|
VÍTKOVY ESEJE |
|
|
Zde se budou objevovat bez ohledu
na čas a téma nějaké zápisky, které pro prostotu budu nazývat Vítkovy
eseje.
|
|
| - 1 - |
Dáma
v černém
U pošty stála starší dáma celá v černém. Jen její cop byl šedý. Zeptala se mě, zdali nemám telefon. Ukázala mi obálku, že chce poslat přání k narozeninám své dceři, ale nemá její adresu. Potřebuje zavolat. Její chování se mi zdálo být podivné. Nabídl jsem jí, aby své dceři zavolala po mém telefonu. Po delším úsilí při vytáčení se dámě nezdařilo vzpomenout si na správné číslo. Nechal jsem dámu u dveří vchodu do pošty. Řekl jsem jí, snad si mezitím možná vzpomenete, jdu zkontrolovat svou poštovní schránku. Když jsem přišel zpátky, dáma si stále ještě nevzpomněla. Pokrčil jsem rameny a řekl jsem, je mi líto. Odcházela. Nedalo mi a ještě chvíli se ji sledoval, ke kterému autu asi bude kráčet. Žádnému. Zřejmě přišla pěšky. Schylovalo se zas k dešti. Doběhl jsem jí a zeptal se, jestli bydlí daleko. Řekla, já potřebuji jenom tady poblíž. Tak jsem jí nabídl, že jí tam zavezu. Pod podmínkou, že si nandá roušku a sedne si na zadní sedadlo. Za chvilku jsme tam byli. Ukázalo se, že to nebyl její domov, ale Středisko seniorů, kde se chtěla jít optat. Byla sobota a středisko bylo zavřené. Řekla, nevadí, přes ulici je stanice autobusu. Mám dva svetry, tak počkám. Řekl jsem, jestli vůbec dnes nějaký autobus pojede? Ona říkala, jede jeden každou hodinu, asi. V tomto sychravém počasí s přeháňkami jsem si řekl, že by asi nebylo moc příjemné, tak dlouho čekat. Stříška zastávky sotva překrývala lavičku. Tak jsem se dámy zeptal, jestli bydlí daleko. V duchu jsem si říkal, jestli se vůbec rozvzpomene, kde vlastně bydlí. Řekla, že na Okanogan, poblíž soudu. Zda taková ulice ve Wenatchee byla jsem si nebyl jistý. Ale kde soud byl, to ano. Za deset minut jsme zabočovali u soudu a skutečně za ním byla ta ulice. Řekla, v támhleté vysoké hnědé budově už 20 let bydlím. Aha. Zastavil jsem před hlavním vchodem do budovy. Pomohl jsem dámě z auta. Řekla, vy jste galantní gentleman. Odpověděl jsem, no nevím, nejsem si tím moc jistý. Zeptal jsem se, jak se jmenuje. Usmála se, že Luíza, a jak já? Řekl jsem své první jméno, které tu místní hodně komolí. Véhik? Podala mi ruku a potřásla mou. Dáma ještě řekla, že se narodila v Kalifornii a vyrostla v New Yorku. Řekl jsem jí, vyčkám, až se dostanete dovnitř. Stále jsem si nebyl jistý, zda skutečně v tom domě bydlela. Sledoval jsem, jak s úsilím vystoupala po sedmi schodech do vchodu Deaconess. Vyhledala klíče, které měla viset okolo krku a po delší chvíli se jí povedlo otevřít hlavní domovní dveře. Když se dveře otevřely, dáma mi ještě zamávala a já jí. Vešla dovnitř. Otočil jsem auto a odjel jsem, za svými dalšími činnostmi. Jedna z nich byla návštěva v obchodě s potravinami u kterých hrozila prošlá skladovací lhůta. Tam náhodně včera Emily objevila, že měli plzeňské pivo. To tu v celém údolí už dlouho nikde nebylo k dostání. Koupila karton s šesti plzněmi a nadělila mi je k Vánocům. Řekl jsem si, že se do toho obchodu vydám. Možná tam ještě nějaké další budou mít. Vskutku měli. Obchod jsem vykoupil. Dle příkladu Pepy Krause. Pokladní po mně chtěla mé plné datum narození. Přitom jsem pomyslel na dámu v černém. Zdali té by chutnala plzeň? Měl jsem nutkání zajet do Deaconess a zeptat se jí. Možná to ještě udělám? |
| 211211 Esej - Dáma v černém. Sobota 11. prosince 2021 |
|
| - 2 - |
Zatoulané
číslo
Policista Gutierrez z kalifornské dálniční hlídky volal mé
firmě
kvůli neobvyklé věci. Byl povolán do služby ministerstvem motorových
vozidel státu Kalifornie. Zprvu jsem myslel, že volal, aby získal
příspěvek pro cech policistů. Byl jsem připraven ihned zavěsit.
Takových hovorů dostávám pravidelně několik za měsíc. Ale když se ozvala skutečná osoba a ne nahrávka, zavěšení jsem odložil. Šlo o záležitost dvaadvacet let starou, z roku 1999. Tehdy si dva zřejmě plachtaři koupili z Německa pro svůj kluzák vlečný vůz značky COBRA. Před dvanácti lety jeden z partnerů odkoupil přívěs od druhého. Nyní ho chtěl na sebe zaregistrovat u státu Kalifornie. Bohužel první partner mezitím zemřel a nový majitel nemá žádný důkaz, že je majitelem toho přívěsu. Při kontrole v licenčním servisu motorových vozidel se ukázalo, že na přívěsu nebyl žádný výrobní štítek, ani státní poznávací značka. Policista se mě dotazoval, zda existuje nějaký způsob, jak totožnost přívěsu zjistit. To už mě hovor zaujal. Nabídl jsem mu pomoc. Zeptal jsem se ho, zda od toho přívěsu nemá výrobní číslo VIN a důstojník řekl, Ano, mám to, ale není na přívěsu k nalezení. Nadiktoval mi číslo VIN, které dostal od nového kupce. Běžně to VIN číslo je umístěno na malém kovovém štítku, přinýtovaném k tažnému zařízení. Policista řekl, že z toho místa bylo vše sedřené a smazané. Protože s výrobcem vlečných vozů COBRA mám v poslední době čilou výměnu, přislíbil jsem, že se zeptám, zdali to VIN číslo vyrážejí na nějaké tajné místo na přívěsu. Důstojník se ptal, jak brzy mohu mít odpověď. Řekl jsem, možná přes noc, ale je před Vánoci, takže ať mi pošle e-mail, já se zeptám továrny a uvidíme. A tak nastala korespondence. Mezitím jsem se sám snažil dozvědět více o tom přívěsu. To číslo VIN se skládá ze sedmnácti písmen a číslic a je unikátní pro každé auto či vlečňák na světě. Můj počáteční průzkum naznačoval, že v dodaném čísle bude asi nějaká chyba. Jak se bude dál vyvíjet tato nečekaná detektivka? |
| 211215 Esej - Zatoulané číslo. Středa 15. prosince 2021 |
|
| -
3 - |
Bettin
poslední tanec
 Mnoho předcházelo tomu osudnému večeru, o kterém se níže rozepíši. Na úvod vysvětlím, že se jedná o rekreační vozidlo, dům na kolech, zvané Betty. Betty se narodila v dubnu roku 1988 ve státu Indiana. Během času se dostala na západní stranu Ameriky do města Bellinghamu ve státu Washingtonu. Před devíti lety mu moje dcera dala jméno, Betty, potom co si ho koupila a procestovala pak v něm sama během následujících let celou západní Ameriku. Na sklonku roku 2021 měla Betty již najeto 153.700 km a bylo rozhodnuto, že než úplně skoná, věnuje své orgány jiným. K tomu bylo potřeba převézt Betty do středního Oregonu. Prvních 750 km té jízdy Betty fungovala statečně. Dva řidiči se střídali; já byl ten předposlední. Tehdy jsem učinil osudnou chybu. Za plískanice a v nočním temnu jsem si neuvědomil nastavení řazení motoru. Ten se začal přehřívat a dvacet kilometrů před koncem cesty málem začal hořet. To už jsme s dcerou stáli venku před otevřenou kapotou a s hasicím přístrojem v rukou jsme doufali v zázrak. Mračna dýmu stoupala z vozidla ve vysokém sloupci. Světla z dálničního provozu kouř dramatizovala. Zázrak se udál. Oheň nenastal. Po půl hodině se dalo sáhnout na víčko radiátoru a otevřít ho. Betty měla ve svých útrobách několik rezervních kanistrů chladicí kapaliny, které jsme opatrně vlili do radiátoru. A do motoru také litr oleje. Dcera se zatajeným dechem otočila klíčem zapalování. Motor naskočil. Betty se rozjela. Po dvou kilometrech začal teploměr motoru ukazovat, že se zas začal přehřívat. Rychle jsme zastavili. Použili jsme prázdné kanistry na odčerpání pitné vody z Bettiny nádrže a tu postupně vlévali do radiátoru, po dalších dvou a pak po jednom a půl kilometrech popojetí. Pak už jsme po vyčerpání všech zásob vodu nacházeli jen v potůčcích okolo dálnice. Nakonec jsme se s Betty po dvou a půl hodinách trpělivých snah došourali do cíle. Po zasloužilém spánku jsme ráno zkonstatovali popraskané hadice v dolní části radiátoru a po dolití vody převezli Betty do servisu na asi svou poslední opravu. |
| 211222 Esej 03 - Bettin poslední tanec Středa 22. prosince 2021 | |
| - 4 - |
Kolik
váží sníh ?
Včera jsem musel vylézt na střechu domu a celý den odhazoval sníh, coby prevenci, aby se naše střecha neprolomila váhou. To ještě sníh byl prachový. Napadlo ho za 17 hodin přes půl metru. Ale na dnešek předpovídali, že má přijít mrznoucí déšť. Vrstva sněhu by ho nasákla jak houba, a hodně by ztěžkla. Zažil jsem tento zjev zde v roce 1995. Tehdy se těm, kteří včas své střechy neodlehčili, probořily. Dnes jsem se poučil studiem, že zde u většiny střech rodinných domů maximální hmotnost sněhu nesmí přesáhnout 146 kg na čtvereční metr. Také jsem zjistil, že 2,54 cm vrstva prachového sněhu váží v metrické soustavě 1,28 kg na metr čtvereční. A ta samá vrstva těžkého vlhkého sněhu váží 8,2 kg. Tedy - vlhký sníh váží 6,4 x víc než prašan. Nyní zpět k těm předpisům, kdy hmotnost sněhu na střeše by nesměla přesáhnout 146 kg na čtvereční metr. Jaká vrstva sněhu by povolenou hmotnost přesáhla? ODPOVĚDI prašanu : 290 cm vlhkého sněhu : 45 cm Chystal jsem se dnes ráno pustit do odhrabávání sněhu z příjezdu od ulice k domu. Jakou váhu přemístím? To se uvidí. Zatím ještě sníh tak vlhký není, jen na povrchu namrzlý, ale uvnitř je ještě dost prašan. Nyní jsem změřil a vypočítal, že toho sněhu budu muset přemístit 12,9 kubických metrů. Tak odhadem přemístit váhu 645 až 4.130 kg, podle toho, jak se sníh bude nasakovat deštěm. Zatím nepršelo. A ještě jednu statistiku jsem spočítal: Včera jsem ze střech sešoupal zhruba 67 a půl kubických metrů sněhu. |
| 220107 Esej 04 - Kolik váží sníh ? Pátek 7. ledna 2022 | |
| - 5 - |
Pomsta
tchyně
 Všichni
lyžují jen tchyně ne. Když jí bylo přes čtyřicet let, začala lyžovat.
Jen aby nezůstala stranou. Lyžovala dál pak až do svých osmdesáti let.
Potom nám předala své oblíbené lyže Rossignol, a tím si odřekla možnost radovat se na svazích s námi. Rossignolky byly ve stojanu, odkud jsem je dnes ráno ve spěchu sundal. Dychtivě jsem očekával skvělé lyžování. Počasí bylo fantastické. Obloha jasná a sníh čerstvý, když jsem vyjel nahoru nad údolí do střediska zvaného Mission Ridge. Stál jsem hned vedle vleku, v domnění, že za pár minut mě ten vyveze na vrchol sjezdovky. Když jsem se pokusil nazout si lyže, uvědomil jsem si svou chybu. Nebyly to mé běžné lyže. Byly to lyže od tchýně. Odnesl jsem je k boudě, kde vedle pronájmu lyží měli stůl s nářadím k použití lyžaři. Mé úsilí při úpravě vázání na velikost mých bot však selhalo. Vyhrála tchyně. Musím dodat, že možný dojem ze čtení krátké eseje by mohl vyznět jako že vztahy mezi mnou a tchýní byly nepřátelské. Na ujištění potvrzuji, že naopak. Tchýně a já jsme spolu vždy velmi dobře vycházeli. Nechám jí přečíst překlad této eseje, na ověření mého prohlášení. Zda ještě stále má dobrý smysl pro humor. |
| 220109 Esej 05 - Pomsta tchyně Neděle 9. ledna 2022 | |
| - 6 - |
Okamžitá
káva
Musím se přiznat, že v poslední době jsem začal víc pít kávu, ba i propadl jsem jejímu pití. To díky tomu, že k pití kávy připravené tradičními způsoby jsem navíc připojil pití kávy takzvané instantní. Jak to, instantní? Co to znamená? To slovo se nejspíš do češtiny zavleklo z angličtiny. V Česku se asi nazývá taková káva rozpustná. To slovo rozpustná však podle mě neobsahuje tu hlavní výhodu, totiž, že je okamžitá (instantí). Možná, že mé zvýšené pití kávy je spojené s mým brzkým vstáváním, kdy dům je ještě v tichu a připravit si latté s jeho hlučnými projevy by vzbudil spící obyvatele. Obyčejně opouštím dům cestou do kanceláře záhy potom, co jsem vstal. "Dojíždění" se skládá z dvanácti kroků přírodou. Tak daleko je to do mé kanceláře. Přivedl jsem k životu drobnovlnu, která se přestala točit, ale stále fungovala. Původně nám jí doporučil v roce 1985 kamarád Steve Sax, jako nezbytné vybavení pro pečování o mimina. Spolu s přehrávačem videopásek VHS. Tu drobnovlnu na ohřívání mléčné formule uprostřed noci. Ta, kterou jsme tehdy koupili, má ovládání jen točivým knoflíkem, žádné číslice. Počítá se do 14ti a krmení je na přesné teplotě pro požívání. Úplně dostačující. Nyní po asi pětatřiceti letech jsem tu drobnovlnu zas uvedl do provozu ve své kanceláři, za jediným účelem: ohříváním mléka v hrnku, abych pak do něj mohl nasypat tu výše zmíněnou okamžitou kávu. Někdy přemýšlím (ale ne moc), co vlastně piji. A z čeho se vlastně ta okamžitá káva skládá. Laicky jsem si představoval, že je to nějak rozemletá káva smíchaná s cukrem. Ha, s cukrem? a kolik toho? A z čeho všeho jiného? Dcera Karla pracovala na ústředí firmy Starbucks v jejich oddělení grafiky a návrhářství. Na rozloučenou jí dali pár balíčků své instantní kávy. Podlouhlé pytlíčky s dávkou pro jeden šálek. Při gruntování v domě jsem jeden balíček objevil, s poněkud prošlou lhůtou (devět let). Káva z balíčku však chutnala skvěle. To v porovnání s instantí kávou, kterou jsem do té doby běžně nakupoval ve velkém v blízkém supermarketu. Řekl jsem si, zdali bych tu kávu, co dali na rozloučku Karle, mohl koupit čerstvou? Vyrazil  jsem
na průzkum. A hle! měli jí v tom samém blízkém supermarketu. Nevnímal
jsem jí předtím. Proč? Byla ta nejdražší instantní káva ze všech k
dostání. Tentokrát jsem jí koupil.Studoval jsem na balení, z čeho se skládá, a zdali obsahovala cukr (což jsem nechtěl). Hmm .. ani zde má zvědavost nebyla uspokojená. Na obalu stálo: instantní káva, káva arabica. Obrátil jsem se na mezisíť (jak internetu říká Milan), abych se poučil, co vlastně instantí káva je. Našel jsem zajímavé líčení na jedné reklamou prošpikované stránce. Oprostil jsem líčení od reklam, nahrubo strojně přeložil s pomocí překladače Google a ty největší slovní boty upravil (snad). Jestli jsem tě ještě neuspal, přečti si, co tam někdo tvořivý/á napsal: Instantní káva může být záchranou. Ať už jste vzhůru před půlnocí při studiu na univerzitní závěreční zkoušku a nejbližší Starbucks je zavřený, nebo potřebujete ranní vzpruhu kofeinem a zapomněli jste jít nakoupit, instantní káva nevyžaduje kávovar a je snadnou možností, jak si rychle připravit šálek kávy jávy, aniž byste do procesu investovali spoustu času. Ve světě s kavárnou na každém rohu vás možná překvapí, že instantní káva je nejoblíbenějším nápojem na celém světě. Mezi lety 2000 a 2014 zjistila společnost zabývající se průzkumem trhu, že prodej instantní kávy se téměř ztrojnásobil, protože svět v roce 2013 utratil téměř 31 miliard dolarů za lyofilizovanou verzi kávy (lyofilizovanou = vakuově vymrazovnou či vysoušenou mrazem) (přes MSN). Instantní káva se vyrábí tak, aby měla dlouhou trvanlivost, takže jó, možná je ten kanystr ve spíži vaší mámy ještě dobrý. Ale je to pro vás dobré? Zatímco instantní káva nabízí mnoho zdravotních výhod, které má běžná káva, jako je zrychlení metabolismu, prodloužení délky života a snížení rizika vzniku cukrovky 2. typu, její pití má také několik nevýhod. Jednou ze zřejmých nevýhod je, že instantní káva má méně kofeinu než běžná káva, a ačkoli to nemusí nutně škodit vašemu zdraví, může to mít nezamýšlené následky pro milovníky kávy, kteří potřebují svůj každodenní nášňup, což vede k většímu množství šálků a většímu množství kofeinu, než si uvědomují. Navíc, protože instantní káva je tak snadná na přípravu, je zde potenciál vypít více šálků, než kdybyste museli pracně přelévat. Obojí je důležité zvážit, protože pokud máte jakýkoli typ citlivosti na kofein, mohlo by to vést k narušení spánku a žaludeční nevolnosti (přes Healthline). Instantní káva také obsahuje asi dvakrát tolik akrylamidu – chemické látky, která se tvoří při pražení kávových zrn – než běžná káva a může zvýšit riziko rakoviny a poškodit nervový systém. Přesto stojí za zmínku, že někteří odborníci tvrdí, že množství ve vaší instantní kávě je považováno za bezpečné a nemělo by vás odradit od její pití. (Medical Daily). Co se týče chuti, to je úplně jiný příběh. Milovníci kávy dlouho pomlouvali chuť instantní kávy ve srovnání se skutečným obchodem, ale hej, to jen ovlivní vaše chuťové pohárky, ne vaše zdraví. Instantní káva je svárlivou volbou mezi milovníky kávy, protože mnozí na ni pohlížejí jako na falešnou nebo slabou kávu. Má to však faktor pohodlí, který některé společnosti používají k prodeji kávy vyšší třídy, jako je Starbucks. Jaký je ale zásadní rozdíl mezi instantní kávou a kávou z celých zrn? A co je vlastně instantní káva? Příprava instantní kávy je rychlejší, levnější a jednodušší než příprava běžné kávy. Vyrábí se přidáním prášku do horké vody, podobně jako při přípravě instantního čaje. Instantní káva se vyrábí z celých kávových zrn, která jsou pražená, mletá a uvařená. Poté se z uvařené kávy odstraní veškerá voda a zanechají dehydratované krystaly. Když k těmto krystalům přidáte vodu, změní se zpět na kávu (přes HuffPost). Výroba instantní kávy se provádí buď procesem sušení rozprašováním, nebo procesem sušením mrazem. Sušení rozprašováním je proces, kdy se tekutý kávový koncentrát rozprašuje jako jemná mlha do horkého vzduchu, o teplotě přibližně 250 stupňů Celsia. Když káva dopadne na zem, uschne na malé krystalky, protože se voda odpaří. Sušení mrazem je o něco složitější. Káva se svaří do extraktu, který se poté ochladí na přibližně mínus 7 stupňů Celsia, pokud se nestane v podstatě kaší kávy. Rozbředlá směs se pak dále chladí pomocí pásu, bubnu nebo tácu na teplotu mínus 40 stupňů Celsia. To způsobí, že se vytvoří pláty zmrzlé kávy, které se poté rozloží na granule, které se posílají do sušícího vakua, kde se led odpaří a zanechají za sebou granule instantní kávy. V instantní kávě je méně kofeinu než v běžné kávě, což může být přínosem pro ty, kteří chtějí snížit svou spotřebu. Jeden šálek (čtvrt litru) instantní kávy obsahuje mezi 30 a 90 miligramy kofeinu ve srovnání s běžnou kávou, která obsahuje mezi 70 a 140 mg. Případná nevýhoda instantní kávy je její chemické složení. Obsahuje akrylamid, skrytě škodlivou chemikálii, která vzniká při pražení kávových zrn. Instantní káva může obsahovat až dvakrát více těch chemikálií než běžná káva. Má schopnost poškodit nervový systém a zvýšit riziko rakoviny, pokud je požívána ve vysokých hladinách (MSN). Množství akrylamidu v kávě je však nižší než množství, které se ve studiích ukázalo jako škodlivé. První verze instantní kávy pocházejí z roku 1771, uvádí Mark Pendergast v publikaci The Oxford Companion to American Food and Drink. Bylo to přibližně 200 let poté, co byla káva uvedena do Evropy a Velká Británie udělila patent na „kávovou směs“ Johnu Dringovi (Smithsonian Magazine). Poté, na konci 19. století, firma v Glasgowu vynalezla produkt s názvem Camp Coffee, což byla tekutá „esence“ vyrobená z vody, cukru, kávové esence a čekanky. Jako spotřebitelský produkt se verze Camp Coffee dostala na maloobchodní trh ve Velké Británii až konci 19. století. Ve Spojených státech došlo k nejstarší zaznamenané instantní kávě během občanské války, kdy vojáci hledali způsoby, jak zvýšit svou energii a kterou by bylo také snadné nosit. Kolem poloviny 19. století v San Franciscu založil James Folger a jeho synové známější kávovou společnost Folger's ve snaze nalákat horníky během zlaté horečky. Prodal první konzervovaná mletá zrna, která se nemusela pražit a mlít doma, což přípravu kávy hezky usnadnilo. Společnost se poté stala jednou ze dvou nejoblíbenějších značek kávy ve Spojených státech. Druhou byl Maxwell House. Zatímco ani jedna společnost nezavedla instantní kávu až po druhé světové válce, vydláždili cestu svými směsmi mletých kávových zrn, díky nimž bylo podstatně pohodlnější připravovat kávu. V roce 1906 přinesl Cyrus Blanke kávový prášek na maloobchodní trh. V roce 1910 evropský přistěhovalec jménem George Washington (ne ten) vyčistil kávové krystaly z uvařené kávy a představil první komerční instantní kávu ve Spojených státech, která se pak pro svou snadnost stala populární během 1. světové války. Další velké zlepšení instantní kávy přišlo v roce 1938, kdy Nestlé uvedla na trh Nescafe. Vznikla rozprašováním tekuté kávy do vyhřívaných věží. Zbytky se po rehydrataci staly kávou. Stále je to jeden z nejoblíbenějších produktů instantní kávy na trhu. V roce 2012 měla společnost Nestlé 74 procent trhu s instantní kávou. Instantní káva si zachovává mnoho zdravotních výhod spojených s běžnou kávou. Obsahuje mnoho antioxidantů, potenciálně dokonce více než běžná káva díky procesu vaření (přes Healthline). Studie ukazují, že může také přispívat ke zlepšení funkce mozku a zrychlení metabolismu. U pijáků kávy je také méně pravděpodobné, že se u nich vyvinou určitá neurodegenerativní onemocnění, jako je Alzheimerova a Parkinsonova choroba, a jsou vystaveni menšímu riziku cukrovky a onemocnění jater, jako je cirhóza a rakovina jater. Trh s instantní kávou globálně expanduje – a v Číně exponenciálně. Dříve bylo známo, že Čína vypila přibližně dva šálky kávy ročně na osobu (jinými slovy, množství, které většina lidí vypije před obědem), a nyní je čtvrtým největším trhem pro instantní kávu, známou také jako ready to drink (RTD) káva. Rusko je také rozvíjející se trh s kávou. Instantní káva je cenově dostupný vstupní bod do nápoje, jehož nákup ve formě celých zrn může být drahý. Kávový průmysl RTD má kořeny ve Spojeném království, které po desetiletí konzumuje instantní kávu. Ať už máte nebo nemáte rádi instantní kávu, je to skutečná káva a rozhodně pohodlnější než vařit kávu z celých zrn. |
| 220131 Esej 06 - Okamžitá káva -
Pondělí 31. ledna 2022 Původní text z publikace https://www.mashed.com/ v angličtině byl přeložen dne 31. ledna 2022 s použitím https://translate.google.com/ a pak částečně upravený Vítkem. |
|
| - 7 - |
Bedna
a čas
Někteří čtenáři VN se podivují, a píší - jak je možné že to všechno stihnu co dělám. Rozhodl jsem se nad tím zamyslet, proč to říkají. Po krátké úvaze jsem na to přišel. Je to nejspíš tím, že už 16 let se nekoukám na televizi. Před lety jsem četl statistiku, podle které v té době průměrný občan v Americe strávil šest hodin před bednou. Kolik asi času tím strávil ročně? Začal jsem počítat. Nejdřív, těch šest hodin denně se mi zdálo být přehnané a tak jsem konzervativně vzal coby výchozí údaj tři hodiny denně na osobu. Až pak jsem začal počítat: Kolik třihodinových posezení se vejde do 24 hodin? Aha, osm. Usuzoval jsem dále. Kdyby se divák díval na televizi nepřetržitě, kolik asi dní v roce by takto strávil před televizí, včetně spánku? (No, někteří u tý bedny skutečně hodně času prospí, ha ha. Osobně jsem zažil, bylo to v Greshamu v Oregonu, jak televize ukazovala klikaté černobílé šmouhy napříč, syčela, zatímco dva příbuzní natažení v křeslech před TV tvrdě spali.) Tak počty: Nepřetržité sledování TV každý den tři hodiny by si vyžádalo osm dní. Kolik má celý rok dní? 365. A kolik je 365 děleno osmi dny? 45,625. Tak v jednom roce zde člověk stráví zhruba 46 dní nepřetržitým sledováním televize. A kolik je toho sledování celkem v průběhu šestnácti let (co se už na TV nekoukám)? 46 dní krát 16, což vychází na 730 dní. To je víc jak rok !! Přesně DVA ROKY !!! Z toho plyne závěr, že nekoukáním se na televizi jsem od roku 2006 získal do dnešního dne navíc DVA ROKY ŽIVOTA na jiné věci, než na koukání se na televizi. (Není divu, že je možné stihnout to všechno, co dělám.) Ještě dovětek. Omezení sledování TV jsem udělal naprosto dobrovolně. Můj otec by se zaradoval. Bratr si jistě vzpomene, jak nás otec peskoval, za čučení na bednu, když si s naší mátí televizní přístroj konečně opatřil pro naší domácnost. Bylo nám klukům tehdy asi mezi dvanácti až patnácti lety. Dokonce nám otec připínal na paži červenou pásku s nápisem černými písmeny v bílém poli (silně připomínající tu fašistickou se svastikou). Zněla, "ČUČIL". Hmm -- a to byl profesionální pedagog? Co na to říkají psychologové a psychiatři mezi čtenáři VN? Asi se otci přece jen povedlo ve mě vytvořit, "úchylnost". |
220319 Esej 07 - Jak je možné že to všechno stihnu co dělám? Sobota 19. března 2022 |
|
| - 8 - |
Sabotáž
ruštiny
 V
roce 1960 vydalo Státní pedagogické nakladatelství knihu "Jak studovat
a učit se cizím jazykům". Jistě s dobrým úmyslem. Když kniha vyšla mi bylo 13 let. Tehdy v roce 1960 jsem se formálně učil už sedm let svému rodnému jazyku, češtině. Také jsem z rádia často slýchával slovenštinu (to při sportovních přenosech, když se každých dvacet minut střídali hlasatelé, český se slovenským). Od čtvrté třídy základní školy mi paní učitelka Fišerová vtloukala do hlavy ruštinu - ať jsem chtěl či nechtěl. To mimo její běžné pedagogické metody, neposlušné žáky svižně fackovat. V páté třídě jsem však poprvé začal silně vnímat, že ve světě jsou i jiné jazyky. Začal jsem se zajímat o letadla a poštěstilo se mi koupit si českou knížku Rozpoznávání letadel.  Tam bylo plno textů zas v jiném jazyku, v angličtině. Také v té době mě a bratra uvedli naši bratranci z Prahy do vědomosti o existenci skvělé radiové stanice, která se jmenovala Luxembourg. Tam hráli úplně jinou hudbu, která se nám klukům líbila. Mezi skladbami povídal hlasatel veselým hlasem různé průpovídky, kterým jsme nerozuměli. Díky rodičům mého spolužáka jsem se dozvěděl o možnosti soukromé výuky. Chodil jsem pak soukromě dva roky na angličtinu a jeden rok na němčinu. To vše před tím, než byla kniha "Jak studovat a učit se cizím jazykům" v roce 1960 vydána. Tu knihu jsem však do rukou nedostal až do roku 1965, kdy jsem potřebovat uspět při maturitě ze střední školy, abych se mohl kvalifikovat pro studium na vysoké škole dopravní, v oboru letectví. Kniha "Jak studovat a učit se cizím jazykům" na mě zapůsobila jako ta nejsilnější droga. Díky ní jsem si osvojil zručnosti ve všeobecném studiu. Také jak se vypořádávat s neúspěchy. A také jak si vytvořit náhled na svět. To díky ilustracím, ze kterých jednu nyní zde popíši: Představ si, že stojíš na ploché zemi. Nyní se naučíš dalšímu jazyku, mimo svého mateřského. Ten další jazyk vytvoří kopeček na té ploché zemi. Stoupneš si na něj, a najednou začneš vidět více do kraje. Naučíš se další jazyk. Ten přidá další vrstvu ke kopečku. Stoupneš si na ní. Vidíš ještě dále. A tak dále ... Proč však ten hanlivý název této eseje? Jednu z těch vrstev nadhledu jsem po léta vědomě odkopával, v marné snaze vymanit se z nadvlády Rusů v naší zemi. Bláhově jsem si myslel, že když si ruštinu neosvojím, Rusům se nepodaří mě a mou zemi podmanit. Ruštinu jsem měl povinně ve školách plných dvanáct let. Skutečně se mi povedlo jí sabotovat. Natolik, že rusky umím velmi málo. Nyní mi to mrzí. Mnohokrát by se mi hodilo, kdybych tím jazykem vládl. |
220320 Esej 08 - Sabotáž ruštiny - Neděle 20. března 2022 |
|
| - 9 - |
Amerika
- Země příležitosti
Dnes jedna čtenářka VN přeposlala odkaz na video, které nyní koluje po internetu. " Amerika - jakou nám nikdo neukáže". Zeptala se, Vitek, je to skutocnost, bol tam aj Portland, tvoj region? Ano, skutečnost to je. Na to samé téma, bezdomovci ve Wenatchee, jsem několikrát referoval během minulého i tohoto roku ve VN. Možná si toho čtenáři moc nevšimli a tak jsem se po shlédnutí videa rozhodl napsat tuto zvláštní esej. Bezdomovci byli ve Wenatchee co si pamatuji. Železnice spojující východ Ameriky se západem vede právě tudy. Trampové - bezdomovci - seskakují z vlaků, když zpomalí či se zastaví pro výměnu lokomotiv. Vídávám je podél řeky, když tam vesluji. Povídám si s nimi. Ostatní se s nimi moc do řeči nepouštějí. Vyciťuji, že si mého povšimnutí váží. Uvedu zde chronologicky a obrazově výstřižky z VN za posledních dvanáct měsíců. pondělí 24. května 2021 Spícího bezdomovce s elektrokolem v památníku na Liliánu hlídal vlčák. Klikni SEM pro foto. pátek 3. září 2021 Povídal jsem s bezdomovcem. Vybíral na břehu z vody nějakou stravu. Sdělil jsem mu, že přesně na tom místě, kde dřepěl, byla před týdnem rodinka bobrů a vchod do jejich doupěte byl za jeho zády. Klikni SEM pro foto.  středa 20. října 2021Podél západního břehu Kolumbie bylo plno svinstva od bezdomovců, s varovnou tabulí od správy přehrad oznamující jejich vyhoštění. Klikni SEM pro fotoalbum . sobota 27. listopadu 2021 Měl jsem radost, že někdo, možná organizovaně, vysbíral skoro všechny odpadky a trosky chýší po bezdomovcích, které dříve lemovaly východní břeh Kolumbie ve městě. Nyní pohled na ten břeh přinášel potěšení. Klikni SEM pro foto. pondělí 20. prosince 2021  Jel jsem na běžkách po stezce podél západního břehu Kolumbie doručit balíček na poštu. Všiml jsem si docela mladého páru, jak vylezl z jednoho stanu na obrázku. Nyní, pusť si to zmíněné video. Klikni sem: Amerika - Země příležitosti |
| 220321 Esej 09 - Země příležitosti - pondělí 21. března 2022 | |
| - 10 - | Pomoc Ukrajincům
Moje pomoc Ukrajincům je pramalá. Ale přece jen trochu. Když jsme se před lety, už si přesně nevzpomínám ve kterém roce s bratrem rozhodli, že provedeme renovaci fasády našeho domu, vybrali jsme rakovnickou firmu Stavební podnik. Ta se svým týmem tří až pěti lidí fasádu během několika měsíců provedla. *1) Jak fasáda obstála v dlouhodobé nepřízni počasí snad za několik týdnů uvidím. Na stavbu jsem nedozíral, ale bratr jí byl velmi blízko přítomen. Vzpomínal, že to byli slušní lidi. Byli všichni Ukrajinci. Jen po dokončení zkonstatoval, že mu z jeho vybavení dílny zmizely určité věci, v kolečku vznikla díra od míchání malty a lopata nebyla nikde k nalezení. Toto vlastně není zrovna záležitost Ukrajinců, ale rakovnické firmy, která na ně měla dozírat. Díky tomu, že s námi měla smlouvu, se o vyrovnání takovýchto reklamovaných nedostatků mohla postarat. Nepostarala se. A co naše pomoc Ukrajincům? Ta se nepřímo pozůstávala z našeho zaplacení rakovnické stavební firmě, která pak snad zaplatila Ukrajincům dostatečně za jejich práci, kterou na našem domě provedli. Pomyslně těmto Ukrajincům posílám - ale hlavně jejich rodinám, které zůstaly v jejich domovině - snad ještě žijí ? ... trochu jídla.  |
| _________________ *1) v létě 2010 220419 Esej 10 - Moje pomoc Ukrajincům - úterý 19. dubna 2022 | |
| -11- | Divoký Západ – nejen nostalgie
První část Když se řekne "Divoký západ", tak se lidem obyčejně před očima vybaví scény z Westernů - kovbojů vyrovnávajících účty se svými soky; samozvaných šerifů likvidujících gangstery a podobně. Při tom také se lidem dostaví pomyšlení, jak je prima, že ty situace z Divokého západu jsou již dávnou minulostí. Dovolím si prohlásit, že se jedná o omyl. Právě prožívám situaci, která by se do nějakého novodobého Westernu zase dobře hodila. Jestli tě bude bavit číst dále, tak se s tebou o líčení podělím. Kde se tento novodobý Western odehrává? No, kde jinde, než na západě Ameriky. Ve státech Nevada a Washington. O co se jedná? No, jasně - o peníze. A jak? Jde o handl. Ne s koňmi, ale s jejich novodobými zástupci - s kluzáky. Nastíním okolnosti. Představ si něco jako divadelní hru, nebo film. Scéna Jedna. Po víc jak dvacet let, nějaká firmička zvaná Blanik America (dále fa BA či jen BA pro krátkost) úspěšně prodávala a doručovala kluzáky vyrobené v Litvě americkým kupcům. Během té doby se stala výhradním dovozcem těch litevských a do USA jich doručila k padesátce. Scéna Dvě. Americká plachtařská asociace SSA chystala svůj další dvouvýroční veletrh na únor 2022. Celosvětoví výrobci kluzáků mezitím bojovali o přežití. Byla tuhá doba Covidové epidemie. Výrobní doručovací lhůty celosvětových výrobců kluzáků se protáhly až na tři roky po podání objednávek. Při dalším čtení si povšimni vývoje právě těch doručovacích termínů a výrobních čísel kluzáků. Scéna Tři. V červnu roku 2020 rozradostnila firma BA Litevce tím, že od nich objednala nejnovější kluzák zvaný LAK17C, lišící se od předešlých typů tím, že i při největším rozpětí křídel (až 21 metrů) mohl samostatně odstartovat bez nutnosti být vyvleknut do vzduchu tažným letadlem. Litevci potvrdili BA termín doručení na září roku 2021, čtrnáct měsíců po objednávce s předplatbou. Kluzáku udělili výrobní číslo 304. Scéna Čtyři. Firma BA začala připravovat doručení objednaného kluzáku. Místo doručení bylo zajímavé. Exotické - i když ne pro fa BA poprvé, co tam nějaké kluzáky doručila. Dříve tam fa BA doručila dva nové kluzáky z Česka, L23 Super Blaníky. Do země zvané Kolumbie. V Jižní Americe. Smutně proslulé pro vražedné kartely soupeřící o příjmy z prodeje drog. Ale také země věhlasné pro obchod s čerstvými květinami. Druhého největšího na světě co se týče objemu, po Holandsku. Scéna Pět. Vše probíhalo v pohodě až do okamžiku, kdy se na scéně objevil v květnu roku 2021 jistý americký kupec, novodobý kovboj, s pro Litevce vábivým návrhem. Přes fa BA (výhradního dovozce litevských kluzáků do USA) podal návrh, "Když mu do šesti měsíců doručí kluzák", tak že svolí, aby byl vystavovaný na výročním veletrhu SSA v únoru 2022. Peníze prý roli nehrají. (Ha ha.) Scéna Šest. Vzpomeň si na květen 2021. Epidemie Covidu řádila už přes rok a půl. Statisíce lidí přišly o práci. A hůř. I o své životy. Pro litevskou továrnu byla však vyhlídka prodat více kluzáků nejen velmi lákavá ale snad i nutná - (odcházeli jim zaměstnanci kvůli Covidu a pro vyšší výdělky u výrobců kluzáků v Německu). Tak se vedení litevské továrny soustředilo na možnost povzbudit své prodeje vystavováním svého nejnovějšího kluzáku na celoamerickém plachtařském veletrhu v únoru 2022. Ten trh se měl konat ve městě Reno ve státu Nevada. Pouhých padesát kilometrů od místa, kde ten jistý kupec - novodobý kovboj - bydlel. Litevci se rozhodli přeskočit přislíbený doručovací termín dvěma následným kupcům a doručení jejich kluzáků odsunuli. Objednávku BA pro kupce z Rena přijali s podmínkou doručení do šesti měsíců. Kluzáku udělili výrobní číslo 307. Scéna Sedm. Firma BA hájila zájmy jak Litevců, tak zákazníka z Kolumbie. Byl nalezen kompromis. Oba dva firmou BA objednané kluzáky, výrobní čísla 304 a 307 by byly dokončené v prosinci 2021. To bylo přijatelné všem (až na kupce 305 a 306, kterým Litevci snad důvod odkladu jejich kluzáků vysvětlili či je odškodnili). BA objednala pro kupce z Rena kluzák LAK17Cfes s v.č. 307. Nyní nastala doručovací honička stihnout vše včas. Doručení načas do Nevady se podařilo díky úsilí všech, v neposlední řadě BA, která zajišťovala veškerou logistiku pro doručení do USA. Uskutečnění veletrhu se avšak nezdařilo. Byl zrušen kvůli Covidu. Nicméně, kupec z Nevady měl díky vydatné přípravné poradenské pomoci (od BA zdarma) pár dní po doručení svůj kluzák schválen do letuschopného stavu úřadem USA pro letectví a od jara 2022 s ním mohl začít poletovat. Scéna Osm. Začátkem roku 2022 fa BA objednala od Litevců další tři kluzáky LAK17C. Výrobní čísla 312, 313 a 314. Zaplacené zálohy převyšovaly půl hodnoty celé objednávky. Prodej se uskutečnil na základě příslibu od Litevců, že kluzáky budou doručeny do čtrnácti měsíců od příjmu první zálohy. To znamenalo - na jaře 2023. Více zákazníků se rozhodovalo ke koupi. Zástupce fa BA cestoval do Evropy v dubnu a v červenci 2022, aby m.j. projednal termíny dodávek. Litevci mezitím navýšili dodací termín ze čtrnácti na osmnáct měsíců. Rovněž zpozdili o půl roku smluvně dohodnuté dodací termíny objednávek fa BA z počátku roku 2022 - výrobních čísel 312, 313 a 314 - na podzim 2023. Situace nastala být kritická. Pokračování příště v další Eseji. |
| Esej 11 - 220820 První část - Esej - Divoký Západ - nejen nostalgie - sobota 20. srpna 2022 | |
| -12- | Divoký Západ – nejen nostalgie
Druhá část Divoký západ – nejen nostalgie Druhá část Pokračujeme. Zopakujme si pro osvěžení paměti osmou scénu: Scéna Osm. Od začátku roku 2022 fa BA objednala od Litevců další tři kluzáky LAK17C. Zaplacené zálohy převyšovaly půl hodnoty celé objednávky. Prodej se uskutečnil na základě příslibu od Litevců, že kluzáky budou doručeny do čtrnácti měsíců od příjmu první zálohy. To znamenalo - na jaře 2023. Více zákazníků se rozhodovalo ke koupi. Zástupce fa BA cestoval do Evropy v dubnu a v červenci 2022, aby m.j. projednal termíny dodávek. Litevci mezitím navýšili dodací termín ze čtrnácti na osmnáct měsíců. Zpoždění uplatnili rovněž na již smluvně dohodnuté objednávky od fa BA z počátku roku 2022 - doručení na jaře 2023 přesunuli na podzim 2023. Scéna Devět. Zde se poohlédneme na detajly provázející vývoj popsaný ve Scéně Sedm této Eseje. Kupec z Nevady byl rád, že přes mnoho překážek provázejících přípravu a přepravu obdržel od BA svůj kluzák téměř přesně na den, jak mu bylo firmou BA půl roku předtím přislíbeno. Do kluzáku i vlečného vozu se zamiloval. Opak však nastal, když se začal pokoušet používat s kluzákem dodané montážní a přepravní pozemní pomůcky, jím objednané. Kupec - novodobý kovboj - nakonec hrozil firmě BA soudem. Obviňoval BA, že mu dodala popisu nářadí funkčně neodpovídající pomůcky. BA poukazoval na záruční dohodu a zažádal o výměnu pomůcek od litevského výrobce. Kupec kluzáku začal ztrácet trpělivost; že kluzák smluvně koupil od BA a ne od Litevců, a požadoval od BA stále se navyšující peněžní a materiálové odškodnění a výměnu. Když se Litevci neměli k okamžitému zaslání náhradních kupcem vyžadovaných pomůcek a vztah kupce vůči BA se vyhrotil do válečného stavu (pro informaci čtenářům - za 35 let služby BA zákazníkům se žádný s BA nesoudil, toto bylo poprvé), se BA rozhodl začátkem dubna 2022 situaci vyřešit mimo soud převodem finančního odškodnění ze svých vlastních fondů, bez čekání na Litevce. Kovboj dostal od BA šek znějící na tisíce dolarů a přestal vyhrožovat. Scéna Deset. Zdálo se, že po bouři nastal klid. Uplynuly tři měsíce. Klid však nenastal. V červenci 2022 při osobní návštěvě zástupce fa BA v Litvě ho šokovalo vedení továrny nečekaným sdělením. "Jsme v jednání s tím kupcem z Nevady. Ten nám navrhl novou metodu, jak bychom prodali víc kluzáků. Přejmenovat značku našeho kluzáku LAK17C na TES-LAK a ten od nás nakupovat za naši běžnou tovární cenu - ale s doručením do deseti měsíců - když od nás dostane výhradní právo na prodej těchto přejmenovaných LAKů. A on že s tučnou přirážkou řádově 50% nad tovární cenu (zisk, který si ponechá) bude prodávat netrpělivým zákazníkům svolným o tolik více utratit, jen aby kluzák obdrželi za prioritně kratší dobu. A co se týče BA, kupec z Nevady nám napsal, ať BA prodává miniLAKy a jiné kluzáky, jako předtím, ale ne kluzáky LAK17C." Scéna Jedenáct. Toto bylo v situaci, kdy BA měl u Litevců závazné a předplacené objednávky na tři kluzáky LAK17C; a objednávky od BA na další LAK17C byly za rohem. Konflikt nastal v dodržení smluvně dohodnutých doručovacích termínů. To, že by pojednou někdo jiný prioritně dostával výrobky rychleji, by znamenalo odsunutí rozpracovaných objednávek na ještě pozdější termíny - na úkor těch zákazníků a BA. BA okamžitě protestoval Litevcům nejen za sebe, ale hlavně za tři kupce, kteří přes BA objednali začátkem roku 2022 a také za půl tuctu zákazníků BA, kteří byli na vážkách a ve stavu těsně před podáním svých objednávek přes BA, jakmile se vyjasní situace s doručovanými termíny. Scéna Dvanáct. Po návratu zástupce BA do USA mu tito zákazníci v srpnu 2022 začli volat; že jsou zmatení: Aby se BA podíval do inzerátu internetového plachtařského obchodu zvaného Wings & Wheels (dále W&W pro krátkost). Jeden dlouhodobý zákazník BA napsal BA: "Viděl jsem na W&W reklamu na TESLAK. Zdá se mi, že prodávají předobjednaný LAK17c s přirážkou jako odměnu za urychlení doručení. Jaký je váš názor na toto?" Jiný dlouhodobý zákazník BA psal, "Co je ten TesLak, tato nová společnost z Nevady, která prodává váš produkt? Schvalujete je anebo vás obcházejí? Mám stále zájem kluzák koupit." Scéna Třináct. BA se na inzerát W&W podíval. Tam uzřel fotku kluzáku, který doručil v únoru 2022 tomu zákazníkovi - kovboji. Také uviděl cenu, kterou ten kovboj za kluzák chtěl nyní na ojetém trhu: Jedenapůlkrát tolik, co před pouhým půlrokem za kluzák zaplatil, s tím, že je kluzák k okamžitému doručení v USA. BA se neubránil domnění, že jde o nehorázné narušení stability trhu jen za účelem rychlého zbohatnutí. Inzerátu kovboje nedával moc šancí. Nicméně, v inzerátu byla zmínka o pokročilém vývoji a hlavně přislíbené krátké doručovací lhůtě deseti měsíců, která mátla zákazníky BA, kterým BA po pravdě sděloval (Litevci BA písemně potvrzený) doručovací termín z července 2022, ne deset, ale osmnáct měsíců. Zde je ten inzerát. https://wingsandwheels.com/teslak-electric-sailplane.html Scéna Čtrnáct. BA zkoumal co dále ten kovboj prováděl za rodeo. Zákazníci BA se svěřili s korespondencí, kterou od kovboje obdrželi. Mimo jiné i odkaz na internetové stránky, které TESLAK kovboj údajně tvořil: https://teslak.us . Vše tam bylo úhledně vábivé, až na jednu maličkost: Neexistující poprodejní služby a záruky. Za pětatřicet let svého působení zažil BA vícekrát tuto šablonu nabízení vychytralými oportunisty, kteří - jak prodali a vybrali peníze; zmizli a nebyli k nenalezení. Například: V roce 1992 jeden takový americký kovboj vyfoukl české továrně LET patnáct Blaníků L23, mezitím již v Americe doručených - bez zaplacení. Tímto způsobil českému výrobci újmu za přes půl milionu dolarů. Jak toto bylo možné? Právně na základě nedodržení smluvního dodacího termínu kunovickou továrnou. Bude se něco obdobného opakovat, nyní pro změnu Litevcům? Při své červencové návštěvě BA Litevce před něčím obdobným varoval... Scéna Patnáct. Opona. Tma. Scéna Šestnáct. Na bílé plátno začaly být promítány texty depeší od BA Litevcům, s urgencemi a protesty od července až po současnost. Texty se překrývaly a posouvaly. Ozývaly se dunivé rány, v okamžiku těch se promítaný text třásl. V jednom okamžiku se dalo přečíst velký tučný text zprávy od BA: Prosím zareagujte. Scéna Sedmnáct. Zas delší dobu byla v divadle tma a ticho. Pak se zvolna z šedi do bíla promítala zpráva od hlavního Litevce: "Jsem pár dní mimo a vrátím se se svými odpověďmi co nejdříve." Promítání náhle skončilo a zas byla v divadle tma a ticho. |
| Esej 12 - 220820 Druhá část - Esej - Divoký Západ - nejen nostalgie - sobota 20. srpna 2022 do Scény 15. V úterý 23.8. přidány Scény 16 a 17. | |
| -13- | Balíček do Londýna (Vyhlídková jízda)
Před patnácti dny naše zásilka opustila Wenatchee a vydala se na zájezd. Místo na východ se pustila na jih. Zalíbilo se jí v Kalifornii. Po tamní třídenní rekreaci v Los Angeles se zas balíček navrátil přes Seattle nazpět do Wenatchee na místo, odkud byl před osmi dny odeslaný. Místní pošta nelenila a doručila ho do oblastního distribučního střediska pošty, kde tamní třídicí personál dopřál balíčku další rekreační přízeň a poslal balíček zas do Kalifornie, do Carsonu, kousek od Los Angeles. Tam se balíčku však tak moc nelíbilo a nechal se odeslat jinam. Správa americké pošty informovala po dotazu odesílatele (i příjemce v Kanadě), že ..."Váš balíček se pohybuje v rámci sítě USPS a je na cestě k doručení na místo určení. Momentálně je v tranzitu do dalšího zařízení." Příjemce odesílateli mi dnes napsal, .."Vidím, že balíček pendluje mezi Wyomingem a Kalifornií. Zdá se, že mají problém najít Kanadu. Doufám, že se neztratí." Jak jsem se cítil? Asi se vypravím na exkurzi do oblastního distribučního střediska pošty (je zde ve Wenatchee), pozeptat se, zda tamní třídicí personál náhodou místo docházky ve škole na hodiny zeměpisu netrávil čas na lovech v okolních horách. ... fotky ze zájezdu |
| Esej 13 - publikovaná v úterý 21. února 2023 | |
|
Zde
se budou objevovat bez ohledu na čas a spojitost zápisky, které pro
začátek nazvu Vítkovy Eseje.
Právnické prohlášení Všechen text zde uvedný je výhradní vlastnictví Vítka Širokého. Pokud by někdo měl zájem o přepublikování, tak jedině s mým písemným svolením. Bude-li někdo v textu zmíněný mít výhrady proti mému publikování jeho-jejího jména a s ním spojeným textem, dej mi prosím vědět e-mailem a já text náležitě upravím. |
|
Vydavatelství VN 2023 © Všechna práva vyhrazena |