši křesťanů v židovské synagoze Zúčastnili jsme se mše církve Eda a Sheily, která se konala jinde. V jejich běžném svatostánku nefunguje klimatizace a tak se na léto dohodli s židovskou obcí, že mohou své křesťanské mše konat v jejich synagoze. V albumu jsem zachytil jak to tam vypadalo, jaký měli program. Na závěr jsem si i popovídal s Karen a Lo. Ta poslední mi povídala o tom, jak vyrůstala coby menonitka v Illinois. Do albumu jsem připojil i záběry ze zpěvníku synagogy a trochu detajlů. Cestou domů jsme se s Em sytili ostružinami.
19. neděle Rozloučení s Evanem, Laurel a Autumn Sledoval jsem, jak se Autumn sápala na stolek. Pak jsme udělali rodinnou fotku a rozloučili se. Objal jsem Evana (musel jsem si stoupnout na špičky) i Laurel – nádherní lidé! Autumn byla na zadním sedadle, zády k L a Ev. Odjeli a chtěli dnes naráz dorazit do Feltonu v Kalifornii, 660 km autem odtud z Ashlandu vzdáleného.
	18. sobota Výstup na horu Ashland Spojili jsme výstup nejprve s piknikem na jižní straně hory, kam až se dalo v pohodě dojet autem. Bohužel Evanovi nebylo dobře a Ed se koukal na tenis, jinak by bývali přijeli také. Piknik byl vydařený až na otravné vosy. Sheila zůstala u aut, ostatní pak šli po lesní a horské cestě směrem k vrcholu. Postupně se členové party odpojovali (Em a N pak jely s Sh nakupovat, Autumn potřebovala nakrmit) a tak na vrchol se dostaly jen Karla s Larrym, já dorazil až k horní stanici vleku, kde jsem dělal fotky Karly. Bohužel výhled do kraje mařilo kouřmo, ale dýchat se dalo dobře a bylo nám nádherně. Večer šla Karla na oslavy svatby přítelkyně Logan. Larry s Nancy odjeli po večeři domů do Roseburgu.
	17. pátek Večer s rodinou Larry udil ve weberu venku od 9 rána do 6 večera tři velké kusy vepřového. Řekl, že ty opravdové se udí 48 hodin !!! Jedli jsme to vepřové k večeři, na opečených bocháncích bílého chleba, s krájenou zeleninou v majonéze s grapefruitem a jablečným kompotem. Vše chutnalo moc dobře. Venku bylo jasněji, ale vrstvy kouře se stále válely po obloze. Slunce zapadalo za hřeben, srnka se srnečkou prošly okolo. Hrál jsem v obývačce na kytaru, jen pro E+S a Em. S se aktivně podílela, a jako jediná projevovala radost z mého hraní a zpívání. Zprvu Beatlesovek a pak mých písniček. Udělal jsem fotku S s křížovkou a Eda s IPadem, a při přechodu do domu J+J ručně (bez stativu či podpory) vyfotil Měsíc. Byl jsem překvapený výsledkem - na fotce byly vidět i krátery. Posel Měsíc byl v D.
17. pátek Výživa Autumn Chápu proč Autumn je cvalík. Neuvěřitelně, postupně si nacpala do úst na čtverce nařezaný krajíc měkčího chleba se šunku a roztaveným sýrem, a to zkomnzumovala (dost jí toho popadalo), ale přece jen toho snědla spousty. Evana a Laurel obdivuji, že nejsou přespříliš opatrní, aby se nezakuckala. Zakucká se, ale jen málo. To patří k tomu. Je teď pěkný cvalík; jak začne chodit, tak to nejspíš rychle vyběhá.
	17. pátek V práci s Karlou Vstali jsme oba brzy a pustili se do práce. Karla se mi ptala, zda není otravné zákazníkům, když se jich bude častě ptát, zda už se rozhodli, ap. Já jí odvětil, není. A v této době, kdy máš pokles zakázek to zvlášť nebude vadit. A já mezitím sděloval svému zákazníkovi v Texasu, že si svůj kluzák může v Galvestonu ode dneška vyzvednout. Proclení se povedlo a i jsem zajistil platbu za všechny doručovací poplatky. Posnídali jsme všichni v houfu a pak se rozprchli. K+L odjely do kavárny tam pracovat, Ev pracovat v domě E+S, A šla na hodinu a půl spát, Em vyčkávala, až se vzbudí. L+N mluvili s E+S. Já přešel pracovat do domu sousedů E+S přes ulici. Majitelé domu, J+J, jsou na delších cestách a Karle umožnili jeho používání a spaní v něm, nejen pro sebe, ale i pro mě, Em, L+N. Vynikající uspořádání.
16. čtvrtek Setkání s rodinou v Ashlandu Po vycházce v Paulině jsme přejeli tři a půl hodiny na jih, kde jsme se v Ashlandu setkali s rodiči Em, její sestrou a manželem, našimi dětmi, ženou Evana Laurel a jejich dcerkou Autumn. Ta ze své perspektivy sledovala dění dospělých. Už se začínala nadzvihávat a je otázkou dní, kdy se postaví na vlastní nohy.
	16. čtvrtek Vycházka podél potoka Paulina Prošli jsme se asi 10 km podél potoka Paulina vytékajícího z kráterového jezera kaldery sopky Newberry. Hladina jezera Paulina je v nadmořské výšce 1930 m.
	16. čtvrtek Ráno v Bendu Pracoval jsem ve skříni, zajišťoval dnešní clení kluzáku v Houstonu a platbu námořní společnosti. Díval jsem se na mapu. Pak jsme posnídali s Christinou a zjistili, že ze strany jejího muže a manžela Emilyné tety možná existuje příbuzenský vztah. Jak je ten svět malý! Bylo krásné ráno.
	15. středa Kouřmem do Bendu, setkání s Christinou z ATC Ve Wena nebylo vidět dál než asi dvěstě metrů pro kouř z požárů. Doufali jsme, že tomu ujedeme. Omyl. Kouř se táhnul stovky kilometrů až do Bendu. Pravda, trochu zřidnul, ale byl. V Bendu jsme se potkali s Christinou, členkou cestovního klubu ATC, která nás ubytovala ve svém domě. Před třemi roky ovdověla, má čtyři sourozence, a rozvětvenou rodinu na přes padesát bytostí. Šli jsme z jejího domu pěšky asi pět bloků do restaurace, kde jsme se na venkovní terase pěkně navečeřeli. Zahrozila na závěr bouřka, ale nesprchlo. Seděli jsme pak ještě do západu slunce na její terase a povídali. Vše bylo osvětleno do broskvova. Radoval jsem se ze všeho, co dnešní den přinesl.
15. středa Veslování a plavání Byl naprostý klid. Kouřmo se dalo krájet. Vyšší voda umožnila zas průjezd deltou. Když slunce vstalo, bylo krvavé. Z roury vytékalo plno vody dvojím pramenem. Podél mejdanové pláže jsem si báječně zaplaval. Práce Závěsy jsem brzy ráno doručil, již před půl devátou ráno je klub poblíž Seattlu měl. Jen kroutili hlavou, zda namontují ten správný. Co se odlomil jim připadal jinak, než kterým ho měli nahradit. Balení Podlaha domu vypadala jako skladiště expedice na Mt. Everest. Ha ha. Dělám si srandu. Jedeme jen do Oregonu, dnes přenocovat v Bendu v domě nějaké paní, členky Dostupného cestovního klubu.
	14. úterý Práce Již od brzkého rána, hodinu před východem slunce, jsem se snažil urychlit doručení velmi spěšné objednávky pro jeden spřátelený aeroklub ve státu Washington. Zrovna měli soustředění, když se jim ulomil jeden z dvou pantů závěsu překrytu kabiny. Zásilka se zasekla v Kolíně nad Rýnem v Německu, pro prťavý omyl - na faktuře byla měna ponechána coby dolary místo správných korun. Tak byla "převelena" celním řízením do drahých, které vyžadují další formuláře, které jsou vyžadovány pro “formální” clení, a kdy se musí klasifikovat každou jednotlivou součástku. Pochopitelně, takové proclení je dosti drahé a zdlouhavé. Zásilka proto nepokračovala z Německa, až se vše vysvětlilo. Pak šlo ale vše jak na drátku. Včera byla zásilka ještě v Kolíně a ráno již přiletěla sem na letiště do Wenatchee. Nestihl jsem ji na letišti zastihnout, naložili ji už na doručující náklaďáček. V průběhu odpoledne jsem ji netrpělivě vyčkával a byl pak velmi mile překvapen.
13. pondělí Veslování v kouři Vstal jsem hodinu před východem slunce. Bylo 16°C a husté kouřmo. U doku jsem viděl mývala a o kus dál bobra. Obvesloval jsem poměrně rychle (na sebe) svůj obvyklý okruh, zpíval, halekal. Bylo mi hezky. Zpět doma jsem byl již před půl osmou, Em byla překvapena. Připravovala se na výšlap s PatT a psem na Missii. Doufaly, že se dostanou nad kouř. Práce V práci jsem začal již v osm, neobvykle brzy v mé veslovací ráno. Vrhl jsem se do balení, fakturování, vybírání plateb a před jedenáctou jsem vyrazil na FedEx a poštu vše rozeslat zákazníkům (celkem pět zásilek). Kouř houstnul. Mezitím přišly zprávy o doručování mnou objednaných kluzáků. Zítra budou ládovat jeden do námořního kontejneru v Litvě (ten nasměruji do Seattlu, pro jednoho místního zákazníka) a v pátek má dorazit do Houstonu autoloď s volně loženým vlečným vozem Cobra s kluzákem pro zákazníka z Texasu. Oba kluzáky jsou miniLAKy s elektrickým pohonem, které mohou samy startovat. Baví mě uplatňovat zkušenosti a znalosti mezinárodní dopravy, na kterých také vydělávám. Všechny ty školy, do kterých jsem léta chodil a pak různá zaměstnání v oboru mi přece jen nebyly k ničemu.
	12. neděle Plachtění v ohavném kouři Ráno jsem připravil zásilky k pondělnímu odeslání a všiml jsem si, že klub oznámil činnost. Tak bude vlekař! Před dvanáctou jsem vyrazil na letiště. Už nehamižím výsledky, ty jsem již prokázal, tak jsem nespěchal. Překvapilo mě, že i pod dekou hustého stratusu se tvořily kumuly. Změnil jsme plán, místo aeroklubové činnosti jsem se rozhodl pro samostatný let ve svém kluzáku. Před půl druhou mě vyvlekl nový člen klubu, Harald, v běžném životě dopravní pilot. Čím výše jsem stoupal, tím méně bylo vidět. Ve dvou kilometrech obzor zmizel. Důvod - hustý kouř z lesních požárů, který velmi rovnoměrně vyplnil ovzduší na desítky kilometrů okolo. Stoupáky však byly silné a tak jsem si zamanul, zkusím let s otočkou v Davenportu. Dorazil jsem však jen k Letním vodopádům, severovýchodně od Ephraty. Tam jsem zbaběle (či sebezáchovně) otočil a vracel se. Udělal jsem dobře. Stoupáky začly slábnout a tak jsem měl co dělat dostat se nazpět do Wena. Tam jsem však měl ještě dost výšky, abych přeskočil na Missii, a posléze do velehor v okolí štítu Stuart. (Na obr. je jeho severní stěna, kam se málokdy odvážím. Dnes však nebyl žádný vítr.) Pro cestu z hor zpět do Wena jsem musel použít kompas, tak nebylo vidět. Po pohodovém přistání po půl šesté mi pomohli Harald a Mark vytlačit kluzák do kopce do hangáru. Po poděkování jim jsem spěšil domů a ještě stačil pro Em a sebe uvařit tofu se špenátem v burské omáčce, naše oblíbené jídlo. Den se i přes kouř báječně povedl. Vznášeli jsme se !!!
11. sobota Kruhová večeře u Chris Chris bydlela v městečku s bavorskou tematikou (v Lvnw.). Po přestěhování se do Wena si nechala na vrata garáže svého domu namalovat scenérii z hor. Na večeři se sešlo asi dvacet lidí. Povídali jsme, pili, hodovali. Mezitím i potom jsem obdivoval proměny počasí a dělil se o mé postřehy s těm zúčastněnými, kteří byli piloti. Také jsem si mohl zahrát na novou kytaru, kterou si Chris koupila. Byl jsem nadšený, jak lépe a obsažněji se mi na tu kytaru hrálo; byla tak kvalitní. Koukl jsem se později a uviděl uvnitř kytary, kde byla vyrobená - ručně - překvapilo mě, kde: v Bulharsku! Hezky se mi zpívalo.
	11. sobota Okružní výšlap nad Squilchuck S Em, Laurie a Sadie (psem) jsme obkroužili oblast nad státním parkem Squilchuck, poblíž lyžařského střediska Missie (to je v pozadí na obr. vlevo). Studená fronta vyfoukla z údolí všechen dým a bylo jasno. U začátku trasy rostl keř bezu. Udělal jsem si z jeho velikých suchých "stonků" hole na šlapání. Byly vynikající - lehké i pevné. (Viz dva poslední obrázky v albumu.) Odpoledne se na obloze vytvořily rozbité rotory a byla nejspíš vlna. Dle měřiče na letišti foukal vítr nad naše klubové meze. Ani jsem se tam nevypravil. Asi jsem promeškal vzrušivé zážitky. Pozdě bycha honiti.
11. sobota Veslování Dvacet minut před východem slunce jsem již byl na vodě. Stálo to za to. Podívej se. 10. pátek Vzrušivé zážitky Ty prožili v pátek večer v Seattlu na letišti Seatac i v okolí jen pár hodin potom, co jsem tam byl i já. Údržbář letecké společnosti Alaska Airlines (Horizon Air) zcizil jedno z jejich letadel ze stojánky (Bombardier Dash 8-Q400) a bez povolení odstartoval. Dispečer provozu a pak dvě stíhačky F-15 se ho snažili přinutit přistát. Údržbář však měl jinou motivaci. S letadlem se po hodině a půl zřítil na řídce obydlený ostrov, letadlo shořelo a on zahynul. Na zemi se údajně nikomu nic nestalo. Odkaz na: . iDnes . CNN
	10. pátek Pro bednu a (zatím) nezdařená doručení Vstal jsem před pátou ráno v pátek. Letadlo s bednou mělo přistát o půl dvanácté.. Proč vstávat tak brzy?? Dobrá otázka. Měl jsem v plánu po přejezdu do Seattlu (tříhodinová cesta pro mě jedním směrem), po proclení a vyzvednutí bednu otevřít, vyjmout z ní pět várek náhradních dílů a hned je FedExem rovnou z letiště doručit pěti zákazníkům najednou. Připravil jsem čtyři další balení, obsahové listy a adresní nálepky, vše co bylo potřeba. Pro zákazníka s největšími díly jsem zamýšlel recyklovat původní krabici (viz obr.) Leč - jako dříve, úřední šimlové zapracovali. Hlavně ze strany clení (odbavení, které normálně trvá sedm minut - tak to bylo minule) trvalo hodinu a třičtvrtě. Proč? Zase se změnila platnost formulářů, já zas vyplnil něco po staru což mělo být jinak ponovu. Jak je mi líto, že se mnou nebyl neviditelný kameraman, který by vše zachytil na film: Postupně mi pomáhalo dokonce pět úředníků, jak vyplnit ještě jeden formulář (ten první se mi povedlo ráno bezchybně vyplnit a vytisknout). Ten nový jsem vyplňoval přímo u přepážky na svém laptopu, a protože jsem neměl jak ho vytisknout, odesílal jsem jim ho coby přílohu emajlů (postupně čtyři revize). Radili mi, jak zaplatit (sháněly se drobné na platbu hotovostí - ale pak mi hotovost vrátili, né, že to musí být šekem. Obrovská suma: Šest dolarů a šestnáct centů). A do toho lidský příběh: jeden z celníků prohlásil, že on a jeho žena by rádi zkusili let v kluzáku a tak možná přijedou během své dovolené nechat se svézt. A prý až příště zase nějaká bedna přijde, abych jim formuláře poslal předem, že to opraví a vše půjde hladce. S operforovaným výtiskem od nich pak rychle k letadlu. Tedy k přepážce společnosti Delta, která smluvně odbavuje i zásilky od Virgin Atlantic, se kterou sem bedna přiletěla. A zas další zádrhel. Bednu ještě nevymotali z hromady zboží, které z toho letadla bylo vyloženo. Nakonec mi bednu mladá pracovnice (vzhledem z Thajska) vydala, s úsměvem, a pomohla mi ji naložit do auta. K mému překvapení se bedna celá do auta vešla a víko kufru se dalo zavřít (bedna byla dva metry dlouhá). Ale zamýšlené roztřídení a rozeslání zákazníkům z Fedexu přímo z letiště se pro časovou tíseň už nepovedlo. Řidič měl uzávěrku a tak jsem rozeslání odložil. Udělám ho z Wenatchee, bohužel o tři dny později, po víkendu. Přejel jsem tři hodiny nazpět do Wena, cestou jsem sledoval vývin obrovských mraků nad rozrůstajícím se lesním požárem a do Wena dorazil za zas krásného západu slunce.
9. čtvrtek Bylo přes čtyřicet stupňů Odpoledne jsem jel nakupovat přísady večeře. Rozhodl jsem se udělat musaku. Vystoupit z klimatizovaného auta ven bylo jak vstoupit do výhně. Zajímavé na fotce vpravo je, že zachycuje také kvalitu ovzduší. Malinké bílé skvrny jsou popel z požáru Couger, asi padesát km od nás. Požárníci odhadují, že ho uhasí asi v polovině září. Rychloměr auta jsem otřel načisto před pouhými třemi dny. No nic, musaka později chutnala výborně.
	9. čtvrtek Veslování Byl naprostý klid, před východem slunce už 24°C. Hladina se nehýbala. Bylo husté kouřmo. Zdálo se mi, že skif klouzal hladčeji. Pozdravil jsem mývala. O kus výše jsem fotil Zářivou koupel, pak zelenavé odrazy oblohy, východ slunce, chodce přes most. Snažil jsem se vydrat peřejemi, ale nepovedlo se mi. Vyhýbal jsem se všem překážkám pod i nad vodou. Nad Odab mostem jsem povídal s třemi pracovníky z ministerstva zemědělství na úředním člunu. Všichni tři měli rybářské pruty s návnadou. Jeden z nich na mě mrknul okem, řekl, „tohle je opravdu těžká práce“. Po břehu pod rourou proběhl norek. Snažil jsem se ho vyfotit, zachytil jsem jen rozmazané záběry. U mejdanové písčité pláže jsem se zas krásně vykoupal. Okolo mě plaval bobr. U loďárny dělal fotograf Mike fotky nějakého páru. Pozdravil mě, já jeho. Dnes má být největší horko léta. Po snídani jsem zamířil do práce.
8. středa Práce Strávil jsem celý den, od brzkého rána (ještě před východem slunce) přípravou dílů, faktur, celních prohlášení, odesílacích formulářů a vybíráním konečných plateb za řadu zásilek, které odešlu, jakmile dorazí coby letecké zboží velká bedna s leteckými díly z ČR. Zde držím některé díly pro kluzák L23, které jsem vyhledal ve svém skladu. Venku bylo ani ne 40°C.
Film - večer jsme si promítli Skleněný hrad. Pohnul mě.	7. úterý Veslování Před východem slunce jsem se setkal s dvěma jinými veslaři. Od severu na jihovýchod se táhl hustý pruh kouře z blízkého lesního požáru. Po odmlce způsobené opravou mého oblíbeného skifu jsem se zas zaradoval z plavby na něm. V dolní deltě jsem uviděl srnu a srnčátko. Napočítal jsem devět druhů vodních ptáků. Volavka předvedla vzlet. U mejdanové pláže jsem si báječně zaplaval, letos nejdelší úsek, přes třista temp. U loďárny jsem dal skif na kozy a velmi pečlivě ho celý ošmirkoval, za použití vody a stupňů jemnosti brusných papírů od 120 přes 220, 340, 400, 600 až nakonec super jemný. To už se povrch zas začal blýskat. Vyrušila mě skupina pěti policistů. Zda jsem viděl přeběhnout někoho v masce. Po sprše doma jsem pracoval vysvlečený ve stínu na balkoně. Řešil jsem spěšnou dodávku pro aeroklub blízko Seattlu; pantů kabiny, která se odlomila; přes telefon jsem se dohadoval s opravnou v Nevadě, kterým nešlo ani na čtvrtý pokus mi poslat emajlem dotaz na jiné náhradní díly i když mojí zkušební zprávu dostali; připravoval jsem se na clení velké bedny. Na nudu jsem si vůbec nemohl stěžovat.
6. pondělí Veverka v našem "lese" (v javoru) Emily mi jemně naznačila, že šlapat by ráda šla k jezeru Valhalla jen s BarbarouF. Že bych se stejně asi nudil se vším tím ženským povídáním. Vynahradil jsem si újmu (fakt jsem se na výšlap těšil) strávením celého dne prací v kanceláři, za přihlížení a komentáře veverky, která se zde cítí a nejen cítí, je, doma. Povídal jsem si s ní její řečí (krkgééchr..) asi deset minut. Dopoledne jsem přemístil skif, jehož opravu jsem dokončil, ze vzdálenější loďárny do té blízké vodě (konečné osmirkování jsem nechal na příští dny). Koupil jsem chleba a inkoust do tiskárny, na poště vyzvedl poštu. Po 17ti (sedmnácti) denním putování dorazila obálka s papíry z Litvy. Byly to vlastnické dokumenty pro další kluzák. Ten má připlout za pár dní do Houstonu v Texasu. Okopíroval jsem dokumenty pro archív a s novými vlastnickými dokumenty, prodeje od mé firmy zákazníkovi, mu je poslal kurýrem. Pak jsem strávil více času s přípravou a odesláním odpovědi na výjimečné pomlouvačné psaní od jednoho zákazníka. Emily a Barbara měly pěkný výšlap.

5. neděle Rana v nemocnici Rana si v zimě 2018 zlomila levou stehenní kost a tak nešikovně, že jí chirurg říkal, aby na turistiku zapomněla. Začátkem února (10. 2.) měla operaci, ke kosti jí přišroubovali výztuhu z nerez oceli 4 mm tlustou, 30 cm dlouhou a asi 2 cm širokou. Postupně se zotavovala a začla chodit na procházky. Vše nasvědčovalo o návratu do normálu. Když před asi týdnem jí pojednou po jednom stoupání pojednou něco jemně v noze prasklo. Noha jí začla čím dál tím víc bolet. Kontrola rentgenem ukázala, že se kovová výztuha rozlomila! Tak nová operace, nová výztuha. Zotavení prý osm týdnů, kdy na nohu nesmí vůbec stoupnout. Zda bude moci chodit, dokonce na výšlapy, je veliký otazník. Rana, svým založením velmi optimistická osoba, dnes zněla pesimisticky. Snažili jsme se jí podpořit. Snad tentokrát se povede lépe??? Mše unitářů Byla o přistěhovalcích. Přizvaná mladá právnička měla proslov. Zapálil jsem svíčky.
	5. neděle Veslování Ahoj peřejky, jak se vám spalo? Nooo.. šlo to, ale musely jsme pořád týct.. zahučely pod mostem jsem se pozdravil s volavkou .. už snad po sedmé na stejném místě do roury pozdravy u mejdanové pláže jsem si krásně zaplaval zpíval, počítal oblékl se až u doku Bylo mi nádherně Přátelé Potěšili mě Ivan a Helena napsáním.
4. sobota Západ slunce nad Kolumbií Po večeři doma jsme se koukli na západ a rozjeli se k řece, na krátkou procházku a posezení. Nad námi seděl orlovec. Slunce zvolna zacházelo za mraky a pohoří. Byl krásný večer.
	4. sobota Oběd v Chelan, který se protáhl v odpoledne Se sestřenicí Em, Bobbi, jsme se vypravili na piknik do města Chelan, kam nás přizvali její přátelé Dorothy a Gray, u kterých přenocuje. B a D byly spolužačky na vejšce. Chelan je 70 km odtud na sever. Řádí tam poblíž velký lesní požár, měl být hustý kouř, čekali jsme, že budeme muset být jen uvnitř. Nebe modré sice nebylo, ale bylo vidět přes jezero a bylo příjemně. Po pikniku jsme se setkali také se sestrou Dorothy, Leslie a jejím mužem Dennisem. Bydlí přes ulici. Leslie je umělkyně, žijí v kubistickém domě. Také lyžují. Vyměnili jsme si kontaktní údaje a jsme vítaní pro příští návštěvu. Zajímaví lidé.
4. sobota Šílený vedro v ČR Nemohl jsem vynechat příležitost podělit se i s ostatními čtenáři VN o příspěvek od HelenyM. Myslím na tebe, jak přežíváš horko. Možná ty s průpravou z Thajska si libuješ, jaké je v porovnání s horkem tam nyní v Česku pěkně suchý vzduch!
	3. pátek Krevety s Bobbi Po plodném dni v kanceláři naplněném řešením zádrhelů doručování kluzáků jsem se k večeru shledal s Bobbi, Emilynou sestřenicí. Přijela až sem, do místa v její představě v porovnání s tím, jak si lidi představují vzdálenosti a prostory v Evropě - na Sibiř. Tak si lidi bydlící v Seattlu představují východní Washington. Mluvili jsme o současnosti a o rodině, zabrousili jsme i do vzpomínek, kdy Bobbi spolu se svou sestrou Cindy a jejich mátí Betty navštívili Em a mě na Velikonoce roku 1977 v Rotterdamu. Tehdy měly vzrušení, kdy Bobbi v tramvaji někdo okradl a ztratila všechny své doklady. Nyní jsme teprve v klidu vyslechli i ostatní prožitky jejich návštěvy v Evropě, zatímco jsme si pochutnávali na krevetách a ostatních dobrotách, které Emily ukuchtila. Chutnaly výborně.
3. pátek Veslování Brzy ráno stál na doku někdo s IPadem, zahleděný do něj. Nechápal jsem. Až mi došlo – byl to vodák DanG. Ovládal bezpilotní letoun s kamerou. Filmoval dva jiné vodáky veslující na dvouskifu. Zeptal jsem se ho, kdy pojede tým do Seattlu. Řekl, že dnes po práci (veslice již měli naložené na dvoře loďárny). Závody budou zítra. Vzal jsem to po Kolumbii a Wena k peřejím, pak horní deltou. Má mysl byla odváděná přemýšlením na lidi a na práci. Proto jsem se ne jednou, ale dvakrát málem vyklopil po menších kolizích. Jednou s kmenem „Lochneskou“ a podruhé s bójí u koupaliště. Svižně, až hodně foukal vítr, chladil. Vlny byl vyšší a jak jsem o ně zarážel vesly. Snášely se na mě spršky vody. A tak jsem dnes plavání přeskočil. Vody jsem měl přehršel. V autě jsem měl připravenou snídani. Domů jsem nejel. Hned jsem se pustil do broušení opravené záplaty skifu, a následného natření jí bílým gelem. Ten budu muset zabrousit, zas nanést, asi pětkrát po sobě. Snad budu moci tento odstavený skif, mnou oblíbený, zas brzy používat. A ještě co bylo zajímavého na vodě: Nejprve okolo mne proplul norek, později se prošla srnička. Druhů vodních ptáků bylo požehnaně, jedenáct. Jeden z nich byl orlovec, nesoucí v pařátech plno trávy a klacků pro své hnízdo na druhé straně řeky Kolumbie. Byl příjemný chladnější den. U sebe však máš výheň! Jak to přežíváš?
	2. čtvrtek Výšlap k Vřesovému jezeru Vrátili jsme se z dlouhé túry uondaní a naplnění krásnými zážitky. Zde je komentář k fotkám. Ty jsou k vidění kliknutím na záhlaví. Monte, Judy, KathyJ a LindaS byli naši souputovníci na 12+ km šlapání pralesem od auta k Vřesovému jezeru. To je uprostřed pohoří Kaskád (viz album pro mapy). Zajímavosti: Rejstřík turistů s povinným zápisem na parkovišti. Rozličná květena a obrovské lupeny. Divoká ničící síla padajících kmenů. Balancování přes říčku. Za reklamu Tatranek mě nikdo neplatí. Všem chutnala. Vejce byly přímo, kde jsme obědvali. Pohled zblízka na mé improvizované hole ukazuje, že dle letokruhů byly víc jak padesát let staré. V lese rostly zajímavě tvarované stromy a kořeny. Viděli jsme houby. Ty na kmenu byly vysušené. Cestou zpět jsme si všimli mračen kouře z nového lesního požáru. U Gustava jsme si připili na úspěšný výšlap a navečeřeli se. Já jsem si dal bockwurst s horou kyselého zelí. Dělím se o radost, jak nádherné bylo zaplavat si v tomto horském jezeře, a moci být s lidmi, kteří si váží přírody a co ta nám poskytuje.
1. středa Veslování s žabičkou Při zápisu v loďárně jsem zažil PŘEKVAPENÍ !!! Málem jsem vynesl se skifem i žabičku! Plno fotek a videjko .. a pak další objev – žabka nebyla sama, měla společnost – druhou žabku, ta byla v modrém kajaku. Jak hezké. U doku právě končil svou plavbu Jeremy na hnědém skifu. Podělil jsem se s ním o zážitek. Žabky ho rozesmály. Odnesl pak najednou jak svá vesla, tak skif. Byl obratný. Na Kolumbii byla nízká voda, tak jsem to vzal k soutoku po hlavním toku. Cestou jsem dělal pohledy na Zářivou koupel, z jiných úhlů, než obvykle. Na Wena byly peřeje už u mostu pro pěší. Prodral jsem se jimi. Těmi běžnými prvními však ne. Bylo již docela horko. Naštěstí foukal svižný vítr. Toho využívali rodiče malých orlovců, k prvním zkušebním roztahování křídel, aby se mláďata naučila létat. Na vítr asi čekali. Poslední týdny v červenci ho bylo pomálu. Zpíval jsem a počítal, halekal do roury a pod mostem. Podél mejdanové pláže jsem si báječně a dlouho zaplaval. Voda měla 19°C. Cestou zpět k doku jsem se musel polévat, jak rychle jsem osychal a přehříval se. Vítr dnes odvál většinu kouřma a tak slunce už pěkně pražilo, v osm ráno.
	Obědy zdarma Emily zase šla pomáhat chudým rodinám, v rámci organizovaného programu poskytování letních obědů zdarma dětem. Tentokrát mě přizvala podívat se, jak to funguje. Je u toho hodně papírování. Program je dotovaný vládou. Každé místo předávání jídel je předem určené a oznamované, aby rodiny v nouzi o nich věděly. Těchto míst je v údolí dvacet. Dobrovolníci(ce) na každém z nich pracují ve dvojicích. První z páru jede do vývařovny ve středu Wenatchee vyzvednout předem připravená jídla v krabicích, sáčcích, uložená do chladící bedny, vodu na mytí rukou, mýdlo, ručníky, nádobí, příbory. Vše se naloží do auta a převeze na místo předávání. Tam se setká s druhou půlí dobrovolného týmu a spolu pak půl hodiny jídla poskytují. Po uplynutí stanovené doby vše naloží do auta druhé-ho dobrovolnice-ka, první odjede domů, a druhý-á zaveze zbytek jídel a všechny nádoby a nářadí zas nazpět do vývařovny. Dnes byla smůla. Žádné hladové děti ani rodiny se neobjevily. A ani na závěr po nabídnutí jiným dětem hrajícím si na hřišti poblíž ty nechtěly. Tak Em musela zas vzít vše nazpět. Předtím jsme si však pěkně popovídali s pomocnicí z náhodně poblíž zaparkované knihovny na kolech, Světlanou z Ukrajiny a s kamarádkou DianeG, která je ve Wena na pár dní. S a D srovnávaly své zkušenosti, zajímavé.

VN srpen 2018