Vítkovy noviny zari 2013

	Co nás potká v říjnu?
	30. pondělí. Veslování. Po téměř měsíční odmlce jsem si znovu zavesloval. Bylo to skoro jako znovuzrození, včetně vlhké lázně poskytnuté hojným deštěm. Ale to mi vůbec nevadilo. Zde je víc fotek.
2. až 29. září - Tolik se toho událo. Žil jsem víc, než jsem se stačil dělit o tom s tebou. Cestovali jsme Dánskem, Švédskem, Polskem, Slovenskem, Českou republikou a Holandskem. Protože toho bylo tolik, rozhodl jsem se pro postupné zpravodajství. Se svolením Emily jsem nejprve přeložil její téměř denní zprávy, které z cesty odesílala e-mailem své rodině a přátelům, a ty publikoval nejdříve. Klikni napravo, nebo sem. Pak v průběhu října jsem doplňoval zbývající dny. Omlouvám se, pokud nenajdeš očekávané zprávy. Snad to, co píši a dělím se v obraze, potěší. Narvhuji, začni až odspodu této stránky, pro časovou posloupnost. Klikni sem a budeš vespodu stránky.	CESTA PO EVROPĚ perem a očima Emily Září 2013
29. neděle. Brzy ráno nás Hans zavezl na Schiphol a po samoobslužném odbavení (dokonce i kufrů bez obsluhy), a nezbytného zakoupení holandských vyzrálých sýrů jsme se rozloučili s Evropou. O hodinu později jsme přistáli v Seattlu (tamního času tedy; let trval přes deset hodin). Víc fotek.	Na obloze nad Schipholem jsem četl písmena...
S Hankou Opatovou a Jirkou Valentrem na rakovnickém letišti	28. sobota. V tento poslední den v ČR jsem ještě vyrazil na rakovnické letiště, objal křivoklátskou krajinu, rozloučil se s Milanem a odpoledne odletěl s Emilí do Amsterdamu, kde jsme navštívili naše přátele Hanse a Ymkje. Víc fotek.
27. pátek. Odpoledne jsme měli povedený sraz se spolužáky z Gymplu, nejprve s procházkou a pak posezením. Sešla se nás kupa. Víc fotek.
	27. pátek. Vypravil jsem se do Berouna za veslaři, leč byla hustá mlha. Navíc pronajaté auto chytlo zimnici a běželo jen na dva válce. Naštěstí v půjčovně v Praze auto vyměnili bez zaváhání. Další fotky.
26. čtvrtek. Objížděl jsem dodavatele a navečer se sešel s Oldou Jánským a Jardou Kaftanem. Jarda přinesl fotku z dob, kdy s Oldou byli na lyžařském kurzu základní školy. Vyobrazeni byli s mým otcem, který je lákal do tajů ježdění na prknech. Hezky jsme si popovídali. Bylo to od Jardy hezké. Fotku mám nyní ve své kanceláři. Víc fotek.	Olda a Jarda
S Vaškem Šulcem	25. středa. Zatímco já jsem obcházel kamarády, Emily vyrazila na hrad. Fotky.
24. úterý. Tento den započal brzy, abychom stihli návštěvy u sestřenic - nejprve u rodiny Enky v Dejvicích, pak prohlídku Břevnovského kláštera a setkání s Bohuš, a procházka Prahou - přes Hrad, Malou Stranu, Karlův most, Staroměstské náměstí a posléze večer na koncert v Dušní ulici v kostele sv. Šimona a Juda. Domů na Křivoklát jsme se vrátili před půlnocí, naplněni plno dojmy. Víc fotek z tohoto dne.	Kája, Vendulka, Erik, Emily, Enka a Milan
23. pondělí. Po mém ranním pokusu za veslováním v Berouně jsme udělali vlastivědný okruh po okolí Křivoklátu - nejprve vyšlápli poslední kousek na Velíz, našli Zvonařův hrob a posléze i modlu pohanským bohům. Přes Broumy jsme dál zamířili do Skryj, pokusili se dojít ke hradu Týřov a vzdali pro příliš strmou stráň, místo toho přejeli přes Týřovice až k hájovně Křiniště, odkud jsme sestoupili k Čertově skále, a po západu slunce povečeřeli v prostém výčepu v Panoším Újezdě. Víc fotek	Velikonoční ostrovy v Česku?
22. neděle. Dopoledne jsem se vypravil na rakovnické letiště a odpoledne navštívil "ztracené příbuzné" - rodinu Věrky. Ta byla mojí spolužačkou až do třetí třídy obecné školy, kdy se její rodina odstěhovala (její otec a můj byli bratranci). Od té doby jsme se neviděli, až nyní, kdy jsme se sešli u nich v Kacově, po snad 58mi letech! Tady je více fotek.	Jirka, Vláďa a Věrka
21. sobota. Obdivovali jsme um mnichů ve vinných sklepích pod klášterem v Kroměříži a okoštovali čtyři z jejich vín. Mniši získali oprávnění vyrábět víno od Karla čtvrtého, ještě, než se stal českým králem a římským císařem. Sklepy byly úžasné, ze stěn visela zdravá plíseň, ohromné sudy obsahovaly lahodný mok, gurmáni měli ve svých soukromých schránkách skladovány stovky vín. Navečer jsme se po poděkování Ivanovi a Jarce přesunuli zpět na Křivoklát. Litovali jsme, že okolnosti neumožnily návštěvu u Zdenka. Víc fotek.
	20. pátek. Zatímco jsem navštěvoval mé dodavatele, Emily se vypravila s Ivanem na Radhošť. V Kunovické továrně jsem natrefil na zástupce nových představitelů programu kluzáků, který možná bude obnoven. Víc fotek.
19. čtvrtek. S Igorem jsme vyrazili po stopách Jánošíka do Terchové, vystoupali na místo poblíž kde se ten zbojník narodil, pochválili Igorovi jeho lyžařskou a turistickou základnu, obdivovali ohromný ze dřeva vyřezaný animovaný betlém. Navečer jsme přejeli k dalšímu spolužákovi, Ivanovi, do Kroměříže. Víc fotek.
	18. středa. Včerejší déšť přinesl sníh. Z hřebenu Gubalowky jsme obdivovali úchvatné panoráma Vysokých Tater, pocukrované čerstvým bílým závojem, objímající Zakopané pod sebou. Odpoledne jsme se přesunuli přes Oravu na Slovensko do Žiliny na setkání se spolužáky z vysoké školy, Igorem a Marikou. Milan se večer odpojil a odjel domů vlakem, veliké pro něj dobrodružství. Víc fotek.
17. úterý. Z Krakova jsme pokračovali na východ, do Nowy Sadz, kde si Emily za usilovného deště prohlídla etnografické muzeum, zatímco Milan a já jsme holdovali pivu v replice pivnice. Pokračovali jsme do Zakopaneho. Cestou jsme se zúčastnili mše v 500 let starém dřevěném kostele, kde se od jeho počátku moc nezměnilo - i věřící zapadali. Povečeřeli jsme s přáteli Gitkou a Tomášem v Karczme vedle penzionu Orla, kde nás ubytovali až úplně nahoře v krásné perníkové chaloupce. Zajímavostí bylo asi patnáct dalších hostů, mužů duševně postižených, kteří se s nám na chodbách vřele zdravili. Víc fotek.
	16. pondělí. Ze soli vytesané socha maďarské princezny, která věnem přinesla sůl do Polska, tedy aspoň podle legendy, byla působivá. Celý důl vůbec byl, ležící asi dvacet km východně od Krakova. Jsou v něm obrovské podzemní síně, jedna z nich dokonce velikosti katedrály, včetně výzdoby. Víc fotek.
15. neděle. S Milanem jsme se nacpali místních specialit, když jsme procházeli Krakovem. Město na mě udělalo velmi hezký dojem, a rád bych se tam zas vrátil. Podívej se na víc fotek.
Osvěcim - Březinka	14. sobota. Ještě ponuřejší den nás očekával při návštěvě vyhlazovacího tábora z druhé světové války, Osvěcimi. K mým opatrným představám o hrůznosti toho místa mi dodala návštěva konkrétní obsah. Děsivost musela být mnohokrát větší. Jen na tomto místě bylo vyvražděno přes milion a půl lidí. Podívej se na fotky.
13. pátek. Byl ponurý den v ponurém městě, Bielsko-Biela. Zatímco Milan a Em se snažili nalézt nějaké turistické cíle ve středu tohoto průmyslového města, já zamířil do továrny na kluzáky. Ohlásil jsem se na vrátnici SZD Allstar, poskytující přístup do příšerně vypadající budovy. Přijal mě Michal Ombach, energetický asi 40ti letý muž, znalý, plachtař, akrobat, o vlně a letadlech věděl vše. Ukázal letiště hned vedle budovy a omluvil se, že pro velmi špatné počasí mě nemohou vzít plachtit v nachystaném Perkozi (foto). Místo toho jsme prošli všechny dílny a dlouho debatili o výrobě, modelech, zlepšeních ap. Odpoledne jsem se sešel ve městě zas s M+E a jeli jsme do věhlasného blízkého plachtařského střediska Žiar, položeného na svahu hory nad hezkým jezerem. Více fotek.
Černá madona	12. čtvrtek. Vyjeli jsme dosti severněji do nejsvětějšího místa pro polské katolíky, Čenstochové. Zevrubně jsme si prohlédli tamní klášter, vystoupili na vrchol věže, stali se účastníky jedné ze mší pro putovníky za hlavní relikvií tohoto místa, Černou madonou (viz foto). Pak jsme jeli na jih do Bielsko-Biela. Víc fotek.
11. středa. Podrobně jsme si prohlédli střed města Vroclavi s jeho mnoha kostely, věžemi, radnicí, koncertními síněmi, galeriemi a muzei. Okoštovali jsme místní speciality a povečeřeli v restauraci ve sklepě radnice, která se chlubí tím, že je údajně nejstarší stále provozující (od 13tého století). Víc fotek.	Mapa středu Vroclavi
Čert na Čertově hoře se mnou málem skoncoval.	10. úterý. Po vydatné snídani v penzionu jsme vyrazili prvním výtahem na Čertovu horu, kde mé putování málem skončily nadobro (viz foto). Vážně, pokračovali jsme dál ze studeným větrem ovávaného vrcholu hřebenovkou ke křižovatce stezek Ručičky, odkud jsme sestoupili zpět do Harrachova. Posíleni pivem a zelňačkou polívkou jsme vyrazili na sever do Polska. V Jelenie Goře jsem měl domluvené setkání ve výrobně kluzáků PW-5 a PW-6. Cestou jsme viděli Krkonoše od severu, nezvyklý profil prudce se zvedajícího hřebenu. V továrně mě přijali rádi, jen kdybych jim mohl pomoci prodat víc jejich kluzáků. Zatímco si ještě Milan a Emily prohlíželi německy působící střed města Jelení Hory, hezky upravený, já ještě vyjel na hřeben nad ním, kde je plachtařské letiště. Provozují tam gumicuky jako před padesáti lety. Pak jsme pokračovali do Vroclavi, kde jsme měli zamluvené dvě noci v jak se ukázalo velmi moderním a mě nepřitažlivém apartmánu. Na závěr dne jsme si ještě vyrazili na malebné náměstí kousek od místa ubytování, přímo ve středu Vroclavi. Podívej se na fotky z tohoto dne.
U Mumlavských vodopádů	9. pondělí. Ani jsme se na Křivoklátě moc neohřáli a již jsme vyrazili dál, tentokrát s Milanem. Cílem byl Penzion Familia v Harrachově. Ještě před večeří jsme se stačili podívat k Mumlavským vodopádům, kde nás zastihla pěkná vodní průtrž, nicméně odhodlaní jsme ukončili žlutý okruh k restauraci Roubenka na výbornou večeři. Přespali jsme v penzionu chránění hradbou z kávových hrnků na plaňkách plotu. Víc fotek z pondělí.
8. neděle. Nastal čas rozloučení. Ivan byl tak hodný a zavezl nás do Malmö, když v potřebnou dobu zrovna nejel vlak. Musel se pak tři hodiny plahočit sám zpátky (díky, Ivane, za obětavost!). My jsme mezitím pokračovali vlakem dál do Kodaně a letecky do Prahy, pronajmuli jsme si tam auto a pokračovali k mému bratrovi Milanovi na Křivoklát. Setkání s ním bylo velmi milé. Víc fotek.
	7. sobota. Byl úchvatně krásný slunečný teplý den, i pro místní velmi neobvyklý. Švédi se vyrojili na ostrovy, vysvlékali se a i naskákali do moře, přes nebezpečí být požahaní docela hustě se vyskytujícími meduzami. I já je následoval. S Ivanem a Evou jsme se přepravili trajektem na oblíbený ostrov jejich syna Jakuba, který tam den předtím přepravil sebe a svou mladou rodinu v plachetnici. Měli jsme prima piknik, a seznámili jsme se s jeho dvěma ratolestmi a ženou. Víc fotek.
6. pátek. Jeli jsme do lesů na východ, nejprve okolo hrobů Vikingů a pak k skrytému jezeru vyzývajícímu ke koupání. Cestou Eva i Ivan nacházeli plno hub. Pak nás převezli do Gothenburgu, kde jsme si prošli oblast přístavu přeměněnou z loděnice na obytnou čtvrť, univerzitu kam chodili jejich děti s neobvyklou kruhovou administratívní budovou firmy Volvo, a pak do středu města, s nádražím, operou a do pěší zony na večeři. Cestou domů k nim do Kungsbacky jsme se stavěli v Mölndalu, kde byl ten večer umělecký festival. Tady je víc fotek.
	5. čtvrtek. Ivan si velmi pochvaloval svá kamínka na dřevo, která vytápí většinu obytných prostor. Obstarávání paliva mu zadává omluvu dostat se do přírody a udržovat se ve výborném tělesném stavu. Ráno jsme vyrazili na pěší okruh v okolí, poobědvali na terase domu Ivana a Evy, obdivovali motýly a odpoledne se projeli na loďce na blízkém jezeře. Loď Ivanovi poskytl jeho známý, také původem z Čech, klasický hudebník. Po jezeře nám jeho žena nabídla bábovku, kterou hbitě během našeho veslování vyrobila. Tady je víc fotek.
4. středa. Započali jsme milou návštěvu u Ivana a Evy. Prošli jsme si městečko, kde bydlí, poobědvali v renovované rybí restauraci a pak se podívali k jejich dceři Barborce v Gothenburgu, kde jsme se setkali s jejími roztomilými dětmi ve školce i u nich doma. Tady je víc fotek z tohoto dne.
2 a 3. pondělí a úterý. Procestovali jsme s Emilí plné dva dny, abychom se z Wenatchee přepravili do Švédska k přátelům Ivanovi a Evě. Nejprve jsme jeli autem do Seattlu, tam ho na měsíc nechali, nastoupili jsme do letadla, přesedli v Amsterdamu na jiné do Kodaně, a odtamtud jeli vlakem do Kungsbacky poblíž Gothenburgu. Zde je víc fotek z té cesty.
	1. neděle. Trpělivost přináš růže. Hobloval jsem hřeben na východ od letiště po dvě hodiny, než se mi povedlo přeskočit přes Kolumbii na hřeben Jumpoff, a pak jako po balvanech přestupovat od jednoho stoupáku k druhému až se mi povedlo dorazit k hlavnímu hřebenu Mission, kde jsem konečně mohl vystoupat nad hladinu inverze, a pak se kochat nádherou horské krajiny. Podívej se také, dělím se s tebou.
1. neděle. Na vodě bylo prima. Hned u doku mě přivítal bobr. Byla extrémně nízká voda jak na Kolumbii, tak na Wenatchee, pod železničním mostem byly peřeje, vydral jsem se jimi až nad vodní most. Zpíval jsem si a počítal. Udělal jsme fotku haldy oblázků. Karla si koupila dům na kolečkách, a od půli září do vánoc chce v něm procestovat západní USA; sama.