Vítkovy noviny září 2020

	Hezký den! Zítra ve čtvrtek snad dorazíme do Ashlandu. Co ty? Jaké bylo září tvoje ?
	středa 30. září Zaútočil jsem na promáčklou příď skifu - část 1 Po ranní službě zákazníkům a snídaní s Emily jsem vyrazil na letiště. Tam jsem dal miniLaka do trochu většího bezpečí v rohu hangáru. Od dneška navečer budeme s Emilí asi týden cestovat. Pak jsem přejel do loďárny. Pustil jsem se do opravy místa, kde se mi zdálo, že do skifu zatékalo. Na přídi byla jen téměř neznatelná prasklinka, ale bok se prohýbal dovnitř. Odbrousil jsem bílý gel a hle, co se pod ním ukázalo! Po vyčištění a oblepení igelitem a páskou jsem nanesl čtyři vrstvy skelného laminátu. Další fáze bude následovat asi za týden.
úterý 29. září Ještě, že tohle letiště má hodně dlouhou dráhu aneb hobloval jsem skály Vyčkal jsem, až se vzduch ohřál na nejvyšší dnešní teplotu; 26°C. Bylo to ve čtyři hodiny odpoledne. Ale nahoře bylo ještě tepleji. Inverze. Prostor pro chudokrevné stoupáky vybyl minimální. (Ivane, ty porozumíš.) Vytahal jsem vše z plachtařského hangáru co bylo v cestě a dostrkal jsem kluzák na místo vzletu. Tentokrát mi to samotému trvalo poměrně krátce (z plachtařů nebyl na letišti nikdo). Pouhých 35 minut po příjezdu na letiště jsem mohl vzlétnout. (Srovnej s veslováním; běžně 15 minut.) Koukni se na fotky, okukoval jsem hnízda dravých ptáků, kteří ukazovali, kde jsou pro ně vhodné stoupáky (byli hodní). Když mě to po snad 35 minutách motoraření přestalo bavit létat s motorem, dopřál jsem si lahodného ticha a slastného klouzání v těsné blízkosti čedičových útesů. Snad jsem se uchlácholil do naprostého uvolnění se, asi jo. Po poslední otáčce a srovnání na přistání na pro plachtaře paďoursky dlouhou dráhu (2150 m) jsem po sklesání NEMOHL PŘISTÁT! Tento kluzák má takovou klouzavost, že jednodušše se mu chtělo nadále zůstat ve vzduchu. Konečně po překlouzání 1400 metrů dráhy ve výšce pár metrů nad ní se přistávací kolo dotklo povrchu. Ha! Důvod? Ovládal jsem rukověť vztlakové klapky místo té vzdušných brzd!!! Dobře, že se to stalo. Mám zas o zkušenost navíc, jak se tento kluzák za těchto podmínek chová. Po zemi strkání k hangáru by mi trvalo samotnému 1300 m, místo obvyklých 600 m, kdyby mě nepřeslechl na rádiu Mark, a nepřijel by mi naproti s tažným vozíkem. Jsem mu vděčný.
	úterý 29. září Zahradní úpravy vpředu domu Emily pokračuje coby projektantka a stavbyvedoucí v přeměně trávníku před domem na přírodní vegetaci z místních rostlin a dřevin. Pro výkon prací najmula Emily kamaráda Karly a jeho bratra.
úterý 29. září Slitoval jsem se nad pochroumaným skifem s viklavým kýlem Vyndal jsem z loďárny odložený skif, vytrhl kýl, pečlivě odstranil starý tmel a po vyčištění alkoholem jsem ho znovu vlepil a zajistil pro vyzrání ve správné poloze. Upozornil jsem vodáky, aby mu tentokrát dali den na vyzrání. Minule toho nedbali a pod tmel se dostala voda.
	úterý 29. září Budují novou vyhlídkovou plošinu na řeku Kolumbii Poblíž WC se pustili do podle vyměřování a kolíků už asi rok plánované vyhlídky.
úterý 29. září Zářivé veslování a koupání U soutoku s Kolumbií vyhlíželi ptáci svou snídani: Ledňáček, bělohlavý orel (ten seděl náhodou na Nymfě) a volavka. Po obveslování svého okruhu jsem se podél mejdanové pláže krásně vykoupal.
úterý 29. září Očekávání Dnes zrána jsem se chystal jít veslovat, pak laminovat trhlinu na skifu, sloužit zákazníkům, dělat domácí práce, pokusit se převézt 4 m dlouhé panely pro překryt střech v osobním autě, možná jít plachtit, odepsat čtenářům VN, večer vařit. Zapomněl jsem na něco?
	pondělí 28. září Výšlap po stezce poblíž Missie (Egg Road) Pln očekávání, že si dnes zase zaplachtím, jsem už od šesti rána nabíjel baterie. Po deváté ráno jsem doprovázel Emily a Lunu na výšlapu, s úmyslem po návratu ve dvanáct vyrazit na letiště. Když jsem na začátku pochodu vystoupil z auta v nadmořské výšce 1300 metrů, teploměr ukázal hodnotu vyšší, než dole v údolí. Bylo mi hned jasno: Silná inverze zabrání vzniku vyšších stoupavých proudů. Zpět do údolí jsem nespěchal. Měli jsme krásnou procházku. A také štěstí: Při focení kobylky koníka jsem se natolik soustředil, že jsem po pořízení fotky opomněl dát si nazpět do kabely na zem odložený mobil. Našel jsem ho až po delší době a návratu díky právě té fotce, z okolí a detajlu. A taky snad oprášení mozkových závitů. Dobrá lekce!
Zajímavosti Prý se bude dělat méně piva! Letošní úroda chmele je ještě vyšší, než loni. Přesto se výrobci obávají, že piva se uvaří méně. To kvůli covidu19. Pivnice, výčepy a restaurace zadávají pivovarům méně zakázek. Možná by tě zajímalo, kolik se v Americe vypěstuje ročně chmele. Loni to bylo 45 tisíc metrických tun, letos to bude 50 tisíc tun. Kolik v Česku? V Hospodářských novinách jsem našel tři roky starý článek. V Česku se vypěstuje zhruba 6500 tun chmele. Více než polovina české produkce se vyveze. Česko je třetím největším producentem chmele na světě. Více ho vyrobí jen ve Spojených státech a v Německu. Nejvíc českého "zeleného zlata" míří do Německa a Číny.	Přes 70% produkce všeho chmele v USA je soustředěno ve chmelařské oblasti státu Washingtonu, okolo Yakimy, 100 km vzdušnou čarou na jih od Wenatchee. Když uplatním jednoduché počty, vypěstuje se tam zhruba pětkrát tolik chmele co v Česku. Ale v přepočtu kolik chmele na obyvatele se kde vyrobí, Česko pobíjí všechny země - až na, nečekaně: Slovinsko. To jsem spočítal z údajů uvedených v tomto zajímavém článku, který stojí pro pivaře a nejen pro ně za přečtení. Jaké dostáváme na náš domácí telefon poslední dobou hovory Jedna ukázka: "Nezavěšujte. Stiskněte jedničku, budete-li letos volit"
	neděle 27. září Plachtění, výš než do 1563 metrů to nešlo Nashromáždil se nezvykle velký počet aeroklubáků, snad deset. Ale piloti padali z nebe jak přezrálé hrušky, a museli dlouho čekat, až na ně zas přišla řada. V tom klima dozrálo rozhodnutí Alexe přijmout mou nabídku stát se podílníkem v CD, kluzáku ASW-20, který seděl uskladněný od konce června a nepoužívaný. Jinak poletování byla velká výzva. Podařilo se mi vznášet se po vypnutí motoru na stoupavých proudech přes dvě hodiny. Na obrázku je náš dvoumístný celokovový rumunský větroň IS28B2.
neděle 27. září Veslování, tentokrát nejdřív po proudu Tři veslařky začaly přede mnou a na mě vybyl jen odstavený pochroumaný skif s viklavým kýlem; vzal jsem ho. Vypravil jsem se po proudu, jednak proti proudu to ještě víc foukalo, ale po proudu jsem věděl, že nebudou žádné skály a ponořené kmeny a tudíž minimální šance, že kýl urazím. Proplul jsem pod dvěma dolními mosty a dorazil až k vodárenským věžím. Tam poblíž jsem se kochal pískovcovými skalami se zajímavými tvary. Před asi patnácti lety jsem je viděl z ještě větší blízkosti, když jsem k nim vylezl. Dnes bylo na různých místech břehu řeky Kolumbie přes deset volavek. Byl nádherný den.
	sobota 26. září Co mě nyní dostane do vzduchu ?? Možná by čtenáře VN zajímalo, jak veliké jsou baterie pohánějící elektromotorem vrtuli vepředu kluzáku a jak dlouho trvá je nabít. Pro srovnání velikosti jsem zahrnul ve fotce své nohy. Nahoře fotky jsou vidět dvě baterie kluzáku (každá váží 16 kg). Pod nimi jsou pro každou baterii zvlášť chytré nabíječky (modré krabice). Ty musí dbát o to, aby čtrnáct článků v každé baterii byly během dobíjení průběžně jednotlivě nabíjeny i vybíjeny tak, aby se žádná z nich nepřebila a výsledek byl nakonec takový, že všechny články nakonec měly stejné napětí. (Pro technomily mezi čtenáři VN zde je odkaz na tovární vysvětlení.) A nakonec, ta černá krabice vlevo je nutnost, kterou jsem si musil zvlášť pořídit. Dobíječky totiž fungují jen na evropský proud, který tady nemám a musím si ho vytvořit z amerického pomocí té černé krabice. Jak dlouho dobití trvá? To záleží na tom, jak jsem baterie využil při posledním letu. Při předposledním letu (20.9.) jsem mohl motor vypnout po vzletu a nastoupání již po necelých pěti minutách a dál pokračovat coby klasický kluzák jen pomocí stoupavých proudů. Dobití trvalo potom jen jednu hodinu. Po posledním letu (22.9.), kdy dostat se do vzduchu byla velká výzva a já jsem na motoru visel skoro půl hodiny, než jsem se uchytil ve spolehlivém stoupáku, se baterie vybily natolik, že dobití trvalo dvě a půl hodiny.
sobota 26. září S opravou skifu jsem vstoupil do další fáze Poslední přebroušení gelu se povedlo, neobnažil jsem už žádný skelný textil a povrch byl skoro perfektně rovný. Přešel jsem do fáze vyhlazování postupně jemnějšími smirkovými archy, za vydatného odvodňování odbroušeného gelu. Dorazil jsem do jemnosti 220, mám před sebou ještě 320 a 600. Kdybych byl továrna, tak bych ještě mohl jít do jemností 1200 a 2400, to vše je smirkování za mokra. Pak by následovalo ještě leštění pastou a výsledek je zrcadlový povrch. Tak daleko však to nedotáhnu. Asi bych se zjančil. Ale než kýl znovu přilepím, ještě se pustím do opravy na opačné straně skifu jedné asi 20 cm dlouhé jemné praskliny, kterou možná do skifu zatéká, a která by dlouhodobě mohla ovlivňovat pevnost skifu. Tak budu muset říznout do živého - odbrousit oblast asi 30 x 5 cm gelu až na skelný textil pod ním, epoxidem nalaminovat několik vrstev přeplátování trhliny novým textilem, a po vytvrzení zase vybudovat nad ním hladký bílý gelový lesklý povrch, tak, aby vůbec nebylo znát, kde ta oprava probíhala. A hlavně - aby se podél trhliny potah skifu neprohýbal, jako je tomu nyní.
	sobota 26. září Co dělali aeroklubáci ? Mark vytahl z křídel gumové vaky na vodní zátěž a plnil je vodou; přesvědčit se, zda netečou. Dave ukazoval novému zájemci o členství v klubu, Tylerovi, naše vybavení. Tylerova žena či přítelkyně si vyzkoušela posezení v kluzáku. John přelepoval kontrolní víčka ve spodcích křídel. Nikdo tento den z aeroklubáků nelétal.
sobota 26. září Do Peshastinu pro rostliny a na setkání s Karlou a Lunou Emily pokračuje v přeměně trávníku před domem na přírodní vegetaci z místních rostlin a dřevin. Jeli jsme do zahradnictví, které se na to specializuje. Provozuje ho náš známý TedA. Pak jsme se setkali krátce s Karlou. Ta pro změnu má plno práce a požádala nás o opatrování Luny po příštích pět dní. Po rozloučení s ní jsme si vyšli na procházku na pozemku bývalé velkopily, nyní ochranáři zakoupeném pro přírodní rezervaci. Pejskaři tam rádi chodí; i v zimě je tam povolené psy brát, na rozdíl od upravovaných běžkařských terénů. Luna se dosyta vyběhala za míčkem a vyčmáněla v potůčcích a loužích. Mě zaujal pták kroužící nad námi, byl to sup. Vinné javory již začly zářit svátečními podzimními barvami.
	pátek 25. září Veslování v dešti Nejen já jsem byl v plískanici na vodě. Byl i Brendan. Okolo peřejí projel nákladní vlak. Pokusil jsem se jimi prodrat; díky dešti byla vzdutější voda. U soutoku hlídal bělohlavý orel stožár vysílačky (ha, to sotva .. merčil kde by mohl z vody vylovit svou snídani. Moc se k tomu neměl.) Dále u soutoku se Nymfa napůl ponořila. Kapičky deště dopadaly na hladinu. Z pod ní se vynořila potápka - v Česku mezi velmi chráněné vodní ptáky patřící - černokrká či stříbřitá Podiceps nigricollis; o kus výše proti proudu byl i jeden pár. Jsou již na cestě na jih z Kanady.
čtvrtek 24. a pátek 25. září Zase opravování skifu Už po páté jsem osmirkoval a zas pak nanesl gel .. kdy mě to omrzí ?? Tentokrát jsem udělal experiment, polepil nanesený gel páskou. Jsem zvědavý, zdali se mi podaří před šestým smirkování tu pásku strhnout ??? Další den: 25.9. Strhnout pásku se povedlo bez potíží. Ale osmirkování pahrků trvalo dlouhou dobu. Tak příští vrstvu gelu jsem nenatřel tak tlustou, aby stékala. A ideálně, než úplně zatvrdne, rád bych jí natřel další vrstvou, bez broušení mezitím. Možná cestou na poštu...
čtvrtek 24. září Ed má narozeniny ... Viděli a slyšeli jsme se přes video telefon. I Larryho a Nancy.	Ed je doma. Jsou s ním jeho žena, Sheila, dcera Nancy s manželem Larrym a opatrovatelka Beth. Ed se zotavuje z nedávného pádu, zlomil si dvě žebra. V rámci okolností se mu dýchalo dobře.
	středa 23. září Veslování se zvířaty I když bylo zataženo a mrholilo, slunce rozzářilo východní oblohu. Na Missii pršelo. Volavka stála na jedné noze. Nad peřejemi brodila přes řeku Wenatchee rodina srnek. Orlovec pípáním upozorňoval, že měl snídani. Před rourou rostlo plno vodních řas, a v ní se zas množil špenátek. Od doku odrážely SusanV a KathleenK na kanoi. V Annexu jsem brousil už čtvrtou vrstvu bílého gelu a pak nanesl pátou. Bylo mi nádherně.
úterý 22. září PRVNÍ PODZIMNÍ DEN Vznášeli jsme se ve výšinách v první den podzimu 2020 Zajímavé, že podzim se chová jako jaro. Bylo aprílové počasí, včetně nadýchaných kumulů, které se vytvořily brzy, už od devíti dopoledne. V jedenáct jsem si lál, že jsem se nepřipravil dříve. Spěšil jsem a na startu jsem byl v poledne. Ha! Todd, provozní vedoucí letiště oznámil co jsem si mohl přečíst v NOTAMu, že: Hlavní vzletová dráha byla UZAVŘENÁ kvůli údržbě (malovali postranní bílou čáru), do 13 hodin. Všechen spěch byl k něčemu dobrý - s Markem jsme si mohli déle popovídat a také se osobně seznámit s Toddem, správcem údržby, na práhu dráhy. Mezitím kumuly přetěhotněly. Dostat se do vzduchu byla pak velká výzva, visel jsem na motoru skoro půl hodiny, ale nakonec se podařil zas skvělý přelet. Všimni si na fotkách oblastí, kde nedávno byl obrovský stepní požár. Na jedné z fotek (4148) je město Bridgeport (s přehradou jako bílá čára uprostřed řeky Kolumbie), kde shořelo dvacet domů. Na další fotce je pěkná fotka dasťáku. Fotka 4152 ukazuje kopec Dvojí Štít 12 km západně od našeho domu. Na fotce 4153 si všimni zajímavého meteorologického úkazu (tornáda uvnitř kupovitého mraku). Zítra má začít pršet.
	pondělí 21. září Dům dostane nový kabát Učitel v důchodu Darrell, nyní malíř domů se pustil do první fáze - tryskou vody odloupával starý nátěr.
pondělí 21. září Veslování Byly úchvatné červánky. Navštívil jsem Nymfu. Okolo proletěla volavka. Po veslování jsem hodinu brousil a nanesl další vrstvu bílého gelu na opravovaný skif.
	neděle 20. září Plachtařský balzám Dopoledne jsme se rozloučili s našimi blízkými (ELAL), kteří okolo jedenácté odjeli přes Seattle do Portlandu. V domu nastal dle Emily neskutečný klid; já jsem ve stejnou dobu spěšil na letiště setkat se s mými žáky a současně si i sám zaplachtit. Počasí bylo v kontrastu s uplynulým měsícem jak vystřihnuté z ráje. Vznášeli jsme se ve výšinách čtyři hodiny a ulétli ke tři sta kilometrům, než termika šla do hajan. Po přistání jsme s Markem a Gregem slavili návrat do normálu. Zde jsou statistiky z letu.
sobota 19. září ELAL+EV+KE výlet do Lvw Kouř konečně zmizel a po dlouhé době jsme zas mohli podniknout výlet do přírody. Obdivovali jsme jak Karla zahradničí, krmili jsme koně tygry, obešli jsme trasu našeho běžného běžkaření okolo líhně lososů a pak skoro jak v obrazu od Moneta jsme povečeřeli společně v trávě.
foto kredit Emily	pátek 18. září Podzimka klavíristka ...
	sobota 19. září Veslování v povětří větrném Poprvé po dlouhé době byly vidět okolní hřebeny a hory. Vzduch byl čistý a krásně se dýchal. To bylo díky silnému větru od západu, od oceánu. Ten zdvihal také hladinu řeky.
pátek 18. - sobota 19. září Oprava skifu - pokračování Přeplátoval jsem oblasti s prasklinami a zalaminoval je dvěma vrstvami jemného skelného textilu. Po vytvrzení lepidla a obroušení jsem natřel první vrstvu bílého epoxidového nátěru. V sobotu o půl šesté ráno jsem místo vybrousil do hladka (to vždy trvá nejdéle) a natřel další vrstvu bílého nátěru. Pak jsem šel veslovat. pátek 18. září Očekávaný déšť nepřišel Kouř přetrvává. Naděje však stoupá.
	čtvrtek 17. září Emily natírá dům vepředu vzorky Stejná barva, různé odstíny - podle toho jestli jedna či dvě vrstvy, a hlavně jaké světlo na dům září či prosvítá - nyní mate to, že osvětlení je hnědočervené kvůli prozařování paprsků slunce hustou vrstvou kouře z požárů ...
čtvrtek 17. září Podzimka pomáhá mamince Laurel vařit, Právníček přihlíží Je radost zažívat, jak spolu vycházejí.
	čtvrtek 17. září Mňoukí je nesmírně trpělivou hračkou pro Podzimku Na rozdíl od normálních koček, které by Podzimku za stejných okolností už dávno rozdrápaly a pokousaly do krve, Mňoukí jí dala zatím jedinkrát najevo, že toho měla dost. To když jí Podzimka poskakováním rozkročená nad ní zahnala do slepého kouta prádelny, odkud nebylo úniku. Za velkého řevu udělala teátr a hnala k rodičům pro ukonejšení. Leč byl jsem očitým svědkem scény trápení. Řekl jsem L+E, že vím důvod. A až se P vyřve, řeknu jim. Pak její maminka dala Podzimce vlídné a současně přísné kázání.
čtvrtek 17. září U Zářivé Koupele Žádná záře nebyla. Z kmenu bylo vidět mnohem více, díky nízké vodě. Na řece Wenatchee jsem pozoroval orlovce nesoucího svou snídani - rybu v pařátech. Otočil jsem u peřejí a na Kolumbii jsem kličkoval pahýly z původního tamního pralesa. V Rouře se zas vesele rozrůstá nový špenátek. Tůňka pod ním se zelenala. Báječně jsem si zaplaval podél Mejdanové pláže. Cestou nazpět k doku okolo a nade mnou kočovalo velké hejno vlašťovek, lapajích hmyz. Pokusil jsem se tu scénu zachytit na dvou videjcích.
	středa 16. září Oprava skifu - pokračování Vyškrabal jsem drážku, očistil skeg a do zadní části drážky jsem nalil epoxid.
středa 16. září Mňoukí Utábořila se ve vaně. (Ha ha .. vypuštěné.)
foto kredit Emily	úterý 15. září Podzimka na výšlapu Tři fotky - společná večeře, na skále u Missie, a vykukujíc ze skluzavky na naší zahradě.
	úterý 15. září Práce a legrace Jednal jsem s pověřencem NTSB ohledně srpnové havárie. Dodával jsem bulletin klubu v Chicagu. Vařil jsem v keramickém hrnci kuřecí stehna v kokosové keri omáčce. V loďárně jsem pokračoval v opravě skifu, tentokrát jsem po úpravě epoxidem přilepil odchlipující se část a sevřel jí do dřevěných "kleští".
úterý 15. září Slunce se probíjí kouřem / Veslování Byla trochu vyšší voda a mohl jsem to vzít deltou. Po pozdravení peřejí a zamávání na duhové mraky dále až k rouře a haldě po zrcadlové vodě s pastelovými kouřmovými motivy. Lepil jsem kolejnice s Podzimkou, střídavě sloužil zákazníkům, radoval se z rozhovorů, v keramickém hrnci jsem pak čtyři hodiny připravoval jídlo pro všechny na večer - kuřecí stehna v kokosové keri omáčce. Pak jsem vyrazil do loďárny pokračovat v opravě skifu.
foto kredit Emily	pondělí 14. září Stavbyvedoucí Emily a dozorkyně Podzimka sledují tesaře Emily se pustila do řady projektů na a okolo domu. V přípravě na natření domu novým nátěrem najmula tesaře, aby odmontovali z průčelí domu okrasné okenice a místo nich namontovali kolem oken obložkové dekorativní zárubně. Na zadní straně domu pak nechala z překrytu balkonu strhnout strop.
neděle 13. září Kolize kultur Odkojen českou tradicí nenechat houby přijít nazmar, zvlášť ty, které jsou aspoň trošinku jedlé, jsem zachránil před sekačkou trávy houbu rostoucí na naší přední zahradě. Má lepší polovička, vychovaná v místní tradici stranit se jakýchkoliv hub, které se neprodávají v obchodě, mi nakázala houbu okamžitě vyhodit a zamezit, aby si zvláště mrňousata všimla, že se k houbě chovám, jako by se snad dala jíst a nafleku se otrávila. Nakrájenou houbu jsem nesměl nikde ukazovat a tak jsem jí přiřadil do zamčeného skladu leteckých součástek. (Ha ha .) Tímto se ptám čtenáře/ky VN co usuzuje z fotek, že ta houba snad je. Ohledně barvy dodávám, že se domnívám, že byla skoro bílá. Odstín dočervena byl způsobený sluncem prosvítajícím kouřem od požárů.
	neděle 13. září Příprava opravy uložení kýlu, výr.č. skifu Po veslování jsem započal s čisticí a ohledávací částí opravy skifu, který někdo jiný zchroumal.
neděle 13. září Veslování na Kolumbii v téměř nedýchatelném vzduchu Na řece byl naprostý klid a do vzduchu se dalo píchnout. Vesloval jsem na zbrusu novém skifu, stejného typu jako předtím. Dával jsem pozor na mělčinách. Dostal jsem se až k prvním peřejím. Na tišinách hladina odrážela ne modř, ale šedozeleno. Jinak všude bylo hnědorůžovo, i u Roury. Při bližším zkoumání úvodní fotky, co jsou tam ty tečky, a nakonec i projetí tou oblastí mě obklopila spousta vlašťovek, lovících přežívající hmyz. Zaradoval jsem se. Vlašťovky za letu se mi doposud pro jejich rychlost nepovedlo zachytit. Dnes se mi rovněž poštěstilo uvidět bělohlavého orla, za letu s rybou v pařátech ke snídani. A i orlovce, ledňáčka a volavku. Jako by těm to hnusné povětří nějak moc nevadilo. Jeden losos u doku však zrovna zdravě nevypadal.
	sobota 12. září K řece Kolumbii, než vzduch až moc zhoustl Před snídaní jsme se šli kouknout k řece. Emily doufala, že nasbírá ještě plno ostružin. Nádoby zůstaly prázdné. Zato Podzimka se vyřádila ve vodě, dokonce do ní spadla a dalo by se říci, uplavala pár temp. Strávili jsme pak den v domě, dýchat vzduch venku bylo vyloženě nezdravé kvůli početným požárům. Později odpoledne jsme ve třech - Evan, Podzimka a já - vyjeli na východní hřeben, v naději, že se dostaneme nad začouzený vzduch. Nepovedlo se. I tam bylo nezdravo. Ani jsme nevylezli z auta. Sice jsme uviděli matně 18 km vzdálený vrchol Dvojích Štítů, ale to bylo vše. Na návrh Evana jsme pak objeli nové pro něj oblasti východního Wenatchee - novou střední školu, golfové hřiště a koukli jsme se i na letiště - vše jen z auta.
sobota 12. září Zas někdo zchroumal skif Tentokrát do skifu začlo téct natolik, že zvednout ho z vody na dok vyžadovalo dva lidi (LT a mě). Tak ztěžknul. Náraz byl zezadu na kormidlo, jehož uložení prasklo na třech místech. Skif jsem přenesl do vzdálenější loďárny (které říkáme Annex), kde hodlám udělat důkladnou opravu prasklin úplným odstraněním té části a vytvořením nové části skifu mnohonásobnými vrstvami skelného laminátu a následně dokončovacím bílým gelem (hladkou, tvrdou povrchovou vrstvou z polyesterové pryskyřice). Bude to větší projekt.
	sobota 12. září Stav vesel, se kterými už dvanáct let vesluji Nikdo s nimi veslovat už nechce (tedy, až na mě). Jsou na odepsání.
sobota 12. září Skladovací prostor ve střední úrovni loďárny u vody LT mi volal, že by chtěl zreorganizovat skladování skifů. Veslařů a hlavně veslařek přibývá. Obhlédl jsem možnosti a udělal reportáž. Skify mají pro skladování tu nevýhodu, že jim doširoka přečnívá do stran krakorec uložení vesel.
foto kredit Emily	pátek 11. září Podzimka dnes Zatímco její tatínek pracoval (v pozadí na balkoně), Podzimka pomáhala se zavlažováním, i sebe. Později také s přípravou večeře.
pátek 11. září Ranní veslování a koupel Na vodě bylo báječně. Dokonce se na půli oblohy ukázala modř. Obvesloval jsem svůj okruh a u mejdanové pláže si hezky zaplaval.
	čtvrtek 10. září Podzimka a Emily zpracovávají rajčata Všichni jsme pracovali uvnitř.
středa 9. září Páté narozeniny Právníčka (pět měsíců) - video Nejoblíbenější činnost Právníčka je poskakovat na jeho silných nohách (s oporou).
středa 9. září Požáry ve WA a OR v poledne Poblíž nás stále řádí velké požáry. Velmi znepokojivý nastal ale také včera velmi blízko domu rodičů Emily, který se rozrostl do délky desítky kilometrů. Klikni sem pro mapu požáru mezi Ashlandem a Medfordem.
	středa 9. září Oranžové veslování Měsíc přímo nad hlavou napůl couval zatímco slunce se probíjelo hustým kouřem nad obzor. Volavka přihlížela. A i nakonec všichni obvyklí ptáci na vodě. Jen orel, ledňáček a kormorán chyběli. Voda byla o 8°C teplejší než vzduch. Po veslování jsem uvítal horkou lázeň ve vaně. Zatímco Laurel cvičila, Evan pracoval a Emily se účastnila virtuálního setkání seniorů jsme s Podzimkou slepovali jeřáb, z plastelíny budovali silnici z New Yorku přes mosty a tunely do Kalifornie, a dělali pedikúru. V práci jsem vydělal pětadvacet dolarů, za které jsem v této neobvyklé době byl vděčný.
Právníček a Mňoukí Tady je pár obrázků, jak se klouček bavil s kočkou.	Podzimka a Mňoukí Pobav se ze serie, jak se holčička bavila s kočkou.
úterý 8. září Rozsah požáru 7.9. poblíž Wenatchee, kdyby se udál v Česku Přenesl jsem mapy ve stejném měřítku, aby si čtenář mohl uvědomit rozsah včerejšího zdejšího požáru. Požár začal na severu. Vichřice s nárazy 80 km/hod. ho rozdmýchala směrem na jih. Mapy jsem umístil tak, aby se oblast požáru překrývala s Prahou, to pro tvou lepší představu. Také jsem vyznačil hvězdičkou místo, kde jihozápadně od požáru se nacházelo místo, kde jsme vývoj požáru s obavami sledovali a jeho nedýchatelnost zažívali, zde ve Wenatchee.
úterý 8. září Počasí Hlášení letiště ve Wena při dnešním východu slunce: Vítr žádný, viditelnost 5 km, opar/mlha, mraky žádné, teplota 11°C, rosný bod -4°C, tlak vzduchu (vysoký) 30,50 palců rtuti. Zpráva nevyjadřovala subjektivní dojmy, jako jak vzduch chutnal a voněl. Ty zde přidávám: Po včerejších rozsáhlých požárech se celá kotlina východního Washingtonu vyplnila částicemi popílku, který večer sněžil a dnes zakrýval výhled. Z balkonu našeho domu směrem na západ se daly rozeznat obrysy domů na druhé straně řeky Kolumbie, dva a půl kilometru vzdálené. Směrem na východ byly vidět jeden kilometr odtud vzdálené keře pouštních pelyňků, od ohně ušetřené. Červánky nebyly žádné, jen plocha nebe postupně se měnící z černé tmy do tmavě oranžové a pak světlejší žluti, bez jakýchkoli podrobností. Na dnešek doufám, že se vyvinou kumuly a zaplachtím si. Pohled směrem svisle nahoru je povzbudivý: žádné ciry v náznaku modři nad hlavou. Proč doufám v plachtařské počasí: Obvykle po přechodu studené fronty bývá dobré. Skutečně, výrazně se ochladilo. U domu bylo ráno jen 9°C zatímco včera ve stejnou dobu 21°C. Dnes odpoledne má být jen 23°C, s maximem v 17 hodin. Vánek od západu, žádné mraky. Jak to vypadá s plachtařskými předpověděmi?	úterý 8. září Zprávy od čtenářů Potěšili mi TomášB, HelenaM a PepaK svými zprávami. Sice pro cestování nerozhodnými, ale povzbuzujícími. Koncert v třetí říjnovou sobotu v Rakovníku je nadále připravovaný. Helena uvedla, "V (českých) končinách se teď znovu a se vší silou (za "pomoci" bezohledných spoluobčanů) probral k životu koronavirus a snaží se sklátit nepřipravené." A Pepa sdělil, "Momentálně platí, že podobná setkání nejsou bez rizika a navíc je obtížně předvídatelné, jaká bude situace za měsíc. Jsou však pouze dvě alternativy. Buď bude situace stejná nebo horší. Zatím by bylo možné sraz uskutečnit bez omezení ale platí, že se situace s virem stále zhoršuje a nějaká omezující opatření se chystají s tím, že orgány na to národ připravují bez toho, že by ta opatření byla blíže specifikována. Bez problémů by bylo možné se sejít v domácím prostředí. Helena se sice bojí ale v podstatě má pravdu a vychází ze skutečnosti, že Praha je na tom nejhůře a jak známo, tak neukázněnost Pražáků je až extrémní. Skutečně platí, že nikdo nyní nemůže předvídat s jistotou, jaká bude situace za měsíc a zda neomezí i turistiku. Pokud přiletíš, určitě něco podnikneme a sejdeme se. Jak a kde bude záležet na situaci."
	pondělí 7. září Vichřice, Podzimka a Právníček V jedenáct dopoledne dorazilo čelo mohutné studené fronty postupující z Kanady do Wenatchee a během hodiny narostl vítr do hodnoty 80 km/hod. Stromy okolo našeho domu se hrozivě kymácely (pusť si video v albumu). Během té doby rozfoukala vichřice několik stepních požárů tak, že obyvatelům dvou měst 80 a 50 km severovýchodně od nás nařídil šerif úplnou evakuaci. (Vítr fučel odtamtud k nám.) Pak městům odpojili elektřinu. Zde okolo nás venku bylo tmavooranžovo a vzduch čpěl kouřem. Pak postupně vítr utichal a o čtyři hodiny později zde byl klid. Mezitím Podzimka vytvářela železniční trasy a zvedala zátěže jeřábem s Emilí, později si hrála s Mňoukí a já jí předzpěvoval a předčítal z knížek. Evan ukazoval Právníčkovi architekturu. Zda rozpoznáš z fotky, kterou? Snad moc lidí nebude požárem postiženo a zítra bude zas dýchatelno.
pondělí 7. září Veslování, rodinka a povětří Podél pláže lemující dolní deltu nějaký Dominic zanechal svou tvorbu. LT se věnoval veslařkám. Po svém obvyklém okruhu jsem se zas báječně vykoupal v Kolumbii podél mejdanové pláže. Vzduch měl 22°C a voda 18°C. Po veslování jsme s LT společnými silami vlepili nový kýl na skif, zatímco pachatel Jaxton, který starý urazil a ztratil, přihlížel. Nazpět doma - ráno za východu slunce jsem se pozdravil s Karlou a Lunou, ty spaly od včera venku na trávě. Po snídani jsem vystřídal Emily ve věnování se Podzimce. Mezitím udeřila ohlášená větrná smršť. Viditelnost opadla na minimum. Velmi silná a rozsáhlá studená fronta přicházející od severu z Kanady hnala prach a písek na jih poryvy dosahujícími 80 km/hod. V těch podmínkách jel Evan někam na kole. Laurel pracovala na své školní administrativě a pak krmila Právníčka.
	neděle 6. září Gruntování a reorganizace v domě V přípravě na dlouhodobou návštěvu rodinky Evana u nás, kteří mají přijet dnes, jsme s Emilí dělali nutná opatření, aby bylo u nás i pro mrňata bezpečno. V pauze jsem luštil na balkoně sudoku.
sobota 5. září Srnka se proběhla podél pláže, veslování na Kolumbii Byla zas nízká voda a toho využila srnka k dostihům. Obyčejně je nevídám takto se probíhat. Byl to hezký zážitek. Dále přes velmi nízkou vodu se mi povedlo bez uražení kýlu dosáhnout běžných prvních peřejí, nyní téměř vyschlých. Zas na Kolumbii jsem ještě uzřel orlovce. To mi překvapilo. V tuto dobu obyčejně již odtáhnou na jih. Když jsem přemítal o času, uvědomil jsem si, že v tyto dny slavím výročí třinácti let od okamžiku, kdy jsem poprvé začal s veslováním. Na mejdanové pláži mi nikdo neočekával. V krásném soukromí jsem si zas jak rád to dělám nádherně zaplaval. Práce a zábava Odbavil jsem další zásilku při teplotě 35°C (vzduchu), odpoledne jsem se prospal a na večeři jsem připravil oblíbené tofu se špenátem v burské omáčce. Litoval jsem čtenáře VN, kterým teplota dnes nevystoupila ani nad 20°C. Snad se ještě oteplí. Večer jsem dohonil vše pro obnovení VN, snad tě noviny zaujmou.
	pátek 4. září Na sever do Molsonu, skoro na hranice s Kanadou V obchodu v kampu Bonaparte jsme koupili led do našeho chlaďáku. Vyrazili jsme na objevný asi stokilometrový okruh na sever, zprvu hustým lesem s jezery a pak náhorními pláněmi s osadami nostalgicky přežívajícími rozkvět v době před stodvaceti lety. Zastavili jsme se déle v Molsonu, v tamním muzeu. Zavzpomínal jsem také na Molson z jiného hlediska. Je to nejzazší otočný bod pro plachtařské závody, 185 km severně vzdušnou čarou od Efraty. Už před čtyřiceti lety se mi poprvé podařilo ten bod dosáhnout, byť jsem při návratu přistál do pole asi šest kilometrů před Efratou. Nyní jsem byl poprvé v Molsonu na zemi. S Emilí jsme šprýmovali při uzření muže na straně silnice s laptopem. Možná se pokoušel chytat signál, obdobně jako já na Amalíně u internetového stromu. Po návratu do Tonasketu, kde zas byl běžný signál, mě čekalo 35 e-majlů a šest telefonních záznamů od zákazníků. V průběhu další jízdy, 190 km z Tonasketu do Wenatchee, jsem většinu z poptávek vyřídil a dokonce než zavřeli poštu jsem mohl dva provozovatele potěšit zasláním potřebných náhradních dílů.
pátek 4. září Vážky, vodní květena a ptactvo O vážkách jsem se zmínil včera. Jsou ohromě pestrobarevné a neskutečně obtížné vyfotit za letu. Pták na poslední fotce je datel s oranžovými křídly.
	pátek 4. září Pádlování k jezeru skautů před východem slunce Vyrazil jsem půl hodiny před východem slunce. S focením a zastávkami jsem byl nazpět za hodinu a dvacet minut. Okruh by 3,9 km. Nádherná terapie. Na celém jezeře jsem byl úplně sám, spolu s třemi potáplicemi. Až když jsem dorážel nazpět se objevilo pár rybářů.
čtvrtek 3. září Večeře a procházka okolo kampu Připravili jsme si vepřové klobásky s houbami a růžičkovou kapustou. Pak jsme obešli tábor. Téměř ochočená zvědavá kachna chtěla jít s námi.
	čtvrtek 3. září Pádlování k severnímu konci jezera s Emilí Rozloučili jsme se s Karlou, která potřebovala být dnes nazpět. Z hladiny jezera jsme ocenili svůj výstup na vyhlídku. U doku jsem pomáhal vážce, aby se neutopila. Poblíž plavala potáplice. Otočili jsme u rákosového ostrova poblíž skautského tábora. Po pádlování jsem se v jezeře pěkně vykoupal. Voda byla vlažnější, než touto dobou v Kolumbii.
čtvrtek 3. září Výšlap na vyhlídku na jezero Bonaparte Podél stezky rostly přízemní porosty s červenými bobulemi. Zezdola z jezera se ozývalo volání ptáka se jménem Potáplice lední (Gavia immer), je slyšet na tomhle videu. ) Na jedné z fotek ukazuji dolů, na místo, kde jsme stanovali. Poslední tři fotky zachycují skálu, na kterou jsme serpentinami vystoupali. Hladina jezera je ve výšce 1.110 metrů nad mořem, vyhlídka je dalších 260 metrů nad ním. (Srovnání s vyhlídkou na Berounku od Zábradlíčka nad Amalínem. Tam má řeka hladinu v 250 m, Zábradlíčko je v 360 m.) _________ ) Volání ptáka je zajímavé, začíná nízko a pak přeskočí o oktávu výše, a skončí zas kde začalo. Více v češtině o potáplici je zde.
foto kredit Emily	čtvrtek 3. září Ohřívání se na haldě kmenů, kam sluníčko sítilo dřív Psice Luna byla šťastná, že se zas mohla vydovádět ve vodě. Sledovali jsme vážky v jejich vzdušných tancích. Kam se na ně hrabou piloti v akrobatických letadlech. Zpátky v kampu se Luna vyžívala ve vylizování másla z burských oříšků ze sklenice, svým dlouhým jazykem.
čtvrtek 3. září Než tábor vstal Luna hlídala celou noc Karlu hned před jejím stanem. Na jezero vyrazili rybáři. U výpustě z jezera jsem si popovídal s RoyS, majitelem práv na vodu z jezera. Má farmu asi deset kilometrů po proudu. Pak jsem uvítal posezení na druhé straně jezera, kam už paprsky sluníčka dosáhly a rozehřívaly vzduch.
	čtvrtek 3. září Ranní pádlování po jezeru Bonaparte V noci mi byla ve stanu docela zima a tak jsem uvítal možnost si zapádlovat před východem slunce a pěkně se přitom rozehřát.
středa 2. září Nafouknutí kajaku, stavba stanů, projížďka s Emily po jezeře, večeře pro labužníky, šiška místo knotu. V Omaku jsme načepovali benzín u této pěkné stanice. V Tonasketu jsme přijali poslední zprávy a zareagovali na ně. Dál už signál nebyl. K jezeru Bonaparte jsme dorazili o půl páté odpoledne. Emily nafoukla kajak, Karla si postavila stan, a já stan pro Emily a mě. Než jezero bylo zastíněné horou, projeli jsme se po něm s Emily zas po dlouhé době spolu na skvělém českém výrobku, nafukovacím člunu Barum. Ten Emily koupila v Československu v polovině sedmdesátých let minulého století. Kvalita člunu je stále vynikající. Kdo by řekl, že je už asi 45 let starý ??? V kempu bylo zakázané rozdělávat oheň kvůli vysokému riziku lesních požárů. Díky Karle jsme si dopřáli výbornou horkou večeři - filé z lososa se smaženými zeleninami. Náš propanový vařič stávkoval, ale vařič Karly fungoval bezchybně. Co také stávkovalo byly knoty svíček v kelímcích. Až když jsem objevil, že knoty mohu zaměnit malými šištičkami, měli jsme světlo a jakýsi táboráček. S kytarou a jemnou ozvěnou jsme ukončili první den daleko od shonu civilizace.	foto kredit Emily
	Do divočiny poblíž Kanady S Karlou a Emilí jsme odjeli na zbytek týdne do horských hvozdů k jezeru Bonaparte, kde není žádný signál. Vzal jsem s sebou knížku, stoh sudoku, hru Boggle, kytaru. A Emily už sem potřetí letos vzala český nafukovací dvoukajak. Chystali jsme se stanovat na břehu jezera. Měj se hezky!
středa 2. září Veslování na jednomístném skifu bez kormidelníka (ha ha - bez kormidla) Za úplňku jsem začal. Východní obzor zakrývaly čočkovité mraky. Skif, který obyčejně používám, byl v provozu. Zbyl jen jeden s uraženým kormidlem. I tak jsem ho dnes použil, prokličkoval jsem svůj obvyklý okruh. Nymfa byla zas napůl ponořená. Orlovci pípali. Vodáci pádlovali a veslovali. Zase jsem si báječně zaplaval podél mejdanové pláže. Práce Rychle jsem odbavil zásilku s leteckými díly pro aeroklub na opačném konci Ameriky. Pak jsem kancelář úplně vypnul -
úterý 1. září Práce Zásilka z ČR s urgentními díly pro sedm zákazníků konečně probruslila všemi zátarasy a já jí mohl vyzvednout na letišti ve Wenatchee. Rychle jsem udělal inventúru a díly zas rozslal. Jeden zákazník, TimH, si dokonce do Wenatchee pro ty díly přiletěl, aby jejich klubový Blaník zas mohl do vzduchu co nejdříve - ještě dnes!

VN září 2020