Vítkovy noviny září 2019

	Hezký den! Zítra v úterý se snad dostanu na první říjnovou vodu. Co ty?
	pondělí 30. září Poslední zářijový den Jaké bylo září tvé?
neděle 29. září Zářijové zimní veslování Ráno byly 3°C a kopce všude pokryté čerstvým sněhem. Ten moc vidět nebylo, jak bylo pošmourno. Bavil jsem se pozorováním ptactva. Rojů stihaček vlašťovek manévrujících pouhých pár centimetrů nad hladinou (viz video); pak volavky jak ohýbá křídla až do téměř svislé polohy; a nakonec jsem zase spatřil bělohlavého orla na vrcholu stožáru u roury. Asi začínají putovat na jih. A uviděl jsem, ale na fotce nezachytil, hbitého ledňáčka.
	sobota 28. září Ukousnutý dort Emily se zhrozila, když z její šicí skrýše slyšela hlomoz. Dort byl na šicím prkně. Po ukousnutí Lunou se dort naštěstí zřítil na druhou stranu, do skříně. Jinak by asi bylo po něm.
sobota 28. září Marná regatta, ale pochutnali jsme si Okolní hory byly pokryté čerstvým sněhem. Stačili jsme ještě za sucha přepravit svá plavidla do Lincolnova parku, patnáct kilometrů severně od Wenatchee, když i do údolí Kolumbie sestoupila Zima. Promoklí a promrzlí jsme uvítali rozhodnutí vedoucího regatty, že ji uspořádáme jindy. Ukrytí před nepřízní počasí v otevřeném pavilonu jsme usedli k pikniku připraveného dobrovolnicemi a popovídali jsme si o letošní sezóně.	Hlavní rozhodčí, HughO, ruší regatu
	pátek 27. září CD jde hibernovat S pomocí MarkaA a DavaG jsem uložil CD k zimnímu spánku. Po práci odpoledne jsme s Emilí zajeli do Lvnw na setkání s M+J, na celovečerní film, jak se nám naše Zemička zahřívá. Povečeřeli jsme pak spolu v taverně Státovka 101 v městečku Kašmír.
pátek 27. září Brzké veslování Začínal jsem půl hodiny před východem slunce. Žluťáskové právě končili! V pohodě jsem obeplul svůj okruh a u mejdanové pláže jsem se (po mírném přesvědčování se) zase vykoupal. Při něm a po něm mi však bylo nádherně.
	čtvrtek 26. září Oslavy narozenin Zamířili jsme s kamarády do Pivnice Syslů na večeři a přednášku, kolik se zde v údolí vyskytuje srn. Vědátoři jich napočítali na přes šestnáct TISÍC ! Naše parta šlapačů byla téměř úplná až na M+J, ti byli v Seattlu. Veseleli jsme se i za ně. Neočekávaně pro mě jsem byl kamarády obšťastněn urážlivými přáními k (nadcházejícím) narozeninám. Šestadvacátého září byl báječný den.
čtvrtek 26. září Poslední plachtění sezóny Málem jsem to přehnal s prací a službou zákazníkům. Pohled na oblohu mě vyléčil. Sice předpověď i povětrnostní podmínky byly hrozivé, ale můj um a zkušenosti převládly. Let byl fantastický. Vznášeli jsme se ve výšinách !!!	Konec křídla ukazuje na dok, odkud v poslední době každý druhý den odplouvám
	středa 25. září Veslování Srnky snídaly před východem slunce. Když to se vyhouplo nad obzor, rozzářilo barvy listů javorů. Bylo mi báječně, když jsem obeplouval svůj obvyklý okruh a u pláže se zas krásně vykoupal. Vzduch měl 14°C a voda 17. V průběhu dne dolní přehrada odpustila tolik vody Kolumbie, že u soutoku s Wena se objevily tři velké ostrovy v místech obvyklých mělčin.
úterý 24. září Publicita plachtění Začal jsem brzy ráno pracovat a odpoledne jsem šel s Emily k jejímu novému podiatristovi. Po povzbudivé diagnoze tam při odchodu Emily objevila olejomalbu místa, kde mě v roce 1985 s nemluvnětem Evanem a s vlečným vozem zachránila od vyjících kojotů. (Viz album.) Tehdy jsme za záře reflektorů auta spolu s pomocníkem BobemK rozmontovali můj kluzák, když jsem v tom údolí nouzově přistál při pokusu o 500 km přelet (nakonec mi kontroloři uznali 498 km). Dnes jsme měli s aeroklubáky schůzku v Pybusu s žurnalistkou Jaanou, která připravuje článek o plachtění ve Wenatchee pro místní obchodní komoru a časopis The Good Life. Přišel i jeden ze zakládajích členů aeroklubu, devadesátiletý Hank Thor (v albu v tmavozelené bundě).
	úterý 24. září Blahopřejeme Edovi ! ... beze slov Večer jsme Edovi zavolali a popřáli mu k dnešním 98tým narozeninám. Shledali jsme, jak je zas aspoň hlasově čiperný. I Sheila. To nás potěšilo.
pondělí 23. září Veslování v radostné společnosti s prvním podzimním koupáním Ráno rychle klesala voda. Javory se začly zabarvovat, v tento první den podzimu. Peřeje bublaly. Výzkumníci tahali z vodních pastí vzorky rybího plevelu, dravé ryby Ptychocheilus = Pikeminnow, které žerou malé lososy a pstruhy. U horního mostu jsem byl u vytržení ze dvou srnek, které ho podešly (viz fotky a videa v albumu). Špenátek je letos tedy pěkná úroda! (video). Pláži mejdanů jsem zas měl celou jen pro své báječné zaplavání si. A pak na Skále Kormoránů skutečně jeden byl, sušil si křídla a ploutve (víc fotek je v albumu) . V Česku to kormoráni nemají snadné. Zde vpravo nás jeden zkoumá >>>
	neděle 22. září Unitářské očekávání Program mše byl o tom, co když se naše očekávání o nás a o druhých neuskuteční podle našich představ a jak víra pomáhá v překonávání záporných výsledků. Poslechni si úryvek z hudebního vystoupení na konci albumu. Po mši jsme s Emilí šli uskutečnit kladné očekávání, česat plodiny na zeleninové zahradě Judy a Monteho. Plachtařská videa z Wenatchee Na webových stránkách našeho aeroklubu se objevila dvě zajímavá videa, jedno asi deset let staré, z dob, kdy jsme ještě mohli používat travnatou dráhu podél našeho hangáru, a druhé z velmi nedávné minulosti, ze září 2019. video ze září 2019 video z 2010
sobota 21. září Plachtění a žurnalistika Odpoledne přišla JaanaH z časopisu Dobrý život sbírat podklady pro článek o plachtění ve Wenatchee. Ze Seattlu přijel na stoupáky nažhavený Alex. Nejen sám, jak jsem ke svému překvapení shledal. Přivezl i své rodiče, Naděždu a Igora. Ti jeho rodinu přijíždějí navštívit každý půlrok, aby jim nevypršelo trvalé povolení k pobytu v Americe. Jinak bydlí v Kazani na Volze. Oprášil jsem svou ruštinu, vysvětlil jsem rodičům proč je tak chatrná (díky mému sabotování toho jazyka od mládí v plané naději, že Rusové tím pádem z Československa odtáhnou a nebudou nás vykořisťovat). Rodiče poněkud rozpačitě mé důvody přijali a byli shovívaví. Jejich angličtina byla mnohem lepší, než moje ruština, tak jsme si vypomáhali a vše si vysvětlili. Dozvěděl jsem se, že Igor je z dob Sovětů mistr sportu a létal v Blanících. Nyní v Kazani ale jejich aeroklub skomírá. Alex, otec devítiletého Fjodora, se postaral o to, abych synovi umožnil držet řídící páku během půlhodinového letu. Překvapivě dobře mu to šlo. Využil jsem té příležitosti k vyfocení Fjodora za letu.	Nová plachtařská generace - devítiletý Fjodor
	sobota 21. září Veslování a plavání Na řece bylo živo. Žluťáskové vyrazili na jejich zbrusu novém celouhlíkovém dvoujskifu. Nymfa byla nejvíc vynořená za letošní sezonu. Potápky se živili na sinici. A orlovec se sytil snídaní, zatímco druhý přihlížel. A špenátek nadále vesele kvetl, za halekání Ahooooooooj. Mejdanová pláž byla svědkem dalšího koupání v Kolumbii, dva dny před začátkem podzimu. Voda měla stále vlažných 17,5°C zatímco vzduch 14. Opaloval jsem se jak špekáček. Květinky lemující pláž přihlížely.
pátek 20. září Práce a regenerace K fotkám. Do a z Portlandu jsem pracoval takto. Krabice výborně stíní a současně je i pultíkem. Později jsem jí vyheveroval výše, abych se tak příšerně nenamáhal. V dnešní časné ráno jsme měli telekonferenci mezi továrnou na Blaníky a mechanikem, který do kluzáků instaluje tryskové motory. Snad z toho něco nového vzejde. Pak jsem zálohoval počítačová data a gruntoval v účetnictví. Naštěstí jsem se vzpamatoval zavčas, abych mohl s ostatními aeroklubáky vyrazit spolu se všemi našimi kluzáky do vzduchu. Podívej se! V albumu pak uvidíš i další detajly, snídani u R+L, a nádherné plachtění v pátek. Všimni si fotky 5557. Pro romantiky jsou to dvě mazlivá zvířátka, pro plachtaře ukázka divokých rotorů - které mě však umožnily vystoupat do ještě vyšších výšin, než by bylo jinak možné. Večer jsem zas doháněl v práci. Nádherný den!
	čtvrtek 19. září Návrat - divocí koně, veslování a los Po snídani s R+L jsme se s nimi i s jejich synem Ianem rozloučili a vyrazili na zpáteční 500 km cestu do Wenatchee. V osmdesát kilometrů dlouhém úseku mezi Goldendale a Toppenish jsme počítali divoké koně. Tentokrát deset. Domů jsme v pořádku dorazili o čtvrté odpoledne. Akorát vybyl čas jít na vodu. Bylo krásné počasí, 24°C, plno vodáků, kteří stáli na prknech. V horní deltě jsem se úplně neočekávaně setkal s losem. Jeho výskyt zde je úplně vyjímečný. Koukni se do albumu a pusť si videa, ať si ho můžeš zblízka prohlédnout v pohybu.
	tředa 18. září Západ slunce z domu R+L Z patra domu skrz sklo okna jsem zachytil a přivolal i ostatní shlédnout žhoucí hru barev, která vydržela skoro půl hodiny.
středa 18. září Dům Gordonových Pro fanoušky architektury zde uvádím reportáž o jednom z domů navrhnutých architekterm Frank Lloyd Wrightem, postaveným v šedesátých létech minulého století v Oregonu. Na obrázku v popředí ve zvětšeném obrázku jsou skořápky z lískových oříšků, které se v okolí ve velkém pěstují.
	středa 18. září Oregonské zahrady Poblíž Silvertonu vybudovali fanoušci hortikultury za posledních dvacet let krásné zahrady. Také tam umístili od demolice zachráněný dům (viz Dům Gordonových, výše).
úterý 17. září U kamarádů v Portlandu Kočka Prudence našich kamarádů Roba a Lois ti mává. Rob se překonával ve své roli kulinářského šéfa. Emily a Lois jsou spolužačky ze střední školy. S R+L bydlí jeden z jejich dvou synů, třicetisedmiletý Ian. Na kutě jsem se odebral brzy, ještě než Rob podal svůj skvěle vypadající švestkový koláč. Snad jsem ho neurazil.
	úterý 17. září Klikaté cestování do Portlandu Z naší obvyklé trasy (Wenatchee, Vantage, Yakima, Toppenish) jsme po napočítání jedenácti divokých koní odbočili v Goldendale na západ po státovce 142 zprvu po náhorní planině a pak kaňonem řeky Klickitat. Doposud mě nenapadlo, že ta řeka je velmi trefně pojmenovaná. Hodně se klikatí. Že by to slovo poradili Indiánům nějací Češi? Anebo naopak? A při těch úvahách jsem si také uvědomil, jak bohatá na přírodní zážitky naše 500 km trasa byla. Na 97% vede mimo zabydlené a zastavěné oblasti.
úterý 17. září Veslování ve tmě tmoucí Na dnes jsme si s Emilí dohodli, že v osm ráno se budeme balit na cestu do Oregonu, s odjezdem v devět. Abych si ještě mohl zaveslovat, vstal jsem hodinu a půl hodiny před východem Slunce a vyrazil na Kolumbii. Sluníčko mě ozářilo až na závěr mého obvyklého okruhu. Bobr přihlížel. Bylo mi báječně.
Fotka níže: Východ slunce, neděle. A takový byl ten samý den západ slunce: Klikni zde.	pondělí 16. září Práce Vrhnul jsem se do služby zákazníkům. Jeden z nich si chce namontovat do Blaníka tryskový motor.
Východ slunce, neděle. A takový byl ten samý den západ slunce: Klikni zde.	neděle 15. září Fialové veslování Půl hodiny před východem Slunce ho objevily vysoké Mraky, které jím byly postupně buzeny k životu. Pět minut před jeho vyhoupnutím se nad vzdálený, skrytý obzor, dosáhly svého klimaxu. Dvě hodiny potom jsem se zas ponořil do vod Kolumbie, možná k poslednímu letošnímu delšímu plavání. Voda ještě měla přes 18°C, vzduch 15°C. Začalo pak pršet. Bylo mi nádherně a prožíval jsem i za všechny ty, kteří plavání také mají rádi. Očekávání s vírou To bylo dnešní hlavní téma mše místních unitářů. Očekávání je provázené těmito možnými vyplněními, že se: vyplní naprosto přesně, jak jsme očekávali, či celkem tak, jaké bylo očekávání, nevyplnilo se moc nevyplnilo se vůbec V posledním případě je (dle dnešní mše) dobré nechat jiným lidem dát vědět, věřit jim a v to, že se průběh přece jen v to očekávání s příznivým výsledkem obrátí. Jako když se poupě růže promění v květ a otevře se. Hmm ..
sobota 14. září Plachtařská instruktáž Alex a Sofia každý odlétli svá další tři aerovleková sola, za dohledu Johna a mě, v radiovém spojení s nimi. V pořadí to byly jejich celkem 41. a 39. lety, respektive. To je docela hodně, nato, že létat začli v půli července a že všechny lety byly aerovlekem. Odhaduji, že díky Alexovi a Sofii narostlo finanční konto našeho aeroklubu o skoro čtyři tisíce dolarů. A to nemuseli platit za instruktáž, kterou poskytujeme zdarma. I dnes jim létání šlo dobře. Co se však nekonalo, byl vítr, postranní vítr. To bude další prubýřský kámen, jak oba žáci zvládnout starty a přistání za těch podmínek. A postupně i za silnějšího větru, až do našeho aeroklubového limitu, 45 km/hod.
	sobota 14. září Úklid, II Pamětliv upozornění od Emily a od Ivana, abych byl více ekologický, využil jsem nabídky, kdy dnes v rámci komunitní služby místní okres poskytl svým obyvatelům od devíti do dvanácti dopoledne na parkovišti jednoho místního kostela možnost se zbavit svých soukromých papírovin s citlivým obsahem. Byl jsem zvědavý, jak to proběhne. Skutečně, hned na místě ty papíry ve velikém stroji šrotovali. Ale brali jen dvě krabice na auto. Škoda, že (momentálně) žádná ze sopek v Kaskádách nechrlí z kráteru žhoucí žlutou lávu. Hned bych tam zajel a ostatních krabic se tam zbavil (ha ha, to se mi to povídá). Ale prý v říjnu tu akci okres zas jednou poskytne. Šrotování dělala tato služba. Mrzelo mě, že jsem se nezeptal přímo obsluhy stroje, co dělají s a kde skončí sešrotovaný materiál. Tak aspoň tato slova z jejich webové stránky, ..."Rozdrcená vlákna jsou smíchána a sbalena pro recyklaci společností DeVries přímo tady ve Spokane před odesláním našemu recyklačnímu partnerovi v Yakimě." Plachtařská instruktáž Chystám se na letiště.
	pátek 13. září Marshall Promítli jsme si film o právníkovi NAACP (Národní asociace pro zvýhodňování barevných lidí) a budoucím prvním afroamerickém soudci Nejvyššího soudu Thurgood Marshallovi, který byl na počátku své životní kariery vyslán do Bridgeportu v Connecticutu, aby bránil černého muže obviněného ze znásilnění a pokusu o vraždu bílé ženy.
pátek 13. září Zpráva o nepotopitelnosti Tady je zpráva, na kterou čtenáři VN už dlouho netrpělivě čekali (nebo ne, ha ha): Nejčastěji vesluji na hluboké, ploché vodě. Ale když se vlny zdvihnou, tak jimi vesluji také; a úmyslně vesluji i peřejemi. Občas drcnu, pevné kormidlo jsem několikrát urazil, vše jsem zas pak laminátem opravil. Při tom jsem si všiml konstrukce skifu od výrobce Maas, který již dvanáct let používám. Při opravách jsem totiž mohl nahlédnout dovnitř skifu. Uviděl jsem, že dovnitř dávají plastové měchýře, plné vzduchu, čímž se skif stane nepotopitelným, i když do něj prorazíš velkou díru. To jsem nevěděl. V průběhu let mám vyzkoušené, že nateče dovnitř (doposud jsem odhadoval) maximálně pět litrů vody a více ne. Dá se nadále veslovat, skif jen trošku ztěžkne, ale to vůbec nevadí. Je stále dostatečně vysoko nad vodou, že i těmi vysokými vlnami a peřejemi se dá nadále pokračovat. Tentokrát jsem se rozhodl použít vědeckou metodu: Změřit, kolik po víc jak dvouhodinovém pobytu na vodě nakonec u doku při vylévání ze skifu vody vyteče. V odpadu jsem našel vhodnou měrku (kelímek 709 ml) a v loďárně červenou nádobu, do které jsem po vyndání zátky ze skifu vodu postupně vylil. Všechnu vodu jsem odměřil a vyšlo, že ze skifu vyteklo podstatně méně vody, než jsem odhadoval - míň jak dva litry. Tak to je tedy velmi překvapivé! Trhlina u kýlu, kterou do skifu teče voda a kterou jsem byl líný od jara opravit, tedy pro praktické používání skifu vůbec nevadí! Tahat s sebou dvě kila vody navíc je maličkost. Snad až nebudu mít co dělat dám tu trhlinu zase do pořádku.
	pátek 13. září Veslování pod lentikuláry Den začal s nádhernými červánky. Dole na Kolumbii to fučelo. U Laguny jsem se pozdravil s fotografem Johnem. Na Wena byla až po peřeje voda klidná. Na ostrovu záviděl racek rybu orlovci. Peřejky bublaly. U horního koupaliště jsem zachytil bóje. Na ty vždy musím dávat pozor, abych do nich nevrazil. Orlovci ještě neodtáhli na jih. Plavání podél mejdanové pláže jsem zas měl jen pro sebe. Citelně se už ochlazovalo. Mé prsty byly napůl čínské.
čtvrtek 12. září Paměť seniorů Od jedné čtenářky VN jsem dostal zajímavý příspěvek. Cituji: Když si někdo ve vyšším věku hůře vybavuje výrazy, které chtěl použít, neznamená to, že hloupne, že se jeho myšlení zpomaluje, že to signalizuje zdravotní problémy. „Čím je mozek starší, tím více se v něm za život nashromáždilo zkušeností a informací. Takže starší lidé mají mnohem více možností a schopností, jak se vyjadřovat. Potíž je v tom, že někdy právě to velké množství způsobuje, že začínají hůře hledat slova, která jim připadají nejsprávnější, nejvýstižnější. Musí proto déle přemýšlet. Ale to nesouvisí se zhoršováním funkcí mozku.“	Podobný jev bývá zaznamenán u lidí, kteří se hůře učí cizí jazyky. Velmi často s nimi mají potíž lidé, kteří jsou vzdělaní, chytří, inteligentní. A přesto, když se učí například angličtinu stejnou dobu s lidmi s menším vzděláním a menším rozhledem, ve výsledku se třeba dorozumívají hůř, pomaleji. Je to prý tím, že obtížněji hledají slova, protože chtějí najít ta správná. Komplikují si to. Zatímco méně přemýšlivý, bezstarostnější jedinec klidně použije cizí slovo v nesprávném tvaru, ne úplně to výstižné, ale mluví a domluví se. Nestydí se, nepřemýšlí, nehledá slova, prostě komunikuje, byť třeba s chybami. Občasné vypadávání slov není nic, čeho by se lidé měli děsit. Pro jistotu si tedy do hlavy nic neukládám. Dávám to do VN a pak v pohodě na to zapomenu. A kdybych si potřeboval vzpomenout, najdu to ve VN.
čtvrtek 12. září Světový šampionát Uvidí se, kdo zvítězí. Už mají jen dva dny závodění před sebou. Peter Hartmann v mém kluzáku je na 5. místě a Uli Schwenk, také létající v miniLAKu, spadl z celkového prvního místa na druhé. Je nyní o 100 bodů pozadu. Zajímavé je, jak první čtyři místa obsadili v posledních dnech Italové. Domnívám se, že díky tomu, že znají místní podmínky. Počasí bylo tento týden problematické a velkou výzvou.
	středa 11. září Veslování za chladu a sluníčka Cizozemšťan vstupoval do loďárny? Neobvyklý záběr skifu. Za klidu a nízké vody jsem obvesloval svůj obvyklý okruh. Podél mejdanové pláže jsem si zase báječně zaplaval. Merganzeři přihlíželi. Voda měla ještě přes 18°C, zatímco vzduch 12. Bylo mi báječně. Práce Přicházely zprávy. Potěšily mě. Až na datum doručení kluzáku, k půli října. Hlavně, že je konečně na cestě. Vzpomínka Sebevědomí Ameriky se ještě nezahojilo na správnou míru, když před osmnácti lety jedenáctého září dostala otřes.
úterý 10. září Slejvák Přišla taková bouřka se slejvákem, jaký jsme tu už dlouho nezažili. Akorát, když nastala doba připravit si snídani. Předtím jsem už dvě hodiny pracoval. Emily volala, že by ráda jedla (snídáme společně). Nastalo dilema. Jak přepravit své oblečení, aby zůstalo suché? Zvolil jsem jednoduché řešení. Nacpal jsem ho do plastového pytle. A požádal jsem Emily, aby mě z okna domu vyblejskla a průtrž zachytila. Práce Pokračoval jsem v zajišťování právě probíhající dodávky kluzáku z Litvy. Video: Kam vede ta Roura? Tolikrát jsem se se čtenáři VN dělil o ústí Roury, která vyúsťuje do řeky Kolumbie. Zatím jsem se zmiňoval o jejích asi prvních třech metrech. Nyní však půjdeme na objevnou cestu do hlubin, odkud vyvěrá stále tekoucí potůček a ozývá se poetická ozvěna. Podívej se též.. zvu tě. Pusť si zvuk a klikni SEM.
pondělí 9. září Zkoumání odkud jde Roura Objev další vegetace rostoucí hluboko v nitru roury, téměř ve tmě, viditelná jen teleobjektivem, mě nainspirovala k průzkumu, odkud vlastně přitéká ta stále tekoucí voda. Vylezl jsem na rouru a pak se vyšplhal na strmý břeh, proklestil se křovími až jsem dorazil k vysoké hrázi, náspu, po kterém vedla železniční trať a silnice. Roura procházela hluboko pod tím náspem. Z druhé strany silnice jsem zíral zas do hloubi. Věděl jsem, že tam místní sadařská asociace za posledních několik let vydolovala obrovskou díru, jak pro Cheopsovu pyramidu, se základnou tak hluboko, že byla pod úrovní řeky Kolumbie. Roura tam vyúsťovala do jímky uprostřed. Bílá budova (velkosklad ovoce) která byla v díře vystavěna připomínala arktický ledovec. Její většina byla potopená a jen vrchní část vykukovala nad krajinu. Zdálo se, že voda do místa, kde byla vybudována, přitékala z okrasného skalnatého parku nad ní, zarostlého letitými jedlemi. Ty tam vyrostly jedině díky důkladnému zavlažování. Přepad vody - toto je zatím má domněnka - odtéká do Roury a nakonec pod průmyslovými budovami do Kolumbie. Podívej se sem na více.
	pondělí 9. září Veslování navzdory předpovědi Rosničkářům to nevyšlo. Místo aby bylo sychravo a pršelo, vyčasilo se a bylo nakonec i na báječné koupání. U soutoku si mě zvědavě prohlížely srnky. V hloubi Roury jsem objevil další vegetaci, rostoucí až do stropu. Ta mě nainspirovala k objevné expedici. Té věnuji příští album.
neděle 8. září Prší a jsou bouřky Dnes v neděli ve svatostánku unitářů jsme lili svou vodu každý z jiného koutu planety do společné mísy a dělili jsme se o své zážitky z léta 2019. Přehled letních teplot ve Wenatchee za posledních deset let Místní noviny přinesly (dle mě) prostý a přesto dokonale vysvětlující graf, jaké zde byly každý den teploty během letních třech měsíců za posledních deset let. Doplnil jsem tam český text a zde připojuji trochu vysvětlení: Vodorovné řádky představují roky a svislé měsíce: červen - červenec - srpen. Modrá barva představuje chladnější dny, červená ty teplejší. Pro ty zkoumavější čtenáře VN napovídám, že roky 2014 a zejména 2015 měly ta nejteplejší léta. Zato léto 2011 bylo to nejchladnější. Průměrné celodenní teploty se pohybovaly mezi 20,9°C v 2011 až 25,8°C v 2015. Letošní léto bylo malinko nad průměr, o půl stupně Celsia. Průměr za deset let byl 21,9°C. Toto se mi zdá docela zima na léto, kdy tu bylo v odpolednech pravidelně přes 30°C. Nu, jak jedna lidová pranostika praví: Jsou lži a pak je statistika.
	sobota 7. září Na otočku na letiště v Seattlu Když se letadlo Emily zpozdilo, kterým měla přiletět z Oregonu do Seattlu, ujel jí autobusík odtamtud do Wena. Tak jsem hupsnul do auta a na otočku jí jel vyzvednout. Tam a nazpět trvala jízda šest hodin. Skoro jako jeden z mých přespolních plachtařských letů z doby, když jsem ještě hamižil OLC body. Při cestě jsme měli možnost si povědět o svých zážitcích za uplynulý týden, kdy se Emily starala o Autumn, když tu k prarodičům na týden přepravil Evan, z Kalifornie, také letecky. Autum je 20 měsíců a už tvoří věty s pěti až šesti slovy, dokonce používá mimo sloves i zájmena.
sobota 7. září Plachtařský křest Úplně nakonec albumu je video z minulého pondělí, kdy po odlétnutí prvních sól jsem spolu s Johnem podal Alexandrovi a Sofii rituální křest uvedení do stavu sólo plachtařů: na oba jsem vyprázdnil velký kýbl vody. Koukni se a zasměj se. Ostatní fotky a videa jsou z této soboty, kdy jak John se Sofií a já s Alexem jsme odlétli kontrolní let ve dvojím, a oni pak letěli další své solo lety. Počasí bylo pošmourné a skoro naprostý klid. Vedlo se jim však dobře.
	sobota 7. září LarryS mě torpédoval Na vodě bylo zrána plno veslařů, pro změnu: JoeM, dva žluťásci, čtyřveslice, kajakáři. Orlovci měli napilno s přípravou snídaně. V Rouře jsem zachytil zajímavé obrazce. Mejdanová pláž byla zabraná. Tak se koupel konala u skály Kormoránů. Při připlutí k doku mě LarryS torpédoval svým dálkově ovládaným člunem, podívej se na legrační video v albumu.
pátek 6. září Práce Dělal jsem nucené práce úředního šimla okolo zajištění úvěru od německého speditéra K+N, plné moci, odblokování e-majlů a jiných radůstek. První pátek galerií Po celém dni stráveném v kanceláři jsem se odměnil procházkou a návštěvou tří galerií. Dělím se o díla od mých dvou oblíbených umělců. V Dvou Řekách mě zaujala Martha Flores (viz obr.), v Mela zimní krajina od Jan Evenhus a v informačním středisku Wena byl Frank Cone, fotograf. Rozpoznal mě a potěšilo ho, když jsem řekl, že jedině kvůli němu jsem přišel. Měl fotky vytištěné na tenkých kovových deskách. Vzpoměl jsem i na Rabasovu galerii.
čtvrtek 5. září Večeře díky přátelům Monte a Judy jsou v Anglii a v jejich veliké zeleninové zahradě ve Wenatchee dozrává spousta dobrot. Měl jsem za úkol sklizeň. Nebýt jich, hladověl bych. (Tedy, dnes.) Děkuji !!!
	čtvrtek 5. září Úchvatný západ slunce Nejprve jsem ho vyfotil od domu Monteho a Judy, pak z ulice před naším domem. Světový šampionát Peter Hartmann v mém kluzáku je na 1. místě (o chlup před Uli Schwenkem). Uvidí se, kdo zvítězí. Ještě mají devět dní závodění před sebou.
čtvrtek 5. září Veslování se supem U laguny jsme si vyměnili pár slov s fotografem Johnem. Ten tam vysedává s modrým deštníkem proti slunci, doprovázen jeho ženou. Ta s ním asi má božskou trpělivost. John se snaží zachytit orlovce při střemhlavém lovení ryb. Dále na řece Wena jsem i přes nízký stav vody vyvesloval k peřejím. Na kamenitém ostrovu někdo vybudoval mohylu. Okolo ní pobíhali kulíci. Na obloze kroužil sup. Výborný plachtař. Objevila se černá potápka s rudýma očima a bílým zobákem. Na pláži u skály kormoránů nikdo nebyl. Ani na mejdanové. A to už bylo půl jedenácté dopoledne. Neskutečné, jak nádherné soukromí má zdejší veslař a plavec. Byl takový klid, že voda byla po míle okolo jak zrcadlo. Nezmínil jsem se o počasí. Od července zde odpolední teploty nesestoupily pod 30°C. Až od nadcházející neděle se má začít mírně ochlazovat. Lituji příznivců vycházek do přírody v ČR, kde jak vidím z přehledů je poslední dobou počasí na nošení pláštěnek a zimníků.
	středa 4. září Rostou houby !!! Všiml jsem si něčeho bílého na trávníku před naším domem. Zas jsem na to zapomněl, než přišla doba připravit si nějakou večeři. Zašmátral jsem až úplně vzadu v mrazáku, kde jsem objevil sáček se zajímavým obsahem. Bylo na něm napsáno většími písmeny Stejkové řezy. Pak, když jsem zaostřil zrak, jsem přečetl, že jsou zeleninové. Ha, jak to je možné ?? Aha, na sáčku bylo razítko, 100 % vegánské. Ne, že bych se najednou obrátil na vegetariánskou víru, ale vyzkoušet by se to dalo ! Podívej se na serii fotek, které by měly mluvit samy za sebe. Překvapilo mě, jak ty řezy chutnaly téměř k nerozpoznání jako hovězí. Vsadil bych se, že kdybych podal to jídlo někomu bez vysvětlení a předchozího náhledu, nevšiml by si, že to "maso" vlastně žádné maso nebylo. Mělo vzhled, strukturu a nutnost k zakousnutí jako maso obvyklé. Ohromující. Chutnalo skvěle. A co ten účinek houby na mě? Ještě tu jsem.
středa 4. září 20 let veslování, vodácký klub Beroun Kamarád JardaS mě potěšil pozvánkou na oslavu jubilea, kterého letos jeho klub dosáhl. Ještě víc mě potěšil poznámkou v průvodním psaní, že, ..."pozvání ovšem pro tebe platí i kdykoliv jindy...;-) " .
	středa 4. září Mistrovství světa v plachtění Našel jsem webovou stránku v češtině, kde jsou zprávy, fotky a výsledky z právě probíhajího Mistrovství světa v plachtění v 13,5 metrové třídě. To mě potěšilo, že se mohu podělit. Závody se konají na letišti v Pavullo, 40 km na jihozápad od Bologně v severní části Itálie. Poskytl jsem k soutěžení jeden z větroňů na obrázku: miniLAK. Po závodech bude odeslaný a já ho dovezu do USA.
úterý 3. září Další Rembrandrovský západ slunce Přes kvílení psů dole jsem zachytil tyto tři výhledy.
	úterý 3. září Nemáš náhodou nostalgii ? Toto jsou dva miláčci naší sousedky Lindy. Lahodně vyjí jak zaseklá jehla gramofonové desky.
úterý 3. září Zrcadlové veslování Jak se vypořádávat s občasným napětím? Jako třeba že se nedostanu domů, protože auto zas nebude startovat? Jednoduše - dočasně na ten problém zapomeň a krásně si užívej tři hodiny na vodě. (Auto pak bezproblémově nastartovalo.) Sledoval jsem orlovce, jak se pustil do snídaně. U Zářivé Koupele jsem zachytil nový úhel pohledu. Kachna merganzer poblíž Roury přihlížela. Voda vyjadřovala klid a pohodu. Zde je trochu víc fotek.
	pondělí 2. září Evan a Autumn dorazili do Ashlandu Autumn přivoňuje k pivoňce podél příjezdu do garáže praprarodičů, Evan přihlíží.
Foto kredit: Yohei Sekitani	pondělí 2. září Kosmopolitní létání Uklízeli jsme kluzák po sólech Rusů, když se náhodně za letištním plotem na veřejné straně vedle našeho hangáru objevili dva Aziati. Jeden z nich by se rád nechal svézt. Nakonec jsem svezl oba. Byli Japonci. YoheiS a ShinichiroO, s velmi zajímavými životopisy: Vůbec jsme nevěděli, že oba nyní bydlí ve Wenatchee. Ten (tady vlevo na obrázku, který sám udělal), je zalétávač pro dopravní letadla, na základně v Mojžíšově Jezeře, ve zkušebně pro Mitsubishi Aircraft, osmdesát kilometrů na jihovýchod odtud. Létal v Blaníku v Japonsku; v tom, který jsem jim tam před dvaceti lety doručil. I když v kluzácích nelétal dvacet let, poznal jsem, že to umí, a umožnil jsem mu odlétnout 97% z celého letu. Vystoupali jsme do dvou a půl kilometrů. Druhý Japonec je ajťák pracující v datafarmě v budově hned vedle letiště ve Wenatchee, kterou převzali Japonci se svou firmou Yahoo Japan.
Foto kredit: Shinichiro Okamoto	Začátky něčeho dalšího < Na této fotce jsou MarkA a já. Mark je všeobecný technický genius, tak intenzívní, že to i mnohým vadí. Během let jsem se ho začal zastávat, když se ho ostatní členové našeho aeroklubu snažili vystrnadit pro jeho neortodoxnost a že byl "takový jiný". Vyčkej dalších zpráv, jak se náš tříhodinový hovor potom, co všichni ostatní odjeli, bude odrážet v našich budoucích vývojích.
pondělí 2. září Svátek Práce Byl státní svátek práce, tak jsem pracoval. Vstal jsem o půl šesté, gruntoval jsem v domě, umyl nádobí a ocelovou vlnou jsem zbavil sporák od napečených zbytků. O sedmé jsem se přesunul do kanceláře a zpracovával zprávy z jiných částí světa, kde dnes práci neslavili. Po osmé jsem si vyrobil pět várek svých příštích snídaní a o deváté jsem pokračoval na letišti s instruktáží Rusů. Dvojí sólo !! Doufal jsem, že dnes se to povede. I tak to bylo pro nás všechny velkým překvapením. Po odlétnutí každý třech letů, John se Sofií a já s Alexandrem, jsme se my dva instruktoři shodli na tom, že dnes dosáhli naši studenti takové pilotní zručnosti a úrovně rozhodnosti, že je pustíme na sóla. Alexandre, který měl jít první, dal přednost své dceři, aby měla příležitost získat čest solopilotky coby první. Museli jsme se potýkat s dnešním návalem letového provozu (na svátky ho bylo dost), ale všechno nakonec proběhlo k závěrečnému nadšení všech. Zde je všech (prozatím, asi bude víc) 68 fotek a jedno videjko. Sofii bylo dnes čtrnáct let a stosedm dní, Alexandrovi čtyřicet dva a třičtvrtě roku. Byli nesmírně nadšení a šťastní.
	neděle 1. září Požár domu 160 metrů od našeho domu Při jednom z letů mou pozornost odvedl velký sloupec dýmu a viditelné plameny šlehající uprostřed jedné městské čtvrti. Byla to ta, kde bydlím. Snad nehoří náš dům !?! , hrklo mi v hrdle. Po skončení létání jsem se tam jel podívat, když jsem zavážel žáky nazpět do jejich hotelu. Zprvu jsme ten dům najít nemohli, až po poptání jsme nalezli co je vidět na fotkách. Celý dům sice neshořel, ale uvnitř to asi vypadá jako po útoku napalmem. Požárníci zasáhli velmi rychle a požár se nerozšířil.
neděle 1. září Instruktáž plachtařských žáků Mezi jedenáctou až patnáctou hodinou jsme odlétali šest letů a v učebně jsme s Johnem přiravovali žáky na lety a po nich jsme pochvalovali, co žáci dělali dobře a v čem se ještě musí vylepšit, než je pustíme na sola. Opravdu. Když odletí tři lety za sebou ve dvojím, kdy ani při jednom nebude pochyby, že to umí, na sola je pustíme. To jsme jim řekli. Už dosahují toho stadia. Dohodli jsme se na dalším pokračování ve výcviku zítra v pondělí od devíti dopoledne. V pondělí je státní svátek a tak Alex nemusí do práce a Sofia do školy. Hodně při jejich příliš krátkých či dlouhých přistání pomáhá, že náš aeroklub je nyní vybaven elektrickým vozíkem (jako se používá na golfových hřištích). Kluzák taháme na nové místo startu či odklizujeme trochu ještě primitivním způsobem, kdy místo pevného zapřáhnutí ojí taháme kluzák za ruční přepravní vozíček volně podložený pod ostruhu. Osoba sedící na elektrickém vozíku tlumí svými pažemi a zády rázy v tahu. Včera jsem tou osobou byl já a trochu jsem si při tom natáhl zádové svaly.
	neděle 1. září Větrné veslování Zprvu byl naprostý klid. Jak se obevily první záchvěvy slunce, přišel vzduch k životu. Do červánků se vzneslo letadlo do Seattlu. Srnky pokukovaly a husy trénovaly let ve formaci. Byla extrémně nízká voda. Nymfa se skoro celá vynořila. I se vynořily sinice, největší nebezpečí pro veslaře a plavce po skrytých potopených větvích. Podívej se, jak když se veslo zachytí o sinice, kolik si jich nabere. V tu ránu tě stáhnou do hlubin k sobě i se skifem. Na mejdanové pláži bylo zas báječné plavání. Na úseku zpět k doku jsem si pěkně pocvičil ve veslování ve vzduté vodě. Doma jsme s Em posnídali, tak pak odjela do Seattlu, odkud dnes odletí na šest dní do Oregonu, k rodičům a na setkání se synem a vnučkou. Já jsem pak od jedenácti dopoledne pokračoval ve výuce Rusů v plachtění.

VN září 2019

Foto kredit: Yohei Sekitani