Vítkovy noviny září 2018

	Hezký den !
	Zítra se možná vykoupu v Kolumbii. A co ty?
	30. neděle - 1. pondělí Tak plyne život Křivoklát hřbitov, jezdci na koních, koupání v Berounce, rozloučení s Milanem a v mysli s přáteli a příbuznými. Cesta do Wenatchee.
29. sobota Výšlap nad Terchovou Stoupali jsme po výšinách, bylo nás pět. IvanB, Igor, Katka, Maria a já. Díky za organizování!
	28. pátek Setkání spolužáků z vejšky (VŠD, v Žilině) Sešlo se nás sedm spolužáků a jeden profesor. (Tomu, DušanoviK, je už je 84 let).
27. čtvrtek Výroba kluzáků Blaník Stihl jsem všechny.
	27. čtvrtek Návštěvy příbuzných a přátel Em, Larry a Nancy odletěli. Já navštěvoval dál.
26. středa Karlovy Vary Přálo nám počasí...
	25. úterý Návštěva v Telči, Tábor a na Křivoklát Nádherné...
24. pondělí Přes Vídeň do Brna a pak do Telče Projeli jsme okolo hlavní vídeňské atrakce, paláce Schönbrunn. Pak přímo přes střed Vídně na sever do Brna. Tam jsme úspěšně zavítali na zvláštní matriku, vystoupili na radniční věž a pod jejím kolem jsme si výborně popovídali se Zdenkem. Nato jsme přejeli přes Třebíč do Telče. Cestou jsme se snažili nestát se další obětí řidiče vedle nás.

23. neděle Výlet na kolech z Emmersdorfu do Kremsu podél Dunaje Na toto dobrodružství budeme hodně dlouho vzpomínat.
	22. sobota Přejezd na konní statek poblíž Melku Okolo světového ústředí firmy Red Bull jsme jeli do St. Gilgen, a následně pak na další ubytování.
22. sobota Na mši s varhanní chorální hudbou Vypravili se na mši s varhanní chorální hudbou v klášteře sv. Petra v Salcburku.
	21. pátek Za zvuků hudby Vypravili jsme se po místech, kde všude byl filmován muzikál Za zvuků hudby (The Sound of Music). Tento muzikál je velmi známý a oblíbený především v anglicky mluvících a asijských zemích. Poprvé jsem ho shlédl v Holandsku, v roce 1966. Od té doby ještě několikrát a stále mě přivádí k slzám. Měli jsme znalého průvodce Antonia (původem z Malorky) a řidiče Hakiho (z Bosny).
20. čtvrtek Do Hitlerova Orlího hnízda Projeli jsme Berchtesgadenem a kus nad ním zanechali auto. Dál až na Orlí hnízdo jel horský autobus strmými serpentinami. Z vrcholu byl úžasný výhled jak na blízké hory, tak daleko do okolí i na Solnohrad. Poučili jsme se, jak k závěru druhé světové války nechal Hitler vybudovat podzemní ústředí, kde doufal, že ho a jeho ministry nikdo nevyruší. Avšak jen pár měsíců po dokončení uprostřed 1944 ho letka 400 anglických letadel vybombardovala. Turistů byly mračna, z celého světa.
	20. čtvrtek Výšlap na kopec Kneifelspitze nad Berchtesgadenem Zamířili jsme do cípu Bavorska, které se jak dráp vrývá do Rakouska, malebné oblasti v okolí Berchtesgadenu, ponuře poznamenané coby kolíbky vzniku popularity Hitlerova nacismu. Poblíž vesničky Bischofswiesen jsme vystopali strmě se skoro 500 m převýšením na kopec, ze kterého byl výhled na údolí i okolní hory.
19. středa Bydlení v Ainringu v Německu, praní Dnes jsem si vymanil pro odpočinkový den (pracovní), zatímco ostatní vyrazili do města. Snažil jsem se dohonit skluz ve VN. Mezitím jsem pral prádlo pro Milana a sebe, i ložní prádlo nakupené od dubna z domu z Křivoklátu. Vzal jsem ho s sebou. Je tu v domě pračka. Sušičku jsem ani moc nepotřeboval. Jsou tu venku dlouhé prádelní šňůry a sluníčko nádherně svítilo. Tak jsem obměňoval práci, tvorbu fotoalbumů a praní. Večer se chystám pro všechny vařit oblíbené tofu ve špenátové omáčce.
	18. úterý Do Ainringu v Německu Vyrazili jsme do okolí Salcburku do Německa, kde setrváme asi čtyři dny. Cestou jsem se snažil ostatní nalákat do Plzeňského pivovaru ho navštívit či aspoň uvidět z ulice coby světové unikum. Neuspěl jsem. Zastavili jsme se ale v Přimdě. Tam jsme poobědvali pod ruinou hradu. Od Řezna jsme jak zajíci v záři reflektorů kličkovali po silničkách východního Bavorska. Večer nás přivítal Gerhardt svou domácí ostružinovou brandy a nadšeně líčil co vše je možné poblíž jeho penzionu dělat, od lyžování a turistiky po historické návštěvy. Ve městě probíhá prý nějaký velký kongres a je neradno tam zajíždět autem.
17. pondělí Do Prahy na věž Hradu, přes Rakovník Jak členové nějaké rokové skupiny jsme byli odfoceni před katedrálou svatého Vít(k)a. Nejprve jsme oběhli několik volených a jedno nucené zastavení v Rakovníku a pak zamířili na Hrad. Počasí, plíce, svaly i klouby přály ke zdolání 287ti schodů na vyhlídku, kde jsme doposud nebyli . Pohled na Prahu z té perspektivy, hlavní věže hradu hned pod zelenou kupolí, byl ohromující.
16. neděle S přáteli ve Skryjích Díky Zuzaně, Otovi a Zuzance jsme prožili krásný den při procházce ke Skryjským jezýrkům, hodování v hospůdce cestou k řece, kde jsme si s Otou bájčně zaplavali v Berounce a pak si zazpívali a koštovali jeho pivo. Povídali jsme i o méně radostných vývojích a dávali povzbuzení. Díky všem !!!
	16. neděle Bydlení na Křivoklátě Nebyla voda atd. a tak pro ubytování čtyř lidí jsme zvolili penzion Na Sokolí. Byl odtamtud hezký výhled k Bukové i Novému Domu.
15. sobota Praha Vypravili jsme se v počtu pěti lidí do Prahy. Nasnídali jsme se na Selském Trhu na Kulaťáku. Pak jsme přejeli do středu města. Vyměnili jsme peníze a pak se šourali po pamětihodnostech, na Staromák, věž radnice, oběd v Havelské koruně, a přes Karlův most na Malou Stranu. Tam se nyní snažím obnovit VN.
	14. pátek Sraz naší třídy IIIbé V Penzionu Bezděkov se sešlo celkem osmnáct lidí včetně příslušníků rodin. Vlastních spolužáků třináct. Měli jsme skvělé setkání. Když připočítáme i Jirku Čermáka, se kterým si telefonicky popovídali jeho tři spolužáci ze základní školy, tak nás bylo devatenáct. A s pozdravy od Olafa dvacet. Zdálo se mi, že od minulého setkání nám na životnosti přibylo. Kdo by to očekával?
14. pátek Exkurze do sklárny v Nižboru Po zajímavé prohlídce oběd v restauraci Zastávka, Tomáš Hanák, k Paraplíčku, cesta do Rakovníka.
13. čtvrtek Setkání spolužáků ze základní školy Sešli jsme se v Hotelu Roztoky. Na zahrádce už sedělo osm spolužáků, s předstihem. Vzápětí začlo pršet. Nevadilo. Přesunuli jsme se dovnitř. Díky Jarce jsme tam měli zamluvený velký stůl. V průběhu setkání se nás sešlo asi šestnáct (podle toho, kdo měl kolik piv). Dozvídali jsme se jeden od druhého o našich životech a uvědomovali jsme si, že tu třeba příště nebudeme. Proto se chceme setkat zase co nejdříve.
	13. čtvrtek Pasení koček neboli jak organizovat hromadné výpravy Em vstala první. Já až v půl deváté. Pak jsem pracoval, zatímco L+N i M vyspávali. L+N zlomili rekord - spali až do půl jedné odpoledne (vyrovnávání s časovým rozdílem). Ze zamýšlené návštěvy Nižbora sešlo. Nakonec se L+N a Em vypravili na Hrad Křivoklát, zatímco já jsem vyrazil hned od penzionu po lesní stezce k Paraplíčku, dolů ke škole (kde jsem chodil do základní školy), cestou jsem potkal manželku syna jednoho z ředitelů té školy a díval se na okolí školy včetně řeky. Ta měla velmi nízký vodní stav. Konečně před třetí odpoledne jsem dorazil na sraz spolužáků ze základní školy, v Hotelu Roztoky. Na zahrádce tam jich už sedělo osm.
12. středa Všehochuť Pracoval jsem, zatímco ostatní ještě spali a i dopoledne, kdy Em, L+N šli na procházku okolo tenisu a Bednářskou na Hrad. Oběd na parkovišti nad Hradem. Přejezd do Prahy, Vítek krátké pracovní setkání v Letňanech. Velká Plavba Prahou s fandy VN Pavlem a Zdenou. Večeře se sestřenicemi. L+N na koncert Il Divo. Velmi pozdní návrat k jedné ráno na Křivoklát.
	10. pondělí První plný den v ČR Papírování v Praze. Přílet Nancy a Larryho. Výlet přes Lány, Nový Dům, Městečko na Křivoklát. Pozdní oběd v Restauraci Pod Hradem. Shledání s Milanem. Setkání s IvanemK, s OldouJ, večeře v Restauraci Nad Hradem, hezký západ slunce.
10. pondělí Cesta do Evropy Trmáceli jsme se skoro 24 hodin.
	9. neděle Balení Vstal jsem po páté a začal. Už jen pár hodin a vyrazíme. Leč - Prokletí zavlažování mě pronásleduje Náhodně na poslední chvíli cestou na WC jsem si všiml gejzíru na zahradě! Odlomený stříkač, říkal jsem si. Vše jsem zastavil (už byla pořádná potopa). Stříkač se mi povedlo zpětně našroubovat a vše fungovalo jak mělo. Později se ukázalo, že Em zapomněla provést, co včera zamýšlela udělat. Ukázat Karle, jak se takový stříkač připevňuje a nechala ho odšroubovaný.
8. sobota WhatsApp Karla nás zaučovala, jak ho používat. Jak Em, tak já máme nyní na svých mobilech tuto dorozumívací pomůcku. Zatím jsme si ji vyzkoušeli mezi sebou třemi. Je to skvělý vynález.
	8. sobota Rodinná sešlost u ChrisR . Tady je ona s vnučkou Napiqua. Pěkně jsme si popovídali. Já i trochu zahrál na kytaru a zazpíval s Chris pár slok z Norského dřeva.
8. sobota Plachtění - marná honička za vlnou Vlna skutečně byla, už od asi 1 km nad zemí. Velmi místní, žádné dlouhé učebnicové pásy. Nicméně povedlo se mi vystoupat do asi 2,5 km. Při přeletu přes město bylo dobře vidět páleniště z minulé soboty. Opravdu jsme měli štěstí, že nefoukal opačný vítr. A já dnes také, že jsem měl oči vně kabiny. Mohl ze mě být mastný flek. Čtyřmotorový tryskáč mi letěl přímo vstříc. Stačil jsem udělat prudkou zatáčku do pravého úhle od trasy a pak, když bylo zřejmé, že se mineme, jsem tryskáče stačil vyfotit. Snímek jsem udělal bez přiblížení. (Normální zobrazení kamery je velmi širokoúhlé.) Tak na obrázku vypadá éro prťavé, ale ve skutečnosti bylo až povážlivě blízko mě. Hmm, i obloha se zhušťuje. Konrétní nebezpečí přišlo na zemi. Bodla mě vosa za ucho. Nebylo divu. Odmršťoval jsem jejich hnízda, jak vepředu, tak vzadu svého vlečného vozu.
	8. sobota Veslování s poodhalenou rouškou Hodinu a půl před východem slunce jsem tvořil prodejní listiny pro další samostartující elektrický kluzák. Chtěl jsem je odeslat po veslování. U doku jsme si s bezdomovcem popřáli dobrý den. Na doku se jeden muž chtěl koupat. Rozmyslil si to. Rackové si lebedili na písku. Vrány se shlukly na stromu jak ozdoby vánočního stromku. Poblíž Zářivé koupele ždibala listí srna. Peřeje mě pro nízký stav nad akvaduktem dál nepustily. Volavka vyhlížela rybky. Nymfa se poodhalila. I jiné jinak ponořené pahýly bývalých stromů vyčnívaly. Z hnízda orlovců ještě neodtáhli. Roura se naplnila ozvěnou, vysoko nad vodou. Pláž kormoráná byla liduprázdná. Až na mě. Doplaval jsem zas na jejich skalnatý ostrov. Tentokrát jsem se odrazil ze skály správně, hezky zvysoka (po přechozím překontrolování dopadiště). Žádná krev netekla. Rybka dostala pohlazení. Jiní ji budou používat. Snad jí nezchroumají. Z pošty jsem odeslal dokumenty od dalšího kluzáku.
7. pátek Večer galerií Jak to, že většina návštěvníků galerií, se kterými jsme se viděli, také chodí do svatosvánku unitářů? Nerozumím tomu. Nejdřív jsme shlédli tvorbu Terry Valdeze, učitele umění ze střední školy, kterého Karla také měla na výuku, pak jsme přešli do galerie, kde tvoří kamarádka Em, malířka Kmbris (na obrázku vpravo je uprostřed, mezi svými sestrami). Potom jsme přešli do galerie Dvou řek, kde měla výstavu Martha Flores (viz VN Lidské vztahy a kultura z 2. září ).
	7. pátek Plachtění s Karlou Jak nádherné je mít sen vznášet se z místa na místo, jako Karla má nyní? Plachtění je pro uskutečnění toho snu naprosto nepraktické, až na to, že se možná trochu přiučí vznášet se ve vzduchu bez motoru. Ona má mnohem větší plány. Zeptej se jí na ně. Večer jsme přidali další příručky k již mnoha desetikilogramové sbírce návodů, co je s létáním vše spojené a bylo by dobré vše přelít do mozku a podvědomí, než vůbec začít létat. Dopoledne jsme šli na to. I tak byl zážitek velmi intenzívní, natolik, že se chce Karla ještě více přiučit čtením a vstřebáváním, než půjdeme na let další.
6. čtvrtek Práce a pak veslování Byla ještě hodina, než mělo vyjít slunce. Tak jsem toho využil pro hlavní pracovní úkoly. Také jsem zavolal Milanovi. Spoj se povedl. Cítil jsem se velmi pěkně, že jsme si zas promluvili. Už jsme se neslyšeli řadu měsíců. Na Kolumbii bylo 12°C a božský klid. Vzal jsem to k soutoku a k prvním peřejím, okolo významných míst. Poblíž haldy "pracovali" tři úředníci federální správy zemědělství a divočiny. Chytali ryby. U Skály kormoránů jsem zakotvil v zátoce a opět se tam krásně vykoupal. Při skočení ze skály jsem se šmiknul. Ach jo. 5. středa Práce Měl jsem den plný práce pro zákazníky a ještě mám.
	4. úterý Pečená večeře Byla na mě řada. Díky přátelům jsme měli přísady - cukety od Judy, rajčata od Rany. Cibuli, česnek a sýr jsme už měli doma. Celý recept je v Gurmánství, č. 45. Hodovali jsme na balkoně. Léto pokračovalo. Jídlo chutnalo. Co příště? 4. úterý Promítli jsme si film Chlapectví. I když trval tři hodiny, upoutal nás oba a neusnuli jsme. Chlapectví je výjimečný film. Příběh o dospívání jednoho obyčejného kluka chtěl režisér Richard Linklater (Před soumrakem, Před půlnocí) natočit co nejpoctivěji, i proto na něm pracoval dvanáct let. Každý rok, na tři až čtyři natáčecí dny, se sešla tatáž sestava herců a tvůrců, aby natočila další střípek do jedné životní mozaiky. Výsledkem je....
4. úterý Veslování k pátým peřejím Vyrazil jsem z domu na benzínových párách. U čerpadla mi dali 6% slevu. 13°C vzduch začal houstnout kouřmem. Veslovat jsem začal než se slunce vyhouplo nad východní hřeben. Povedlo se mi vyveslovat proti proudu čtyřmi peřejemi. Dál už to nešlo. Vykoupal jsem se na novém místě, v zátoce u skály kormoránů. Voda měla ještě báječných 19°C. Zpět u doku byla horda vodáků, ukotvil jsem za nimi. Cestou domů jsem si nechal obnovit řidičský průkaz. Na dalších šest let. Rozeznal jsem kukadlem dvanáct písmenek, červenou tečku v bílém poli a blikající světýlka na obou stranách. Pak mě vyblejskli. Podepsal jsem se na plotýnku. Nový průkaz pošlou do deseti dnů poštou. Vyprchající procvikli kleštěmi. Vytiskli mi prozatímní aršík. Vše toto stálo i s čtvrt hodinou čekání 54 d.
	3. pondělí Ke hřbitovu starousedlíků, na hraně požáru Šli jsme se podívat, zda při požáru neshořel i hřbitov. Vegetace byla naprosto vyprahlá. Stačilo by hodit hořící sirku a nový požár by nastal okamžitě. Bylo 30°C. Při pohledu na oblohu jsem si uvědomoval promeškanou možnost ke skvělému plachtění. Budou snad další příležitosti. No, bylo už půl čtvrté odpoledne.
	3. pondělí Jak zničit duši, a obnovit ji Včera jsme s Johnem při přifouknutí pneumatiky udělali chybu. Toto se stalo: Já jsem po nafouknutí šel odnést do hangáru bombu se stlačeným vzduchem. Předtím jsem neodšrouboval z ventilu duše prodlužovací trubici potřebnou pro nafukování. Zatímco jsem byl pryč, John začal rolovat kluzák. Přitom se trubice zasekla o vidlici podvozku, a ulomila z duše vyčnívající plnicí šloufek. Prodlužovací trubici jsem po návratu z hangáru našel na zemi, myslel jsem, že ji někdo odšrouboval, odnesl ji do hangáru a šli jsme létat. Dnes měl John výčitky svědomí. Naléhal, abychom duši vyměnili, aby byl šloufek v pořádku. Obvolal členy aeroklubu. Přišli mimo něj a mě také LeeT a AlanB. Náhradní duši jsme měli, zbývalo jen kluzák vyheverovat, aby bylo kolo nad zemí, to odmontovat, rozebrat, vadnou duši vytáhnout, nacpat dovnitř duši novou, a vše zpětně namontovat. Strávili jsme plné dvě hodiny nápravou chyby, která vznikla během několika vteřin. Při rozloučení řekl John: "Nyní se cítím lépe".
2. neděle Večírek s přáteli šlapači V domě Rany a Lynna se sešel náš klub v plném počtu osmi členů. Dělili jsme se o své prožitky z léta, hráli s koulemi, hodovali a pili. Počasí dopřálo sedět venku do pozdních hodin; já jen v šortkách a krátkou košilí a bos. Rana se opatrně zotavuje z druhé operace stehenní kosti. Tentokrát jí tam namontovali ještě delší výztuhu.
	2. neděle Výhra v aukci Jack a Pam vydražili vyhlídkový let v kluzáku na aukci unitářů, který jsem poskytl coby příspěvek pospolitosti. Za letu jsme se koukli, jak druhý den po řádění stepního požáru ten začernil krajinu.
2. neděle Lidské vztahy a kultura Ve svatostánku unitářů měla hlavní proslov umělkyně Martha Flores. Podělila se s přítomnými o svůj životní příběh a jak na ní působil a působí. Během občanské války v San Salvadoru v osmdesátých letech byla na delší čas oddělena od své matky, spolu se svým bratrem. Pak se jí povedlo se k ní připojit a přestěhovat se do USA, kde vystudovala umění. Její olejomalby obsahují prožité události. Přednesla také svou poezii, kterou dala své prožitky z doby před čtyřiceti lety do souvislosti se současnou situací ve světě.
	2. neděle Veslování Cestou k loďárně jsem se pozdravil s mývalem. Přecházel přes největší ulici ve Wenatchee, u křižovatky 3. ulice s Missií. Při východu slunce to na řece docela foukalo. Kopce zrůžověly. Voda u Zářící koupele šplouchala. Slunce mě dohonilo až u prvních peřejí. Zeleň topolů krásně ladila s modrou oblohou a jejím odrazem v Kolumbii. Na mláďata dohlížel orlovec. U roury jsem tvořil trochu neobvyklou vodní kompozici, a ozvěnou zahalekal, Ahooj. Po otočce u Haldy jsem zamířil k Mejdanové pláži a tam se zas báječně vykoupal. Za zpěvu a počítání jsem dorazil k doku. Tam se dva vodáci chystali na skify. Jeden z nich rád ode mě převzal ten, na kterém jsem právě dorazil. Byl jsem rád, že byl více využitý. Požár poblíž našeho domu je prý na 40% "zajištěný". Mezitím se od včera rozrostl dva a půlkrát, na plochu 10 km2.
1. sobota Polní a stepní požár ve Východním Wenatchee Don a Barbara nás překvapili po setkání na parkovišti lyžařského střediska, že už od rána viděli za naším domem veliký požár. Ukázalo se, že ten tam začal hořet už od půlnoci, a my jsme o něm vůbec nevěděli! (Později jsem přeměřil, jak nejblíž od našeho domu čelo požáru bylo, ukázalo se, že pouhé dva kilometry.) Teď, co odpoledne píši, se požár rozrostl na čtyři čtverečné kilometry. Naštěstí pro všechny vane vítr od západu, od města. Zatím nikdo neuhořel, dle médií.
	1. sobota Výšlap na Missii s Donem a Barbarou Začali jsme na parkovišti lyžařského střediska, pak vystoupali přímo nahoru stezkou k jezeru Marion, pak jinou stezkou modřínovým lesem k lesní cestě směrem k Včelínu, a pak podél potrubí zpět na parkoviště. V závěru výšlapu jsme sledovali, jak se rozhořel požár ve východním Wenatchee. Zdraví Emily byla překvapena, když mě uviděla ráno živého a zdravého, po včerejším požití hub z naší zahrady. Spojení Přišlo mi od několika korespondentů upozornění, že jejich emajlové schránky jsou přeplněné a tudíž mé depeše byly odmítnuté a nedošly. Dopouručuji vzít smeták a starou nepotřebnou poštu vymést!

VN září 2018