Vítkovy noviny únor 2018

	Hezký den !
	28. středat Druhý den školení plachtařských instruktorů v Reno Byl jsem vzhůru od 04:15. Snažil jsem se odhánět myšlenky stěrači. Nahoře soused začal v půl páté dunivě skákat. V šest jsem chtěl jít do posilovny. Zavřená, prý až v sedm. Posnídal jsem v motelu a i se zásobil na oběd. Bylo zas nádherné ráno. Na školení jsem dorazil o půl osmé. V polední přestávce jsem rozprostřel před každého účastníka školení (přes 40) reklamní materiály na Blaníky a LAKy. Šéfinstruktor plachtařů Švédska ukázal a pověděl, jak to dělají oni u nich. Po šestnácti hodinách školení nastala závěrečná zkouška. Nečekal jsem, ale uspěl jsem! (I všichni ostatní.) Po rozdání závěrečných diplomů jsme stáli v řadě na vydání obnovených osvědčeních plachtařských instruktorů. Byla mi dlouhá chvíle a když jsem uviděl rozzářenou krajinu zapadajícím sluncem, udělal jsem dvě fotky. Konečně přišla i řada na mně. Černé na bílém, mé oprávnění vyučovat žáky a přezkušovat piloty bylo prodloužené do konce května roku 2020. Zůstali jsme na večeři v budově, kde se školení konalo. U našeho stolu se shromáždila zajímavá směsice lidí, spojených s plachtařským veletrhem: Vyučující ze školení TomJ (jinak v povolání pilot B757 pro UPS), školený JimL (vojenský pilot v důchodu), PaulR (distributor přístrojů pro kluzáky a nejnověji od 1. 3. 2018 zástupce firmy DG, pro USA), Andrej ze Slovinska (firma Navitar) a Paulův zákazník. Dal jsem si polévku z humrů s celerem (velmi chutné) a hlavní jídlo těstoviny také s humry (už horší). Rozešli jsme se v pohodě spokojení, po dlouhém dni.
27. úterý První den školení plachtařských instruktorů v Reno Vstal jsem v pět a pracoval. Zajišťoval jsem návštěvu možného opraváře Blaníků z USA v továrně v ČR, a zpracovával nakupené záležitosti, ke kterým jsem se během přesunu do Rena nedostal. Když vyšlo slunce, ozařovalo průzračně zmrzlou krajinu. Snídaně v motelu byla prostá, vejce šunka chléb jogurt káva a pomerančová šťáva. Přesun na místo školení byl snadný, jen asi 3 km od motelu. Tam se shromáždilo okolo čtyřiceti instruktorů a čtyři vyučující. Mezi muži byly i tři ženy instruktorky. Školení probíhalo celý den až do půl šesté večer, zakončené prvním přezkoušením. I když jsem se snažil, plno otázek jsem asi správně neodpověděl. Bavil jsem se pak s účastníky a před šestou se všichni rozešli. Já si vyhledal restauraci, která byla doporučovaná, thajskou Moo Dang. Tam jsem si dal obdobné jídlo, které častěji připravuji - v omáčce z burských oříšků upravené vepřové na špenátu. Chutnalo výborně. Večer jsem se v motelu vyčmáněl ve vaně; přitom jsem četl knížku Zprávy z ostrova. Pak jsem ještě chvíli pracoval. Popřál jsem Milanovi vše nejlepší k jeho pětasedmdesáti- nám.
	26. pondělí Cesta do Nevady / část 2 / Z Jordan Valley do Reno Ráno v šest jsem si zašel do obchodu (již byl otevřený) pro půl litru kávy. Nainspirován čerstvou nadílkou sněhu jsem vyrazil hned z motelu na běžkách, zprvu jsem zamýšlel jezdit jen sem a tam po trávě u motelu, ale pak jsem našel trasu nejprve skrzk vrakoviště aut, pak k poště, kostelu a křižovatce silnic, kde byl zaparkovaný dům na kolečkách, jehož vzadu umístěná jízdní kola byla zabalená do tlustého obalu sněhu. Hmmm.. přijel od jihu, kam já jsem měl zamíříno. Nicméně, v pohodě jsem cestování odložil. Dal jsem si snídani zrníček s granolou a jogurtem (Mňoukí neviděla). Mezitím husté sněžiní se pomírnilo, pracovník benzínky protáhl sněžným pluhem cesty (od něj jsem dočerpal až po zátku benzín, naříkal, jak ho zábly nohy - jeho pluh byl traktor bez kabiny) a vyrazil jsem na jih. Cesty již začly tát díky chemickému postřiku, i když bylo asi pět pod nulou a vál čerstvý vítr. Okolo cest byly ranče s plno dobytkem. Co ty krávy v poušti nacházely, mi zůstává záhadou. Přejel jsem řeku Owyhee o jejíž existenci jsem doposud neměl tušení a posléze se připojil na trasu, kterou jsme projeli předloni cestou za Karlou do Utahu (viz VN albumy z června 2016). Od Winnemucca jsem zamířil na jihozápad do Rena, mého cíle. Dorazil jsem, když i tam začlo sněžit. Osvěžen horkou lázní ve vaně hotelu Quality Inn jsem pak vyrazil na večeři v doporučené korejské restauraci Arario. Dal jsem si kimči, marinované okurky, mořskou trávu a dušené černé fazole coby přílohu, a hlavní jídlo slazená kuřata na hoře čerstvé zeleniny, k tomu IPA čepované pivo. Na kutě před desátou .. zítra brzy ráno začne školení plachtařských instruktorů.
25. neděle Cesta do Nevady / část 1 / Z Wena do Jordan Valley ve vých. Oregonu Vyrazil jsem na školení plachtařských instruktorů a výroční veletrh. Místo letecky jsem se rozhodl cestovat po zemi. Až se zas navrátím do Wenatchee, bude to okruh okolo 2500 km. Vybral jsem trasy, kde jsem předtím ještě nebyl - hlavně úseky ve východním Oregonu a v Nevadě. První den bylo velmi větrno. V Modrých horách v Oregonu se k větru přidala i sněhová vánice. Vzpomněl jsem na Olafa. Na jih od Nampa mě překvapily velké lány chmelnic. Po opětném překročení Hadí řeky jsem vjel do rozeklané krajiny s horami zřejmě sopečného původu. Začalo se stmívat. Opustil jsem poslední civilizaci a jel další hodinu. Byl jsem připraven přespat v autě - měl jsem s sebou dva spacáky, matračku, polštář, plno jídla, vody a nádrž plnou benzínu. Nicméně, v poslední obci, zvané Jordánovo údolí, která měla jen 150 obyvatel, měli funkční motel, benzinku s provozem 24 hodin, obchod otevřený do půlnoci a kavárnu do deseti. Bez váhání jsem se tam ubytoval. Místnost v motelu byla prostá, ale čistá, elektrické vytápění pod oknem fungovalo, tekla teplá voda a tak mi nic nescházelo.
	24. sobota Koncert symfonie Téma byla voda - Vltava od Smetany, Obrázky moře od Elgara, Čtyři mořské mezihry Brittena, a Štrausův Modrý Dunaj. Těš se na nahrávky, až je sem dám. Poprvé jsme i vyslechli zpěv ženy dirigenta. Koncertu předcházela vzdělávací část, kdy dirigent zájemcům (bylo jich hodně) pověděl velmi poutavě o každém díle. I jeho žena vysvětlila. Dozvěděl jsem se, že i vyučuje. Jedna z jejích žákyní je virtuozní mladá zpěvačka Thea La Fleur. Než samotný koncert začal, hrála v lobby skupina žáků ze střední školy. Zde je video jedné z jejich skladeb.
24. sobota Veslování Zas jsem vesloval uprostřed dne, se sluncem v pro mě nezvyklém místě, v zenitu. Voda měla 3°C a vzduch 1. Šokovaný jsem byl při těch teplotách miliony jepic, či co ten hmyz byl, který se hemžil těsně nad hladinou řeky Wenatchee u železničního mostu. Na závěr veslování se mi povedlo zachytit kormorány za letu.
	24. sobota Havran dostal novou značku
23. pátek Krevety s paprikami Probírali jsme s Karlou doklady o totožnosti zatímco Emily připravila skvělou večeři.
	22. čtvrtek Večeře musaka a hra Vzlet Navečer přišla Karla s mottem - nemluvme celý večer o práci. Věnovali jsme se tedy povídání o rodině, vaření, chutné večeři musaka a pak stolní hře. Strávili jsme příjemný rodinný večer.
22. čtvrtek Běžkaření s Em a Cathy v Plain Dnešní výběr činností byl komplikovaný. Vstal jsem před východem slunce. Bylo jasno. Za normálních okolností bych pokračoval na vodu jít veslovat. Ale dnes normálně nebylo. Bylo deset pod nulou na vodě. Na Missii bylo osmnáct pod nulou a vítr. Věděl jsem však, že na desátou dopoledne měla Em domluveno jít na běžky s Cathy poblíž jezera Wenatchee. Vrhl jsem se tedy do práce v kanceláři a před desátou byl hotov. Jo, myslel jsem, že hotov. Dostal jsem telefonát na urgentní dodávku náhradních dílů pro kluzáky. Co dostalo přednost? Běžkaření. Po něm jsem zásilku odeslal. Jak bylo na sněhu se můžeš dozvědět v prezentaci (klikni na záhlaví nahoře).
	21. středa Večeře u pochroumané Rany a Lynna To je ale nejapné záhlaví, co? Nikdo by neuvěřil, že Rana již chodí po domě, potom, co před pár dny, v předminulou sobotu si Rana při pádu na lyžařských běžkách šeredně zlomila nad levým kolenem svou stehenní kost. A to jí ani po čtyřhodinové operaci, kdy jí obnažili tu kost od kolena po kyčel, nedali nohu do sádry! A domů jí poslali již po třech dnech. Neskutečné! Abychom ulehčili Lynnovi, který se o ní nyní výhradně stará, jsme přivezli jídlo, které Emily připravila: V keramickém hrnci dlouho vařené kuře v kokosovém mléce, s omáčkou s keri (turmerikem), cibulí, paprikami, zázvorem, rajčatovým protlakem, kmínem a mletou paprikou. Ozdobenou a přichucenou krájenými praženými mandlemi a koriandrem. Podávali jsme navrch dušeného květáku. Po večeři jsme se dívali na zimní olympiádu. Musím pochválit organizátory, jak skvělé obrazové zpravodajství tvořili. Třeba při lyžařském sjezdu si průběh jízdy závodníků přebíralo až devět různých kamer. Přitom video bylo naprosto plynulé a skvělé.
20. úterý Čeští hokejisti postoupili do semifinále na Olympiádě 2018 Před pár minutami naši vyhráli nad Amerikou. Reportérka Emily zachytila mé nadšení, viz foto.
20. úterý Veslování - zas odpoledne ! Ráno bylo -11°C tak jsem odložil jít na vodu až do poledne. I tak byla ještě pěkná zima, -5°C a vítr od severu. Byl jsem rád, když jsem mohl z Kolumbie uhnout do delty a pak nahoru po Wenatchee. V pohodě se mi tentokrát povedlo vyveslovat proti peřejím, dokonce na třetí pokus i čtvrtými. Cestou jsem dělal plno fotek ledových útvarů a po proudu pak první videjka s novou kamerou. Ta natáčí v jemném rozlišení, a v širokoúhlém formátu. Prsty jsem měl pěkně zmrzlé. Po návratu domů jsem uvítal lázeň ve vaně.
	19. pondělí Nový sníh ! tak na běžky k líhni Náhodně jsme se tam setkali s jinými unitáři. Sníh byl ještě dobrý, počasí vynikající. Po lyžování jsme na chvíli usedli v O´Grady´s. Vyzkoušel jsem možnosti nové kamery, hlavně v přiblížení a videjích. Také jsem po čase zas udělal nějaké portrety. 18. neděle První setkání s divokou pumou Při cestě od Karly jsme se málem srazili s pumou (více o ní zde). Bylo to asi deset kilometrů na jih od průsmyku Blewett, byla už tma, šest hodin večer. Puma skočila zprava přes ochranný plot vozovky nám přímo do cesty. Musel jsem prudce zabočit doleva do protisměru, naštěstí nic nejelo, a tak jsme se minuli. I Emily jí viděla (jinak by mi asi neuvěřila). Shodli jsme se na tom, že velikostí byla asi jako vzrostlý pes bernardýn. Toto bylo poprvé, co jsme jí v divočině oba uzřeli.
18. neděle První fotky novou kamerou Po dvou a půl letech otálení jsem se konečně odhodlal proměnit dárkový poukaz od Evana a Karly v něco užitečného. Snad se jim za jejich velkorysost odvděčím nějakými fotkami, které by je potěšily. Jedno z mých kriterií pro výběr kamery byl, aby se mi vešla do tenisky. Vybral jsem si Canon SX620HS. Hned jsem kameru uvedl do provozu. Snad snímky z ní i tebe potěší, když ne dnes, tak snad příště.
	18. neděle Panoráma středu Seattlu Po vylodění v jihozápadním Seattlu jsme pokračovali do jeho středu, do obchodu s kamerami. Ten je jen pár kroků od celosvětového ústředí firmy Amazon.
18. neděle Plavba trajektem na pevninu Po rozloučení s Karlou jsme se nalodili na trajekt. Málem jsme nevyrazili. Bouřlivý vítr mlátil vlny do lodě takovými ránami, až se v ní vše otřásalo. Na druhý břeh jsme se však šouravou rychlostí dostali bez úhony.
	18. neděle Procházka k moři a v lese V nevlídném počasí jsme dorazili na pláž, podél které jsme si chtěli udělat výšlap. A ouha! Vítr nás málem porazil. Tak vycouvat. Šli jsme se schovat do rokle. Koukni se!
17. sobota Na ostrově Karly I Úmyslně nepíši kterém, na výslovné přání Karly, aby tato znalost nebyla rozšiřována po celém světě. Jednak pro její soukromí, ale také pro to jejích hostitelů, jejichž dům a majetek Karla poslední měsíc opatruje, zatímco oni jsou na delším pobytu v Jižní Americe. Zde pouze, že je to hezký dům s kočkou uprostřed hustého lesa poblíž zálivu Tichého Oceánu. Koukni se však na obrázky a videa, která jsem dnes udělal hned nad domem, na pláži, v místním "Kulturáku" a v kavárně poblíž.
	16. pátek Za Karlou Když průsmyky otevřeli, vyrazili jsme přes hory a po pěti hodinách dorazili ke Karle na ostrov. V pohodě jsme se s ní shledali uprostřed zeleně. K večeři jsme si pochutnali na Karlou připraveném tuňákovi s kadeřávkovým salátem. Pak jsem zažil přesycení dojmů. Sledovali jsme na velké obrazovce hokejové utkání na olympiádě. Adrenalin tekl. Až v posledním okamžiku porazilo družstvo ČR Kanadu.
15. čtvrtek Veslování, zlomené křídlo Byl slunný klidný chladný den. Obvesloval jsem svou obvyklou trasu. Uviděl plno hus, méně kachen, pár zlatooček, vran, volavku a dva bělohlavé orly. Zaradoval jsem se, když jsem uviděl husáka se zlomeným křídlem, ne už samotného, ale s partnerkou. Na vodě bylo báječně.
	14. středa Svátek Valentýna Jako tradičně vyrábíme jeden pro druhého přáníčka. Tentokrát jsme nezávisle na sobě otiskli fotky z lyžování, ze stejného dne! Emily také vytvořila velmi čokoládové srdce, úplně bez mouky a cukru.
13. úterý Večírek luteránů se swingovou kapelou Naši přátelé ze šlapání, Monte a Judy, jsou činnými členy luteránské církve. Jejich i náš kamarád, Dave de Jong, také člen, uspořádal dobročinný večírek za účelem vydělat pro chudé tisíc dolarů. Pozval místní swingovou kapelu a požádal dobrovolníky z jejich církve pomáhat s přípravou lívanců, šunky, ananasem, pomeranči, banány a kávou. Povedlo se jim vydělat půlku. Byla dobrá zábava.
	13. úterý Veslování - odpoledne ! Po včerejším terénním šlapání a předvčerejším dvojím sportováním se mi nechtělo zas někam vyrazit; zvlášť když ráno bylo pět pod nulou a odpoledne se mělo oteplit na čtyři nad nulou a být slunečno. Vzniklého dopoledního volna jsem využil k věnování se nakupené práci v kanceláři. Na vodu jsem se dostal v pro mě nezvyklou dobu, ve dvě odpoledne. Sluníčko se schovávalo za vysokou vrstvou beránků a mléčně ozařovalo krajinu. Na obou řekách byla vysoká voda, prudká. Tentokrát se mi však podařilo prodrat se nad peřeje. Nad nimi seděl pán na skládací židličce, s bílým psem. Užíval si pohody u řeky, nebyl to bezdomovec. Dali jsme se do řeči. Chodí si tam oddychnout od ženy. Obklopovalo ho roští. Tam, kde se namáčelo do řeky, se tvořilo plno ledových útvarů. Cestou ke čtvrtým peřejím i při cestě zpět jsem je fotil. Povedlo se mi vytvořit pár zajímavých kompozicí. K doku jsem se vrátil při západu slunce.
12. pondělí Podél okraje - procházka plání nad Wenatchee Tři minuty od mého domu je náhorní pláň, ideální pro procházky, pohledy do kraje, uvolnění mysli i duše. Přehraj si video s hudbou. Práce Měl jsem hodně piplavé administratívy s dodávkami kluzáků. Třem kupcům jsem musel diplomaticky oznámit měsíční zpoždění z výroby, ap. Chtěl jsem utéct na Missii. Tam to vypadalo nádherně - jasno, sluníčko; ale: bylo tam mínus patnáct Celsia a vítr 80 km/h. Tak jsem po práci raději vyrazil, “za humna”.
11. neděle Sjezdování na Missii Byl by hřích nevyjet na kopec, kde jsou skvělé lyžařské podmínky, když ho má člověk pouhých třicet minut od domu. Tak jsem to dnes udělal.	Video Sjezd z vrcholu hřebene Missie Toto video ukazuje sjezd z vrcholu hřebene Missie do poloviny svahu. Všimni si, jak byly sjezdovky přecpané a na vlek se muselo čekat (ha!). K hudebnímu doprovodu jsem použil své písničky. Jedna z nich - "Nahoru a dolů" - trefně vystihovala skutečnou situaci. Dalo se jezdit úplně bez zastavení. Koukni se i na druhé dnešní video: Video Missie - ChukChuk. Toto video ukazuje sjezd z vrcholu vleku č. 4 k základně střediska Mission Ridge ve Wenatchee. Jediného živáčka na sjezdovce, kterého jsem uzřel, byla veverka čipmunk, která na poslední chvíli uskočila z cesty. Jestlipak si jí všimneš (asi v polovině videa). K hudebnímu doprovodu jsem použil další svou písničku, "Vzpomeň si děvče".
11. neděle Zase další jogurtové orgie s Mňoukí Mňoukí občas upadne do vany hrudka jogurtu. Snažím se jí vylovit a zas jí nabídnout. To kočku vystraší a rychle z okraje vany seskočí do bezpečí podlahy koupelny. Jaká psychologie by vysvětlila toto její nové chování?
	11. neděle Veslování, na závěr Glenn, Tom a George Zpočátku byl klid, -3°C. Červánky se nekonaly. Velká voda. Deltou k peřejím a k hornímu koupališti. Tam poblíž jsem se zaradoval - druh ptáka č. 5! Bělohlavý orel. O kus dál roura meliorace parku posloužila jako dok a inspirace k abstraktnímu focení. Pak to začlo pořádně foukat od severu. Ditto co v pátek. K haldě jsem se sunul jak šnek, pak jako šíp po proudu k doku. Tam byli kamarádi vodáci, Glenn, Tom a George. Akorát se chystali začít. Pěkně jsme si popovídali.
10. sobota Hudební večírek pro podpůrce místní Symfonie V místním muzeu jsme pomáhali při hudebním večírku s pohoštěním. Výdělek bude na podporu hudebníků a provozu Symfonie. Emily přispěla mnohem více - už od jedenácti s pěti ženami připravovaly jídla, a i v průběhu večera. Tentokrát jsem byl v úboru pro mě velmi neobvyklém. Emily jsem nepřislíbil, že takto mě bude vídávat častěji...
	9. pátek Veslování - výbuch slunce a labutě Nastala velká změna v teplotě počasí. Bylo jen pár stupňů nad nulou a velmi větrno. U doku i později jsem prožíval, jak pomyslně slunce explodovalo a zanechávalo po sobě na obloze spoustu fragmentů. Na Wenatchee naštěstí tak větrno jako na Kolumbii nebylo. Tak jsem se urputně snažil vydrat proti peřejím, abych se dostal ještě několik kilometrů dále proti proudu. Leč po deseti minutách špičkového zabírání se můj pohyb stal nejlépe stacionárním. S lítostí jsem to vzdal a zas se nechal spláchnout po svižném proudu do Kolumbie. Tam byl vítr od severu, stále velmi silný, ale vlny se naštěstí zkrotily. Vydal jsem se tedy přeci jen proti proudu Kolumbie k rouře-haldě. Má záda vystavená větru odtamtud působila jak velká plachta. Oproti normálu jsem se k severu jen velmi zvolna podél břehu posouval. U otočky jsem radostně zahalekal a spustil se po proudu. Jaká úleva!! Pojednou jakoby nastalo bezvětří - to že jsem byl snášen silným proudem (vysoká voda), vesloval jsem po proudu a vítr byl se mnou. Málem jsem před závěrem přehlédl dnešní největší zážitek - zde velmi zřídka se vyskytující divoké labutě. Vrátil jsem se proti proudu a snažil jsem se jim přiblížit. Podívej se do prezentace. Neměl jsem sice teleobjektív, jen mobil coby kameru, ale i tak se mi podařilo tento jedinečný zjev pro tebe zachytit.
8. čtvrtek Jazz koncert - LA 6 Skupina virtuozních hudebníků a pedagogů uchvátila skoro plnou koncertní síň ve Wenatchee. V kontrastu s jinými našimi návštěvami, kdy tam chodí většinou šedohlaví, byla síň vyplněna převážně mládeží ze středních škol. Šestičlená skupina hudebních inspirátorů, která si říká LA 6 (jsou z Los Angeles) je tu na týdenní vzdělávací návštěvě, kdy navštěvují třídy hudební výchovy místních středních škol. Toto se stalo tak úspěšnou výroční akcí, že už jsou tu desátým rokem. Zatímco dnes hráli jen LA 6, zítra bude v téže koncertní síni koncert spolu i s vybranými žáky místních škol. Zde níže jsou odkazy na čtyři nahrávky z koncertu. Ke konci té čtvrté si můžeš i poslechnout písničku Wenatchee Slide, kterou speciálně pro studenty a jejich podporovatele ve Wenatchee složil trombonista skupiny LA 6. I nás tam možná uslyšíš s ním zpívat. \| 1 \| 2 \| 3 \| 4 \|
	8. čtvrtek Počasí V noci na čtvrtek i přes den silně vál z hor vítr Chinook. I uvnitř domu ho bylo slyšet hlučně. Do javoru na zahradě se opíral vítr o síle přes 80 km/h a teplota vzduchu vystoupla na neskutečných 16°C. 7. středa Večeře - kuře s květákem a quinoa Omlouvám se, že příležitostným zveřejňování jídel způsobuji rozruch čtenářům, kteří se snaží omezit požívání své potravy. Můj poradní výbor skládající se z Emily a Karly však jídla zde uvedená schvalují a doporučují coby zdravý základ výživy. Dnes je to kuře na hořčicové omáčce s tarragonem, houbičkami, solí, pepřem, moukou, zvolna vařené v polívkovém bujonu. Přidali jsme i od předvčera zbylý pečený květák a dále česnek a zrní quinou.
7. středa Veslování U doku mě přivítaly úchvatné mraky, chvilku před východem slunce. U vjezdu do dolní delty jsem se setkal s dvěma kajakáři. Ti začli dle zápisu již hodinu před východem slunce, za naprosté tmy. Už se vraceli. Zamávali jsme si. U prvních peřejích jsem se pokusil dostat se nad ně. Voda mě spláchla. Pokračoval jsem horní deltou k rouře, a za halekání, zpěvu a počítání v pohodě zpět k doku. Ptáků byly jen čtyři druhy, drtivá většina jich kanadských hus (viz vpravo). Po jogurtových orgiích s Mňoukí jsem objevoval mě doteď neznámé daňové formule a předělával jsem již dodělané formuláře. V práci jsem balil zásilky a připravoval je k odeslání.
	6. úterý Běžkaření u líhně lososů, náhodné setkání s Larrym a Penny Přišla ta část zimy, kdy ráno byly trasy zmrzlá ledovka, a odpoledne rozměklá břečka. Bylo umění vystihnout to přechodové období, kdy sníh akorát začal měknout. Povedlo se. Cestou k trasám u líhně lososů poblíž Leavenworthu jsem dělal panoramatické fotky, jak cesta směrem tam vypadá. Také jsme obdivovali nádherné čočkovité mraky. Plachtaři by slintali, dostat se do jejich vlny. Objeli jsme u líhně celý osmikilometrový okruh, v pohodě za hodinu a dvacet minut. Na závěr jsme si popovídali s Larrym a Penny, se kterými jsme se tam náhodně setkali. Udělali jsme pak své vzájemné portréty. Práce Pokračoval jsem v zpracování výročního daňového přiznání.
5. pondělí Veslování Udělal jsem fotku na doku. Červánky se nekonaly. Vysoká kalná voda. Teplo. 6°C. Deltou k soutoku. Východ slunce. Mraky se shlukovaly. Prudký tok po Wenatchee z tajících sněhů proti proudu. K peřejím. Jen čtyři druhy ptactva – husy, kachny, zlatoočky, volavky. K rouře, haldě a zpět za zpěvu a počítání. Na vodě bylo skvěle. Práce Dokončil jsem firemní výroční daně a odeslal přiznání federálnímu bernímu úřadu. Pak jsem skotačil s vypracováváním osobního daňového přiznání. Obojí dělám sám už druhý rok bez zapojení daňového zprostředkovatele. Je u toho spousta piplavé práce, nového vzdělávání se. Čas na to ale mám a baví mě to.
4. neděle Unitáři - Odmyšlení našich smyslů Když necháme mysl přehlasovat, neutralizovat vjemy našich smyslů, ochuzujeme své bytí. Pro plné žití je třeba otevřít jak své smysly, tak svou mysl. Překonat jejich vzájemné potlačování se. Umožnit jim se vzájemně doplňovat, obohacovat.	Práce - dělal jsem firemní výroční daně.
	3. sobota Veslování Nakupilo se mi plno zakázek a tak jsem je chtěl odeslat, než zavře pošta. Vyrazil jsem na vodu proto půl hodiny před východem slunce. Byl jsem odměněn nádhernými červánky. Na doku byla jinovatka. Louže zamrzlé. Ptáci ospalí. Všiml jsem si, že se začínali spárovat - husy, kachny. Mimo ně jsem viděl volavky, orly a kormorána. Objel jsem svou obvyklou trasu - dolní deltou k peřejím, horní deltou (kde jsem uviděl dvě srny!) k rouře a haldě. Zpíval jsem si a počítal. Na vodě mi bylo báječně. Doma jsem po nakrmení Mňoukí ve vaně jogurtem pilně pracoval. Zásilky jsem zabalil, vyfakturoval, vybral za ně z úvěrových karet. Ale na poštu už jsem to nestačil. Mrzelo mě to. Večer jsem uvařil tofu se špenátem v omáčce z burských oříšků. Chutnalo nám. Mňam!
2. pátek Návrat z Big White do Wenatchee Po velmi zdařilém pobytu jsme vyrazili nazpět. Nejprve jsme museli vyhrabat auta ze sněhu, kterého neustále přibývalo, uklidit vše v apartmánu a okolo desáté dopoledne jsme za husté chumelenice vyrazili stejnou trasou jako v pondělí, jen opačně, na jih. Sníh pokrýval vozovku po první dvě hodiny jízdy, pak se začlo ohřívat a od hranic, jejichž překročení proběhlo hladce, jsme mohli ujíždět bez omezení na počasí. Zastavili jsme se na pozdní oběd v Shannon´s v Tonasketu, útulné rodinné restauračce. Pak jsme sledovali vodní toky až do Wenatchee, kam jsme dorazili před západem slunce, před pátou odpoledne. Výprava naší skupiny šlapačů - běžkařů se vyvedla na jedničku. Jsem tomu moc vděčný. Večer jsme se shledali v pohodě s kočkou Mňoukí a sledovali s ní společně tento roztomilý kreslený film.
	1. čtvrtek Běžkaření u Big White, v McCulloch Lakes Nordic Centre Připadlo zas trochu sněhu. Tratě byly pěkně upravené. Běžkařili jsme k jiné boudě, kde jsme se naobědvali a pak dlouhým okruhem jsme se vrátili k autům. Byla poslední zbylá, tak jsme je nemuseli hledat. Po běžkaření jsme se krásně zas vyčmáněli v kádi na balkoně a já pak vytvořil VIDEO z dnešního dne, které jsme si promítli před večeří. K té jsme si ohřáli zbytky z předešlých tří večeří, pěknou všehochuť. Pak jsme si zas zahráli Qwirkle. Domů se nám (zatím) nechce.