Vítkovy noviny září 2016

	Hezký den!
	30. pátek Veslování zas ve Wenatchee Po velmi ranním tříhodinovém pobytu v kanceláři (prodejní smlouvy kluzáků, peněžní převody, atd.) jsem vyrazil na vodu. Uviděl jsem orly, kachny, volavky, racky a jiné obvyklé zvířectvo. Na závěr jsem se pěkně vyčmáněl v Kolumbii. Omlouvám se ti, pokud se nám nepovedlo se sejít při naší zářijové návštěvě, či si ani zavolat. Snad příště se povede. Doufám, že i tvé září bylo plno zajímavých a činorodých zážitků! Těším se, až od tebe zase uslyším.
29. čvrtek Dokluz Naše společné cestování jsme uzavřeli snídaní v domě Mika a Debbie, kteří nás uložili večer před tím na noc u nich doma. Pak jsme v pohodě přejeli ze Seattlu přes hory Kaskády do Wenatchee. Po večeři na terase jsme sledovali mračný západ slunce. Práce V práci bylo veselo. Jeden horlivý zákazník poslal bez jakéhokoli podepsání smlouvy dvacet tisíc dolarů na konto mé firmy. Tak nažhavený byl dostat svou novou hračku co nejdříve... i když věděl, že to nebude dříve, než za rok. Má člověk důvod jít do důchodu? I když jednání se zásobovateli Litevci by ho do něho zahnalo snadno velmi rychle.
	28. střda Přesun Velmi brzy ráno jsme započali svůj přesun. Nejprve Debbie, tu vzal taxík z Jinčan ve čtyři ráno. Em a já jsme následovali v civilizovanější ranní čas. Využili jsme Billy na letišti k nákupu přísad naší snídaně. Kupodivu načas tentokrát jsme přeletěli do Londýna. Cestou jsem fotil pohledy na známá či mě méně známá města a místa.
27. úterý Setkání s rodinou Enky, na koncert v Bazilice sv. Jiřího Dopoledne jsme odvezli do čistírny v Rakovníku prádlo. Náhodně jsem se viděl se spolužačkou z IIIbé, Jarkou. Nechtěla tomu věřit, koho vidí. Rozloučili jsme se s mnohými díky s Milanem a vyrazili do Prahy. Setkali jsme se s rozrůstající rodinou Enky, děkujeme za pohoštění. Zamířili jsme na Hradčany, kde v Bazilice sv. Jiřího jsme v nádherném prostředí a akustice vyslechli koncert s díly od Pachelbela, Mozarta a Vivaldihoa.
	26. pondělí Šlapání do Zbečna, vláčkem zpět Prošli jsme krásnou krajinu a ve Zbečně natrefili na Jardu, ukázal nám, jak mu kosové přes noc ničí trávník, a podělil se o své radosti. Zpět jsme se vrátili vláčkem. Práce Navečer jsem v Praze vyzvedl od svého zásobovatele zákazníky nutně očekávané náhradní díly. Povedlo se!
25. neděle V Alpách
	24. sobota Za mozajkami Po určitém kličkování jsme se dostali do Poreče, kde je chrám ze čtvrtého století našeho letopočtu. Důkladně jsme si ho prohlédli. Úchvatné, jaké umění dovedli již tak dávno. Pak jsme se zase ztratili na různých objížďkách. Počasí nadále přálo. Večer jsme se přemístili do Sankt Margarethen v Landau.
23. pátek Hledáme gladiátory Přejeli jsme asi třicet km na jih do největšího města Istrie, Puly. To se pyšní tím, že je v něm šesté největší římské koloseum (amfiteátr) na světě. V životě jsem v ničem římském nebyl, tak to byla pro mě zajímavá atrakce. No, jednoho gladiátora v převleku jsme postupně našli, ale do boje s divokými zvířaty se jaksi nechystal. Byl tam asi na to, aby přemohl odpor turistů rozloučit se se svými kunami a také se do gladiátorského převleku obléci. Nicméně, bylo úžasné pohybovat se mezi stavbami, které majestátně stály a ještě se nezřítily, po více než dvou tisíciletích. Pula je nyní průmyslové město. V přístavě tam živě stavěli nákladní lodě a platformy na dobývání ropy. Počasí nám nadále přálo.
	22. čtvrtek Toulky po Rovinj Strávili jsme den ve městě, vylezli na věž, která je kopií té slavné věže v Benátkách. Pak jsme si na úpatí té věže zaplavali v moři. Rozdělili jsme se potom na skupiny. Každá si obhlížela, co je zajímalo. Sešli jsme se na večeři v restauraci v přístavu a sledovali krásný západ slunce. Všichni měli dobrou náladu. Em se vyrovnávala se skutečností, že jí její kamera spadla na kameny. Používala pak na další focení můj mobil.
21. středa Napříč Istrií Vyrazili jsme napříč Istrií od východu k západu. Přitom jsme vystoupali na dvě z mnoha zde se vyskytujících kopcových měst, Motovun a Grožnjan. Obdobně jako v Itálii se zde v Istrii vyskytují. Dominují jim špičaté věže. Odpoledne jsme si vyšlápli podél již v devatenáctém století postavené železniční trati - nyní pouze stezce pro pěší a cyklisty. Cestou jsme se nasytili čerstvými fíky ze stromu. Večer jsme se ubytovali v soukromém bytu na západním pobřeží Istrie v Rovinji. Pochutnali jsme si na mořských specialitách v přístavu.
Dáma s rackem	20. úterý Práce Začal jsem vyjednávat s jedním plachtařem z Texasu o koupi nového kluzáku, mini LAKu s elektrickým motorem. V Opatije Udělali jsme asi 10 km pěší okruh podél pobřeží, zprvu směrem k Rjece, pak na západ. Když se slunce ukázalo, Milan a já jsme se vyšplouchali v moři. Bylo vlažné, čisté a hodně slané. K večeru jsme pěkně zmokli. Povečeřeli jsme v restauraci Ružmarin. Prožili jsme hezký den.
19. pondělí Do Opatije v Chorvatsku Navštívili jsme cestou do Chorvatska mého zásobovatele s elektrickými leteckými motory, Luku; v Logatec na Slovinsku. Návštěva nebyla jen technického rázu, potěšili jsme se i s rodinou Luky. Navečer jsme se ubytovali v přímořském středisku, o kterém nám někdo říkal, že je Monaco na Jadranu, v Opatiji.	Opatije
18. neděle Přesun do Bledu ve Slovinsku Ve čtyřech (Em a Debbie, a Milan a já) jsme vyrazili na týden na Balkán. Nejprve přes Německo a Rakousko do Slovinska, kde jsme strávili noc a dopoledne příští den v malebném Bledu.	Bled
	17. sobota Další setkání fandů VN Po dlouhém období sucha přišel déšť. Pršelo silně ráno i zvlášť navečer. Byl odpočinkový den. Doháněl jsem v práci. Odpoledne pak jsem vyrazil na pokec na rakovnickém letišti, drobné nákupy, a na setkání s příznivci VN - Jirkou a Ankou, a Jardou a Oldou. Bylo prima zase se vidět a popovídat si.
15. čtvrtek a 16. pátek Zatímco Em, D+M navštěvovali atrakce Prahy, já jsem objížděl své dodavatele.
	14. středa Setkání fandů VN, vodáci na Vltavě Za krásného počasí a pohody jsme se sešli v Podolí a pěkně si popovídali, zatímco hned vedle se proháněly po Vltavě desítky vodáků na nejrůznějších plavidlech.
14. středa Procházka Prahou S kamarády Debbie a Mikem jsme prošli oblast Hradčan. Do hradu samotného jsme se pro ukrutně dlouhou frontu nedostali. Muselo se chodit rámovým detektorem, jako na letišti. Viděli jsme výměnu stráže. Sešli jsme na Malou Stranu schodištěm, na Kampě jsme si dali přemrštěně drahý oběd, přešli Karlův most, kde bylo pro úmorné horko méně než obvykle turistů, dále na Staroměstské náměstí a na tramvaj č. 17 na sraz s fandy VN.
	13. úterý Večeře v berounské pivní restauraci Medvěd
13. úterý Veslování v Berouně Vodácký klub v Berouně pod vedením Jardy a Růženky se utěšeně rozrůstá. Mají nyní sedmdesát žáků, a výborné výsledky. Vyvesloval jsem až k Hýskovskému jezu a zpět. Díky, přátelé!
	13. úterý Výlet s Milanem na hrad Valdek Zatímco ostatní si vyrazili vlakem do Nižborské sklárny, restaurace Zastávka a pak na plavání do Berouna, Milan a já jsme se podívali po oblasti bývalého vojenského prostoru Brd, kde jsme oba předtím nikdy nebyli. I jsme se tam ztratili.
12. pondělí Procházka okolo Křivoklátu Vyrazili jsme na okružní procházku. Začli jsme vyhlídkou na Berounku směrem ke Zbečnu zvanou Zábradlíčko. Cestou jsme potkali Bohunu roz. Krausovou, dlouhodobou učitelkou v mateřské škole, nyní v důchodu. Pak u zábavního lesního parku jsme povídali s paní učitelkou Janou roz. Šimkovou, která vedla školáčky na žížale. Ve školce mají 47 dětí, z Křivoklátu, Sýkořice, Račic, Bránova, Městečka i Velké Bukové. U bývalého tenisu jsme se svezli na lanovce, sešli po schodech na Bednářskou pěšinu. Vchod do Hradu Křivoklátu byl zabarikádovaný - ale přímluvou jsme návštěvníky na nádvoří dostali. Hrad je zacpaný filmaři, prý nějaký americký tým točí středověký film o Templářích (?). U pomníku Fürstenberga jsme udělali povinnou fotku a pak dále u Paraplíčka. Po návratu na Amalín jsme šli na hřbitov, sešli do Děčů a tam se báječně vykoupali v Berounce, i si trochu schrupli na trávě. Na večeři jsme sjeli dolů do restaurace u Jelena. Měli jsme zvěřinu a švestkové knedlíky, pak desert. Mňam.
	11. neděle Vycházka ke Skryjským jezírkům s kamarády S Ottou, Zuzanou, Zuzankou a přáteli jsme udělali okruh ze Skryj okolo řeky ke Skryjským jezírkům. Po obědě U Grilů jsme shlédli muzeum trilobitů ve Skryjích. Cestou zpět jsme se zastavili na Velké Bukové u rozhledny.
10. sobota Vystoupení Vítka s Brutusem v Rakovníku Nenechal jsem si ujít příležitosti zahrát a zazpívat se zakládajícím členem kapely Brutus Sášou (Brutus slaví letos 50 let svého trvání) a s ostatními členy. Sešlo se odhadem pět set příznivců Brutusu, na Tyršově koupališti v Rakovníku. Přišel jsem na řadu asi půl hodiny před půlnocí. Tady je nekvalitní nahrávka, na YouTube.
	10. sobota Mike a Debbie na kolech, z Tábora na Konopiště Našim přátelům končila jejich kolařská expedice v Kosové Hoře. Pak jsme si spolu prohlédli zámek Konopiště, přejeli do Berouna na večeři (plovárna byla zavřená) a po desáté večer jsme dorazili na Křivoklát.
9. pátek Bojování s husity Zatímco Emily se ještě procházela po Českém Krumlově, já jsem se staral o zákazníky na americkém východním pobřeží. Pak jsme před polednem vyrazili na sever. Cestou do Tábora jsme se zastavili v několika vesničkách vyznačujících se výzdobou domů a stodol, většinou bílých s oranžovými lemy. V Táboře jsme našli v historickém středu náš penzion. Vpustila nás dovnitř Ukrajinka, snad, protože se v tom městě stále národy míchají. Po ubytování se jsme odstavili auto na městském parkovišti a šli jsme se vzdělávat o historii husitství. Po hodině a půl se nám točila hlava a věděli jsme toho ještě míň, než předtím. Asi si o tom budeme muset přečíst z několika jiných zdrojů. Před šestou jsme se sešli s našimi přáteli, ti přijeli z Jindřichova Hradce na kolech. Povečeřeli jsme na zahrádce Švachova domu, zatímco na středu náměstí začla vyhrávat místní roková kapela, se jménem, které zde nebudu uvádět (ale které pozorný divák může vypátrat). Vzduch byl velmi příjemný na tuto roční dobu.	Vítek se snaží měnit chod dějin..
	8. čtvrtek Setkání s Mike a Debbie v Českém Krumlově Sešli jsme se s přáteli Debbie a Mikem, kteří mezitím putovali na kolech s organizovanou partou, z jižní Moravy přes jižní Čechy s cílem Praha. Sešli jsme se v Českém Krumlově navečer před naším penzionem, vystoupili na hrad a na jeho západní části, kde už začínají louky a les, jsme se v restauraci Krčma navečeřeli.
7. středa - 8. čtvrtek Shledání s Milanem Kufr se naštěstí našel další den a z Ruzyně nám ho na Křivoklát dovezli. Pobyt s bráchou se nám však bohužel prozatím hodně zkrátil, protože abychom dodrželi jiné úmluvy a cestovní plán, vyrazili jsme hned po obědě dál do jižních Čech na setkání s našimi jinými přáteli.
	5. pondělí až 7. středa Utrpení Cestování do ČR. Naše útrapy začly už na příjezdové silnici do Seattlu. Tam byly dlouhé dopravní zácpy. Místo normálního dvouapůlhodinového přejezdu autem nám cesta trvala pět hodin. Po setkání v domě přátel, u kterých jsme nechali auto a jejichž dcera a manžel nás zavezli ke stanici rychlodráhy, jsme se na letiště v Seattlu pak dostali v pohodě včas pro plánovaný odlet. Tam však nastal daleko větší problém. Letecké společnosti British Airways, se kterými jsme cestovali, vypadlo celosvětově jejich počítačové řízení a všude nastala obrovská zpoždění. V Seattlu se počítačový výpadek projevil při zastavení přijímání cestujích do letadla. Jako důsledek jsme čekali ve frontě na nástup pět hodin, než jsme se nakonec vznesli. Tím nám při přestupu v Londýně uletěl spoj do Prahy, a začalo další utrpení: Sedmihodinové stání ve frontě v Londýně spolu se stovkami jinými cestujícími nešťastníky z celého světa, bez židliček, až po čtyřech hodinách nám dali nějakou vodu a až nakonec - to už byla skoro půlnoc - nám letecká společnost konečně poskytla náhradní spoj - na druhý den - a přenocování v hotelu. Dál do Prahy jsme další den cestovali v pohodě, ale aby smůly nebylo dost, z našich dvou kufrů dorazil jen jeden. Tak jsme v Praze měli další několikahodinové zdržení a dorazili na místo určení až o 24 hodin později, než původně plánováno, a obavy o zatoulaný kufr pokračovaly.
4. neděle Na vodě Někdo vybudoval houpačku u soutoku Wenatchee s Kolumbií, ale dostat se tam dá jen člunem. U silničního mostu na mě pípal orlovec. Horní delta byla téměř neprůjezdná, avšak s dobrou dávkou akrobacie jsem se jí proplazil. Nad hřebenem hor se tvořily mraky, které vypadaly jak výbuchy atomovek. Roura byla pořádně vysoko nad vodou díky nízkému stavu řeky. Prodrat se k ní vyžadovalo překročit pásmo nebezpečných vodních porostů. Roura je poblíž velké haldy oblázků. Na zpáteční cestě k doku se zvedly docela vážné vlny.
	3. sobota Kruhová večeře u Mary v Entiat Mary bydlí asi dvacet km na sever od Wenatchee v jednom postranním kaňonu řeky Kolumbie. Stala se novou členkou pospolitosti. Před asi pěti roky si s mužem postavili dům, když šli do důchodu. O pár let později, když se jednou vrátila domů s nákupy, našla muže v křesle - bylo po něm. Tak žije docela osamoceně. Byla trochu nervozní, tak jsme jí před začátkem setkání byli trochu nápomocní. Sešlo se celkem třináct lidí. Emily byla ze všech nejmladší, tak mladý kolektiv to zrovna nebyl. Stejně jsme si ale pěkně popovídali.
2. pátek Piknik šlapačů Sešli jsme se v domě Lynna a Rany na hru kroketu, koštování piv a vín, dobré jídlo a povídání.
	2. pátek Výšlap ke hřbitovu starousedlíků Pod zamračenou oblohou a v mrholení jsme si vyšlápli ke hřbitovu starousedlíků, v pustině kousek na východ od Wenatchee.
2. pátek Veslování pod čočkovitými mraky Silně se ochladilo, nandal jsem dokonce dlouhé kalhoty, ponožky a dvojí trička. Jakoby léto řeklo, šmyc! Byla velmi nízká voda a tak jsem toho využil k fotkám vynořené nymfy a jiným, které byly nad povrchem vody. Přes minimální vodní tok jsem se prodral až k peřejím, kde mě na jejich druhé straně překvapil mezi kameny KOJOT ! Pokusil jsem se ho natočit na video, ale byl ve stínu a tak na videu je těžko k potřehnutí. Po vykoupání se u pláže jsem spěšil domů, rozehřát se ve vaně. Kočka Mňoukí už mě radostně vyhlížela v očekávání jogurtu. V práci jsem odpovídal na dotazy zákazníků.
	1. čtvrtek Koncert Večer jsem vyslechl klavírní kvintet v nové pěkné budově místní školy, díla od Handela, Šostachoviče, Saint-Saense a Brahmse. Pěkný zas zážitek.
1. čtvrtek Pomoc protinožcům Odeslal jsem pro změnu trochu jiné náhradní díly, zákazníkovi v Australii. Doufám, že se bude usmívat, až je dostane.