Vítkovy noviny září 2017

a	Hezký den ! JAKÉ BYLO TVOJE ZÁŘÍ?
	30. sobota Vodácká regatta Guano Rocks 2017 Za příznivého počasí se sešlo asi šedesát lidí ze dvou klubů, místního a vzdáleného, z okolí Seattlu. Regatta samotná se konala na řece Kolumbii patnáct kilometrů severně od Wenatchee. Byl jsem zvědavý, jak tam přepravím skif. Minibus se zahrádkou jsem prodal a tak jsem zkusil, zda převoz půjde i na osobním autě. Nebylo to tak obtížné, jak jsem se zprvu obával. Horší to bylo s mou fyzickou i psychickou kondicí. Nevesloval jsem tři týdny. Navíc byl můj spánek silně rozhozený kvůli vyrovnávání se s časovým rozdílem po včerejším návratu z ČR. Dnes například jsem už od čtyř rána nedokázal dál spát. Proto jsem dělal plno chyb a zapomínal věci. Ukázka - když bylo jen pár minut do startu, uvědomil jsem si, že jsem neměl na člunu namontované šoupací sedátko (bez kterého veslovat nelze). Po pádění na parkoviště a rapidním návratu jsem ho namontoval, ale chybně; opačně, vyvýšenou částí dozadu. Tak jsem si za hodinu usilovného závodění pěkně v dolních partajích vytrpěl. Nicméně, bylo krásně, vzduch byl čistý, voda průzračná, vítr přijatelný a přes dlouhé netrénování jsem kurz obvesloval za lepší čas, než loni. Po závodu jsme měli piknik a vyhlášení výsledků. Každý něco vyhrál. Potom jsem přepravil skif do loďárny a tam opravil uvolněný kýl (který za dobu mého cestování v ČR nějaký zdejší vodák téměř zas urazil, ale naštěstí ještě neodpadl).
28. 29. čtvrtek a pátek Cesta z Prahy do Wenatchee, přes New York a Los Angeles Zatímco Emiliné cestování před pár dny předtím proběhlo bez zádrhelů, mé se proměnilo v menší safari s neobvyklými otočnými body a trváním. Zprvu cesta do New Yorku byla hladká, až na počasí umožňující jen krátkou vyhlídku. Když pro mě nejzajímavější místa přišly, byly zahaleny do husté oblačné pokrývky. Až při přiblížení se k New Yorku se mi povedlo zachytit zajímavé záběry. Pak pohoda však skončila. Měl jsem na přesedání hodinu a půl. To však se ukázalo být nedostačující. Největší vinu na tom, že jsem zmeškal druhý spoj bylo téměř středověké prověřování příchozích občanů a turistů, jak při pasové kontrole, tak i při následném opětném bezpečnostním prověření. Jako maratonec jsem pak pádil napříč rozlehlými nástupními a přestupními halami. Ke dveřím jsem doběhl, když mi je před nosem zavřeli. Ani naléhání pozemního zástupce na kapitána, aby mě nechali na palubu vklouznout, nezabralo. Stoicky jsem přijal vynucenou "zajížďku", kdy jsem místo rovnou do Seattlu musel zaletět až daleko za něj, tam přečkat noc a ráno pak doletět. Kam mě oklikou poslali, bylo do Los Angeles. Hned vedle věhlasného Hollywoodu. Sice se mi poštěstilo po přistání tamního agenta ovlivnit, že mi poskytli ubytování v letištním Hiltonu, nicméně, jít spát mi nestálo za to. Dlouho před svítáním jsme odstartovali dál. Povedlo se mi zachytit jeho průběh. V Seattlu jemně pršelo. Autobusík do Wenatchee byl poloprázdný, a dorazil tam přesně na čas. Ještě se vzpamatovávám z nečekané změny.	Cítím se ještě více v Česku, než tady. Jak dlouho mi přizpůsobení bude tentokrát trvat? Děkuji všem, kteří se mnou strávili společný čas, a omlouvám se ostatním, na které nevybyl. Snad příště se povede!
	28. čtvrtek Rozloučení s Milanem, houbařská mánie Uprostřed týdne byl nový státní svátek, čehož využila spousta houbařských nadšenců pro sběr hub. Podél silnic a v nich to v místních lesech vypadalo jako na parkovišti nějakého obchodního nákupního střediska. Rozloučil jsem se s Milanem, nerad jsem odjížděl.
25. 26. 27. pondělí až středa Kamarádi - se Zdenkem, fandy VN Zdenek pracoval již na svém padesátémdruhém vynálezu, natolik geniálním a nápaditým, vhodným k obchodnímu kopírování, že mě ho ani nenechal vyfotit. Zato mi předvedl fungování jeho kotle pro ústřední topení. Krásně při spotřebě pouhých čtyř polen dřeva udržoval celý den teplotu uvnitř domu na čtyřiadvaceti stupních, bez nutnosti chodit na provoz celou tu dobu dohlížet. Pěkně jsme si spolu popovídali, povečeřeli v restauraci u kulturního domu, zajeli si na kolech a oslavovali. Vyřídil jsem pozdravy od Ivana, který v tu dobu cestoval. V Praze jsem se setkal s Kajkou a Matýskem a u vody s fandy VN. Jsem vděčný za úsilí lidí, kteří si na setkání vyšetřili čas. Měli jsme příjemná setkání.
	25. 26. 27. pondělí až středa Zajímavosti Záplava českých vlajek ( protest poskytovatelů ploch pro velkoplošné reklamy proti jejich zákazu u dálnic a státovek ) hraničila z mého náhledu na pokročilý nacionalismus.
25. 26. 27. pondělí až středa Pracovní návštěvy Objížděl jsem své dodavatele na Moravě a v Čechách. S potěšením jsem kvitoval, jak se již rozběhl program uschopňování osvědčených Blaníků L-13, a pokročila příprava na znovuuvedení do výroby novějších L23 Super Blaníků.
	25. pondělí Odlet Emily z Ruzyně Naposledy jsme si ve třech zahráli stolní hru boggle, v češtině, kdy ve výsledcích vynikal jazykozpytec Milan. Pak Emily odvážně odcestovala sama zpět do Wenatchee.
24. neděle Návštěva sestřenic na Křivoklátě Blanka a Bohuš se synem Pavlíkem, atletem, zavítali na Křivoklát. Prošli jsme se okolo rybníka, vsí, podél kostela a naobědvali se v Restauraci nad Hradem. Při té příležitosti jsme si prohlíželi staré fotky a dohadovali se a rozeznávai, koho zachycovaly. Pavlík, mezitím, si "odběhl" na Klíčavskou přehradu a zpět, klobouk dolů! Milan ohromil sestřenice věnováním jim ohromných nejspíš ještě k jídlu vhodných pýchavek ze zahrady. S ním jsem přeměřil stav vody ve studni domu. Byl žalostný. Ani ne dost na bezpečné ponoření čerpadla, aby se zas hned nespálilo. Návštěva byla milá. Jen škoda, že Enka, která původně zamýšlela také přijet, musela pro nákazu návštěvu odříct.
	23. sobota Sraz IIIbé v Rakovníku Setkalo se nás patnáct, v penzionu Bezděkov v Rakovníku, od tří odpoledne až do desáté večer. Měli jsme si toho co popovídat. Hodně jsme se zasmáli. Vzpomenuli jsme Růži Brožové a Jirky Kratochvíla (Kráti), kteří jsou s námi již jen v mysli. Kdy se zase sejdeme?
23. sobota Přejezd z Lipna přes Č. Budějovice, Plzeň, Žebrák na Křivoklát. Náhodné setkání s Jirkou Košíkem, jednoho z mých prvních plachtařských instruktorů z výcviku na letišti v Rakovníku, kterému jsem moc vděčný za nastartování mé letecké kariéry v roce 1961.
	22. pátek Trojmezí - kde se setkává Česko s Německem a Rakouskem Brzy ráno jsem si konečně zaplaval v Lipenském jezeře, stopadesát temp. Pak jsme vyrazili přes Rakousko a Německo na výšlap k Trojmezí. Před hřebenem ještě na německé straně nás zastavily ohromné polomy a dřevaři, kteří je odklízeli. To jsme ale byli již jen asi 700 m od hlavního hřebene. Po jeho dosáhnutí jsme po krkolomných kamenech vyrazili na východ po stezce sledující státní hranici a po určitém přičerpávání odhodlání jsme dorazili až k místu, kde se setkávají tři hranice. Pomohlo, že jsme včera večer při koukání se do rodinných alb objevili fotku, z které bylo zřejmé, že i naše teta tam také dorazila - asi před víc jak osmdesáti lety. Nechtěli jsme se nechat zahanbit. Potěšilo mě, že i několik jiných turistů našeho věku se tam také vypravilo. Na závěr pochodu jsme se osvěžili v horské chatě, kupodivu mladého věku - byla postavena v roce 1950 - a pak se vrátili severní trasou přes Volary zpět do Lipna. Tam jsem připravil pro nás tři kuřecí pečeni s květákem, celerem, česnekem a quinoa, zatímco Emily mezitím prala v erární prádelně (za úplatu) naše prádlo. Ani se nám přes pošmourné počasí z Šumavy nechce.
21. čtvrtek Výlet do Freistadtu v Rakousku Na Milanovo přání jsme vyrazili do Rakous. Asi 40 km od Lipna je "svobodné město" Freistadt. I správa ubytování ho doporučovala. Milana přitahovala také možnost vyjet vlekem na blízký kopec Sternstein. Freistadt je středisko kultury a pivovarnictví; dobrá kombinace. Nakoukli jsme do plno galerií a vylezli na věž pevnosti. Ta byla zajímavá mimo krásný výhled na město také tím, že celý její vnitřek bylo historické muzeum, uspořádané tak, že vyplňovalo celých 19 úrovní věže. Člověk se nezadýchal, po vystoupání do každého patra ho čekala další zajímavá prohlídka, kde si také pěkně odpočinul. Skvělý nápad! Na cestě zpět, na Sternstein, jsme zjistili, že vlek funguje jen v zimě. Ale u jeho úpatí je výhradně pro dámy vybudované okrasné středisko (ne pro kytky, ale pro ně). Při vjezdu zpět do Česka nás uvítaly hordy trpaslíků. Zpět v Lipně se po molu procházeli nějací turisti.
	20. středa Na nejvyšší hrad v Česku - Vítkův Hrádek Zavzpomínali jsme na Oldu, když sloužil ve Svatém Tomáši, zatímco jsme zde strávili vzpomínkový den. Potěšilo mě, jak místní sdružení obnovilo trosku Vítkova Hrádku. Nejen to, podávali ve věži i občerstvení a příjemnou pohodu. Zde se můžeš díky dvoum webkamerám umístěným ve vrcholu věže podívat, jaký je zrovna výhled do kraje a počasí. Po výšlapu po naučné stezce jsme si dali chutný pozdní oběd v nádherně obnovené Lesovně Sv. Tomáš, a později zpět v našem bytě na Lipně pohoštění, které jsme se naučili nedávno od přátel ve Skryjích. Večer jsme si zas prohlídli obrázky ze starých rodinných albumů a dlouho o nich povídali.
	19. úterý Prohlídka hradu Rožmberk .
19. úterý Lipenská přehrada, Čertova stěna, klášter Vyšší Brod, město a hrad Rožmberk. .
	18. pondělí Procházka korunami stromů, šlapání do Frymburku, večeře a západ slunce Nechali jsme se vyvézt lanovkou na kopec nad Lipnem, Kramolín, kde je jedinečná stavba umožňující vystoupit korunami stromů až nad ně a rozhlídnout se do kraje. Pak jsme šli po žluté po hřebenu na západ. Cestou jsme obdivovali přírodu, zejména houby. Ve Frymburku jsme se podívali na kostel a starší, nepotopenou část městyse. Po osvěžení jsme pokračovali autobusem do Lipna. Tam jsme se navečeřeli v Čechy vlastněné restauraci, ve velmi pěkném prostředí. Měl jsem candáta. Debatili jsme, zda slovní výraz Slunečná louka je správný, či by se neměla jmenovat Sluneční louka. Byl nádherný západ slunce.
17. neděle Procházka v Lipně Vyrazili jsme z místa ubytování, dvacetiletého střediska vyvinutého Holanďany, na blízký okruh. Zjistili jsme, že většina atrakcí je pozavíraných, včetně možnosti pronajmout si veslici. Už skoro vše odklidili na zimu. Nicméně k doku vyhlídkových lodí právě přirazil zájezdový autobus s turisty ještě staršími, než jsme my. Po městečku se tu a tam procházeli pobytoví turisti, míchanice Čechů s Holanďany, Němci i Číňany. Přitáhla nás restaurace, kde podávali smažené lišky s brambory. Milana předtím pivovice. Ověřili jsme provoz služeb a nakoupili si potraviny pro vlastní přípravu večeře.
	16. sobota Tábor Stavěli jsme se v Táboře na národopisné oslavy a jarmarky.
15. pátek Okolo Skryjí S přáteli jsme udělali pěší okruh - okolo nového statku s kozami, Skryjským luhem k Berounce a zpět nahoru okolo trilobitu. Pochutnali jsme si na zapečených sýrech na olivovém oleji se spoustou koření, okoštovali jsme Otovy piva a pěkně jsme si popovídali.
	15. pátek Procházka po Křivoklátě Koukli jsme se směrem ke Zbečnu od Zábradlíčka, prošli lesem okolo Jiráskova vrchu, cestou rostlo plno bedel, na Sokolí jsme se koukali na novostavby, v restauračce na parkovišti se naobědvali, popovídal jsem s VaškemF (79 let), na Hradě se Em šla kouknout do obchůdků a Milan se mnou jsme si prohlídli zbrusu novou výstavu ryb v bývalých sklepích pivovaru. Přes tenis jsme se vrátili a prošli se po zahradě.
14. čtvrtek Setkání s Jardou a Oldou Jsem vděčný, Jardo a Oldo, že se nám setkání povedlo, viděli jsme se a popovídali si v RnHr.
	14. čtvrtek Výlet do Rakovníka Napumpovali jsme s Milanem pitnou vodu ze studny u rybníka. Milan si vybral peníze z pošty v Budech a přes Městečko jsme jeli do Rakovníka. Prohlédli jsme si Fotosalon, ocenili fotky známých tvůrců, nakoukli do kostela naproti gymplu a po nákupech na náměstí jsme zašli dovnitř "Boudy", jak jsme v době, když jsme tam chodili, říkali gymplu. Tam jsme si prohlédli galerii žáků, kteří na své životní dráze gympl proslavili. Pršelo stále hustěji. Vrátili jsme se přes Nový Dům.
13. středa Přiblížení se k Praze a shledání s Milanem ..
	12. úterý Let ze Seattlu do New Yorku Před šestou ráno jsme byli vrženi do života na déle trvající cestu. Brzy po startu vystřídal čistý vzduch u moře v Seattlu čmoud z lesních požárů, který nás pak provázel po první třetinu letu. Do NY jsme dorazili krátce před západem slunce. Letěli jsme přímo nad Manhattanem. Na letiště JFK jsme přistáli od moře.
11. pondělí Večeře v Seattlu a návštěva u Zory a Roberta Za přihlížení Buddhy jsme se v restauračce Seattle Lotus nasytili všemi možnými kombinacemi tofu, chuťově i vzhledově vyhlížející coby kuřecí, hovězí i rybí. Podnik podával pouze vegetariánská jídla. Po večeři jsme na chvíli navštívili naše dlouhodobé přátele na sklenku a popovídání. Přenocovali jsme asi půl hodiny od letiště v městě Kent.
	11. pondělí Veslování Bylo již studené ráno, jen 13°C a naprostý klid. Obvesloval jsem svůj obvyklý okruh. Před pláží jsem si krásně zaplaval a o kus po proudu Kolumbie jsem sledoval akrobacii kanadských hus.
10. neděle Lilian a Michael u nás Přivítali jsme k nám členy cestovního klubu z Kolorada, kteří se budou starat o kočku Mňoukí a náš dům.
	10. neděle Vodní ceremoniál unitářů Tradičně po létě se koná vzpomínkový obřad, kdy se lidi dělí o svou vděčnost vodě, kterou přinesou z různým míst světa, a nalijí ji do společné mísy. Já jsem přitom vzpomenul na Kráťu. Pepa byl jediný ze třídy, který se zúčastnil obřadu v Rakovnickém kostele. Dnes napsal: Vyprovodil jsem na poslední cestě Kráťu. Byl jsem ze třídy jediný, většina ostatních neměla asi ani informaci o jeho úmrtí. Bylo to smutné a musím konstatovat, že se k nám Kráťa prostřednictvím svého jediného syna, o jehož existenci jsem neměl tušení, přihlásil i po smrti. Poslední skladbu v kostele mu zahrála dáma na housle za kytarového doprovodu Kráťova syna (s ohledem na hudební složitost musím konstatovat, že kytarový doprovod byl bezchybný) a byla to Till There Was You, kterou tak skvěle interpretovali Beatles, i když jí složil jistý Willson. Byla to údajně Kráťova oblíbená skladba a tak určitě jejím prostřednictvím byl s námi spojen i na konci své pouti. Pohřeb se konal v evangelickém kostele v Oráčově.
9. sobota Západ slunce z našeho balkonu Po delší době jsme zas viděli slunce při jeho západu. Zachytil jsem barvy odrážené ve skle piknikového stolu.
	9. sobota Veslování Zaradoval jsem se, když po mnoha dnech vykouklo modré nebe, Měsíc a byly vidět hřebeny okolo údolí. Skoro jako by bylo vidět až do Mutějovic. Zachytil jsem nové záběry na Kolumbii a zas se vydral v peřejích co nejvýš to šlo. Okolo přejel vlak. Nymfa byla zas ponořená. Nad haldou jsem si báječně zaplaval, dlouho. Dle přehrady měla voda 19°C. Zpíval jsem, halekal a počítal. U doku jsem se pozdravil s kamarády vodáky. Mělo následovat plachtění, ale klub jej zrušil. Tak snad zas někdy jindy. 8. pátek Práce Věnoval jsem se zákazníkům, kterých se dotýká právě vydaný bezpečnostní bulletin ohledně požárů kvůli bateriím.
7. čtvrtek Přednáška o Wenatchee Naše kamarádka Chris přednesla zajímavou přednášku o proměně místní krajiny ze stepní pouště do střediska sadovnictví, elektřiny, rekreace. Od pradávna zde bydlely nomádské kmeny Indiánů. Dle legendy o Sedlové skále (nynější název kopce nad městem se dvěma hroty), se Černá medvědice a medvědice Grizzly staraly o svého společného manžela. Černá byla pracovitá, Grizzly lenošivá. Hádky tak otrávily moudrého Kojota, že je proměnil v kámen a tak vznikla skála (Dvou medvědic, indiánský název). 1811 první běloch proplul po Kolumbii okolo toho, co se později stalo městem Wenatchee 1868 prvních pár bělošských rodin se usadilo zde ve Wenatchee 1872 první jablečné sady byly zasázeny, začátek budování prvních zavlažovacích kanálů 1880 v údolí žilo nastálo deset rodin 1893 první železnice spojující Chicago s Pacifikem šla přes Wenatchee 1900 Wenatchee mělo 450 obyvatel 1910 obyvatelstvo se téměř zdesetinásobilo na 4050 lidí 1931 Wenatchee se dostalo do dějin letectví, po přistání zde po prvním non-stop letu v historii přes Pacifik z Japonska 1936 první přehrada na Kolumbii začla dodávat elektřinu 1950 Wenatchee mělo 13100 obyvatel 1961 druhá přehrada začla dodávat elektřinu 1990 ve Wenatchee bydlelo 31800 lidí 2010 Wenatchee a okolí vypěstovalo za rok přes milion metrických tun jablek. To je tolik, že kdyby se ta jablka dala jedno k druhé, jejich řada by obtočila zeměkouli dvacet devět krát. 2016 zabydlenost vzrostla na 47500 lidí
	7. čtvrtek Oprava skifu - konečná zkouška veslováním Byl jsem pln očekávání, se zatajeným dechem, jak se skif zachová, když ho položím do vody a odrazím od doku: Potopím se ihned, nebo až za chvíli ?? Vesloval jsem za naprostého klidu k peřejím. Tam jsem dělal zkoušku, jak se skif bude chovat ve velkých vlnách. Obstál. Pak zpět na Kolumbii, okolo roury a k haldě. Na ostrohu haldy objezd blokoval velký připlavený strom, který tam převčírem nebyl. Pokaždé je za zády nějaké překvapení. Veslař si nesmí dovolit povolit pozornost. Následky nyní velmi dobře znám. Od haldy jsem pak vesloval popředu, pro procvičení jiného svalstva, až k liduprázdné pláži mládeže, kde jsem se zas nádherně vykoupal. Ani se mi z vody nechtělo. Zpět na doku - poslední zkouška skifu, po třech hodinách na vodě. Zkusil jsem vylít vodu z výpustě .. nic !! Do skifu nenatekla ani kapka. Byl jsem nadšený, že všechny ty hodiny práce opravy nebyly vniveč. Tak je skif zas připravený do dalších deseti let veslování. Budu já?
6. středa Práce Od Litevců jsem dostal odpověď, jako obvykle, neúplnou. Na mou žádost, aby a) zkontrolovali podanou objednávku, zda vše souhlasí cenově; b) sdělili přidělená výrobní čísla kluzáků té objednávce; a c) potvrdili závazný termín dodávky, oznámili jen b) a c). A v tom c) uvedli velký časový rozdíl mezi optimistickou a pesimistickou projekcí dokončení (leden až květen 2019). O čem se nezmínili bylo, že dnes vydala Evropská správa pro letectví závazný bezpečnostní bulletin, který de facto uzemnil jejich kluzáky vybavené elektrickým pohonem. Dle správy došlo k požárům kvůli bateriím. Z dnešní horečné výměny mezi některými provozovateli těch kluzáků a výrobcem elektrického pohonu jsem se dozvěděl, že ty požáry byly v kluzácích českého výrobce z Kutné Hory ! (který je také v tom bulletinu uveden, protože používá stejný systém elektrického pohonu). A tak mé objednávky od Litevců jsou ohroženy vývojem v Česku. Oprava skifu - část 9 Šel jsem odpoledne do finiše. Odstranil jsem ochranné pásky z kýlu a zkontroloval jeho usazení. Seděl dobře. A zdálo se, že snad i bude těsnit a netéci. Tak jsem se pustil do několikahodinového posledního broušení, stále jemnějšími brusnými papíry, postupně i namočenými do vody, až do jemnosti 600. Tam jsem skončil. Skif jsem vynesl ven na kozy, zpětně na něj namontoval držáky pro vesla a opěrky pro nohy, naložil na vozíček a odvezl skif asi 200 m do loďárny hned vedle řeky. Zítra ráno bude zkouška! Těším se.
	5. úterý Práce Povedly se dva nové prodeje. Dokonce jsem i vybral zálohy. Hned jsem objednal od Litevců dva nové kluzáky mini LAK, s elektrickým pohonem, které samy mohou odstartovat a nepotřebují vlečné letadlo či naviják.
5. úterý Oprava skifu - část 8 Před loďárnou jsem se nasnídal z již ráno přivezených příloh - granoly, zrníček, banánu, jogurtu, mléka a kávy. Pak jsem se zatajeným dechem odstranil včera zapříčené prkno ze skifu a tím povolil tlak na předtím vyboulenou část dna. Dno se už nevyboulilo - epoxid zabral. Pak ještě s napětím jsem začal páčit dočasně umístěný kýl, ten se dal vyjmout, díky uložení do mylarové vložky, která se také do epoxidu nepřilepila. Ulevilo se mi a s radostí jsem pokračoval s obrušováním včera bílým gelem natřených částí skifu. Namíchal jsem další várku a natíral. Po těchto krocích jsem acetonem vyčistil drážku pro kýl a její okolí (měl to být denaturovaný alkohol, ten jsem neměl, snad to nebyla chyba ?!). Pak dle doporučení od výrobce jsem drážku vyplnil silikonem a do ní až na dno vtlačil kýl, ke svému konečnému umístění. Jak dlouho tam tentokrát vydrží??? Kýl jsem zajistil páskou, aby se nenahnul a tak má silikon vyzrávat po příštích 24 hodin. Umístil jsem okolo skifu varovné červené vlaječky a jal se do focení okolí, kde jsem v posledních dnech strávil plno hodin. Tato loďárna je pro klub nové rozšíření. Klub budovu pronajal od města před asi pěti lety. Je podstatně dál od vody, než loďárna původní, asi dvě stě metrů. Původní loďárna je však nadále provozovaná těmi, kteří chodí na vodu nejčastěji. Ostatní skladují své čluny v loďárně nové, kam se vejdou v pohodě i dvě osmy a tři čtyřveslice. V porovnání s jinými loďárnami má náš klub ještě hodně co se přiučovat skladovní organizaci. Zatím je ale prostoru habaděj a tak se nikdo moc nešprajcuje.
	5. úterý Veslování Vzduch se pomalu dal krájet, takové bylo kouřmo z okolních lesních požárů. Voda na řece byla jak zrcadlo. Vyvesloval jsem k peřejím, dál už to nešlo. Projel jsem horní deltou, kde nově narostlou trávou zazeleněly obnažené mělčiny. Nad haldou jsem se zas krásně vykoupal. V tom jsem si uvědomil, že dnešní den mám důvod k oslavě: Slavím 10 let od okamžiku, kdy jsem pátého září 2007 začal s veslováním.
4. pondělí Oprava skifu - část 7 Než mělo zas být pěkné vedro jsem pokračoval v loďárně. Potěšilo mě, jak se bílý gel hezky od včera vytvrdil. Obrousil jsem nerovnosti a natřel po namíchání další vrstvou. (To míchání se snažím udržovat standardně, při použití miniváhy .. kdy z plechovky do plastové misky přeleji 15 gramů gelu, a pak dle vnější teploty přikapávám kapky tvrdidla .. dnes ráno těch kapek bylo deset.) Ani nebylo tolik potřeba. Gel již začal tvrdnout po deseti minutách .. Jaký rozdíl od minula! Pustil jsem se do další fáze, zpevnění popraskaného okolí uložení kýlu. Po nanešení epoxidu do nejzazších skulin jsem se zatajeným dechem do drážky vsunul kýl - ale ten od lepidla oddělený vrstvou mylarové folie. Tak (doufám) budu moci kýl z drážky zas vyjmout, až epoxid vytrvde, protože před konečnou montáží kýlu se do drážky bude muset vlít průhledný voděvzdorný silikon a pak teprve do něj kýl usadit. Měl jsem konečně úspěch a domů na oběd jsem odjížděl s dobrým pocitem. Práce Zdá se, že po několika měsících snah další zákazník objedná samostartující elektrický kluzák mini LAK. Konečně jsem také mohl zpracovat došlé originály prodejních dokumentů k již doručenému kluzáku v jižní Karolině v srpnu. A připravit k odeslání dvě zásilky na úterý, kdy zas začne pošta fungovat, po dnešním státním Svátku Práce. (Obdoba prvního máje.)
	3. neděle Předpodzimní večírek se šlapači Náš šlapací klub FART se sešel v domě Drew a Cathy, v plném počtu osmi lidí. Koštovali jsme nejnovější druh piva, které Drew uvařil, nakrmili jsme se zákusky a k hlavnímu jídlu pizzou a saláty. Pak jsme sledovali promítání fotek z letošní výpravy Drewa a Cathy do Alp - Dolomit a okolo Matternhornu. Byl to příjemný večírek.
3. neděle Oprava skifu - část 6 Odstranil jsem acetonem z fáze 5 nevyzrálý gel a začal znovu. Tentokrát jsem nevypustil mezikrok nanešení vyhlazovací vrstvy. Pak jsem se poradil s Tomem F, proč se gel nevytvrdil, doporučil mi vyhodit stará tvrdidla a použít nové. Také mi ukázal, jak zpevnit epoxidem popraskané okolí uložení kýlu. Do toho se pustím zas příště. Během dne jsem se dostal tam, kde jsem byl v sobotu, s tím rozdílem, že tentokrát bílý gel ztuhl. Budu ho muset ještě přebrousit a nanést několik dalších vrstev, s čekáním na vytvrzení mezi každou, obroušením a nakonec vyhlazením nejjemnějším brusným papírem.
	3. neděle Veslování Bylo dýchatelně kouřmo, ale pociťoval jsem rozdíl. Bylo 18°C a klid, nízká voda. Zamířil jsem k Nymfě a pod horním mostem fotil divokou husu na pilíři. Na jediné pláži zde na Kolumbii jsem natrefil draka a za jeho přihlížení se krásně tam vykoupal. Mládeží oblíbenou pláž jsem měl s povděkem sám pro sebe. Na vodě mi bylo krásně.
2. sobota Oprava skifu - část 5 Obrousil jsem většinu vyvýšenin z pěkně vytvrzeného laminátu. Rozhodl jsem se přeskočit fázi vyplnit nerovnosti hnědým tvarovacím gelem a rovnou se pustil do konečného bílého nátěru. Počítal jsem, že těch udělám tak čtyři pět vrstev, i s broušeními mezi nimi pro vyrovnání a konečném vyhlazení. Pustil jsem se do toho. Moje radost, že dnes opravu dokončím, byla však předčasná. Po natření skifu první vrstvou bílého gelu se ukázalo, že se gel nevytvrdil ani po dvou hodinách (měl tuhnout po deseti patnácti minutách). To už bylo zas přes 35°C a já po obědě ze sáčku v loďárně své snahy ukončil. Asi budu muset nátěr acetonem odstranit a začít znovu. Byl jsem pěkně naštvaný. Dnes se toho vůbec moc nevedlo. Ráno se buď sama od sebe ulomila trubka, nebo jí někdo pomohl, na rozstřikování zavlažování na rozhraní našeho domu a ulice. Z včera došlých náhradních dílů jsem nedokončil jejich dobalení a tak to musí počkat na pondělí. A na poště mě sice konečně čekala zpožděná zásilka dokumentů od kluzáku, ale ukázalo se, že nebyly všechny. To už mě opustila verva odeslat ty, co přišly (plus další dodatečné) hned zákazníkovi s rakovinou. Tak jsem to také odložil. Dal jsem si pivo a rezignovaně odpoledne usnul. K večeru jsem opravil aspoň tu trubku zavlažování.
	1. pátek Večer galerií Popovídali jsme si s umělkyní Jen Evenhusovou. Oboum se nám její tvorba líbí. Vystavovala v galerii Mella. Později v jiné galerii jsem se dozvěděl od kamaráda z plachtění, že bratr Jen je plachtař, který létá v našem aeroklubu. Že se Mark nepochlubil. Ale asi to musí být u nich v rodině. Mark je také ohromně tvořivý. Zašli jsme také do provokativní galerie Radarová stanice. Měli tam zas nějaká nová šokující dílka. Po galeriích jsme se s Em rozdvojili, ona jela domů, já zas do loďárny, kde jsem dokončoval práci se skelným laminátem, až do západu slunce.
1. pátek Oprava skifu - část 4 Strávil jsem dnes venku prakticky celý den, i za největšího horka, kdy bylo 36°C. Larry přinesl novou ploutev, kýl, objednaný od výrobce. Na předku skifu jsem přidal hnědou výplň přes nerovnosti a po vytvrzení jí vyhladil. Pak jsem se konečně pustil do podstatné části opravy - přeplátování porušených míst skelným laminátem. Pryskyřice v tom horku tuhla velmi rychle. Musel jsem pracovat účelně a cílevědomě. Radši jsem jí míchal v menších dávkách, po patnácti gramech a do nich přikapával pět kapek tvrdidla. Pracovat s laminátem byla piplavá radost. Ještě mě čeká asi pět rund překrytí laminátu výplní pro odstranění nerovností, obroušení po vytvrzení a nakonec nanešení několikeré vrstvy bílého konečného pláště, s tvrzením, obroušením a konečným vyhlazení nejjemnějším brusným papírem. Jestli se mě ptáš, co by měli dělat vězni místo lepení papírových sáčků, tak tohle by byla pro ně idelání činnost.
1. září - pátek Veslování Bylo 17°C a jasno. Když vyšlo slunce, silně zářilo. Včerejší závoje kouře odfoukl příznivý vítr jinam. Vyvesloval jsem k peřejím a k haldě, kde jsem se zas krásně vykoupal. Přes horké dny teplota vody v Kolumbii již začla opadat. V srpnu měla maximum 20°C. Dnes již jen 19. Ale stejně koupání bylo báječné. Viděl jsem kachny, husy, merganzery, orlovce, volavky, vrány, racky. Jediní, kteří z obvyklého seznamu chyběli byli bělohlaví orli a ledňáčci. Ti se dostaví v průběhu podzimu. Nejvíc živí byli dnes orlovci. Bylo jich plno, mláďata se již létat naučila.