Vítkovy noviny září 2014

	Přeji ti pěkný říjen!








30. Práce. Strávil jsem celý den pomáháním zákazníkům a také našemu minibusu, kterého jsem vzal do servisu nechat vyměnit opotřebované brzdy.	ČSA. Slyšel jsem od Pavla, jak naše národní letecká společnost skomírá. Snad se ještě vzpamatuje. Zdravím všechny příbuzné a přátele!

29. Veslování. Byl zas fantastický den. Z horní přehrady pustili na půl hodiny o čtvrt metru vody více a tak jsem se zas mohl dostat do řeky Wenatchee, až k akvaduktu. Obdivoval jsem ledňáčky, jak se obletovali. Dělal jsem panoramata řeky a na závěr se v ní zas vykoupal. 28. Šlapání na horu Poe. Emily mě vyzvala, zda bych jí nedoprovázel na jejím 55tém šlapání tento rok. Vyhlédla si kopec, kde měly být podzimní barvy, sto km od našeho domu. Za dvě hodiny jsme tam byli. Vystoupali jsme hustým jehličnatým lesem na hřeben, odkud byl nádherný výhled na všechny strany. Na kopci jsme strávili skoro pět hodin, poobědvali, zahráli si boggle, já si ošetřoval odření holeně, povídali jsme s početnými turisty (dělám si legraci, dnes nás tam bylo osm, dle zápisu v povinné knize při vstupu do divočiny). Bylo ideální počasí, něco pod dvacet stupňů, skoro bezvětří a bezoblačno. Jen mi chyběla horská chata s čepovaným pivem a nějaké jezero, do kterého hupsnout. To pivo Emily schovávala v autě v mrazáčku, a později, ve vesničce Cashmere, kde jsme povečeřeli, jsem si dopřál více. Myslel jsem na příznivce přírody. Bylo nádherně.
	27. Západ slunce ve Wenatchee a probouzející se Měsíc.
27. Veslování. Nad dálnicí přeletěl obrovský pterodaktyl... Legrace stranou, byl to "jen" orel. Dnešní veslování jsem pořádal zas pouze na Kolumbii pro nízký stav vody. Dostal jsem se opět k lanovce. Pak cestou zpět jsem halekal a u doku zas hupsnul do vody. Bylo báječně.
26. V tento významný den jsme vyrazili s přáteli šlapači na kopec nad městem a pak povečeřeli v domě Monteho a Judy. Šlapání na Kohoutí Hřebínek.
	25. Veslování. Nepršelo, ale bylo škaredě zataženo. Byla zas hodně nízká voda, tak jsem zůstal na Kolumbii a vyvesloval proti proudu až k lanovce. Odtamtud bez ustání zpět k doku, kde jsem zas hupsnul do vody. Cestou domů jsem si všiml požáru jednoho domu. Jak jsem se později dozvěděl z novin, nikdo moc nelitoval, že dům shořel. Scházeli se tam feťáci (jak bylo prokázáno) a tak i požárníci dbali o to, aby byl oheň náležitě prověřen a ošetřen, a nikdo se nepíchl o jehly na vstřikování heroinu, kterých se tam povalovalo plno. Nechali dům vyhořet do základů.
24. Zprávy. Potěšil mě Milan, že se mu povedlo podívat se na fotky a videa ze svatby Evana a Laurel. Podivoval se, že jejich líbánky trvaly jen tři dny a hned pak museli jít do svých zaměstnání. (Nejnověji, Ev+L si koupili kauč a pracovní stůl.) Milan mě také komentoval na legrační písničku, kterou jsme s Karlou Evanovi a Laurel na svatbě zazpívali. Kde Milan všechno tohle ví, že písnička o psu a jitrničce je původně italská lidová píseň O mamma, mamma cara, kterou hrával i Paganini (pusť si tuto verzi). A pro ty, kterým chyběl český text legrační části našeho videa ho uvádím zde. A hudbu k němu si můžeš spustit tady. 23. Veslování. U soutoku jsem si všiml, že se začla zdvihat voda. Tak jsem se pokusil dostat se mělkým ústím do řeky Wenatchee. Povedlo se. Dostal jsem se pak až k peřejím a pak po Kolumbii krásně nad haldu. 23. Sousedi vyměňují krytinu střechy.
	22. Den otevřených dveří. Večer jsme se šli podívat do místní střední školy. Tu letos po delším renovování znovu otevřeli. Přistavěli plno nových tříd a tak se její kapacita zvedla o třetinu, na 1750 žáků. Na obrázku je jedna z učeben, výtvarného umění.
21. Veslování. Stavěl jsem se u Zářivé koupele. Tam jsem vylezl na kmeny a málem jsem spadl do vody, co skoro horší, málem jsem do ní smetl i svou kameru. Pak jsem se proplazil mělčinou do postranní řeky, Wenatchee. Tam jsem natrefil na dva bobry. Dělal jsem videjka. Na jednom bobr práskl ocasem. Pak jsem vyvesloval k haldě a zpět u doku se zas báječně vykoupal v Kolumbii. Unitáři. Duchovní zralost znamená přijmutí vědomí, že jen my můžeme ovládat sami sebe. O to se dělila naše duchovní Laura. Další její myšlenky mše byly: Nežijme jako utlačovaní, ale jako ti, kteří umožňují jiným žít volně a bez strádání. A i když máme své problémy ne všechny vyřešené, buďme klidní a smíření v nitru. A když někdo zabloudí, přijmejme ho či jí mezi sebe, když se navrátí, bez komentářů a kázání. Letiště. I když bylo dnes rekordních 31°C, nikomu se nechtělo plachtit. Využil jsem infrastruktury naší klubovny a krásně se tam osprchoval.
20. Pracoval jsem v kanceláři a pečlivě zpracovával velkou objednávku. Večer jsme šli na Kruhouvou večeři u Marka a Heather.
	19. Večeře se šlapači. Po měsíční pauze jsme se zas sešli, v tříčtvrtečním počtu. Drew a Cathy lezli někde po horách. Judy je víc jak na dva měsíce uzemněná. Měla operaci nohy. Nyní jí musí mít většinu doby nad úrovní hlavy. Po bytě se pohybuje na skútru. Monty, který nikdy nevařil, má štěstí. Členové jejich církve jim donáší jídla. Byl krásný teplý večer. Měli jsme možnost si hezky popovídat a pak si pochutnat na musace, kterou připravila Emily z úrody lilků na zahradě M+J. Přizpůsoboval jsem se chuti místních piv. Můj návyk na krušovické a plzeňské, vzniklý během návštěvy v ČR, jsem začal lámat tímto pivem.
19. Veslování. Před východem slunce vál silný vítr od severu a řekou se valily docela hrozivé vlny. Jak slunce však vyšlo, jakoby mávlo kouzelným proutkem a vítr se ztišil. Tentokrát jsem si dopřál veslařský maraton: Od doku k přehradě Rocky Reach a nazpět. Předtím se mi to povedlo jen dvakrát. Na cestě k přehradě, proti proudu, jsem se držel břehů a využíval každého zpětného víru. U přehrady jsem udělal pár fotek a videjko. Zpátky po mírném proudu od přehrady k veslařskému doku jsem vesloval bez ustání. Bylo to nazpět 10,7 km a ty jsem překonal za 50 minut. (Můj obvyklý okruh má okolo 12,5 km celkem. Dnes jsem si však zavesloval zhruba 22 km a s přestávkami na focení a obdivování přírody jsem strávil na vodě přes čtyři hodiny.) Víc fotek a videjko. 18. Pracoval jsem celý den v kanceláři; vystřídal jsem všechny podnikové funkce - od uklízečky po ředitele a nazpět.
	17. Veslování. Zahalekal jsem u roury a vesloval hodně daleko proti proudu, až k lanovce přes řeku. Pak jsem se na závěr hezky vyšplouchal v řece. Víc fotek.
16. Byl nádherný den. Vyplnil jsem ho celý prací v kanceláři.
15. Veslování. Poblíž kukaně lovců kachen jsem zachytil tamní scenérii. Pár fotek.
	14. Výšlap na skálu Andílkův odpočinek, nad řekou Kolumbií. Cestou domů jsme si s Em vyšlápli, abychom se jednak pokochali krásami přírody, ale hlavně odlehčili naše těla od přebytku kalorií získaných na svatbě. Pár fotek.
13. Evanova svatba. V sobotu, 13. září, se náš syn oženil! Před obdivujícím davem příbuzných a přátel, dětí a batolat, ve venkovském kostelíku na jih od Portlandu v Oregonu, se Evan a Laurel stali manželem a manželkou. Svatební recepce se konala v blízkém vinohradu, kde při přípitcích, dobrém pohoštění a tanci se přítomní veselili při fantastickém počasí; uprostřed luhů, zvlněných kopců a vinic poblíž řeky Willamette. Laurel je učitelka na základní škole, jejíž rodiče, bratr i sestra bydlí v Portlandu. Evan pokračuje ve svém zaměstnání v Tri-Met, podniku hromadné přepravy cestujících v a okolí Portlandu. Po svých líbánkách na pobřeží Tichého Oceánu budou bydlet v malém domku v jihovýchodní části Portlandu. Doufáme, že jim jejich štěstí a láska vydrží co nejdéle! Fotky a videa ze svatby.
	12. Piknik navečer před svatbou Evana. Emily (hlavně) a já jsme se postarali o pohoštění svatebčanů po zkoušce, den před svatbou Evana a Laurel, na večerním pikniku v jednom parku.
11. Při veslování jsem ulomil ploutev skifu na kamenech, povedlo se mi jí utopenou v řece najít. Víc fotek..
	10. Karly na skok ve Wenatchee. Uzřeli jsme jí jen na pár hodin, když se vrátila z návštěvy na konci fjordového jezera Chelan ve Stehekinu u svého přítele, který tam vyučuje rybaření s muškami.
9. VESLOVÁNÍ I ve Wenatchee pokračoval Měsíc v úplňku. Právě zapadal za okraj hor na západ. Voda ve Wenatchee byla poměrně nízká a tak to byla výzva vydrat se dvěmi peřejemi (běžně potopenými) k těm obvyklým.
	8. CESTOVÁNÍ DO SEATTLU Na Ruzyni se mi povedlo přesednout na levou stranu letadla a následně zachytit serii pohledů na Křivoklátsko z ptačí (tedy, dosti vysoké) perspektivy. Omlouvám se za rozmazané obrázky, způsobené výfukovými plyny z motoru, odrazy na skle okna a mou nešikovností. Ve Frankfurtu jsme přesedli a za deset hodin nás na letišti v Seattlu vyzvedla kamarádka Mardi s přítelem Donem. Povečeřeli jsme v Bellevue v japonské suši restauraci, kde jako vláček kolem dokola jezdily jídla, stačilo jen natáhnout ruku. U Mardi jsme se krátce pozdravili s rozespalou Kaho, paradox, s ní jsme se viděli jen před pár dny. Ta se také právě vrátila. A pak ještě tři hodiny autem v noci do Wenatchee, kam jsme s Emilí dorazili po 22 hodinách putování od rozloučení se s Milanem na Křivoklátě.
7. ROZLOUČENÍ S KŘIVOKLÁTEM Naše návštěva u Milana na Křivoklátě se chýlila ke konci. Emily psala svou poslední zprávu, o pochodu s Milanem na rozhlednu na Velké Bukové. Já si s ním dával mé prozatím poslední krušovické pivo a jak slunce zapadalo, zachytil jsem žhavý odraz na amalínském rybníku s kostelem svatého Petra. Pak se setmělo a přišla mlha, kterou prosvítal Měsíc v úplňku a ozařoval dům, ve kterém jsme tentokrát strávili podstatně více času, než obvykle. Kdy se sem znovu vrátíme?
	7. DOMÁCÍ PRÁCE Vrhl jsem se ještě do oklepání loupající se omítky na vnitřním schodišti domu a pak v průběhu dne místa ošetřil nánosem nové malty. Mezitím v obývačce v přízemí Emily vyklízela a přemísťovala tam doposud skladované nářadí do skříně v hale.
6. S KUMAGAI NA KŘIVOKLÁTĚ. Naši noví známí, Naoki a Kaho, zavítali se zájmem na Křivoklát. Naoki zdědil zvídavost a zájem o jiné kultury po svém otci (který byl japonským velvyslancem do ČSR v období 1957 do 1961). Prošli jsme naučnou stezku cestou na Hrad, kde jsme zvolili nejdelší trasu. Byl jsem rád, protože do těch prostor jsem zavítal naposledy snad před půl stoletím. Poobědvali jsme pak v Restauraci nad Hradem a návštěvu zakončili na křivoklátském hřbitově u hrobu mých předků.
	5. Z VESLOVÁNÍ Berounský veslařský klub se utěšeně rozrůstá a jeho členové mají skvělé výsledky i na celostátním měřítku. Přibyly skladovací prostory a transportní vůz pro dvanáct člunů, který byl naložen pro další akci. Na vodě bylo báječně.
4. S Pavlem jsme se hezky prošli po okolí kde bydlí a povídali o společných zájmech - lyžování, létání, tenisu (tedy, hlavně Pavel) a rodině v zámoří. Bylo prima ho vidět ve výborné kondici.
	3. V RAKOVNÍKU Ještě než naši přátelé odjeli na své dovolené, povedlo se nám setkat se na pár hodin a popovídat si. Nejprve s Jirkou a Janou a později, když už se vrátil z výjezdové záchranné akce, s Milošem a Evou.
2. SE SPOLUŽÁKY Z VŠD Marika nás pozvala na snídani k ní domů a pohostila dobrotami. Obdivovali jsme, jak si s Ádou zařídili hezky svůj byt. Marika zavolala také Evě a ozval se Ivan ze Švédska, který se tak také mohl setkání nadálku zúčastnit. Právě sbíral houby. Po rozloučení se s Marikou jsme zas ve třech vyrazili dále, tentokrát za Peterem. Sešli jsme se na oběd v příjemné restauraci naproti domu, kde bydlí a Peter nás pohostil (díky, Peter!). Mluvili jsme o rodinách a pak o létání. Nahoře pak u Petera jsme se vystřídali za kytarou a zazpívali si. Bylo to příjemné setkání. Ivan musel být později ten den zas na letišti v KM, tak jsme ho vysadili cestou zpět a on domů dojel autobusem. Díky, Ivane, že jsi přistoupil na nápad vyrazit s námi na okružní jízdu! .
	1. SE SPOLUŽÁKY Z VŠD Poobědvali jsme s Jarkou a Ivanem v pěkné restauraci na náměstí v Kroměříži a pak jsme ve třech v jednom autě - Ivan, Em a já vyrazili do Žiliny. Po ubytování se v hotelu Slovakia (neslavně proslulém tím, že se při stavbě zřítil .. to jsem ale řekl Emily až ráno) jsme se sešli u Igora. Zatímco Emily si dále povídala s Katkou a dcerkou Mariou, na návrh Mariky jsme se my spolužáci vypravili do blízkých lázní, Rajeckých Teplic. Ty za posledních několik let doznaly ohromné změny. Přibylo pět venkovních bazénů a vůbec nevadilo, že z oblohy crčelo. Čmáněli jsme se i tak, bazény byly vyhřívané a prima jsme si popovídali. Posouzení, zda exteriéry a interiéry lázní byly kýčovité jsme ponechali na jiných. Hlavně, že jsme se zas sešli. Strávili jsme příjemný večer.
1. NÁVŠTĚVA V LETU Bylo prima zas se osobně vidět s lidmi, se kterými denně koresponduji již léta. Podnik se zas rozrůstá, s rozběhnutým prodejem turbovrtulových dopravních letadel. Výroba nových kluzáků je však stále ve stádiu zmražených embryj. A sehnat náhradní díly pro ty již vyrobené se stává stále větší výzvou.