Vítkovy noviny únor 2015

	Jaký byl únor tvůj?
	28. Sjezdování Na hřebenu bylo neskutečně krásně a čerstvý křuplavý prašan, po kterém se nádherně jezdilo. Podívej se na video, které jsem z toho zážitku natočil. Koncert Večer jsme vyslechli hudbu z rozličných filmů, kterou vytvořil skladatel John Williams.
28. Čmánění se s Mňoukí Mňoukí mě tentokrát málem vlezla do talíře, když jsem se čmáňel a četl si ve vaně. Tak coby zadostiučinění se aspoň pořádně z vany napila.
	28. Veslování Už od rozednění byl nádherný den. Obvesloval jsem svůj obvyklý okruh. Poblíž roury jsem uviděl zajímavou scenérii na břehu. U doku jsem si popovídal s kamarády vodáky, a pak si v posledním únorovém dnu krásně zaplaval v Kolumbii podél doku. Zrána u Milana jsme mu poblahopřáli k dnešním narozeninám.
27. Večírek se šlapači Po celém dni v práci jsem se připojil k Emily a přejeli jsme pár bloků do domu Monteho a Judy, kde se nás všech osm šlapačů shromáždilo na popíjení piv, dobrou večeři a pak promítání běžkařských videjí. Judy mě ohromila tím, že před pouhými dvěma dny jí vyoperovali plno šroubů a výztuh z nohy, a řekli jí, že pokud jí noha nebolí, může chodit i bez berlí. Judy se pohybovala tak, že by nikdo neřekl, že jí všechno to haraburdí (viz prezentace) z nohy vytáhli. Večer jsme se doma připojili ke Karle a její přítelkyni Nicole. Vyslechli jsme Karlina dobrodružství - kdy včera večer jí v Seattlu vykradli auto, ale vzali jen její oblíbenou košili a plno jiných věcí nechali, a další - před příjezdem do Wenatchee do ní nějaký starší řidič zezadu naboural - ne moc, ale tak, že Karla i postrčila auto před ní. Policie vyšetřovala. Karla prohlásila, že se nemůže dočkat, až bude zas zpět v Ashlandu. A zpráva Nicole - dnes si koupila svůj první dům! Zde ve vých. Wena. Obě Nicole a Karla jsou na posledním záběru prezentace.
	26. Veslování V jemném mrholení a poměrném teplu (dnes 7°C) jsem vyrazil deltou k peřejím a nahoru ke koupališti. Cestou jsem uviděl obyklé kachny a husy, ale i letos poprvé v sezoně také racky. Tak jaro přichází! Trochu jsem si povídal s husami, oni mě v mých představách rozuměly, já jim ne. Poblíž mostů trčel z kmenu útvar, který ze strany připomínal nějakou bytost. Na závěr veslování jsem zachytil tým otce a syna na kajacích. Ještě trochu kašlu, ale voda v Kolumbii byla léčivě osvěživá. Emily dokončila dvě nové hezké dekorativní textilie.
25. Práce. Měl jsem velmi činorodý den. Odbavil jsem hodně zakázek. Postavil jsem bednu pro jednu větší zásilku a naložil jí do auta na zítřejší doručení na Fedex.
	24. Veslování Propotil jsem celou noc, ale ráno se vzbudil bez kašle. To bylo moje znamení, že zas mohu vyrazit na vodu. Byl 1°C a postupně se vyjasňovalo. Stálo to za to! Povedlo se mi ovládat nutkání rozkašlat se a dýchat uvolněně. V deltě byla první odměna - celá rodinka srnek. A o kus dále, v severním ramenu delty, první nádherně barevně kvetoucí javory. Pod mostem mě zaujal jeho odraz ve skifu. A cestou zpět mě zas ohromila velehora Cashmere dominující obzor na západ od mostů. Zahalekal jsem do roury a svižně se spustil po proudu. U doku jsem se setkal s plno vodáky: Mým partnerem Terrym (77) z expedice do Bowron, Kanady na podzim; právě se chystal odrazit s manželkou Evelyn. Dále se objevil kamarád LarryT, se skifem. A po něm po proudu připlul TedC. Pak se objevili dva diváci.. musel jsem vyčkávat, až odešli, než jsem konečně měl soukromí pro své plavání, zas tak báječně osvěživé. Práce. S uspokojením jsem přijal zprávu, že mí zákazníci v pořádku dopravili svůj kluzák do hangáru, a stále se radují. Po zbytek odpoledne jsem vyráběl dřevěnou bednu na odeslání velkých potahů pro kluzák Blaník.
23. Můj pracovní týden začal povzbudivě. Hned zrána vyzvedli mí zákazníci v přístavu Charleston v Jižní Karolině nový vlečný vůz s kluzákem s elektrickým pohonem, LAK17bfes, který konečně dorazil z Litvy.	Pracoval jsem průběžně, když v půli odpoledne se mi částečně navrátil otravný kašel. Jak kvočna jsem ho pak po zbytek dne vylehával.
	22. Unitáři Mše se točila zas okolo vášní, které určití slavní lidé měli - jako letkyně Amelie Erhardt pro překračování oceánů, Harry Belafonte s jeho písněmi motivovanými hněvem, chtěl změnit svět (zde je jedna z nich), letci a konstruktéři bratři Wrightové, kdy uletěli za jednu minutu dvěstěpadesát metrů a dál byla historie - chtěli stavět letadla pro větší dobro lidstvu. 22. Boeingy po železnici. Cestou domů jsem viděl zblízka pravidelný přesun čtyř trupů dopravních letadel z výrobny ve státu Kansas do konečné montážní haly poblíž Seattlu. Než se letadla vznesou do vzduchu, nejprve urazí přes 3.000 km po železnici. To je zajímavé, co? A mě potěšující, že ty vlaky s nimi jezdí přes Wenatchee. Dozvěděl jsem se další zajímavosti o výrobě letadel v Kansasu. Jako například, že ta firma tam už delší dobu není Boeing, a že i dokonce vyrábí díly pro Airbus! A že kabiny pilotů pro prakticky všechny typy Boeingů se vyrábějí tam.
22. Veslování. Ochladilo se. Bylo 1 pod nulou. Objel jsem svůj obvyklý okruh. U doku jsem si povídal s Glenem, Georgem a Tomem, zatímco oni se chystali na vodu. Nechali mě uprostřed jejich příprav vyšplouchnout se.
	21. Běžkařské putování. Fotky. Moose Dewlap je nové jméno pro nyní zaniklý Hog Loppet. Také místo putování se změnilo z hřebenu Mission na oblast na sever od jezera Wenatchee. Původně mělo být putování 43 km dlouhé, ale na nižší části sníh už odtál, tak bylo zkrácené na 27. Po projetí cílem jsem si ještě přidal dalších 8, abych se podíval tam, kde jsem ještě dříve nebyl. Zúčastnilo se okolo 150 běžkařů, což nebylo špatné. Klikni sem pro 7 a půl minut dlouhé video, které jsem z putování udělal.
20. Veslování Po osmi dnech odmlky jsem se zas konečně vydal na vodu. Tentokrát jsem se nehonil, místo toho jsem užíval krásného sluníčka a objevoval nová ramena v deltě řeky Wenatchee. Na závěr jsem vedl se sebou polemiku, zda bude rozumné hupsnout do vody, kdy se ještě zotavuji z nemoci. Nakonec jsem to přece jen udělal a bylo mi báječně. Zbytek dne jsem pracoval v kanceláři. Koordinoval jsem detajly doručení kluzáku z Litvy, dalšího po víc jak patnácti měsících pauzy. Pak jsem mluvil skoro hodinu s dalším možným kupcem z Chicaga. Večer jsme šli na koncert sboru Columbia Chorale.
	19. Mňoukí mi pomáhala s léčením ...
18. Byl nádherný východ slunce
	Marodění. 15., 16., 17., 18., 19. + jak dlouho ještě?? Už léta jsme neměli takovou zahálku. Oba dva, jak Emily, tak já jsme byli vyřízení a odkázaní na postel. 15. Původně naši hosté ještě chtěli pobýt přes neděli. Ale pak před polednem změnili stanovisko. Ukázali jsme jim na mapě možná zajímavá místa, která by mohli navštívit. Odjeli na jih do Oregonu. Po Oregonu se přesunou do Seattlu, odkud se příští týden vrátí domů. Při příjezdu do Wenatchee mě a Emily Juraj předal dárky. Mě věnoval model kytary Jolany s fotkou mě s baskytarou a nápisem Sirius Beat, které nechal speciálně vyrobit. Umělecké dílko je nyní na stěně obývačky a jako jediné z mého domu viditelně připomíná mé začátky v hudbě v Žilině. Emily Juraj předal kávovou soupravu a perlu ve skořápce a řetízek s klíckou. Juraj mi také věnoval svou knihu O Socialismu s láskou. Požádal jsem ho o autogram, coby věhlasého spisovatele. Těším se, až si v klidu budu moci pročítat. Juraj mi také věnoval své nahrávky Rocky mojej mladosti, které nyní rozšiřují mé kulturní bohatství a sbírku písniček z našich let v Žilině. Zbytek dne jsem polehával v posteli a co nejvíc pil čaje. Nejspíš bude trvat ještě nějakou dobu, než zas rozvinu své obvyklé činnosti. V pondělí je zde státní svátek, tak snad nebude v úřadě moc živo.
14. Svátek Valentýna. Ráno jsme si předávali přáníčka. Em a já jsme pak zůstali v chatě, s tím, že jestli se budeme cítit zdravotně lépe, připojíme se k ostatním na odpoledne. Juraj dělal společnost Jánovi, který šel sjezdařit. Mezitím já jsem pracoval a po poledni jsme přejeli s Em do chaty v Nickel Plate, kde jsme se setkali s našimi souputovníky. Ukázalo se však, že nastala krizová situace: Judy a Monte nechtěli od nás chytit nakažení. Když nás Monte a Judy slyšeli pokašlávat, prohlásili, že balí a jedou domů. Že si nemohou dovolit nakazit se. V úterý jim přijede syn s rodinou, s vnučkou, která má extrémní problémy s imunitou. Když holčičce byl rok a půl, dostala leukemii. Po několika transplantacích dřeně se povedlo její život zachránit, a je neskutečné, že nadále žije. Je jí už deset let, ale přesto hlavně Judy se o ní ohromně strachuje.	Tak jsme Montemu a Judy řekli, že aby nikam nejezdili, užili si lyžovačky v Kanadě, a že místo toho my odjedeme. Pomohl jsem vyjednat s hotelem i nájemcem lyží, aby Jurajovi a Janovi vrátili nepoužitou částku. Byli nečekaně překvapeni, že jim přišli vstříc. Juraj říkal, že toto je tedy ten kapitalismus s lidskou tváří, když jim s úsměvem a bez cavyků hned peníze vrátili. Dokonce i za tuto sobotu, přestože už bylo pozdě odpoledne a normálně po 11 hod. dopoledne se účtuje za další den. Juraj říkal, že kapitalismus v ČR a na Slovensku je tvrdý, nelítostný. A byl to on, který říkal, že se máme ještě dost co učit, jak jeden s druhým vycházet (v podnikání). Jeli jsme zpět přes Penticton, na hranicích jsme měli 20 min kontrolu, během níž nám zkonfiskovali všechny pomeranče a vajíčka. Do Wenatchee jsme dorazili po desáté večer a hned se šli kulírovat.
	13. Běžkaření v Nickle Plate V nezvykle teplých podmínkách jsme běžkařili, bylo skoro 10°C .. jak na jaře. Ale sníh byl dobrý a tak jsme se dobře protáhli. Navečer jsem ale chytl nějaký neduh, svíravý kašel atd. Ukázalo se, že i Emily. Náš host Juraj to snad chytil v letadle či kde. Snažil jsem se Em přesvědčovat, že to není férové, svalovat to na něj. Juraj chudák lyžoval s krkem do šály zachumlaným. Udělal jsem i nějaká videjka, později jsem je připojil ke všeobecné prezentaci z tohoto dne. Večer jsme si pochutnávali na jídlu čile s hovězím a sýrem, které připravili Rana a Lynn.
12. Expedice do APEX Krátce po desáté dopoledne se u nás sešli všichni členové výpravy do Kanady. Naložili jsme bagáž a v koloně tří vozidel jsme vyrazili na sever. V Pateros, vesničce devastované loňským lesním požárem, jsme se v pekárně stavěli na oběd. Před hranicemi jsme dočepovali benzín, vědomi, že v Kanadě je stále mnohem dražší. Přejezd přes hranice byl pro dvě vozidla bez problémů, posádce třetího nakázali vysednout a jít do čekárny, a s jejich klíčem obrátili auto naruby. Tolik o přívětivých vztazích mezi Kanadou a USA. V pohraničním městečku Osoyoos jsme nakoupili potraviny, které by nám bývali na hranicích zkonfiskovali - všechnu zeleninu a ovoce, a letos dokonce i vajíčka! A mě zhuntovali v obchodě s potravinami úvěrovou kartu mnohanásobnými pokusy z ní stáhnout platbu, až mi centrála kartu zablokovala. Juraj a Jano po menších zmatcích našli svou ubytovnu, kde za jizbu s palandami účtovali pouhých 69 kanadských dolarů, zatímco o kus dál v hlavním hotelu za pokoje s postelemi víc jak trojnásobek. Největší překvapení byl stav sněhu: BŘEČKA. A z oblohy se snášel vlahý déšť. V tom máme lyžovat??? Uvidí se, snad ráno bude moudřejší večera, usoudili jsme u piv a večeře v restauraci Gunbarrel večer v APEXu.
	12. Veslování Bylo naprosto klidné ráno, 6°C, a krásně na i ve vodě.
11. Návštěva Juraj a Jano k nám dorazili uprostřed noci a čiperní již ráno vstali, jako by se nemuseli zotavovat z devítihodinového časového rozdílu dělícího jejich domoviny na Slovensku a v Čechách odtud. Zařídil jsem exkurzi u kamaráda Briana, který předvedl své nahrávací studio, podělil se o svou tvorbu a ukázal své psychedelické podsvětí ve sklepě. S Jurajem a Janem jsem pak objel město a nanavigoval je na místní atrakce. Pracoval jsem a večer jsme nadále bez ustání povídali.
	10. Veslování Po dlouhé době se i ráno ukázalo v údolí sluníčko. V době, kdy jsem po obveslování svého obvyklého okruhu plaval, se vzduch ohřál už na 8°C a tak jsem se i chvíli opaloval a užíval si jeho zázračných paprsků. Práce Zas jsem někoho obšťastnil, tentokrát modelem kluzáku. Plány Večer jsem se zúčastnil organizační schůze letní výpravy na Yukon. Z deseti již přihlášených lidí bylo na schůzi sedm - všichni, s kterými jsem byl na podzim na jezerech Bowron. Lákají mě připojit se k nim legendární stezku Chilkoot po stopách zlaté horečky na Klondike, a pak následně sjet 750 km úsek po řece Yukon z Whitehorse do Dawsonu. Výprava proběhne v druhé půli srpna.
9. Práce Měl jsem napilno s přípravou na doručení kontejneru s kluzákem z Litvy na vých. pobřeží USA. Zodpovídal jsem na dotazy a odesláním malé zásilky jsem si zas trochu přivydělal. Návštěva Odpoledne navštívila Emily kamarádka Diane, která se nedávno vrátila z půlročního pracovního pobytu v Bhutanu (sousední země na východ od Nepalu). Vyšláply si ke hřbitovu starousedlíků.	Po práci jsem se připojil k poslouchání zážitků. Dozvěděl jsem se plno zajímavostí o kulturních, duchovních a politických zvyklostech v Bhutanu. Diane tam pracovala v psychiatrické léčebně. Popisovala ohromný kontrast mezi jejich králem opatrně po troškách připouštěným západním přístupem k lékařské péči a po staletí zakořeněným východním přístupem budhismu zprostředkovávaným mnichy a lamy. A jejich lidové tvorby a symbolismu.
	8. Veslování Sledoval jsem, jak se jeden orel snažil srazit druhého, sedícího orla z vrcholu stromu; asi proto, že hned níže seděl jeden menší, třetí orel. Či orlice? Co to asi znamenalo? Obvesloval jsem svůj obvyklý okruh a u doku zaplaval tentokrát šedesát temp, byl prudší proud. U horního koupaliště, kde jsem na chvíli zastavil, jsem udělal jedinou dešní fotku z veslování. Dávám jí teď název, "sloupy". Unitáři Téma bylo, uzři slunný den, když vidíš jen šeď; nadechni se a vydechni - a vydej se dál. Vyslechli jsme a snažili jsme se pochopit obsah dvou písní, jedné od Bruce Springsteina, Kamenná zem; a druhou od Jimmy Buffetta, Čluny ke stavění. (Zde je text té od JB). A mluvili jsme o nich v rámci tragédií, které se přihodily v této zemi, od hurikánů Katriny a Sandy po omezování svobody za posledních patnáct let. Kultura Večer jsme se dívali na film Adaptace s Nicolas Cage a Meryl Streep.
7. Běžkaření (poněkud vlhké) Pršelo a sníh se rapidně vytrácel, když jsme běžkařili u líhně. To ale nevadilo, i tak jsme se protáhli. Kruhová večeře Večer jsme strávili asi s dvaceti unitáři v domě Kena a Dainy.
	6. Večer galerií První pátky v měsíci je zde den otevřených dveří uměleckých galerií. Zašli jsme do čtyř. Bob Wilson se svými tučně černými malbami se mi zalíbil. Původně z Chicaga působil déle v Seattlu, než se přistěhoval sem. Jak jsem od něj zjistil, bydlí nedaleko od nás. V jiné galerii vystavoval manželský pár z Ellensburgu díla na téma dopisy zemřelým. Na jedné fotce je do na míru upleteného sarkofágu zabalen muž velikosti toho umělce, který mu upletla manželka. Nad ním jsou stovky patron do brokovnice, všechny naplněné zmíněnými dopisy odešlým. Tak ten umělec už má teplo zajištěné, až ho dají pod drn. Na instalaci obrovských zápalek se mi zalíbila šňůra spojující obě sekyry. Ta je také upletená a na bílé sekyře dokonce pokrývá i celé topůrko.
6. Veslování Bylo pošmourno a zas jsem se snažil najít zajímavé motivy. Ty se mi naskytly ve sledování tří chodců na stezce, spárovaných husách, odrazích mraků ve vodě a pak v obdivování ledňáčka a nakonec při náletech orla, který se opakovaně snažil ulovit kachnu, která se vždy na poslední chvíli ponořila.
	5. Jazzový koncert Večer jsme byli na předváděcím koncertu šestičlenné kapely z Los Angeles. Byli to profesionální studioví hudebníci i skladatelé – učitelé. Sem přijeli na týden být vzory pro žáky šesti školních orchestrů ve Wenatchee. Byl to skvělý zážitek. Práce Dušičkové počasí pokračovalo. Pracoval jsem v kanceláři. Zajímavé, co se člověk přitom dozví. Jeden z mých zákazníků se podělil o to, čím se živí jeho dcera. Koukni se i na zbytek těch stránek.
4. Veslování Bylo zas vyloženě dušičkové počasí, 1°C, mrholilo, pršelo, sněžilo. U mostů jsem začal být zoufalý - dnes absolutně nenacházím nic fotogenického. Ha! Změna! Bezdomovec vyvěsil další pytlíky nad svým stanem. Jú! Věnoval jsem se tedy výzvě dostat se peřejemi co nejvýše to šlo .. a přitom jsem udělal pár komentářů na videjko. Při dešti jsem si pak po proudu zpíval a počítal, u doku se pak zas osvěžoval koupelí. Práce Zbytek dne jsem pracoval v kanceláři. Kultura Dívali jsme se na film Pošli to dál.
	3. Pracoval jsem celý den v kanceláři a odeslal dvě zásilky. 2. Vánoční stromeček ptáčkům Včera jsme odstrojili stromeček a místo rozštípat ho na palivo, dali jsme ho ptáčkům. Emily pro ně vytvořila z krabičky na vajíčka pamlsky. Vylepila je rozteklým sýrem a do něj nasypala zrníčka. Zatím se ptáčkové neotrávili.
2. Veslování Dnes jsem na řece zažil dvě nečekaná překvapení.
	1. Unitáři V dnešní službě unitářů bylo nové téma: VÁŠEŇ Bez vášně bychom sice měli život v určité pohodě, ale cítili bychom se prázdní, byli bychom mrtví. Různí filozofové měli odlišné náhledy na vášni. Spinoza viděl vášeň coby záporný cit, kdy ztrácíme kontrolu nad svým konáním. Naproti tomu Descartes, Hegel pokládali vášeň za kladný cit, bez kterého bychom neuspěli v životě. Vtíravá, nutkavá vášeň vede k vysílení, nelze jí udržet. Jí způsobené činnosti tě ovládají a vedou k vysílení. Naproti tomu harmonická vášeň ti umožňuje vybrat si jednání, která tě nezdrtí, kdy si uvědomíš, jaké máš meze. Lze jí udržet nadlouho bez toho, aby tě vysílila či omrzela. Vzbuzuje kladné pocity a vnitřní radost, které tě vedou kupředu.