Vítkovy noviny únor 2017

	Hezký den !
	28. úterý Umělecká díla v přírodě Či spíše šprýmy, recese? Dělím se o některá dílka, která nainstalovali mí kamarádi vodáci v divočině podél řeky Kolumbie. Zdravím tě v tento poslední den v měsíci a těším se, co mi povíš, jaký byl únor tvůj.
27. pondělí Běžkaření u líhně lososů Snad za odměnu za ráno a dopoledne věnované zákazníkům jsem si dopřál bežkaření za skvělých podmínek. Jen sluníčko se schovávalo za hustými mraky. Během lyžování jsem si všiml, jak nějaký poeta vytvořil symbolické objetí (obr.). Udělal jsem si malou exkurzi do líhně, dnes nechali vrata otevřené. Poslední snímek jsem měl udělat video, aby bylo vidět, jak se voda vařila, vlnila od dorůstajících lososů. Asi bych musel strčit kameru pod vodu, abych to zachytil. Snad příště.
	26. neděle Český večer Česko je na prodej! V rámci výdělečné akce vloni v prosinci (aukce pospolitosti unitářů) si koupili naši dlouhodobí známí Mike a Laura (na obr. napravo) poukázku na "Český večer" u nás v domě, včetně pohoštění pro šest lidí a povídání o Česku. Mike má české předky (odněkud od Protivína). Tak se to hodilo. Emily připravila typické české jídlo, szegedínský guláš (ha!, české! ... knedlíky jsou moc pracné, vím, vepřo-knedlo-zelo by se víc hodilo). Já nakrájel cibuli a koupil basu plzeňského (je na prodej i v našem zapadákově). Přišel i další pár, Julie (zaměstnankyně Laury) a Jim. Dozvěděli jsme se hodně jeden o druhém. Laura má firmu Cascade Analytical a Mike dlouho provozoval sadařství. Na stará kolena i s Laurou se pustili do vyvinutí vinařské firmy St. Laurent. Při výzkumu jsem zjistil, že odrůda St. Laurent je nejvíc sázené červené víno v ČR!
Veslování Byly dva pod nulou a sněžilo, pofukovalo od severu. Tentokrát jsem fotil na mobil, svou obvyklou kameru jsem zapomněl doma. Díky zvýšené hladině na Kolumbii se mi povedlo vydrat se nad první peřeje. Už dříve jsem byl zvědavý, jak tam to bylo zabarikádované krami. Nakonec se mi povedlo vyveslovat dalšími peřejemi až k třetím, dál už to nešlo. Na závěr jsem se v deltě potkal s kamarády vodáky Glenem a Tomem, ti teprvé začínali. Sněžilo celý den, ale sněhu na zemi již nepřibývalo. Ohřálo se na pár stupňů nad nulou.
	25. sobota Koncert Večer jsme šli na koncert symfonie. Ve vzdělávacím úvodu, hodinu před představením, jsme se dozvěděli zajímavosti od dirigenta i od sólistky na harpu. Orchestr předvedl díla od Ravela, Rodriga, pak krátkou vzpomínku na nedávno zesnulého vydavatele místních novin, Wilfreda Woodse ), pak nějaký kus od Humperdincka a nakonec Stravinského. ) tady je odkaz na pěkné video o něm, kde jsou také hezké přírodní záběry z Wenatchee a okolí, podél řeky Kolumbie.
Sjezdování Vyzkoušel jsem si vykrajované lyže, které jsem nadělil Evanovi k vánocům a které on tu nechal. Po mých dlouhých rovných lyžích to byl docela nezvyk - vlastně učení se od píky. Nakonec jsem to trochu zvládnul. Hlavně v mogulech a ve stromečcích mají takovéto vykrajované a krátké lyže výhodu. Byla pořádná zima.
	Na noc z pátku jsme ubytovali u nás tři mladé pozounisty symfonie, studenty hudby z vysoké školy v Ellensburgu. Po snídani jeli na zkoušku, a Em s plným autem jídla nakrmit po zkoušce členy symfonie. 24. pátek Veslování Bylo mínus šest, skoro jasno a klid. U laguny jsem se pozdravil s bílým orlem. U peřejí bylo ještě plno ker. Poblíž horního mostu si mě prohlížela pěkně zblízka šedá volavka. Nový sklad ovoce již obkládají stěnami. Doma mě již nedočkavě vyhlížela kočka Mňoukí. Těšila se na jogurtové hody. Na noc jsme ubytovali u nás tři mladé pozounisty symfonie. Koncert bude v sobotu.
23. čtvrtek Práce - připravoval jsem firemní daňové přiznání pro 2016. Večer jsme se setkali s přáteli šlapači na koštování piva z pivnice Old School z Winthropu, organizované podnikavým výčepem v Pybus. Lidí bylo jako much. Pivo chutnalo přijatelně. Pro zajímavost podělení se z příspěvků čtenářů VN: Kolik Američanů vlastně volilo? 22. středa Veslování Začal jsem před východem slunce. Bylo 1°C, sucho a zataženo. Dalo se už projet spodní deltou. Neskutečné, jak rychle předtím zdánlivě neodstranitelné ledové zátarasy mizí. Poblíž mostů mi velmi nízko nad hlavou prolétl párek kanadských hus, cítil jsem jejich záchvěvy. Vyfotil jsem více ledových scenérií, kdo ví, možná jsou toto poslední letošní záběry. Na vodě mi bylo báječně. Pro potěchu ucha i oka - z příspěvků čtenářů VN: E Pluribus Unum.
	21. úterý Práce a zábava Věnoval jsem se zákazníkům a pak z pošty odeslal zásilku. Em nakupovala. Venku sníh tekl. Nikam jsme nevyrazili a já fotil jen ukázky z údržbových příruček pro objasnění zákazníkům. Večer jsme si pustili historické filmy natočené našimi rodiči, jich, když byli mladí. Asi silně stárneme. 20. pondělí Veslování za deště a chumelenice Bylo na nule a vlezle. Už před lagunou jsem byl promočený. Nicméně, objel jsem svůj okruh. Vše proběhlo v pohodě až na utopené brýle na dno Kolumbie poblíž "Pirátské lodě"; a vzrůšo u peřejí, kde mě málem překotila převalující se obrovská kra, kterou jsem chtěl vyfotit zblízka. Cestou domů jsem za dolar koupil jiné brýle. Pak jsem se důkladně vyhřál ve vaně. Mezitím přišly pozdravy, děkuji. Přidal jsem i fotku na konec prezentace od Karly, Laurel a Evana z lyžování ve Flagstaffu.
19. neděle Běžkaření v Plain; s Em, Mikem a Debbie Počasí bylo pod psa. Z výpravy na Hřeben Ozvěn sešlo. Místo toho jsme se koukali na satirická videa. Když nás to přestalo bavit, vyrazili jsme do přírody. Na zadní straně tras v Plain jsme se pěkně vyřádili na běžkách. Vynalézavé železářství se domluvilo s místním výrobcem vín. Ti, kteří si koupili v železářství lístky na běžkaření, mohli je po sportování ukázat ve vinárně a dostat zdarma svařené víno. Toho jsme využili. Po sportování chutnalo skvěle. Zeptal jsem se, jak ho připravili: tři díly červeného vína, čtyři díly jablečného moštu, jeden díl pravé pomerančové šťávy, hřebíček a pár stonků skořice; ohřáté ve velkém hrnci. Naplnili výrobkem velkou termosku a z té víno v papírových kelímcích sportovcům podávali. Dostavilo se i plno nesportovců, takže obrat byl veliký. Podávat vína pomáhala Namaste, která mě rozeznala od minula, ze železářství, když jsem se jí tehdy optal, odkud pochází její jméno. Odvětila, že prý se v době jejího početí šplhali Nepálem ti, kteří se pak stali jejími rodiči.
18. sobota Běžkaření u Jezera Wenatchee s přáteli Mikem a Debbie Přijeli nás na víkend navštívit naši dlouhodobí přátelé ze Seattlu (ano, ti, kteří projeli napříč Českem na kolech loňské září). Počasí nám nepřálo. Pršelo, sníh rychle mizel. Nicméně, nedali jsme se odradit a přes dvě hodiny jsme si zaběžkařili po upravených trasách u jezera. Pak jsme se ztratili a dostali se na jih až do střediska Kahler Glenn (jinak golfové hřiště), kde trasy pokračovaly. Měli jsme si toho zas plno co popovídat.
	17. pátek Běžkaření v Plain, s Em, Pat a Dougem Ve Wena bylo pošmourno, ale na horách bez mráčku. S našimi známými Dougem a Pat z pospolitosti unitářů jsme si tam zajeli zaběžkařit. Zajímavé na Dougovi je to, že přestože mu bude v září 75 let a že už od 50ti má nemoc Parkinson, stále ještě může lyžovat. To díky do mozku voperanému přístroji a dvěma pod kůži na hrudi voperanými kardiostimulátory. Je schopný žít a srozumitelně povídat. Doug a Pat jsou obdivuhodní lidé. Zatímco většinu života strávili na Aljašce, kde Doug měl makléřskou firmu s průmyslovými nemovitostmi a byl pilotem, to jim nestačilo a na kolech objeli celé USA! Ještě na kolech jezdí. Doug je také činný funkcionář v občanské letecké domobraně (CAP). Soukromě na mě také velmi taktně naléhá, abych mu umožnil přidat si k jeho motorovému pilotnímu průkazu i osvědčení k řízení kluzáků. Já se zas co nejjemněji z toho vytáčím, vzhledem k jeho zdravotní situaci (a náznakům od Pat). Je zázrak, že Doug ještě vůbec žije! Navečer zpět ve Wena jsme zas ukazovali nájemní dům zájemcům, tentokrát pětičlenné trojgenerační rodině. Když odešli jsem se snažil rozřešit záhadu, proč jedna ze čtyř plotýnek na sporáku nefunguje. Bezúspěšně.
16. čtvrtek Svádění Mňoukí Některým lidem chutná Martini, kočce Mňoukí šmakuje pivo.
	Veslování Navštívil jsem zářivou koupel a nymfu, stále jsou tam, kde byly. Na Wena se začínaly odlamovat ohromné tlusté kry. Mezi ptactvem se objevil první racek. Na závěr veslování prosvitla krásná modrá obloha. Byl nádherný den.
15. středa Venku byla silná ledovka, tak jsem pracoval v kanceláři. Odpoledne jsem dokončil prodej našeho minibusu malíři nájemního domu. Musel jsem překonat silnou sentimentalitu rozloučení se s vozidlem, ke kterému mě pojí plno pěkných prožitků. Za posledních třiadvacet let jsme v tomto minibusu projezdili plno kilometrů od Mexika po Kanadu, povozili v něm naše návštěvníky, tahali s ním kluzáky, přepravovali náhradní díly pro ně, nebo skif, ba dokonce i v něm spali. Jeho nový domov bude v Montáně. (Fotka je z října 2016.)
	14. úterý Běžkaření v Methow s Em, Janet a Peterem Ráno bylo třináct pod nulou. Stromy a keře byly obalené v jiskřivé jinovatce. Pracoval jsem a po snídani jsme vyhledali naše přátele v jejich domě. Po krátké návštěvě jsme odnesli své běžky podél za ohradou skryté legální plantáže marihuány k sedm minut chůzí vzdálené upravené trase pro běžkaře, která se táhne údolím po desítky kilometrů. Trochu odbočka. Ta trasa tam nebyla dříve, než údolí vyhledalo plno lidí, kteří tam našli své soukromí a klid, koupili si pozemky a postavili si své snivé domy. Pak nechtěli, aby se tam někdo další vyskytoval. Nadšencům běžkaření se však povedlo prosadit veřejné koridory skrz ty dříve zabrané soukromé pozemky. Trasa byla nádherně upravená. Někteří šprýmaři jí vybavili tropickými plameňáky. Vyskytlo se i více zajímavostí. Bylo vidět, že si lidi koridoru hodně váží. Prolyžovali jsme asi patnáct kilometrů. Počasí bylo absolutně fantastické. Všem toto místo doporučuji. Večer zpět ve Wena jsme v muzeu vyslechli zajímavou přednášku o tom, jak ledovce ztvárnily krajinu ve zdejším okolí.
13. pondělí Běžkaření v Methow Dvě hodiny jízdy autem na sever od Wenatchee se nachází lyžařské běžkařské středisko, které se hrdě nazývá, to "největší v USA". Asi to bude pravda. Vyrazili jsme tam na dva dny. Po ubytování v malebném motýlku River Run Inn v městečku Winthrop uprostřed oblasti zvané Methow jsme vyrazili na jednu část z 200+ km (= kilometrů!) upravených propojených běžkařských tratí v tomto údolí, v levé části této oblasti. Objeli jsme trasu asi 12 km, ve skvělých podmínkách. Pak jsme se přesunuli zpět do motelu, vzdáleného asi 15 km, kde jsme se vyčmáněli v krytém bazénu a horké kádi. Na večeři a popovídání si jsme se sešli s našimi přáteli Janet a Peterem, kteří se do Methow přestěhovali z Wenatchee asi před třemi lety. Janet je tělesná terapeutka a Peter všeobecný doktor. Ten, než šel do důchodu, byl můj doktor. Domluvili jsme se na společné běžkaření na příští den.
	12. neděle Obnova Venku byl nádherný slunečný den. Naprosto jsme ho prošustrovali prací v nájemním domě. Shodou okolností, téma mše v pospolitosti unitářů byla, "obnova"! Povedlo se mi k mému uspokojení nainstalovat nové skleněné dveře k vaně, výměnou za ty, které předešlí nájemníci zničili. Odpoledne jsme zas předváděli dům. Přišly tři skupiny. Byli jsme vybíraví.
11. sobota Renovace nájemního domu a pak kultura Pracoval jsem v nájemním domě. Nasazoval jsem a šteloval dveře skříní, překryty kanalizace, čistil hnusně zaneřáděné lavory toalet, připravoval šoupací skla koupelny na instalaci. Emily mezitím s dobrovolnicemi z místní symfonie nakupovaly a připravovaly jídla pro hudební výdělečný večírek, který se měl konat večer v hale místního muzea. Odpoledne jsme s Emily prováděli nájemím domem asi pět různých partají lidí, zajímajících se o nájem. Rozdali jsme formuláře. Požádali jsme, aby je zájemci vyplnili (dozvědět se tak jejich historii). Em odjela domů a pak do muzea. Já jsem nadále pracoval v nájemním domě. Před hudebním večírkem jsem se připojil k dobrovolníkům, upravoval jídla a nosil je do haly na stoly, kde byla k dispozici hostům na způsob bufetu. Komorní večírek měl mimo povídání, pití a jezení na programu také předvedení hudebních kousků zvlášť nadaných členů symfonie a také jedné mladinké houslistky, úspěšné na soutěži hudebníků. Když hosté odešli, vypomáhal jsem s ostatními dobrovolníky ještě dobře přes hodinu s úklidem a ukládáním stolů, tácků, sklenic, pohárů, mís atd., k myčce a na skladovací místa. Domů jsme se za úplňku dostali až po desáté večer.
	10. pátek Práce, veslování, nákupy a zas práce; přátelé a koncert Vstal jsem brzy, byla ještě hustá tma, mínus tři stupně, vše zahalovala mrznoucí mlha. Šel jsem do nájemního domu přeměřovat velikosti spotřebičů a šoupacích dveří k vaně, které je potřeba vyměnit. Přitom jsem se pustil do zevrubné inventury všeho, co by se mělo po sedmi letech nepořádného používání předešlými nájemníky vyměnit. Už jsme nechali vymalovat, vyměnit kompletní koberce nahoře, profesionálně vyčistit koberce dole, čtvrtá parta dělala konečný úklid. Na vodu jsem se dostal až v deset hodin. To už bylo na nule a občas se na mě usmálo sluníčko, které se nakonec ve dvanáct krásně rozzářilo. Okolní kopce pokryté sněhem odrážely záři nazpět, bylo nádherně. Po veslování jsem strávil tři hodiny v obchodě typu Hornbach nákupem asi patnácti různých bytových doplňků; skleněných dveří, zámků, držadel na toaletní papír, ručníků, žárovky, překryty vypínačů, reostaty na tlumení světel, podložky plotýnek spráku, atd. Po nákupech jsme s Em dělali instalaci a dočišťování. Zde je odkaz na nájemní inzerci. Po páté jsme vyrazili k přátelům šlapačům na společnou večeři a po ní pěšky do blízkého luteránského kostela na koncert norské hudby (fotky a text, krátké video). Celý koncert je zde.
9. čtvrtek Práce 8. středa Pozdě večer pohled z kuchyně na dolní terasu. Emily umístila na stromek jedlé ozdoby pro ptáčky.
	Přišla další vánice. Hodiny prohrabování. Dohled na čištění koberců v nájemním domě. V práci soustrast s klubem na Floridě. Těm zničilo tornádo jejich Blaníky a jsou bez dvousedadlovek. V předtuše, že zde ohlášená obleva s deštěm obtíží nyní skoro půlmetrovou vrstvu sněhu na střechách našeho domu jsem z míň příkrých částí střech sníh odstranil, pamětliv zkušenosti z 1995, kdy se plno střech probořilo. Večer jsme si pustili film Božská Florence s Meryl Steep a Hugh Grantem v hlavních rolích.
7. úterý Veslování Než jsem mohl začít, musel jsem půl hodiny prohazovat sníh od loďárny k doku a na něm. Přes mráz minus dvanáct stupňů jsem si pak před veslováním musel sundat jedno tričko. Podél břehu Kolumbie plulo plno ker. Držel jsem se proto dál od břehu. Wena byla ucpaná ledy blíže k soutoku (foto). Vzal jsem to pak horní deltou, viděl stovky hus, desítky kachen, kormorány, orla, volavku. Zamířil jsem k rouře, haldě a za zpěvu zpět k doku. Veslování mi dělalo radost. -12/+1
	6. pondělí Sněhová nadílka Trvalo nám hodinu a půl prohrabat příjezd od garáže k ulici, z toho poslední půl hodinu společně. Slehlého sněhu okolo domu je nyní vrstva 40 cm tlustá.
5. neděle Běžkaření za plískanice Na golfovém hřišti v Leavenworthu sněžilo hustě. Trasa byla neupravená. Uviděli jsme srnky. Dole u řeky Em vybočila z jejího obvyklého režimu, odbočila k městskému parku. Pak jsme obkroužili celý okruh. Lyže mi namrzaly, drhly. Ve městě pak do nás někdo zezadu naboural, když Em zastavila pro chodce. Naštěstí jsme jeli velmi pomalu. Cestou domů jsem dočítal Provazolezkyni, v originále.
	Veslování Poprvé v únoru zas na řece. Husy kachny zlatoočky orli volavky kormoráni. Na Wena končila volná voda napůl cesty k pěšímu mostu. Pak k rouře, otočil u haldy a za zpěvu k doku. Pozdravil jsem se se známými vodáky, TomF a GlenF. Ti právě začínali. Unitáři Místo svíčiček byly oblázky. Pět lidí se dělili veřejně, "V toto věřím". Jeden z nich byl žalobce pro místní oblast. Bylo zajímavé, jak vysvětloval, jak v jeho práci má napětí mezi dívat se na nařčené jako na lidi, či je odlidšťovat.
4. sobota Dnešek byl provázen sněhem už od rána. Nově nasněžilo zas asi deset centimetrů. Prohrabal jsem příjezdy k našemu a nájemnímu domu. Tam během dne mladý muž, jménem Israel, vyměnil starý koberec za nový na podlaze horního podlaží. Mezitím jsme si s Em zaběžkařili na atletické dráze blízké školy. Po práci jsem vařil - připravil jsem k večeři pečený "masový bochník" a k tomu velký zeleninový salát. Večer jsme se koukali na rozrůstající se satirickou komedii na Kdo chce být druhý?
	3. pátek Práce Od rána až do odpoledne jsem byl vytížen fakturováním, vybíráním za, balením a odesíláním větší várky náhradních dílů pro kluzáky. Běžkaření za sněhové plískanice u líhně Odpoledne a večer jsme strávili v osmi běžkařením, pojídáním a popíjením v "bavorské" pivnici U Gustava, a pak na prezentaci knihy syna prvního Američana, který vylezl na Mt. Everest, Leifa Whittakera.
	2. čtvrtek Běžkaření u EHJS Byl překrásný slunečný den. Sníh jiskřil vychlazený do -12°C a přestože v pár předešlých dních bylo přes den nad nulou, byl nádherně kyprý. Měl jsem dobrou výmluvu nejít na vodu. Na Missii měli rozbitý horní vlek, a navíc tam vál vítr 50 km/hod při teplotě -20°C. Pozval jsem Em na běžky, na školní hřiště dva bloky od našeho domu. Ta však už měla naplánováno něco jiného. Vyrazil jsem tedy v devět ráno sám. Byl jsem předtím vzhůru již tři a půl hodiny, v práci. Přijímal jsem neplánované nečekané mrzuté zprávy. Po sněhu jsem klouzal dvě a půl hodiny. V mysli jsem přemítal o nastalých vývojích. Křišťálové sluníčko mi pomáhalo se s nimi vyrovnat.
1. středa Slunce, mráz, voda, led