Vítkovy noviny unor 2013

	28. čtvrtek. Milan oslavil své sedmdesátiny. Popřál jsem mu k jeho kulatému výročí a popřál plno zdraví a elánu do dalších desetiletí. Na obrázku je se mnou, když jemu bylo asi třináct a mě devět let. A co ty, jak je tobě?
27. středa. Veslování. Bylo na nule a nízká voda. Slunce se prodíralo mraky na východu, já k peřejím. Tam jsem sledoval orla, jak z přímého letu pojednou zvratem udělal střemhlavý a vrhal se k hladině, nic nechytil, asi měl hlad. Projel jsem zákoutím delty, u doku sledoval veslařku Rachel, a pak z doku odstraňoval hory hovínek po husách. Víc fotek z veslování. Práce. Pomáhal jsem opravnám, dokonce i nejnověji v 2007 dodaný poslední Blaník potřeboval výměnu uchycení výškovky.
	26. úterý. Práce. Rozesílal jsem plno zásilek s náhradními díly, plachtaři se po přezimování začínali probouzet. Jazz. Večer jsme si zašli do Café Mela. Trumpetista je učitel na střední škole, také učil Evana a Karlu. Klavírista je povoláním oční doktor. Kapela hrála zdarma. Zněli dobře. Lidi v popředí jsou z pospolitosti unitářů. Víc fotek.
25. pondělí. Veslování. Bylo na nule a nízká voda. Snažil jsem se prodrat peřejemi. Po patnáctiminutovém zabírání uprostřed nich, kdy jsem se nehýbal z místa, mě vyčerpání spláchlo po proudu. Skvěle jsem si zacvičil. Víc fotek z veslování. Potěšil mě hovor s Milanem. Práce. Rozesílal jsem několik zásilek náhradních dílů pro kluzáky zákazníkům. Zubař. Technička Cassidy mi vyčistila zuby a zubař Jason je prohlédl, vše bylo v pořádku. Cestou domů jsem v mysli šprýmoval, jaká je výhoda jít do důchodu ). Ztratí se pojištění zubaře, a tak si důchodce musí platit vše z vlastní kapsy. Dnes to stálo (v přepočtu na koruny): 2.900 Kč. Z toho 1.000 prohlídka zubařem, 1.900 čištění, minus 10% sleva za zaplacení v hotovosti: 2.600 Kč. Za půl roku to bude 3.800 Kč.. včetně rentgenu, tedy 6.400 Kč za rok.. za čištění zubů a prohlídky a to ještě v radostném případě, že snad nebude potřeba žádných oprav chrupu. ) Tím, že Emily šla do důchodu, ztratila pojištění na zubaře, na kterém jsem také byl spolupojištěný.
24. neděle. Unitáři. V pospolitosti byla mše na téma hojnost, šetřivost, skrblíctví a dělení se s druhými o přebytky, které člověk má.	23. sobota. Večer jsme šli na koncert místní Symfonie. Římské borovice od Respighiho mě ohromně zaujaly, zvláště závěr.
23. sobota. 2013 Hog Loppet. Vyrazil jsem na dlouho toužebně očekávané 30 km putování po hřebenech nad Wenatchee za účasti přes 500ti lyžařů. Nebe se na nás letos pousmálo. Po týdnech zledovatělých podmínek napadlo přes noc asi 25 cm čerstvého prašanu, ráno vysvitlo slunce, sice nahoře na začátku na hřebenu vál vítr přes 50km/h, ale jak jsme se přemístili do lesů, vítr se zmírnil a bylo nádherně. Ze zážitku jsem vytvořil dvě videa. Podívej se na asi osmi minutové videjko napravo, anebo, když máš spěch, na kratičké tady.
	22. pátek. Práce. Cestou do práce mě zarmoutil pohled na mrtvého ptáka. Nejspíše přišel o život tím, že v plném letu narazil na sklo okna, myslíc (jestli ptáci myslí), že může proletět na druhou stranu.
21. čtvrtek. Práce. Jeden z nažhavených zákazníků mi během přátelského peskování sdělil, že chce podat mé firmě objednávku na jeden kluzák s elektrickým pohonem. Bleskově jsem mu zaslal potřebné formuláře.
	21. čtvrtek. Veslování. Vyrazil jsem po klidné, vysoké hladině, sledoval probouzející se slunce za závojem mraků, a jak ozařovalo zdáli pod nimi kopce na západě (foto nalevo). Vně delty jsem to vzal k mostům na Wena, všiml jsem si nezašpuntované špičky. Tak jsem přistál na písečné pláži a vylezl ze skifu (poprvé se mi toto povedlo bez namočení). Nad mostem stavěli dva muži boudu okolo čtyř ssacích pump, zamávali jsme si. Bez odpočatí jsem vjel přímo do vln prvních peřejí, bez problému jimi vyvesloval a pokračoval dál, tentokrát po jižní straně vyvesloval i druhými a jak jsem už měl tu vervu, vzal to rovnou i třetími, dlouhými. Zase mi vlny nacákaly vodu do kajuty, chodidla jsem po kotníky měl v mrazící vodě, ale nepolevil jsem, až jsem se dostal nad peřeje a do tišiny. Až tam jsem “zakotvil” a novou houbičkou vyssál a vymačkal nacákanou vodu. Pak jsem vyvesloval ke čtvrtým peřejím. Bez otálení jsem sjel všemi peřejemi zpět k tesařům u pump, zpět k vodnímu mostu a kopci s věží pro mobilní telefony. Za zpěvu a počítání jsem sjel k soutoku s Kolumbií a pak za silovek k doku. Víc fotek.
20. středa. Šlapání. Po práci jsem vyrazil do nefotogenické přírody, na pláně nad domem a k hřbitovu starousedlíků. Nacházel jsem nové stezky, lákadlo pro naši partu šlapačů, aby jim vycházky k hřbitovu nezevšedněly. Okruh jsem udělal tak veliký, že jsem se k domovu přibližoval za tmy. Víc fotek ze šlapání.
	19. úterý. Veslování. Na vodě bylo prima. Dnes jsem se zmáčel. Podívej se na fotky. Vesloval jsem deltou. Tři srnky si mě okukovaly (fotky) a pak jako na nějakých pérech odskakovaly velkými oblouky, odrážejíc se současně všemi kopýtky najednou. Jak úchvatné bylo vidět takovou ladnost. Byla vysoká voda a tak jsem se pokusil prodrat se prvními peřejemi, povedlo se. I druhými. Po odpočinku jsem to zkusil třetími, nabíral vodu a zaplavil si kajutu ke kotníkům, no nic, povedlo se a vyvesloval jsem až k čtvrtým peřejím (fotky). Cestou jsem si prohlížel haciendu ve výstavbě, nyní už pracují jen uvnitř. Cestou zpět k doku jsem potkal tři vodačky, zahalekali jsme na sebe. Skvěle jsem si na skifu pocvičil. V práci se snažím dodat důvěru jednomu novému možnému kupci kluzáku, už od ledna 2012, nyní se nažhavil. Z ostatních dotazů stojí za to oprava kluzáků ve státu NY, a ve Vancouveru. Večer se jdeme podívat do muzea na film Městská tma o ubývání tmavé oblohy.
	18. pondělí. Práce. Věnoval jsem se zákazníkům, i když byl státní svátek. Kniha. Pokračoval jsem ve čtení Deset let s Václavem Havlem, od jeho tiskového mluvčího Ladislava Špačka. Moc zajímavé čtení.
17. neděle. Koštování piv. Naše parta šlapačů se sešla u nás na koštování a večeři. Všichni to brali velmi seriozně. Vyplňovali jsme skore na tabulku. Pili jsme jen tmavá piva - amber, stout a IPA. Víc fotek včetně tabulky.
	17. neděle. Unitáři. Tentokrát byl hlavním programem dělení se tří členů pospolitosti o velmi intimní část jejich osobností: "V TOTO VĚŘÍM". Nejprve se zpovídala dvanáctiletá Emma, po ní čtyřicetiletý kamarád Mike a nakonec šedesátiletá Shanon. Emma věřila ve své rodiče, učitele a v sebe. Mike (vědec povoláním) prohlásil, že je ateista, a věří ve vědu, a nevěří ve slučitelnost vědy a náboženství. Shanon ukázala na plno příkladech nacházení své víry cestou chaosu do uspořádanosti a že věří v kvantovou fyziku. Víc fotek - včetně kréda unitářů a informační brožury místní pospolitosti.
17. neděle. Veslování. Po šesté jsem vyrazil na vodu. Byl naprostý klid a na rozdíl od předešlé noci v průsmyku modré nebe. Postupně jsem se svlékal, jak sluníčko začlo hřát. Víc vodáků později vyrazilo, mezi nimi Isak na vratké kanoi, původem z Bosny. Vidím ho nyní v trochu jiném světle, po mé loňské návštěvě na Balkáně. Víc fotek z veslování.
	16. sobota. Seattle. Navštívili jsme dceru Karlu v Seattlu. Spolu jsme nakoupili v oblíbeném obchodě Trader Joe´s. V muzeu umění Fry jsme shlédli výstavu maleb ruského impresionisty Fečina a vyslechli klasický koncert arménské kytarisky Gohar Vardanyan. Oba na mě udělali silný dojem. Po procházce středem Seattlu a nakouknutí do katolické katedrály jsme zašli na večeři ve čtvrti Freemont do indické restaurace Qazis. Venku se procházeli lidé štrůdlem, drželi se za ruce. Zřejmě slavili masopust. Cestou zpět do Wenatchee nás zaskočilo počasí v průsmyku, musel jsem nandat řetězy na auto. Doma jsme byli až k půlnoci. Víc fotek ze Seattlu.
15. pátek. Běžkaření. Málem jsem přišel o hlavu! Naštěstí jsem tolik chutný zřejmě nebyl. Tentokrát jsme jezdili na trasách v okolí Sun Mountain nad Winthropem. Náhodně jsme se setkali s přáteli Dave Reuschem a jeho ženou a rodiči a navázali známost s Němci z Vancouveru, Peterem a Silke Gumplinger. Víc fotek z Sun Mountain.
	14. čtvrtek. Běžkaření. Využili jsme pozvání přátel Larryho a Penny, kteří měli extra místo v horské chatě poblíž nejvyhlášenějšího místního běžkařského střediska, Methow. Najezdili jsme přes dvacet km v oblasti Mazama, pak se večer čmáněli pod Měsícem v horké kádi a povečeřeli na svátek Valentýna. Chata patřila přátelům přátel, onkologovi Davidovi a političce Patty Notter. Víc fotek z Methow.
	13. středa.Termiti. Potěšil mě Pepa velmi obsáhlými vzpomínkami. Některé události mi prach času úplně zakryl. Díky Pepo za odfouknutí! Rozhodl jsem se přenést příspěvky od všech, od Jardy, Sáši, Pepy, Hanky, Jirky, Anky a ode mě do webové stránky, kterou by si i ostatní mohli přečíst. Zde je odkaz: TERMITI.
	13. středa. Veslování. Na vodě bylo klidno, ale vysoko nad údolím vála vichřice, tvořící UF0 lentikuláry. Vzal jsem to k peřejím a haldě, na cestě zpět okolo skály kormoránů. Víc fotek z veslování.
12. úterý. Kočka Mňoukí nadále překvapuje.
	11. pondělí. Skupina děcek cupitala po chodníku pod dohledem dvou vychovatelek. Zabočily k poště. Zeptal jsem se, vedete je na exkurzi? Ne, jdou poslat přáníčka k Valentýnovi babičkám a dědečkům. Víc fotek. Práce. Domlouval jsem prodej kluzáku s elektrickým pohonem s nažhaveným zákazníkem z Kalifornie. Termiti. Potěšil mě Sáša moc trefnými vzpomínkami. Doufám, že i ostatní členové a fanouškové se připojí.
11. pondělí. Veslování. Jeden orel dělal letecké obraty – souvraty, stoupavé zatáčky, s vytaženými nohami a drápy jako brzdícími klapkami, až přistál na vrcholu vysoké soušky na dotek vedle druhého velkého orla. Orlové si přitom zamilovaně popípávali. Více fotek těch orlů a z veslování.
	10. neděle. Vyšlápli jsme si za zářivého sluníčka k hrázi v bývalém dolu na zlato. Sníh tekl a bylo pěkné bahno, v zastíněných místech ledovka. V odloupávajících se kamenech jsme našli zkamenělé listy. Víc fotek ze šlapání. Potěšila mě odezva spolužáků na výzvu vzpomenout si na historii kapely Termiti. Měl jsem tu čest být jejím členem během studia na gymplu v Rakovníku. Jedna vysokoškolačka původem z Rakovníka si vybrala dějiny bigbítu na rakovnicku jako téma pro její současnou dizertační práci. Moc jí toho ale nepřispějeme. Na to, že Termiti existovali, se někteří rozvzpomenuli. Zatím čekám však odpovědi na otázky, jak na ně Termiti působili, kdy a kde jsme vyhrávali a zda jsme vůbec byli první bigbítovou kapelou na rakovnicku.
10. neděle. V pospolitosti unitářů jsem se dozvěděl o sto různých jménech, které mají muslimové pro Allaha, a trochu o skutečném životě zakladatele jejich víry, Mohammedovi. Pastorkyně se opatrně vyhnula současné kontroverzi mezi křesťany včetně ateistů; a muslimy. To mě trochu zamrzelo, byl bych býval rád slyšel názory místních lidí.
	9. sobota. Emily přes den a večer pomáhala s přípravou jídel pro komorní koncert s posezením. Já pak vypomáhal s fotografováním průběhu koncertu, který se konal v hale místního muzea. Plno fotek a jedno videjko z té akce.
9. sobota. Běžkaření. S Monte, Judy, Lynnem a přátelem M+J z Chelanu, Calem, jsme jezdili po trasách na Hřebenu Ozvěn, nad vnitrozemským fjordem jezera Chelan. Bylo krásné slunečné počasí. Víc fotek z běžkaření.
	9. sobota. Měl jsem den vyplněný sportem. Přislíbil jsem účast na běžkaření, ale předtím jsem brzy ráno ještě vyrazil na veslování. U delty mě okukovalo stádečko šesti srn. Vzal jsem to k peřejím a nad horní most. Tam poblíž okolo mě udělal neobvyklý blízký průlet jeden kormorán. Víc fotek z veslování.

	8. pátek. Po práci jsme si vyrazili na běžky do Lvnw na trať u líhně lososů. Tentokrát nás bylo plných deset. K naší obvyklé osmici se připojili i Craig a Virginia, oba zdravotníci pracující na záchrance. Jejich pomoc jsme přes docela zledovatělý sníh nepotřebovali. Po běháhí jsme povečeřeli v restauračce na golfovém hřišti. Víc fotek z běžkaření.
7. čtvrtek. Večer jsem pomáhal s promítáním na setkání sdružení Norů či spíše Američanů s norským původem. Učili jsme se vyslovovat norštinu a pak zazpívali ze zpěvníku norskou hymnu. Líbilo se mi, jak se Norové dokázali po celé Americe zorganizovat. Zpěvník s víc jak 200 písněmi byl vytisklý pro všechny pobočky najednou. Tato ve Wenatchee jich měla na dvacet. Po programu schůze komentovali Monte a Judy o své cestě do severního cípu Norska loni v srpnu. Zúčastnili se tam svatby jedné z výměnných studentek, které u nich bydlely před mnoha lety. Já se staral o to, aby se diáky a videa dobře promítly. Víc fotek.
	7. čtvrtek. Veslování. Bylo na nule a naprostý klid. Přivítaly mě srnky. Vzal jsem to k peřejím a haldě. Na závěr okolo mě přeletěl orel. Víc fotek z veslování. Syn Evan. Příznivá zpráva! Po týdnech pracovní nejistoty se mu povedlo při pohovorech a získal nové místo. Jeho nový zaměstnavatel bude podnik hromadné přepravy cestujících v Portlandu a okolí, TriMet. Po létech analyzování dopravy převážně auty se přesune do prostředí, které je mu blíže k srdci. Nastoupí 25. 2. Předtím si ale zajede na dvoutýdenní dovolenou do Texasu.
6. středa. Běžkaření. Vyrazili jsme s přáteli a novými známými na běžky u líhně. Seznámil jsem se s Mickem (vepředu na obr.), pastorem konzervatívní odnože luteránského kostela ve Wenatchee. Před půl rokem šel do důchodu. Povídali jsme o zbraních a svobodě v Americe. (To bylo navozeno tím, že jeho nejmladší dcera je učitelkou ve státu Connecticut, kousek od školy, kde bylo nedávno zmasakrováno jednadvacet dětí.). Sníh byl změklý, ale stejně jsme si dobře zalyžovali.
	5. úterý. Veslování. Na Kolumbii byla nízká voda. Vzal jsem to k peřejím, haldě a zpět. Napočítal jsem devět druhů ptáků, poprvé se vyskytli rackové. Udělal jsem jedinou fotku, orla u peřejí. Bylo pošmourno, ale OK. Pracoval jsem na větší dodávce náhradních dílů pro kluzáky. Večer jsem šel na zkoušku projekce do luteránského kostela, požádali mě o pomoc s promítáním prezentace nadcházející čtvrtek.
Dcera Karla se vrátila v pořádku z lezení po ledopádech ve Wyomingu. Potěšila jí a nás zpráva, že její zaměstnavatel, ústředí celosvětové firmy Starbucks, jí prodloužil pracovní smlouvu o další tři měsíce.	4. pondělí. Zaujala mě reportáž z TV Botswana o poměrech v České republice. Podívej se a poslechni. Společnost se skutečně rozpolcuje, jak se rodiny začly rozdělovat, stěhovat dále od sebe, nežily už pohromadě více generací v jednom domě, jako když jsme vyrůstali. Zajímavé, že jak přecházíme do kategorie starých, začínáme nostalgicky toužit, aby to bylo u nás "po staru". Tedy, někteří.
3. neděle. Budhisti v kostele unitáriánů. Duchovní přednášející budhista, který přijel ze Seattlu, nás nechal nejprve skandovat a pak nám pomohl vytvořit si dva různé náhledy na sebe a svět. První náhled: od jedince směrem nahoru milujícím uvědoměním si přijmout všechny přítomné v místnosti kostela, dále jakoby se zvednout v helikoptéře nad údolí a přijmout tento náhled na svět (toto mě hodně oslovilo, protože toto často prožívám při plachtění a velmi mě uvolňuje, prožívám při něm pocit odpoutávání). Další pokračování v náhledech: Přenést se do družice a dívat na Zemi a pak z Měsíce a vidět naši planetu už jen jako vzdálený kotouč, a tak dále: Vznést se nad oběžné dráhy planet, a ještě dál; ze strany nahlížet na naši galaxii, na Mléčnou Dráhu, a pak na celý vesmír se všemi galaxiemi, a dále nad vesmíry a do nepopsatelna, nevyslovitelna, prázdna. Mnich na tabuli udělal pár vlnovek, představující lidi – jedince jako vlny v oceánu bytí. Vrcholy - to jsme byli my - se dívaly jeden na druhého. Jedinci byly individální vlny, ale povrchem oceánu byly propojeni spolu. Pak mluvil o druhém pohledu na bytí: Dívali jsme se na jedince, coby vrchol vlny, směrem dolů: Na úplném vrcholu vlny jsem já – mé ego, pod ním níž ve vlně je mé tzv. super-ego.. otec, máti, sousedi, společnost. Pak je předěl a níže se běžně nekoukáme, ale podle budhistů jsou dále níže v té vlně jedince další vrstvy ... ta příští vrstva je tak zvaný Stín, kolektivní podvědomí – ne-já, zastíraný-á nebo odepřený-á já, třeba coby opačné pohlaví, násilník, vrah. Další vrstva byla – Pravzor: čarodejnice, kouzelník, kněž-ka, hrdina, oběť; pak: Totém – výr, medvěd, havran, velryba, had, orel, lev, jehně, vlk; dále níže: Příroda – led, slunce, hvězda, Měsíc, mlha, déšť, oceán, strom, tráva, skála; a hlouběji ještě: čtyři základy – voda, oheň, země, vzduch .. a čtyři směry, opaky, opačná pohlaví; ještě níže: něco, co udržuje pravidelný chod vesmíru; a nejníže: naznámo, nepoznatelno, prázdnota. Pak mluvil duchovní o spektrech vědomí: Šest – ne pět smyslů: zrak, sluch, čich, chuť, hmat – a intelekt (skrz myšlení a city).
	3. neděle. Veslování. Nad lagunou jsem spatřil na hladině plovoucí tělo bílé kachny s ostrým zobákem, břichem nahoru. Mrtvola. Cítil jsem se už tak ponuře. Mou zdepkovanou náladu ještě znásobila. Deltou a k peřejím, díky vyšší vodě jsem se mohl prodrat nad ně.. a i nad druhé. Pak jsem to vzal přes Kolumbii okolo skály kormoránů a pak za zpěvu Na hřbitovy dolů k doku. Víc fotek.
2. sobota. Lyžování. V údolí bylo nadále dušičkové počasí. Díky webkameře jsme ale věděli jinak. Oblékli jsme se s Em na sjezdování na lyžích a vyrazili. Ve výšce asi 500 m.n.m. jsme vyjeli nad mraky, do nádherně svítícího sluníčka. Při lyžování jsme se náhodně setkali s Kentem a jeho ženou Gayle. K je člen místního plachtařského klubu a stará se o webové stránky. V běžném životě je elektroinženýr v Everettu, kde s jedním podnikatelem právě začal novou firmičku na výrobu lékařských pomůcek. Oba lyžovali zhruba na stejné úrovni, tak jsme se shodli a pak jezdili spolu. Byla neuvěřitelně dobrá viditelnost. Sopka Hood, 235 km vzdálená, byla krásně vidět. Zde na obrázku je štít Stuart, 2.870 m. Víc fotek z lyžování.
	1. pátek. Lyžování u líhně se všemi našimi přáteli FASH. Já na starých lyžích (nové jsem si mezitím nechal navoskovat). Plazil jsem se pozadu jak hlemýžď. Jaký rozdíl ! Dal jsem Drewovi dárek.. vysušené šišky chmelu k jeho 49tým narozeninám. Víc fotek. Stačili jsme se večer stavit s Em v galerii u dvou řek, ještě oblečeni na běžky. První pátek v měsíci. Den otevřených dveří galerií. Byl tam kamarád Curt Davis, plachtař a výrobce kytar. Měl tam své 3 kytary. Nechal mě na nich zahrát. Zazpíval jsem naše písničky. Curt se podivoval, co je to za řeč. Dvě mladé ženy mi později v galerii poděkovaly za zpívání. Hmm?
1. pátek. Veslování. Snažil jsem se fotit ledňáčka s Měsícem v pozadí. Vždy, když jsem byl konečně v dobré pozici a zdvihl foťák, pták zas poodlétl o dalších sto metrů. Takto se to opakovalo několikrát. Nepovedlo se mi, až na jeden všeobecný záběr. Jel jsem deltou. U silničního mostu přes Wena jsem byl překvapen. Přehrada v řece zmizela, jako by tam nikdy nebyla. Mluvil jsem s bagristou, kde je vstup do potrubí, kde bude nasávat vodu.. ukázal.. támhle.. asi 25 m do řeky. Po chvíli jsem objevil kruhové víko asi dva metry v průměru, téměř v rovině dna řeky. V jeho středu byl otvor a nějaké páky, snad i síto, zabraňující vstupu rybám. Postupně vyšlo slunce a začalo mě zahřívat, i tak po skončení veslování byl skif pokryt vrstvou ledu. Víc fotek z veslování.